Život podle Lucie

29. září 2014

3 osvědčení pomocníci na chudokrevnost


Když mě v lednu vezli do nemocnice, měla jsem hemoglobinu 55.
Z doporučených 140. To už je ta fáze, kdy vám tělo začíná odumírat a kdy už jen vstát z postele vás fyzicky bolí a vyčerpává.

Dostala jsem čtyři transfúze krve, ale hemoglobin jsem ztrácela okamžitě. Když jsem odcházela z krevních testů teď v srpnu, měla jsem hemoglobinu 157. "Je vidět, jak hezky berete Aktiferrin," povídá mi doktor. "Ale už snižte dávky." Usměju se. Aktifferin jsem brala ze začátku. Je to výborná rychlá pomoc při doplnění železa. Ale já si chtěla potvrdit, že to zvládnu i jinak.

Mladý ječmen


Jasno jsem měla po přečtení knížky Zelené potraviny. Mladý ječmen obsahuje velké množství chlorofylu, který se chová jako lidský hemoglobin. Je to tak první potravina, která se doporučuje při chudokrevnosti. Dávám si jednu pořádně silnou skleničku denně. Nemám ráda nic vodového. Nechutná to špatně a když se do toho přidá citron, je to vlastně docela dobrá věc.

Mladý ječmen je navíc ještě narvaný vlákninou a řadou minerálů a stopových prvků. Takových těch, které se z dnešní stravy těžko získávají. Mimo jiné i železo, které při chudokrevnosti chybí. A řadu dalších minerálů, které zase pomáhají v případě, že se železo nevstřebává.



Dobré vědět...

Nejkvalitnější Mladý ječmen je z USA a to konkrétně sušená šťáva. Původem z USA kupuju, nicméně výborné výsledky mám i "jen" se semletým ječmenem. Kdo dobře tráví, může jej pít dlouhodobě. U ostatních je potřeba aspoň menší pauza mezi užíváním.

Melasa


Melasa rozmíchaná ve vodě. A s citronem. Další must-have při chudokrevnosti. Slaďoučký "odpad" cukrové řepy. Rozmíchaná ve vodě mi nejdříve moc nechutná, dneska už si chodím přidávat. Obsahuje velké množství vitamínů B, A a D a chlubí se i minerály, na kterých to nevstřebávání železa opět může záviset.


Křemelina


Křemelina s chudokrevností úplně nesouvisí, ale beru jí i tak. Je to jílovitý sediment, zdroj přírodního křemíku, který je důležitý pro vlasy, pleť, svalové tkáně. Křemelina ale není jenom nějaký křemík.

  • Absorbuje - jak prochází skrze žaludek, bere bakterie, houby, viry, pesticidy, zbytky některých chemických látek, E-Coli, těžké kovy, parazity. A vylučuje je.
  • Čistí - to, co se v klcích střev tráví léta, to odejde. Jak jednoduché.
  • Vyživuje - obsahuje 15 přirozeně se vyskytujících minerálů ve vstřebatelné podobě.


Křemelina je naprosto bez chuti. Naprosto. Neucítíte nic. Přidávám ji do mladého ječmene a denně beru lžíci. Účinky si každý ověří během pár dní. Super věc na tom je, že zhruba do dvou týdnů zjišťuju úbytek vypadaných vlasů na svetrech a mizí i bílé skvrny na nehtech.

Křemelinu je však těžší sehnat. Ve zdravých výživách ji nemají. Já pro ní chodím do Alterny Medicy, kde ji i zasílají. A je to taková bezbolestná součást jídelníčku.

Těžko říct, která věc mi pomohla nejvíc. Společně to ale funguje na výbornou.
Ale doktorům ani muk.
Luc.

27. září 2014

Jak poznáte, že vám z dítěte roste učitelka


Když se naši kdysi dávno rozhodli přistavět koupelnu, pomáhalo jim pár známých.
Někde tam mezi cihlama, hřebíkama, vápnem a maltou se začalo krystalizovat ségřino povolání. 
Jako špunt v první třídě chodila stavbu pravidelně kontrolovat - seděla na schodech a pozorovala každého. Musela mít přehled o všem a o všech.

