Život podle Lucie

27. června 2016

Útěk z dětského tábora

 
Na obranu své sestřičky říkám, že je velice oblíbená v kolektivu.
Jen jí ten kolektiv nesmí lézt moc na nervy.
Což jsme zjistili až den poté, co jsme ji slavnostně odvezli na její první (a zároveň poslední) dětský tábor.

Byla to velká sláva! Dokonce i to archivní víno, které jsme měli otevřít až v moment, kdy se objeví nějaký amant, co o mě projeví zájem, jsme načali. Vidina 14 dní bez dítěte, které zavíralo pusu jedině pokud jedlo, byla totiž víc než amant!

Ségru jsme odvezli i s dodávkou jídla v sobotu odpoledne.
Ve středu nám od ní dorazil dopis. I s mléčným zubem.

Ahoj mami a tati, 

máme se tu dobře, jídla je tu dost. Zima tu není a skamarádila jsem se s holkama. V sobotu jsme měli táborák a zpívali jsme. Ale v neděli mi vypadl zub, tak ho posílám, aby se vám po mně nestýskalo.  

Nám se nestýskalo.
Ve středu přišel dopis s mléčným zubem, sestřička ovšem dorazila o den dříve.
Už v úterý jsme pro ni museli jet. Volali nám vedoucí tábora, že malá to nedává a pro efekt nám k sluchátku dali okusit na vlastní uši její brekot, nářky a vzlykání.

Takže ano.
V sobotu jsme ji odvezli.
V úterý si ji zase přivezli z extrémně drahého prodlouženého víkendu.
A ve středu dorazil zoubek, aby se nám nestýskalo.

Ségru prostě nešlo nemilovat.

Nějaké vaše zážitky z táborů? O těch svých už jsem psala tady: 5 věcí, které jsem nesnášela na letních táborech.

Luc.

14. června 2016

3 focení, která mi dělala radost


Poslední dobou jsem měla štěstí na moc pěkné projekty, které jsem mohla fotit.

Best Self Co.


Best Self Co diáře jsou za oceánem obrovským hitem. Jde o motivační diáře, které když pečlivě budete vyplňovat, tak se postaráte o takovou psychoanalýzu, že ušetříte jak za kouče, tak možná i psychologa. A protože svět je malý, majitelka diářů - žijící dnes v NYC - objevila v našich končinách talentovanou Máju (Magifešn), se kterou jsme nafotily mimo jiné i tyto fotky.








 Hedvábný šátek ALAE


ALAE asi znáte. Firma podporující mladé české návrháře, jímž vydávají samostatné kolekce i šperky a která má showroom na Vinohradech, teď ale přišla se zajímavou novinkou - obřím hedvábným šátkem, jenž se dá uvázat desítky různými způsoby. Lze z něj vyrobit kabelku, top i mini sukni. Třeba jak nafotil Mickey Grab.
















Suvi + Matias


Suvi + Matias je na českém trhu už 10 let a dá se tak říct, že jde o průkopníky za udržitelnou módu v Česku. Najdete tu fairtrade značky, BIO bavlnu i zajímavé kousky vlastní výroby (navrhuje a šije paní majitelka!). A je tady vidět, že i móda, která si potrpí na kvalitní materiály, férové podmínky při výrobě a dobře padnoucí střihy, může být krásná, stylová a elegantní. Hlavně elegantní.

Fotila Anna Dumon, která má na starosti celý krásný e-shop.





Moje velké dík za to, že se na podobných věcech mohu podílet.
#těšímě
Co těší vás?
Luc.


6. června 2016

Jsem holka z prasečáku


Takže prosím vás.
Já jsem přesně to dítě, co vyrůstalo v Pivkovicích v prasečáku. Není potřeba vědět, kde jsou Pivkovice nebo kde stál onen prasečák, jde o to si uvědomit, že každého jedince formuje úplně jiné prostředí. A že každý má se svým dětstvím spojené úplně jiné vjemy, vzpomínky a...vůně.

Vždycky, když se mě naši potřebovali zbavit, odlifrovali mě k babičce s dědou. Že babička věděla, jak zacházet se svou vnučkou jak se sluší a patří, připomínat nemusím. Pamatuju si noční smažení topinek i ranní pečení koláčů. Nebýt babičky, možná bych se bývala ani nebyla pořádně vyvinula. 

Babička pracovala v JZD, kam chodila vždycky ráno a po obědě krmit stovky prasat.
Jelikož jsem si nikdy neobhájila, že můžu zůstat doma sama, nasadila jsem žluté holinky a vyrazila v pět ráno s ní.

Hodila mě na babetu a jelo se do Pivkovic.
Nadšená jsem úplně nebývala. A nešlo jen o ty žluté holinky.
Vyhladovělá prasata řvala nocí a snažila se utéct. To nás spojovalo.
Po každém krmení nás navíc spojoval zápach, se kterým nepomohly ani mycí přípravky čerstvě přivezené ze Západu.

Co se manipulace s prasatama týkalo, dala jsem si dohromady následující:

  • Nesnažit se hladit prasátka
  • Nesnažit se hladit prasata
  • Nestrkat ruce do koryta
  • Nesnažit se o oční kontakt
  • Nesnažit se vůbec o nic
  • Nespadnout do jezdícího žlábku s hnojem!!!

