Život podle Lucie

27. července 2015

Holanďan vysílající špatné signály


Jsem velice praktická žena. Možná né úplně do domácnosti a za kuchyňskou linku, ale praktická jsem určitě. A hlavně - a toho si na sobě fakt považuju - nenechávám se slepě strhnout aktuálními trendy. Teda já jo, ale u Holanďana je cokoli trendy zbytečné. Kde je osobnost, tam i retro kousky jsou sexy.

Holanďan chtěl u našich vyrazit na řeku. Ta je ve vedlejší vesnici, která má asi tak o tři baráky a jednu benzínku víc. Sice se tam sjíždí půlka jižních Čech, přesto je dobré se přes tento fakt přenést a nepanikařit. 

Odmítla jsem sice jet s ním, očumování půlkou jižních Čech nemá moje celulitida zapotřebí, ale rozhodla jsem se ho řádně sbalit (jako sbalit ho na řeku, rozhodnutí sbalit Holanďana jsem udělala years ago). Do jedné pěkné barevné Lidl igelitky jsem mu dala svačinu a přihodila první větší ručník, který jsem u našich našla.

To, že byl růžový, nijak nehrálo roli.
Holanďan se natřel úžasným opalovákem s minerálními filtry, které se nevsakují a vytvářejí tak hezký vápenitý tón pleti, popadl igelitku, vzal první kolo, co u našich na dvoře našel, a jel.


To, že ono kolo bylo bílé a dámské, to taky nehrálo žádnou roli.
Dobře, uznávám, bělobná fasáda z opalováku asi úplně nepůsobila jako feromony, ale člověk musí být praktický a vědět, že lepší blbě bílej, než spálenej. Konec konců, kde je osobnost...
A zase tak špatná podívaná to nebyla.

O něco zajímavější pohled na Holanďana byl až po vykoupání.
O čemž mě informoval ten zbytek kamarádů, který mi ve Strakonicích ještě zbyl. 

  • Dokonale zchlazený, vykoupaný a spokojený Holanďan se s líbezným úsměvem pomalu vleče ke svému bílému dámskému kolíčku, kde má tu Lidl igelitku.
  • Z Lidl igelitky rozprostírá svůj velký růžový ručník.
  • Posadí se a tasí opalovací krém, aby obnovil bílou nepropustnou vrstvu na kůži. 
  • Chvíli leží ve stínu a odpočívá.
  • Po chvilce mu začíná být opět vedro a dostává chuť na pořádný vychlazený pivo.
  • Běží k prvnímu stánku pro pořádný malý vychlazený pivo.
  • Spokojeně na ručníku popíjí a omrkává - jak se sluší a patří - ženský. 
  • Pozoruje, že zrovna ženské pohledy mu nejsou opětovány. Ženské pohledy zrovna ne.

Doma jsem si od našich něco vyslechla. Ale Holanďan byl v klidu. Jako vždycky. Prý si nepotřebuje nic dokazovat. Voda studená, pivo dobrý, zejtra pojede se stejným vybavením zas!


A tomu říkám postoj!
Jen do svačiny se mu jaksi nechtělo.
Co vy a zážitky z koupališť?
Luc.

16. července 2015

Český versus italský komár


Čeští komáři? Pchá! Břídilové. 
Fakt. Jak je slyším bzučet, tak je mi těch malejch bídnejch chudáků líto. Potkat se se svými italskými kolegy, jejich ego utrpí nezměrnou porážku.

Budiž mi důkazem to, že tento článek jsem byla schopná napsat až celé 3 roky poté, co jsem se odstěhovala z Itálie. Teprve teď přišel ten moment, kterým jsem se tam dlouho utěšovala - že jednou přijde den, kdy se tomu dokážu zasmát. Teď už to dokážu. Trauma oficiálně překonáno. Hned vám vysvětlím proč.

Český komár: 


  • Otravně pobzíkává celou noc, jakmile ukořistí místečko kůže, trochu nasaje a vesele letí dál. 
  • Je single.
  • Na kůži zůstává malý svědivý pupínek, se kterým si hravě poradí tea tree či levandule.
  • Komárek malé velikosti odjíždí uspokojen trávit a na chvilku je od bzíkání klid.
  • Pokud ho zabijete, na zdi po něm zůstává malý takřka neviditelný flíček.

