Život podle Lucie

23. února 2015

Holandské techno 80. let


S těma chlapama narozenýma v 70. létech je vždycky menší problém.
Nejvíc mi to potvrdil právě Holanďan, slavný ročník sedmdesát.
Jeho roztomilé dětství vystřídala divoká puberta, kterou si - když už ne pěstováním trávy a demonstracemi na škole - hýčká dodnes svou muzikou.

Jestli si myslíte, že to mohlo být horší, pak nemohlo.
Mluvíme o holandském technu 80. let.
Bože, to nemůže nosit patku, ledvinku nebo šusťákovku? To fakt musí zacházet tak daleko?

Česká republika byla v čele s Kájou, Haničkou, Daliborem, Michalem a Ivetkou naprosto civilizovaným koutem zeměkoule oproti tomu, co se hrálo v Nizozemí. Holanďané zřejmě milovali nadsázku, a tak se často hádalo, zda daný song zpívá chlap přiskřípnutý do poklopce, hysterická upištěná ženská nebo sbor rebelujících jeptišek.

Upřímně? Už to ani Wikipedie neví.
Ale budiž. Problém je snad jen ten, že nám stovka těch "nejpodařenějších pecek" zůstala doma. A Holanďan si je dennodenně pouští po dobu oněch 30 let.


Já už se dle holandského techna naučila rozpoznávat:

  • Různé vzdechy a heky, které u lidí značí utrpení, bolest, nerozhodnost, nasranost
  • Na holandském technu poznám bezpečně, kdy jsem v podnapilé náladě a kdy se naopak zpít potřebuju
  • Rovněž se na něm dá měřit má podrážděnost či naopak přemíra tolerance
  • Podle míry podrážděnosti dokážu přesně vypočítat, kdy to dostanu

Nedávno mi došlo, že Holanďan už asi repertoár jen tak neobmění. Nebude poslouchat nikoho a nic jiného. Že dřív vymění mě, než aby si nechal sáhnout do playlistu. Ale zároveň mi došlo, že i tohle holandské techno slýchávám celkem ráda, když se vracím domů. Protože to je ta známka toho, že tam na mě nečeká holobyt (což se po tomto článku brzy změní...)

Na čem svou podrážděnost dokážete měřit vy?
Luc.

19. února 2015

Pamatovat si tváře a bejt blbej na jména


Pamatovat si tváře a bejt blbá na jména, to je peklo.
Ne tolik pro dotyčnýho, ale pro celé jeho příbuzenstvo.
U nás je to naše mamka.
Živě vám popíše kohokoli. I to, jak vypadali vaši spolužáci začátkem devadesátých let. Ale jména? To po ní nechtějte ani náhodou! Je tak nebezpečné jí do ruky dávat buď fotoalbum, nebo televizní program.

"Už dlouho nedávali ten film s tím chlápkem, jak uteče s tou ženskou."

Jo, přesně ten film...

"No dyť víš. On je ten, co hrál s tou, ježiš, jak ona se jmenuje...taková tmavovlasá, nakrátko...no to je jedno, si teď nevzpomenu. On je takovej hnědovlasej, no dyť víš. Johnny, John, Jamie tak nějak se jmenuje. Prostě něco od J."

Takže to bude Steve...

"No a tady hraje s takovou tou blondýnkou malou. No je známá. Teď o ní psali, jak zhubla a jak furt drží nějakou dietu. A chodila s tím muzikantem, no dyť víš. Nehrála ona v Titanicu? Ne, to si pletu. To nebyl Titanic, to bylo to druhý. Sakra, teď mi to vypadlo. Nebyla to Láska nebeská? Ne počkej, já už vím. Piráti z Karibiku!"

Že by Pán prstenů...?


"No a ti dva se do sebe zamilujou. On hraje právníka a ona je učitelka. Nebo tak něco. No dyť víš, loni jsme na to tady koukali. Ale on má přítelkyni a má se ženit, ona odjíždí, no ale nakonec se nevožení a vezme si tuhle, tu blondýnu, co hrála v tom, co si teď nevzpomenu."

Takže jedno je jasné. Romeo a Julie to není.

Nemáte prosím vás někdo tip, co by to mohlo být za film?
Luc.

16. února 2015

Biofach 2015: Co nás čeká za kosmetické novinky


Biofach - jeden z největších festivalů bio jídla, životního stylu a kosmetiky v Evropě.
I když letos nabídl poměrně málo z kosmetického světa - vyvažoval to nabídkou jídla a ochutnávek, takže si nestěžuju - přesto každá značka představila plno dost zajímavých novinek.

Ne všechno se do ČR dostane, ale většina z toho nás toho nemine.
Největším překvapením pak mají být nové výrobky Natura Siberica, tentokrát přímo s EcoCertem (už jsou prý navíc skladem i u nás). Jejich nová vlasová maska pak vypadá opravdu hodně dobře a krásně jemně voní. Slibně však vypadají i laky na nehty od Logony.

Upozornění: Fotoreportáž obsahuje záludně i něco málo z čokoládových ochutnávek.















Srdcovka Zuii se představila v plné parádě.