Považovala jsem tak za moudré si sednout babičce na kolec s balíky slámy a vozit se. Taková malá a už tak rozumná.

Takhle jsem prožila půlku svého dětství. Plus se ještě chodilo do JZD uklízet a občas utekli bejci po vsi. A babička mi pak bude říkat, ať se v té Praze neztratím...

Někdo podobné zážitky?
Luc.

23. května 2016

Rodinné výlety pro otrlé


Když je člověk odolný jedinec, přežije i rodinné oslavy a výlety.
Neříkám, že se to na člověku nepodepíše, jsou traumátka, která mě budou pronásledovat do konce života, ale všeobecně se výlety s našima vždy obešly bez zásahu vyjednavačů.

Mně bylo asi 8 let a mojí sestře o pět let méně, když naši došli k závěru, že jsme už dostatečně vyzrálé na sobotní výlety po hradech a zámcích. Mojí ségru zachránil její nízký věk, který jí nedovolil si určité věci pamatovat. Já už dopadla o něco hůř.

Jelikož naši vždycky odmítali jakékoli půjčky - stejně jako dnes Holanďan - vyznačovala se naše famílie vždy nejhorším autem ve střední i východní Evropě (myslím, že ragulín to byl. Bezpečnostní pásy byly vymyšleny až 40 let poté, co byl ragulín uveden na trh, stejně jako například topení), nedigitálním fotopřístrojem, jenž byl předchůdcem foťáků z filmů pro pamětníky a botami, které naši fasovali v práci.*

* Když o tom tak přemýšlím, je až k neuvěření, že se ze mě nestala zlatokopka. Chci říct. Bylo by to v tomto případě zcela v pořádku. Byl by to logický a omluvitelný krok. Ale to já vůl ne!

V sobotu ráno se i s řízkama vyjelo a večer se bez řízků vracelo. Objížděly se buď hrady a zámky nebo cokoli, co taťkovi přišlo zajímavé. V praxi to tak znamenalo, že se stavělo u každé viditelnější zříceniny, což nás se ségrou příliš neuspokojovalo, ale zříceniny byly lepší než prohlídky zámku.

Prohlídky zámků byly peklo. Byly dlouhé a plné krutosti. Že by si dítě pamatovalo panovníky, to ne. Dítěti v hlavě utkví jenom brutality o otrávení, o mučírnách, o sekání končetin a všech kožních nemocí, které se schovávaly pod kostýmem. Děsivé už byly jenom ty portréty na stěnách, které se vyznačovaly pichlavostí očí, co člověka pořád pronásledovaly.

Důkazem krutosti je třeba tento slon, jemuž někdo beztak už ve středověku prostřelil hlavu!

Ale dost ke křehké dětské psychice.
Naše výlety měly i světlé stránky - obědy v restauracích, které často slibovaly smažák s hranolkama. Jednou, ten den si pamatuju dodnes a bylo mi už asi dvanáct, jsme poprvé okusili McDonald´s a to, o čem jsme slyšeli jen v amerických filmech a čemu se říkalo hamburger!*

* A teď opravdu nekecám, já ostatně nekecám nikdy, znáte mě. Pravdou je, že v mých rodných Strakonicích není McDonald´s dodnes, což je jistě ten důvod, proč tam obyvatelé patří mezi ty štíhlejší jedince v zemi.**

** No dobře, tohle jsem si právě vymyslela.

K hamburgeru jsme tehdy se ségrou dostaly i hračku, takže naše utrpení ze zřícenin se ten den rovnalo pouze trhání zubů. Když jsme pak ve škole psali sloh na téma "nejlepší prázdninový zážitek", dopodrobna jsem popisovala požitek z hamburgeru.

Promiň, tati.
Luc.

12. května 2016

Vyzkoušela jsem si: stand-up comedy


Když přijdete před začátkem show, trémou nadskakujete. Na pódiu s mikrofonem v ruce jste ale podezřele klidní. Vidíte tváře lidí, kteří se na vás usmívají a dodávají vám tak odvahu. Vypadají přívětivě, kývají a vy máte pocit, že vás přijali už od první minuty.

A pak vám dojde, že jen čekají, čím je budete bavit.
A doprčic!

Když mi nabídli účinkovat spolu se stand-up skupinou Underground Comedy v muzeu Grévin, šla jsem se projít. Po 10 kilometrech jsem pak už potřebovala pouze dva panáky, abych na to kývla.

Myšlenka, že převtělím něco málo z blogu do živého vystoupení, se zdála být lákavá. Humorných historek je tu spousta. Lidi by se mohli smát. Anebo taky ne. Nebo taky to, co funguje písmem, nebude fungovat naživo. To, co se sdílí na sociálních sítích po stovkách, může jako stand-up vyznít křečovitě, trapně, prázdně.
 
Vždycky jsem měla pocit, že pokud jste moderátor a hodíte vtípek, který nikdo nečekal, publikum okamžitě zareaguje a začne se smát. Od "stand-upisty" se však čeká, že smíchy davy rozbrečí, tudíž i stejně dobrý vtip tu může být jen slabým odvarem.