Italský komár:


  • Jakmile vtrhne do pokoje, začíná horor. Otravné pobzíkávání českých komárů je balada vedle děsivě vrčících komárů italských, již vydávají zvuk podobný motorové pile.
  • Italský komár nikdy nejezdí sám. Přijíždí v hejnu dalších krvelačných hyen. 
  • Jakmile ukořistí trochu kůže, je možné, že skončíte na kapačkách pro přílišnou ztrátu krve. U právě menstruujících žen či žen chudokrevných je to sázka na jistotu. Na noční stolek si tak připravte průkazku zdravotní pojišťovny a papírek s vaší krevní skupinou.
  • Nasává. Resp. vysává.
  • Jakmile je krvavá mise skončena, komár je trojnásobnej. Stěží se zvedá a ještě víc ztěžka odlétá. 
  • Pokud snad přežijete a zvládnete ho zabít, musíte urychleně bílit. Jinak vás první návštěva obviní z domácího masakru.


Teď je mi těch českých chudinek opravdu líto.
Co vy a komáři?
Luc.
 

13. července 2015

Proč nedokážu cvičit


Ano, jóga výborně zklidní mysl a navodí klid.
Pilates vyrýsuje svaly.
Zumba je zase sranda a pole dance je dost sexy.
Sport zkvalitňuje sex a těch endorfinů, co se vyplaví.

Já to všechno vím, nemyslete si, že ne. Ale kdyby mi měli vrátit peníze za všechny propadlý permanentky, už jsem dávno mohla mít několik plastik.

Já nadšení ze sportu opravdu sdílím. Zhruba tak celé první dvě lekce. Do třetí lekce mi většinou, k mé veliké nelibosti, něco vleze. A teď - žel - zase cítím, že mě čeká vyhazování peněz za to, abych si zkvalitnila sex a zklidnila mysl (a obráceně).

Ten pohled už jsem někde viděla...

A přitom vím dopředu, jak to dopadne. A protože chci být tedy protentokrát chytřejší a nedělat stále tu samou chybu dokola, rozhodla jsem si sepsat své vzpomínky ze všech možných lekcí. Je jedno, o co šlo. Je to pokaždé to samé:

  • 10 minut před začátkem: Bude to super!
  • 5 minut po začátku: Aha, jsem tu jediná, co nepotřebuje sportovní podprsenku. Přitom támhleta má menší zadek. Jsem smutnej případ. 
  • 10 minut po začátku: Jo, tohle protahování zrovna potřebuju. Ještě by to chtělo masáž.
  • 15 minut po začátku: Nějak často mi chodí opravovat pozice. Nemám to ráda. Všichni na mě hned čumí.
  • 20 minut po začátku: Opakovat třicetkrát? No ta se zbláznila, ne? Taková zátěž už pro tělo nemůže bejt zdravá.
  • 25 minut po začátku: Aha, už vím, na co ty sportovní podprdy jsou.
  • 30 minut po začátku: Ty vole, to jsme teprve v půlce? Už chci aspoň třičtvrtě!
  • 35 minut po začátku: Ta ženská přede mnou se mi vůbec nelíbí. Po třech dětech má to břicho nějaký moc plochý, ne? Beztak nerodila a našla si náhradní matku bo tak něco. A teď tady nad náma machruje.
  • 40 minut po začátku: No to kecáš, že tady mám taky nějaký svaly. Budu si je doma muset prohlídnout.
  • 45 minut po začátku: Třičtvrtě! To už bych dala jenom relax a vydejchávání v leže.
  • 50 minut po začátku: Cukaj mi jak ruce, tak nohy a ta můra přede mnou tu skáče jak divoká! Začínám ji nenávidět. Jsem přesvědčená, že fakt nerodila. To vím na beton.
  • 5 minut do konce: Poslední cvik. Už prý jen tolik, kolik zvládneme. Takže to zkusím třikrát - aby se neřeklo - a pak už odpočívám.
  • Konec: Jo, je mi hned líp. Endorfiny z toho, že už to skončilo mi naprosto zaplavují mozek. Příště už se sem asi nedostanu, tak aspoň něco.
Děkuji, nepotřebuju!