Jako správná "big sister" jsem ji v jejím talentu pochopitelně podpořila.
Pořídila jsem jí deník, kam si všechno měla zapisovat.
Aby si jako přišla důležitá, chápejte.

To, že se to trochu zvrhlo, to jsem nemohla vědět.
Měla to být zábava a památka na to, jak nám před očima rostla koupelna.
Nemohla jsem tušit, že sestřička - pedant začne zapisovat i docházku a pauzy všech dělníků.


Její zápisky byly velice podrobné:

  • Všem pánům dala jméno
  • Všem dennodenně zapisovala docházku s přesností na minuty
  • Všem zapisovala kávičky, pauzičky a úplně nejvíc byla zasedlá na cigára
  • U každého měla poznámku, co všechno za ten den dělal a co zvládl
  • Nakonec fungovala jako píchačky - na konci jim zase zapsala čas odchodu

Ano, moje sestra studuje pedárnu. To jest od slova pedant. A slovo pedant je určitě odvozeno od slova buzerace. Bude výborná učitelka, dětičky jí budou milovat. Pakliže uposlechnou jejím příkazům.

Naši však byly zděšení.
Doma jim rostl malej udavač a to plno let od revoluce.
Mamka brečela, že po ní to rozhodně nemá a taťka se chodil omlouvat klukům na stavbě.
Jenže ti - padesátiletí týpci - se toho malýho dítěte stejně báli.


Ale neměli důvod, fakt.
Ona na ně neprášila. Její zápisky byly čistě osobní a naopak si považovala, jak se výborně o celou stavbu stará a dohlíží. A pořádek a respekt musel bejt.

Jestli za to někdy dostala nařezáno?
Ne. To já. 
Já byla ta o pět let starší. Ta, co jí do toho navezla. Ta, co měla mít rozum. A ta, co měla vědět, že jí člověk nesmí dávat do rukou zbraň typu notýsek!


A pak jsem začala psát já a prodávala své příběhy za dvě kačky ve škole.
Těžko říct, která z nás byla horší...

Co vy a talenty raného dětství? Živí vás dodnes?
Luc.

23. září 2014

RETRO reportáž z osmdesátek: Než jsem se narodila...


Mám pětadvacítku. A v představách úplně jasno, jak žila moje mamka před tím, než jsem se narodila.
A teď mám, kromě svědectví mé babičky, i důkazy!

-----------------------------


Před 25 lety


Mamka je odjakživa kočka a parádnice. Jde s dobou, přátelí se s kulmou, fénem, natáčkami i trvalou. A zrovna bohužel frčí květák, tupírování a všechno kudrnaté.




V sedmnácti se jí plní sen - dostává svůj vlastní pokoj s peřákem, přehrávačem na elpíčka, dřevěnou lampou a mrazákem. Ta nejdivočejší léta jejího svobodného života začínají...



Kdykoli s ní však mlátí puberta a plaší se jí hormony - a co si budeme nalhávat, to se stává i rodičům - je zapřažena do domácích prací. Proto dneska zvládne úplně všechno.



Dokud se nešlo na první myslivecký bál, nebyla dívka ženou. A to mamka moc dobře ví. Netřeba tedy dodávat, že si její první myslivecká party žádá hodně sexy outfit, což v tomhle mamka beze zbytku splňuje.




Lahvičky s chlastem se vozí pokaždé, když jede někdo do SSSR. Znamenají zřejmě radost z bytí.



Máloco má mamka z Tuzexu. Kde je totiž styl, fantazie a šicí stroj, tak ani Tuzex není potřeba.



Taťka je sbalen pod tíhou tohoto modelu. Nutno dodat, že je vskutku normální, jen má priority jinde. Očividně.


Každou neděli mamka jezdí do Tábora do školy a na intr. Po večerech pak píše na psacím stroji básně. Či jiná nebezpečná hlášení.