Začínáme...certifikovaná Natura Siberica








Samozřejmě.

Holanďani se chlubili tulipány, čokoládami a sýry!








Má oblíbená Calena provonila půlku haly.


Jak se vám novinky líbí? Na co se těšíte ze všeho nejvíc?
Luc.

12. února 2015

Jak kdysi Holanďan pěstoval potají trávu


Holanďan dostal za úkol postarat se o zahrádku rodičů. Tak se postaral.

Že byl Holanďan v mládí pěkné kvítko, to není zase tak těžké věřit.
Dneska zapřísáhlý nekuřák a téměř abstinent, co stěží zvládá dopít malé pivo, byl kdysi velký pařič.

Aby měl dost trávy do koláčků, pěstoval ji ve svém studenstkém bytě na zahradě.
Další studenti mu ale keřík odrbali ještě dřív, než stačil uspořádat divokej mejdan. Když tak jeho rodiče odjeli na měsíc pryč, domákl se, že se jim musí postarat o zahrádku, vzal tak kolo a keřík a jal se jejich zahrádku obohatit o nový voňavý přírůstek.

"Jenže naše nenapadlo nic lepšího, než se vrátit neočekávaně o pár dní dřív, takže jsem si tu trávu nestihl vzít zpátky," vysvětluje dneska.
Vědomí, že rodiče - tehdy už postarší pár v důchodu - najdou na své milované a pečlivě udržované zahrádce víc jak metrový keř marihuany, ho trochu stresovala.


Věděl, že si něco vyslechne.
Tušil, že rodiče nebudou mít radost.
Bál se, že ho přijedou nečekaně navštívit zrovna v pátek večer.

Místo toho jej vítali rozzáření rodiče.
Žádné poučování, žádné pohoršení, žádné výčitky.
Po večeři ho mamka navíc táhla na zahrádku, ať se jde podívat, co jí mezitím pěkně vyrostlo.

"Představ si," líčila a horlivou radostí, "víš jak jsme si minulej rok kupovali od zahradníka ty sazeničky k tomu novýmu keříku? Už jsem se bála, že nic nevyroste, že to zmrzlo, byla to nějaká exotika, ale podívej," pyšně ukazovala na metrovej keř trávy.


Keřík pěkně vykopala ze země, pečlivě přesadila do největšího květináče a kolem dokola vysadila ještě muškáty. Výsledek byl velkolepý - květináč s kytkama zářil na kilometry daleko. Naneštěstí pro Holanďana. Ten měl zase po koláčcích...

Co vy a rodičové?
Luc.

5. února 2015

Chlapova nespavost: Nespí celej dům


Nevím, jestli z toho můžu vinit všechny chlapy na světě.
To asi ne.
Ale můj nebožtík děda, můj taťka a Holanďan by si v tomhle mohli podat ruce.
Pokud oni v noci nemůžou spát, pak nikdo.

Osudná cesta na záchod


Probudí se uprostřed noci a jde na záchod. Jako ženská nemůžu vědět, že i taková cesta je plná nástrah a překážek. Pokud jdou špatně dovírat dveře, pak je teď nejvyšší čas je začít opravovat. Nedej bože, pokud vržou. Třicetkrát tam a zpět - zavřít a otevřít - pomůže víc, než když je člověk ráno promaže. Třicáté vrznutí už nedávám a jsem vzhůru.

Nulová orientace ve tmě


Další problémem je tma. Kupodivu jsou tací, co nemají cestu na záchod naučenou nazpaměť. Ale aby nerušili svou drahou (a už nespící a nasranou) polovičku, snaží se to prubnout bez toho, že by museli rozsvítit. A tady začíná to skutečné drama celé noci - tu se narazí do skříně, tu do dveří, na chodbě se zakopne o boty a z předsíně se tak valí slova nářků a útrpné "ach" "au" a "doprčic".


Je potřeba čaj


Na nespavost to chce heřmánkovej čaj, že jo. To ví každej. Holanďan tak se vší námahou jde do kuchyně, postaví vodu na čaj a prodírá se divočinou kuchyně. Hledá hrneček! Kde by asi mohl bejt hrneček? Otevírá všechny skříňky i šuplíky s příborama, hledá...Ozývá se ťukání skleniček, rachot příborů, cinkání talířů (!!!) a nakonec padání hrnečků. A pak se hledá ten správnej sáček čaje!

Kde jsou sluchátka?


Čaj už je na nočním stolku, chlap už pěkně v posteli. Svítí mu display mobilu, ze kterýho si čte a srká. Slyší, že taky nespím. OK, není to tak, že by to postřehl. Je to tak, že se ptám, proč musí dělat takovej rámus, že jsou tři hodiny ráno, že musím spát, protože ráno brzo vstávám.

Že já vůl něco říkala. Aby mě nemusel poslouchat, chce si dát sluchátka do uší. Kde jsou sluchátka do uší? No někde tady byly...Takže jde na kolena a hledá. Hledá pod postelí, za postelí, pod nočním stolkem, pod oknem. Na všechno svítí mobilem. Šustí, vyprazdňuje i kapsy, vyhazuje propisky, nadzvedává matraci, aby nakonec sluchátka našel přímo na nočním stolku.