A to mi připomnělo - nenávist vůči kolektivním sportům ve škole. Ježiš, teď už je mi ale vážně šoufl. Už jsem myslela, že jsem se přes to přenesla, ale ne. Furt to ve mně je.  

Co vy a cvičící lekce?
Luc.

 

9. července 2015

Chci grázla puntíčkáře


Skoro půlnoc a my dva sedíme beze slova v kuchyni u večeře.
Holanďan vařil salát, kdyby vás to zajímalo. On hubne a já se docpávám pečivem.
Hrobové ticho, které jasně ukazuje, jak dobře se bavíme, přetne až oříšek padající Holanďanovi z talíře na zem.

Asi tak hodinu čerstvě vytřená podlaha. 
Oříšek opatlaný dresingem ještě chvilku skáče po podlaze, aby toho zasvinil co nejvíc.
Holanďan dělá, že nic neslyší, že mu nic nespadlo a v klidu jí dál.
Sbírat ho očividně nehodlá.
Fascinovaně na něj beze slova zírám.
2 minuty mě dokáže výborně ignorovat.
Úplně vidím, co mu jede v hlavě:

Jako co? Tak mi upadl oříšek, no. To z toho snad nebudeme dělat takový dráma, ne? Chtěl bych se v klidu najíst. Až tu zase budeš zametat a vytírat - a předpokládám, že pro tenhle měsíc už máš splníno - tak se to vyhodí, neboj. A nebo sám do tý doby uhnije, no. A vůbec. Konec debaty a jez nebo ti to vystydne.

Pořád na něj zírám a přemýšlím, jestli je lepší mít doma hodnýho chlapa s nulovým smyslem pro pořádek nebo grázla, co bude pedantsky kontrolovat i to, zda se třikrát denně utírá prach. Když tak koukám na tu podlahu, druhá varianta nezní vůbec špatně.
Holanďanovi už se mnou ale dochází trpělivost.

Svatozář. That´s right.

Hodí do placu obrovský povzdech, dá oči v sloup a nakonec se nohou snaží ten zatracenej ořech, co mezi náma dělá dusno, vylovit. Jakmile vítězoslavně omatlá půlku kuchyně tou debilní majonézou, omylem kopne oříšek za lednici.

OK, tak tohle jsem projel. Dneska už nic nebude a zejtra budu muset koupit kytku. A tak do tejdne už se mnou možná bude i mluvit.

Ještě někdo slovo o romantických večeřích?
Luc.

6. července 2015

Letní téma pro otrlé: Pavouci


Jistě, že jsem holka z vesnice.
A právě proto! Když vám sousedi pod okny chovaj všemožnej dobytek, naučíte se už jako dítě nenávidět veškerou vlezlou havěť.

Chci říct. Pavouci mi nesměj přes práh. Holanďan si ovšem u našich na vesnici vyžívá v otevřeném balkoně po celou noc. Prý čerstvý vzduch a něco o šumavské přírodě. Jako upřímně - Šumava nešumava, pod oknama jsou prasata!

"Zavřem to, jo?"
"V tomhle horku? Vždyť se tu uvařím!"
"Vydržíš. Když to nezavřem, bude to tu samej pavouk."
"Pavouci mi nevadí."
Dobře, nebudeme se hádat, zavřeme to.

Nechat otevřený balkon celý den a noc, to nemůže dopadnout dobře.
Se ségrou jsme ho jako malý holky jednou zapomněly zavřít a jen co jsme večer ulehly, už nám po nohách lezli pavouci. Každá měla v peřině toho "svýho", se kterým se musela vypořádat.

Za oknem divočina. Fotil Šumař.

Mně bylo asi 12 let, to je takový ten citlivý pubertální věk, kdy si vytváříte vztah ke svýmu tělu. A když vám po nohách projede obří pavouk, je jasné, že už k nim vždycky budete pociťovat odpor. K nohám. I k pavoukům.

V ten moment jsme si obě dvě vytvořily blok. Blok, který nám už navždy bude nevědomě zasírat jak mezilidský vztahy (jelikož otevřít se někomu po tomto zážitku už nebude možný), tak karmu (jelikož to pavouci nepřežili.)

A v ten moment se nám šokem zarazil vývoj.