Desky poslouchá vždycky, když ji taťka něčím neadekvátním nasere. Z repertoáru Michala Davida je tak najednou Michal Penk.



Věci do výbavy se pak sbírají zase tehdy, když to ti dva dají opět dohromady.



A přesně tady zazvonil konec a pohádky byl konec. Přesně v těchto šatech a s tímto výrazem se mamka začátkem roku 1989 vdává. Úsměvy v té době ještě nejsou v módě.



Řekla jsem konec pohádky? Kdepak! S těhotenstvím teprve veškerá pohádka začíná. Rodím se já a mamka prožívá novou etapu svého života. A slovo "divočit" nabírá úplně nových rozměrů...


Jak se žilo před 25 lety u vás?
Luc.

20. září 2014

5 věcí, na které už jsem dost stará


V sedmnácti mě chytla panika z toho, že stárnu.
Seděla jsem na posteli a věděla jsem na beton, že už mě nic dobrého nečeká.
Pak mi skončilo PMS a já zase byla v pohodě.

Ale dnes, ještě než oslavím to čtvrt století, bych si už vážně měla stanovit nějaké hranice toho, na co jsem už fakt stará.

1.) Psát blog o blbostech. Závěrečná znělka, titulky, v hlavní roli hráli, režie, datum výroby a konec.

2.) Bojovat proti tomu, co nemůžu změnit. Teď jsem si oddychla. Nemůžu tak změnit sebe, protože pak bych to nebyla já. A být někým jiným bych fakt nemohla.

3.) Na důchodové pojištění. Nebo na zhuntování těla. Buď (se) budu šetřit, anebo se důchodu ani nedožiju. Toť otázka.

4.) Mít línou hubu. Mít líného cokoli. Jen přeci už jsou mladší, pracovitější, krásnější, vzdělanější a dravější.

5.) Pochopit své rodiče. Vždyť mi to říkali pořád, že jednou pochopim, že to se mnou mysleli dobře. Ale stejně vím, že nutit mě hrát na harmoniku a chodit na balet byla vlastně jen odplata za každou probdělou noc, kterou jsem pro ně jako mimino připravila.


A ještě dřív, než mě chytne depka, si musím říct, že na to všechno ostatní jsem ještě mladá. Na něco i příliš mladá. Já věděla, že mě to zase rychle přejde...

Co vy a váš věk? Na co už jste dost staří a na co ještě moc mladí?
Luc.

17. září 2014

Fashion Week plný pseudo znalců módy


Jsem velký milovník módy. To je pravda.
To, že nejsem považována za módní ikonu, to je věc druhá. Sama to nechápu. Moje modely jsou občas tak vybroušený, že si říkám, že jsem vymyslela úplně novej styl, kterej tu fakt ještě nebyl. Ani divoká šedesátá léta mi nemůžou konkurovat.

A tak jsem se jala očíhnout samotný New York Fashion Week.
Ne, že bych seděla v prvních řadách.
Tam má kreativita zatím nedosáhla. Ale výborným průvodcem mi byla show Jimmy Kimmel.
Ta vyrazila za návštěvníky Fashion Weeku, aby se jich zeptala názor na jednotlivé návrháře.

Na návrháře smyšlené, kteří jednoduše neexistují na Fashion Weeku tak nic neprezentovali.
A reakce všech těch, co módou žijí, milují ji a považují se (taky) za ikony?


Jsem tu, protože žiju módou


"Ano, přijel jsem z velké dálky až sem do New Yorku jen abych mohl být u toho. Miluju módu, móda je celý můj život, ostatně pracuji v módním byznysu a tohle je součástí toho, kdo jsem."

No jasně, znám


"Samozřejmě že znám," říkají lidé na neexistující návrháře typu Betsy Ross, Bartles and James, Teddy Ruxpin. "Možná nejsou ještě tak známí, ale já je pochopitelně znám. Určitě stojí za pozornost."