Slastně spinká


Zatímco já už mám do rána přetržený spánek a prostě už neusnu, on zabírá do pěti minut po vypití čaje. Slastně a pravidelně oddychuje, podřimuje, trochu chrápe. Já se utápím vztekem. Vím, že usnu pár minut předtím, než mi zazvoní budík. Vím, že budu mít šílenou krizi a kruhy pod očima. A on si tady kurva podřimuje?


Ano, tohle je nasraný post. Je 4:22 a za ty dvě hodiny jsem vyslechla celý orchestr zvuků. On už je ale tuhej. Ráno nebude tušit, o čem to mluvím. Byl přeci jako myška. A ještě spravil ty dveře...

Co vy a nespavost či zákeřnost toho druhého?
Luc.

2. února 2015

Odposlechnuto za leden

Díky lednu jsem o mnoho chytřejší.
Odposlechnula jsem plno životních mouder (sdíleno buď na Facebooku či Twitteru).


  • Pětileté dítě: "A mami, žili ještě dinosauři, když jsi byla malá?"
  • "Pančelko, vám to sluší, máte nějak jinak vlasy. Nová barva?" "Prosím tě, tu barvu mám od přirození." 
  • "Minulá šéfová byla tak malá, že chlapovi nemohla vestoje ani lízat bradavky."
  • Odposlechnuto v parfumérii: Paní očuchává papírky s vůněmi: "Prosím vás, potřebovala bych si přivonět k něčemu s pičuli." Prodavačka: "Ehm, nemyslíte pačuli?"
  • Chlápek: "Slečno, tohle je co, prosím vás?" "To je vykuřovadlo." Chlápek: "Koho?"
  •  "...a ON si dá ještě na zeď feeling disappointed? To jako abych to viděla? Jsem byla tak nasraná, že jsem mu to chtěla až lajknout."
  • Ruska mluvící česky: "Já mám pleť většinou dobrou, ale teď v zimě se mi tady pod nosem vždycky udělá taková srážka." 
  • "Já se s lidma potřebuju vyspat aspoň tak pětkrát, abych se jich přestala štítit."

Těším se, co si poslechnu v únoru.
Čeho jste byli svědkem vy?
Luc.

29. ledna 2015

Recenze: Body Book od Cameron Diaz


Mít tělo jako Cameron Diaz? Ano, prosím.
Návodem má být knížka Body Book, tedy průvodce, který mapuje veškerou životosprávu Cameron Diaz a jejího božského těla. A i když víc než hubnutí mě zajímá spíše to, jak se psaní Cameron zhostila, pár kazů na životosprávě, se kterými by mi knížka mohla pomoct, mám.

  • Večeřím po půlnoci, těsně před tím, než jdu spát. Jinak neusnu. 
  • Hltám.
  • Jím hodně zdravých věcí. Ale taky jím po restauracích.
  • Všude chodím pěšky, ale jinak nesportuju.
  • Jím velké porce, třikrát denně. Na svačiny nehraju.
  • Občas se odvalím z all-you-can-eat.
  • Nejím smažené, ale kompenzuju to sladkým.

Tak, milá Cameron, pojď mě přesvědčit, abych to nedělala.  

O čem je Body Book?


Body Book je vlastně klasická knížka o zdravém životním stylu napsaná pro ty, co chtějí zhubnout nebo žít o kapku zdravěji. Kdo se o věci spojené s výživou zabývá, už hodně informací ví. Knížka Body Book má ale velkou výhodu - je psána způsobem, jakoby Cameron seděla hned naproti mně a se svojí vyřídilkou mi říkala něco o tom, jak si jídlem taky můžu zhuntovat tělo.



Docela na to slyším. Cameron zná člověk jako vášnivou surfařku, ale taky jako holku milující fastfood. Jenže málokdo už ví, kolik toho za posledních pár let změnila. Je mi příjemný ten tón, se kterým na mě mluví, a tak knížku - krom kapitoly plné anatomie - dočítám do posledního písmene. Má přitom tři části: Výživa, Fitness a Mysl.

Nějaké zajímavosti?




Změním díky Body Booku své zlozvyky?


To jsem zase neřekla! Ale ta knížka mi zůstala v hlavě. Našla jsem tam pár hodně dobrých bodů. A argumentů. Leží mi to v hlavě. Třeba taková kapitola o sportu vám taky beztak nedá, abyste nešli něco dělat.

Ale to se dalo čekat. Cameron je hérečka. Herci jsou od toho, aby nám cpali emoce. A to tahle holka umí moc dobře. Celý životní styl totiž popisuje přímo na svém šíleném pracovním tempu v Hollywoodu. Takže mi vlastně vzala vítr z plachet, když jsem chtěla říct, že na pravidelný cvičení prostě nemám čas...

Snad už tedy jen dodat, že Body Book od Cameron Diaz (se Sandrou Bark) seženete jako e-knihu na Palmknihách.

A když už je řeč o jídle - jak jste přežili Vánoce?
Luc.