Takže ten balkon zavřeme, ať je klid v rodině.
Moudřejší ustoupí.
Ono ostatně co si budeme povídat, Holanďan je ten moudřejší. Pochopitelně. Je o 20 let starší. Ve svým věku už moudřejší bejt musí. Musí mít nadhled, pochopení a zároveň vědět, že se nemá cenu hádat kvůli prkotinám. I když pravda, někteří pavouci už jsou fakt dost velká věc.

A v noci veškeré dobrodružství začíná...

Celou nechutnou manželskou hádkou, která jen zázrakem neskončila zabitím, vás nebudu zatěžovat.
Řeknu jen, že teď už jsou nejen mezilidský, ale i pracovní vztahy v prdeli. Další blok. Neptejte se.
Co vy a havěť?
Luc.

2. července 2015

Nejlepší BIO kosmetika na léto!



Stává se skoro pravidlem, že ob měsíc se tu najde i něco z kosmetických luhů a hájů.
Tentokrát jsem toho nezkusila tolik, tyhle výrobky o to víc ale zabodovaly.

Keratinová maska pro slabé a nepoddajné vlasy Coslys


Francouzská značka s EcoCertem patří mezi výrobce krásně vonících sprchových gelů (jejich edice z cukrárny voní dokonale) i šamponů, nejprodávanější kousek je ale Keratinová maska na vlasy. A je opravdu hodně příjemná. Používá se pro ty nejsušší vlasy, ale i vlasy slabé a mdlé. Já se jí naučila používat hlavně po hennování. Jak je henna výborná, tak je zároveň vysušující. Po hodinách barvení si dám půlhodinku s Keratinovou maskou a po přesušených drsných a zaknocených vlasech nejsou ani památky.


Podle výrobce maska navíc chrání vlasové vlákno před poškozením horkem, tedy kulmou a žehličkou.

Mádara Micelární voda 


Jakožto velký fanoušek odličování rostlinnými oleji jsem byla vůči micelárkám lhostejná. Netankovalo mě na nich nic. V práci ale přišlo pár kusů BIO micelárky od Mádary na otestování, a tak jsem se jí rozhodla vyzkoušet. Zaprvé - voní krásně a nezaměnitelně. Zadruhé - všechen make-up stáhne během chvilky. Na oční linkách vždy nechám chvilku působit a pak jedním tahem lehce odstraním.


Celkové skóre jsou tak 2 tamponky z obou stran a krásně čistý obličej. Nejprve jsem brala micelárku jen na zkoušku s sebou do Moskvy, nakonec jsem se neodličovala ničím jiným. Je to rychlé. A balení 100ml vydrželo necelé 4 týdny. A to vůbec není špatný. Základem je aloe vera, růžová a vilínová voda.

Bio rtěnka tekutá Zuii - odstín Vixen


Chtěla jsem pořádnou rudou rtěnku. V sortimentu BIO kosmetiky je to občas těžké najít. Vedou barvy přírodní, tělové, příjemně růžové nebo jen lehce malinové. Občas jsem narazila na něco málo do oranžova či na málou pigmentovanou vínovou. A tak jsem chtěla odstín Vixen od Zuii.

Vypadá to jako lesk, ale jako lesk se to nedá používat. Jelikož jde o opravdu hodně sytou barvu, nelze rty jen tak přejet a promnout. A musím říct, že nosit rudou rtěnku je celkem umění, kde vyhrává preciznost. 

Zuii rtěnka Vixel. Fotil PhotoGrab.

Pod Zuii rtěnku nejdříve dávám korektor, poté udělám konturku, aby se barva nerozpíjela, až pak dávám barvu. A to jsou rty! Nevím, jestli jsou všechny odstíny podobně pigmentované, ale tahle barva je prostě zářící. Jedna z mála mi neleze na zuby a výdrží se vyrovná rtěnkám krémovým. Brala jsem ji s sebou tak na mnohé focení, včetně hostiny pro Sushi Time. A jak u Zuii bývá pěkným zvykem, složení je plné luxusních olejů a bambuckého másla.

Sirná termální voda Frais Monde


Nejsem příznivec termálních vod na obličej. Taková voda se do pokožky "nevpije", spíš se vypaří a konec. Termální vody tak beru většinou jen jako doplněk k olejům - ty by se měly totiž vždy aplikovat s trochou vody či na čistou vlhkou pleť tak, aby se vytvořila základní emulze samotné pokožky.