 

Sleduju ho na sociálních sítích


A kromě toho, že jsem blázen do módy, tak se taky hodně moc vyznám v sociálních sítích, takže ano, tohohle týpka a vývoj jeho tvorby sleduju už plno let a je pro mě inspirací.

Miluju jeho novou kolekci


Jak se vám líbila jeho nová kolekce?
"Love it. Na té přehlídce jsem byl, nová kolekce je fantastická, tak čisté linie, úchvatné barvy, zpracování a důraz na detail, to je zcela jeho rukopis. Jestli to už nebylo moc přehnané? Ne vůbec, miluju to. A tohle se přesně vrací letos do módy a já tomu moc fandím."

Jimmy Kimmel show

Je to bůh


Nejvíc mě baví ten černoušek s brýlema. Jistý neexistující návrhář je podle něj prostě bůh. Úplně na hranici extáze. Je to prý jeden z jeho nejvíce oblíbených designerů současnosti. Miluje jeho styl, ale vlastně jeho jméno mluví za vše. Naprostá legenda. A ještě extáze, husí kůže a závěrečné ááách...

Bylo dojemné sledovat, že v neznalosti návrhářů nejsem sama.
Problém je, že já většinou hned vykecám, že nevím, o kom je řeč.
Tady je jasně vidět, že to v módě nikdy nikam nedotáhnu.
Hloupá já. Mám se ještě hodně co učit.

Luc.

PS: Tento článek vznikl do rubriky Móda podle Lucie na fashion blogu Love Fashion, kde se potkáte s překrásnou stylistkou Janou Janatou a nepřehlédnutelnou majitelkou butiku Jane Bond. Tyhle dvě nás nechají nahlédnout do svého každodenního života plného stylu. A já? Já budu jen přicmrndávat jedním článkem týdně.

15. září 2014

Když vám myši padají z půdy na pánvičku


Holanďan je chlap mnoha talentů.
Jedno mu však nejde - vybírat byty, ve kterých by se dalo pohodlně žít bez toho, že bych si musela říkat: "A přeci může bejt ještě hůř."
Jeho staromládeneckou garsonku, do které mě poprvé vzal, komentovat nebudu.
Ale tehdá ve Florencii musel bejt fakt hodně přepracovanej.

"Objevil jsem super byt v centru Florencie," nadšeně poskakoval radostí. "Z okna se člověk dívá na Ponte Vecchio a ani to není drahý. A provede nás tam slečna, co tam teď žije a bude se stěhovat zpátky do Kanady. Schůzku máme ve středu ráno."

Znělo to jako pohádka.
V centru Florencie. Výhled na řeku, na nejromantičtější most v celej Evropě.
A s balkonem, kde budu moc trávit večery při západu slunce.
Moje naivita dosáhla vrcholu.

Byla by to vcelku pěkná a zachovalá budova. Kdyby zdi a stropy společné chodby nebyly pokryté plísní, která vypadala, že tam byla už za dob renesance.
Byt mě ale překvapil.


Vlhkost z něj nesálala. Měl sice tmavou maličkou ložnici, ale jakmile slečna dodala, že k ní náleží i stejně velká šatna, hned jsem na pocity stísněnosti zapomněla.
Obývák byl zalitý sluncem a s opravdu krásným výhledem.
Problém se ukázal až v kuchyni.

Nad kuchyňskou linkou se, po celé její délce, táhla půda.
Půda nebyla nijak zavřená.
Jednoduše se tak rozprostírala asi dva metry dlouhá černá a prašná díra všude tam, kde se dole vařilo.
Nahoře měla slečna nějaké krámy. Lezla tam žebříkem a chválila si úložný prostor navíc.

Prášilo se odsud neuvěřitelně.
Ale Holanďan byl ve svém živlu.
Měli jsme měsíc po svatbě a já se chtěla rozvádět.
Jak jsem si tohohle chlapa mohla vzít?
Přitom se zdál být tak...normální. 
Bez úchylek, bez pohnutých úmyslů, bez pohnutého vkusu.
Možná jsem si to však jen nalhávala, abych tím odůvodnila to, proč si vybral zrovně mě, že.


"To ty myši z půdy budou padat rovnou na pánvičku," šeptla jsem mu do ucha.
"Ale to není moc často," odpověděla Kanaďanka s úsměvem.
A kurva. Slyšela mě.
Mimochodem, to měl bejt vtip. To měl bejt vtip. Bohužel nebyl.
To už bylo moc na nás oba, rozpačitě jsme se usmáli a rychle zdrhli.

Od té doby je vybírání bytů čistě moje doména.
Co vy a hledání hnízd lásky?
Luc.

13. září 2014

Giveaway o 3 psyllium balíčky dle výběru




Možná si v zimě zasoutěžíme o něco, co vás pořádně prohřeje.
Na podzim si však dáme něco, co nám utuží imunitu a připraví tělo jak na období chřipek (které teď nebude mít šanci), tak na nadcházející vánoční přežírání.

Ano, nabízí se psyllium od Dr. Popova. Přesně ta vláknina, která zvětšuje svůj objem v trávicím traktu až 40krát, čímž dokáže pomoci při nočních nájezdech do lednice a navodit sytost až do rána. A s plným břichem se tak dobře spí.

Kromě toho, že si tak zvýšíte denní příjem tolik potřebné vlákniny, tak se zbavíte škodlivých zbytků, které se ve střevech už léta tráví. Výsledkem může být víc energie, čistější pleť, dopnuté staré džíny a podzim bez stonání.

A pokud vám samotné psyllium nechutná, vyzkoušet ho můžete buď nasladko (oslazené stévií, doporučeno Holanďanem) nebo jej zobat v tabletkách. A pokud se zrovna kurýrujete po antibiotikách, pomůže určitě psyllium ve spojení s probiotiky, které znovu nastolí zdravou mikroflóru. Takže ...


O co se tedy hraje?

Mám tu tři poukazy.

  1. místo – poukaz na jakékoli psyllium výrobky od Dr. Popova v hodnotě 1000 Kč
  2. místo – poukaz na psyllium výrobky rovněž dle výběru v hodnotě 500 Kč
  3. místo – to samé jako v případě druhého místa, tedy balíček dle výběru za 500 Kč

Podmínky soutěže?

1.)   Napište mi, jaké výrobky byste si vybrali v případě výhry – vybírat a sestavovat si svůj balíček vlákniny můžete tady.
2.)   Připsat svůj email a mít doručovací adresu v ČR.

Soutěž potrvá od 13.9. – 20.9.2014 včetně a první a druhé místo vybere Random. Třetí si dovolím vybrat já sama. Možná jej získá věrný čtenář, originální komentář nebo ten, kdo mě jednoduše vezme za srdce. Vítěze pak oznámím co nejdříve na Facebooku.

Takže hodně štěstí:-)
Luc.


10. září 2014

Miluju tě, bejku


Skutečné přátelství neznamená, že vám přinesu upečenou buchtu jen tak z čista jasna.
V tom by spíš byl nějaký háček.
Skutečné přátelství v té nejryzejší podobě znamená, že vám začnu říkat třeba Bobe.
Nebo jakoukoli jinou sladkou verzí a zdrobnělinou, kterou mi připomínáte.
Třeba Bejku.

Jako malá jsem vynikala v pojmenovávání všech našich koček. A že jich bylo.
Bedřich, Špunt a Vana, Františka, Čmoud, Kraťas nebo třeba Pipina.
Nutno dodat, že všechny kočky na tak debilní jména slyšely a že jim šla jména výborně k vzhledu či charakteru.

Ale nezůstávalo jen u domácích mazlíčků.
S oddaností jsem vymýšlela jména i věcem, které mi dobře sloužily. Vysavač byl Johnny, připomínal mi Jacka Sparrowa. Staré auto našich zase Pelikán, současné auto Zdenička.
A fungovalo to obráceně - jména si zasloužily i věci, které jsem bytostně ráda neměla. Ani radši nechtějte vědět, čemu jsem říkala Bolifant.