Termální voda Frais Monde obsahuje množství síry, která má protizánětlivé účinky, na pleť působí jako voda mořská a je tak výborná především na problematickou pleť.

Martina Gebhardt - Summer Time


Stejně jako mnohé moje srdcovky, o MG už jsem psala a ještě psát budu. Jde o německou značku, která zcela odmítá levné ingredience a staví na biodynamickém zemědělství a na správném poměru tuku a vody.

Výsledkem jsou vydatné krémy, nic vodového. Jejich letní péče Summer Time se jim hodně povedla. Na pleť vysušenou či spálenou je to obrovská úleva. Krém je bohatý na antioxidanty, zklidňuje, drží v pleti vláhu a pomáhá udržet i lehký bronz. Extrakty tu najdete z růže, mrkve, černého rybízu i zeleného čaje.


A celý krém budete domazávat možná ještě na podzim, protože je to opravdu vydatná porce krému (a to i bez zahušťovadel), kterou oceníte především na noc. Ráno pleť jako nová. Vláčná a po namáhané pleti ani památky.

Takže pokud teprve dovolené plánuje, doufám, že byl dnešní článek aspoň maličko nápomocný. Příští "vydání" si dáme ve znamení repelentů, opalovacích krémů a stylingových výrobků od Rolland.
Luc.


29. června 2015

Smoked fish. Vykouřená ryba.



Smoked fish. Uzená ryba.
Překlad, nad kterým se člověk ani nezamyslí.
Nikoli však Holanďan.

"Víš, co si můžem dát k večeři? Tvou oblíbenou smoked fish, jednu jsem dostal. Jak se to řekne česky...vykouřená ryba?"

Vykouřená ryba. Konkrétně kapr. Jo, moje oblíbené. 

"Jseš si jistá, že ta ryba byla vykouřená?" vychutnávám si ho. Co jsem to za člověka, že si z něj dělám legraci? Jde o naprosto logický překlad přece.
"Tak já nevím, ale živá už není."
No jistě. Kdo by taky přežil vykouření, že jo.

"Ty jseš tu 15 let a neznáš slovíčko vykouřit?" 
Dost udiveně se na mě dívá. Netuší, co je s tou rybou špatně. 
"Jo, to už jsem ale někde slyšel," přemítá Holanďan.
Pochopitelně si to neberu vůbec osobně. Proč bych taky měla, že jo? Jde jen o situace ztraceno-v-překladu. Nic víc.

Když jsme se konečně pochopili, Holanďan se pak půl večera styděl a já se smíchy dusila na kostech toho nebohého kapra.
Můžeme tak říct, že to byl milý večer s romantickou večeří.
Nějaké vaše překlady?
Luc.


25. června 2015

O kom píšu? O těch, co se nebojí!


Občas dostanu zjebáno, že o někom píšu.
Občas dostanu zjebáno, že jsem jeho hlášku naopak nepoužila. 
A hodně moc občas se přede mnou lidi bojí mluvit, abych to náhodou někde nepoužila. Že já s těma lidma vůbec kamarádím.

Mám 3 typy kamarádů:

 

1.) Ti, co toho mají hodně co říct a nebojí se to sdílet. Dokonce za mnou i sami běží, aby mi mohli odvyprávět, jakou perlu zrovna řekli a jak moc trapný/cool to bylo. Hned to mám prej napsat, když teda nevyzvoním, že to byli zrovna oni (nakonec to totiž vyzvoní sami, aby se mohli pochlubit.)

2.) Ti, co nemají moc co říct, ale ještě dřív, než usednu, tak musím na Bibli svatosvatě slíbit, že nepoužiju nic, co by mohli v průběhu večera říct. Pokud mi svěří to, že nechali kastrovat kočku, tak musím být maximálně diskrétní. Je to choulostivá věc a lidi by se kočce mohli veřejně posmívat.

3.) Ti, co mají co říct, ale zcela zákeřně to blokují. Protože je jasné, že šílenou a sekýrovací tchýni mají jenom oni. Nikdo jiný na celém světě. A tak by celý svět na beton pochopil, že se bavíme přesně o jejich tchýni.

Třetí kategorie kamarádů je ta nejhorší. Já bych to řezala. Protože doba je zlá. Ale dokud se směje, ještě se neumřelo.