Funguje mi však jedno pravidlo.
Jméno nelze vymyslet ihned. To jméno musí sedět. Musíme se nejdříve s dotyčným sžít, sednout si a teprve pak přijde ta osvícená chvilka, kdy se vytvoří kromě přátelství i jméno.

Svojí sestře od malička říkám Bejku.
Kamarádům povětšinou Bobe, Prde nebo Prcku. Záleží.
Jestli to pro ně není ponižující?
Myslím, že ne. Překvapeně koukají jen poprvé. Pak si novou přezdívku osvojí a začínají na ní být hrdí.

Jak jinak si vysvětlit to, že moje ségra zuřila, když jsem Bejku začala volat i na Holanďana.
Ten byl naopak poctěn, bral to jako největší kompliment, který se mu jako chlapovi může dostat a div se ti dva nepoprali.


Ovšem nechtějte vědět, jak Bejk říká doma mně...

Co vy a vaše láskyplná vyznání?
Luc.

8. září 2014

Takový ten sen o tom, že jsem bohatá a chladná


Takový ten sen, kde když se probudíte, tak realita vám přijde ještě docela fajn.
A takový ten sen, kdy si můžete zahrát na někoho úplně jiného a stejně si myslíte, že jste to vy.

V tom snu mi volala policie. Už tu máte na stanici dceru, přijeďte si pro ní, říká mi policajt.
Říkám, že dceru nemám, že to bude nějaké nedorozumění a že nikam nejdu.
Naléhá.
"Podívejte, to dítě jsem sice mohla zapomenout, ale porod bych si pamatovala, že jo."

Jsem tak brutálně asertivní, to se mi líbí. Mám dokonce pocit, že jsem těžce za vodou a neuvěřitelně snobská. Mám podpatky, velké sluneční brýle, velkou drahou kabelku, šátek a nula emocí. To se mi líbí ještě víc.

Doma na mě ale čeká Holanďan s dítětem. Asi čtyřletou holčičkou.
Že by Holanďan někomu to dítě hlídal?
Ten sen začíná bejt fakt divnej.
Čí je to holčička, ptám se. "Víš...dá se říct, že je naše," začíná zhurta Holanďan.


"Naše? Myslíš jako tvoje?" ptám se a jdu seřvat hospodyni, kde je jako sakra ta večeře.
Sledujte, mám hospodyni. A uklizenej barák. Tomu říkám sen!
Nalévám si skleničku vína. Sledujte, v tom snu umím i chlastat.
Musím se ale smířit s pocitem, že mi Holanďan zahnul a pořídil si někde jinde dceru.

Ale mám nula emocí, takže po jedné skleničce mi to začíná být fuk.
Super, má dceru, aspoň se ty jeho chytrý geny budou množit a já budu mít klid od rození. Když koukám na tu super postavu, co v tom snu mám, tak jsem vlastně ráda.

"Ona biologicky není moje," vysvětluje ale Holanďan.
To už je ale fakt divnej sen.
Já tady chlastám, že má dceru a on, že není jeho.
"Adoptoval jsem jí. Původně je z Ukrajiny. Všechny ty boje a vojáci...Prý tam napadli jejich vesnici a znásilnili všechny ženy, tak jsem jí radši zachránil," tvrdí.

"A jak jsi mohl sám adoptovat dítě?"
"To je to, o čem jsem s tebou chtěl mluvit. Zfalšoval jsem tvůj podpis a adoptovali jsme jí tak jako rodina."


Aha. Takže on adoptuje dítě a chce se mnou mluvit o tom, že zfalšoval můj podpis.
Dá rozum.

"Už je to tři roky, ale vychovávala jí moje babička. Ta teď umřela, a tak je holčička naše. No není rozkošná? Jsou jí čtyři, takže už, miláčku, ani na mateřskej zůstávat nemusíš, dáme jí rovnou do školky!"