Kategorie 1. - opravdové kamarádky z Love-Fashion

Svět touhle mou třetí kategorií "kamarádů" přichází o ty nejlepší příběhy, které by se mohly táhnout po generace. Mohly z toho třeba vzniknout příběhy, které by si lidi vyprávěli, že se to stalo kdysi u nich v rodině. Mohlo nás to dostat ze všech depek, rozchodů a splínů. Nebo to mohlo jako poučení pro naše děti.

No dobrá. Málokterý příběh, který jsem tu kdy vypustila, byl poučný. A pokud ano, pak se vám omlouvám za možné následky v podobě zničené morálky a slovníku.

Nicméně pro ty, co by mě někdy v budoucnu chtěli zjebat, mám jednoduchou rovnici:

Platí, že nepíšu o těch, co si myslí, že o nich píšu.
Naopak píšu o těch, kteří by si nikdy nepomysleli, že tou hlavní postavou jsou oni sami.

 
A pro všechny ostatní mám emailovou adresu, kde moc ráda přijímám historky ze života :-)
Luc.

22. června 2015

3 rady cynika pro manželské štěstí


Slavíme s Holanďanem naše 4. výročí svatby. Dát na mou mamku, která mi celý dětství kazila větou o tom, že se v tom nejlepším má přestat, tak už jsem dávno rozvedená. Ale to ne. Rozhodla jsem se i tentokrát prosadit svou a dobrovolně tak začít odklepávat ten pátý rok.

Často se mě lidé ptají, jak je možné mít tak šťastné manželství. Při této otázce mi vždycky dojde, že být vdaná celé 4 roky je něco tak nekonečně dlouhého, že bych vlastně měla rozdávat rady na potkání.

A to já zase ráda. Jsem Češka. Radu a názor mám na všechno. A pro všechny. A zatímco se Holanďan kdysi bál, aby si domů nepřivedl holku bez názoru, tak pro příště bude za takovou hrozně rád. Ale abych to nezamluvila a mohla svou vrozenou moudrostí ovlivňovat masy.

Půjčovna tepláků? Jen tak. V manželství se to občas hodí.

1.)
Základ je myslet pozitivně. Opravdu. Člověk může být bručoun v práci, v soukromí, s otravnou rodinou i před kamarádama. Tam se to ztratí. Ale nikdy ne s chlapem. Nikdy si nesmím ani pomyslet, že by mohl kdy mít něco se svou sekretářkou, naopak musím předpokládat, že ty SMSky o půlnoci mu posílá maminka s pusinkama na dobrou noc a že kamarádky mužů existují.

2.)
Druhým pilířem velice kvalitního vztahu je mít na toho druhého něco. Buď něco, čím ho budu moci v budoucnu vydírat nebo na co ho naopak budu lákat. "Když budeš sekat latinu, na blog to psát nebudu." nebo "Vždycky jak po sobě dáš dolů prkýnko, dostaneš ... (doplňte si servis)"

Tady je dobré dobře si promyslet nabízený servis či službu. Jelikož druhý pilíř slouží především k utužení pouta manželského. Takže je blbost nabízet jídlo, protože láska sice prochází žaludkem, ale my se bavíme o manželství, ne o lásce.


3.)
Třetí věcí, která je rovněž nezbytná pro zcela funkční domácnost, je jednoduchá - znát jeho limity. Ve všem. Hlavně ty chvíle, kdy jsem poznala, že mám už radši sklapnout, že se mám držet v povzdálí a nebo ho prostě nechat spát, ty nám hodně daly. Tomu druhému to přinese (zcela mylný) pocit respektu a pochopení a to je hned na každém manželství znát.

A to je vlastně všechno, co za moudrosti můžu předat.
Já vím, já vím. Zní to možná trošku moc sladkobolně a přeslazeně, rovněž uznávám, že je to trošku ohraná písnička a těžké klišé, ale prostě to funguje.


Nám to prostě vždycky pokvete.
My se nerozvedem. My dva ne. Respektive pokud se nerozvedem po tomhle textu, pak už asi nikdy.
Jaké jsou vaše rady na krapet šťastný vztah?
Luc.

18. června 2015

Intuice nebo něco, co vám zachrání život


Když jsem vycházela z baráku, nemohla jsem ani náznakem tušit, co se stane. A asi by mě nenapadlo, že Holanďana najdu doma strachy bez sebe a že ta rajčata nakonec nedonesu. Vypadalo to sice na bouřku a déšť, ale krásný a bez mráčků to konec konců není v Moskvě nikdy.

Vyrazila jsem na procházku i tak. Ulice už byly dost mimo centrum, takže jsem se zbavila fotících turistů a štrádovala si to zrychla pár bloků. To už ale začínalo silně pršet, tak jsem se rozhodla obejít jenom celou tu úctyhodně velikou budovu, kolem které jsem šla.

Nevím, co to do mě vjelo


A zrovna tam někde uprostřed celého komplexu mě to přestalo bavit. Nic obcházet nebudu, prší. Ještě jsem mrkla na nápis na tabuli, otočila se a šla v dešti zpátky. Nevím, co to do mě vjelo.


Minutku (dvě, tři...?) poté padla rána a kolem budovy se začala sbíhat vojenská ochranka.
Bylo to přesně to místo, kde jsem se před chvilkou otočila. Na centimentr přesně. Zvedl se černý kouř a něco začalo doutnat. Lehce v šoku a těžkém dešti jsem zapomněla na rajčata a běžela domů. Cestou jsem přemýšlela, jestli se to vážně stalo a jestli to hodlám dobrovolně vyklopit Holanďanovi.

Testování Holanďana


Podle mého to nebylo nic velkého. Ani žádné střepiny z toho nelítaly. Not a big deal. Vojáci plašili, ale od toho tam konec konců jsou, že jo.
Ale hodlala jsem otestovat Holanďanovu lásku - všichni konec konců říkají, že ten 7. rok je nejkrizovější - a jala se celou historku začít slovy: "A byla to tak obrovská exploze, že mě to málem zabilo. To máš štěstí, že jsem přežila. Co bys dělal beze mě?"

Přičemž pochopitelně směl odpovědět pouze to, že by brečel, byl v depresích a v životě už by se znovu neoženil, jelikož by ŽÁDNÁ nedosahovala takových kvalit, jakých jsem dosahovala já (asi tak metr a půl jsem přemýšlela, jaké ty kvality by to asi byly, ale bylo jich tolik, že jsem raději sumírovala kompletní scénář).


V duchu jsem mu dovolila sice nějakou tu milenku (ale až po pár letech), aby nestrádal úplně, ale rozhodně žádnou další lásku. Nakonec by se s milenkama vždycky rozešel (kvůli těm charakterovým nekvalitám).

Domů jsem tak přilítla dramaticky, abych vypadala co nejvíc v šoku, ale víc v šoku jsem byla já.
"Jseš živá? Bože, ty jseš živá! To mi taky nemůžeš zvednout telefon? Volal jsem ti dvakrát! Víš, jak jsem se o tebe bál?"
Heh?
"Proč ses o mě bál?"
"Nevím, ale v životě jsem to neměl. Najednou mě chytnul takovej strach, úplná panika, jakoby se ti něco mělo stát."

A sakra!
Tak to už je divný. To už je sakra divný. Holanďan nebejvá takovej cíťa a plačka. Trošku mě to znepokojilo a všechno jsem mu řekla. To už to byla hotová plačka, takže jsem se radši ani neptala, co by beze mě dělal. Abych ho nedodělala úplně. A hlavně to už přišlo morbidní i mně.

Druhý den jsem vyrazila ke stejné budově znovu. Celý chodník byl uzavřen, uprostřed vykopaná díra. Fakt netuším, co se stalo. Došla jsem ale k závěru, že jsem měla tentokrát obrovský kus štěstí.
A za to vždycky budu vděčná.


Poučení: 

  • Být vděčná. Pořád a za všechno.

Poznámka: 


Takže jestli mě hned přepadla myšlenka na to, že super, ještě tady mám být, tak se zároveň vynořila otázka proč. Což je dost zákeřná situace, kdy si přemítáte veškeré špatnosti, které jste kdy napáchali a říkáte si, že odteď budete žít už jenom podle Desatera. Jenže v ten moment vás přepadne depka, jelikož víte, že tady končí veškerá sranda.

Někdo podobné zážitky?
Luc.