Už jsem se lekla.
Holčička je Ukrajinka, mluví jenom holandsky a bojí se mě.
Nechápu proč. Já jsem tady jediná normální.
Chvilku na ní koukám a nevím, jestli jí mám dát najíst.
Zcela bez emocí se Holanďana ptám, odkdy je tak citlivej vůči ostatním. "Já? Odjakživa! Ty jseš ale furt strašně chladná."


To už se celá divoká probouzím.
Zkontroluju tělo, kuchyň, kabelku a postele. Tělo a kabelka furt ta samá bída, kuchyň bez hospodyně, postel bez holčičky. Takový ten sen, kde když se probudíte, tak realita vám přijde ještě docela fajn.
I když...

Co vy a divoké sny?
Luc.

4. září 2014

Když holíte Brazilky


Na střední jsem byla na brigádě v kosmetickém salonu, což jsem tenkrát považovala za naprostý vrchol blaha. A všeobecně to blaho bylo.
Ale taky jsem viděla něco, co ve mně zanechalo jakousi stopu.
Ještě minulý týden se mi o tom zdálo.

Do salonu totiž chodilo na depilaci celého těla i několik Brazilek.
Tahle epilace voskem stála tenkrát nějakých dvanáct stovek.
Nechápala jsem, proč platit takových peněz za něco, co se v pohodě udolá žiletkou.
Brazilky byly holky pěkný, ale jen do té doby, než se svlékly.

Pak začal těžký boj s chlupy, které se táhly v trsech po celém těle a nevynechaly ani takové partie jako břicho, záda, krk či prsty na nohou. Omlouvám se za nejapné vtipy o žiletkách.
Tohle šlo udolat voskem jen s vypětím všech sil.
Sil mých a sil Brazilek.


Muselo se taktizovat, protože...


  • Porost rostl v různých směrech, takže nebylo lehké určit odkud kam mám trhat
  • Jedna páska s voskem vzala jen třetinu celé divočiny
  • Při druhém pásku se mi místo chlupů začala odlupovat kůže té nebohé Brazilky
  • Při třetím pásku už tekla krev, kůže nikde, ale s chlupama to ani nehlo!

Jestli v reklamě ukazujou slečnu, co se na vaně jedním trhnutím postará o dokonale hladké nožky, tak v reálu s Brazilkou to vypadalo tak, že jsem nad ní střídavě stála, krčila se, poskakovala, modlila se a brečela.

Chci říct.
Byla jsem teenager.
Tohle by teenageři vidět neměli.
Co z nich potom vyroste, když budou přihlížet takovéhle morbiditě?
Jaký postoj si asi vypěstujou ke svým vlastním chlupům, že jo.
Jak říkám. Ješte minulý týden se mi o tom zdálo.

Brazilky na to ale očividně byly zvyklé a všechny tak úžasně spolupracovaly. Byly milé, zdvořilé a vůbec jim ta intimita mezi náma nevadila. Mluvily dost dobře česky na to, aby mě samy dirigovaly.

Zákazníci čekající na recepci si tak mohli vyslechnout jistě zajímavou konverzaci Češky a jedné cizinky, že když pokrčí nohy, že se tam možná dostanu. Ona že ano, ale musím z druhé strany. Nebo že natáhne krk, abych jí mohla oholit dekolt. A že za ušima by to chtělo taky, ale ať dám majzla na to, kde jí končí krk a netahala jí zbytečně vlasy.


Nutno dodat, že měly zřejmě snížený práh bolesti, jelikož ani při těch nejtěžších operacích - typu třísla a intimní partie - necekly. Zato já cekala za ně a emotivně prožívala každej pokosenej centimetr čtvereční.

Dvanáct set vlastně vůbec nic nebylo.
Ale co, já už jsem celkem v pohodě.
Že jsem trošku labilnější, to už mi vyčítat nikdo nemůže.

Co vy a zajímavá povolání?
Luc.