Očekávání. To je to děsivé slovíčko.  


Ale já neměla co ztratit.
Buď to bude příšerné - pro tento případ jsem nevzala jediného kamaráda, protože stydět se před cizími je lepší než před blízkými. A pokud to příšerné bude, budu mít skvělý materiál na blog.
Anebo to příšerné nebude. A tím veškerá sranda končí.


Téma večera jsou CIZINCI.
Já vyprávím o Holanďanovi a jeho vytříbené češtině. Mám to v hlavě, říkám si, když si dávám sklenku bílého. Abych přestala trémou nadskakovat. Adam, který vystupuje už přes dva roky, si svojí repliku zkouší do posledních dvou sekund. Tygran přijde na poslední chvíli a nevypadá, že by ho něco stresovalo. Lucka si taky pročítá text, ale dobře se u toho baví. Já nezkouším a piju.

A až když jdete na pódium, uvědomíte si jednu věc.
Že jsou momenty, kdy fakt chcete, aby se (vám) lidi smáli.
A s prvním úsměvem pookřejete a začnete mít ty nebohé lidi, co vás dokonce i dobrovolně poslouchají, rádi. Všechny do jednoho.
Měla jsem je ráda.

A dál?


Partička Undeground mi nabídla, abych s nimi vystupovala, když budu chtít.
Jenže zatímco Holanďanovy perličky se říkaly celkem snadno, u příběhů už je potřeba umět všechno správně vypointovat. A umět improvizovat a bavit. A to už je těžký.

Část Undeground partičky a já

Ale přesto - když se to nepovede, bude aspoň materiál na blog. A takhle vlastně celý Život podle Lucie vzniká...

Přijali byste podobné pozvání?
Luc.


1. května 2016

Jak Holanďané přicházejí o iluze


Holanďan navštívil komunistickou část Evropy, když mu bylo asi osmnáct.
Škola se tehdy (píší se 80. léta) rozhodla, že vezme své studenty mimo demokratickou domovinu a procestují pod dozorem pedagogů některé země, v čele s Československem a Maďarskem.

Všichni nebozí Holanďani i jejich rodiče byli vyplašení, jelikož o komunismu neslyšeli nikdy nic dobrého. Ale měl to být výchovný a poznávací zájezd, což ovšem vzalo za své už při první zastávce v Drážďanech.

Ukázalo se totiž, že ještě zajímavější než pohnutá historie Drážďan byly tehdejší kavárny.

"Šli jsme na kafe a ukázalo se, že to byla dobrá volba. Němci v kavárnách prodávali na 20 druhů zmzrliny, z čehož pouze 3 z nich byly nealkoholické. Takže zatímco doma slyšíte, jak je Západ oproti Východu vyspělý a plný vymožeností, tady lidi měli zmrzliny s příchutí vodky, vaječného koňaku nebo rumu."


Holanďan už si nevzpomíná, co se dělo poté.
Dodneška si však vybaví to vzrušení, kdy objevil rumovou zmrzlinu. Bylo dokonce natolik silné, že když jsme jeli do Drážďan před pár lety, pořád si pamatoval, kde ta kavárna byla.

Pokud si turisté v Drážďanech užívají nádherného centra nebo levných nákupů, tak my běželi tam, kde jako student ztratil veškeré ideály o demokracii. Daná kavárna tam ještě skutečně byla. Dokonce s širokou nabídkou kopečkových zmrzlin. Holanďan se usmíval a zdravil personál tak vřele, jakoby si jej snad i po těch 20 letech pamatovali a očima jezdil po nápisech u zmrzlin.


Všechny nealko.
"Čokoládová a vanilková? Vidíš to? Demokracie!"
Podala jsem mu kapesník a nastavila rameno, aby se mohl vyplakat a cítil dostatečnou podporu. Aby věděl, že jsem tu pro něj za všech okolností.

A tohle byl přesně ten moment, kdy to potřeboval vědět.
Nicméně jsme to ustáli. Jen už asi není důvod jezdit do nějakých Drážďan.
Luc.


21. dubna 2016

Příběh silné ženy: Jacqueline Kennedy a její vnitřní démoni


Číst životní příběhy mimořádně silných žen, to jsem si dala jako svůj malý osobní cíl.
Je to totiž úžasná terapie na všechny splíny a bolesti.
Udělat si kafe k Neznámému příběhu Jacqueline Kennedyové Onassisové si však žádá silný žaludek.


Jestli ženská vydrží víc než člověk, pak Jacqueline vydrží víc než ženská. A přesto máte pocit, že to byla tak trochu potvora.


V náručí jí zemřel manžel po strašlivém atentátu. Předtím 3 děti. A léta poté přišla po dalším atentátu o švagra. To ještě celé Spojené státy truchlily s ní. O pár let později, když "Jackie" pořád ještě nezvládala odložit svůj smutek, vstát a znovu začít žít, se už stala skoro národním nepřítelem. Tuhle nálepku poté jen utvrdila sňatkem s Aristotelem Onassisem, kterého si brala vlastně jenom pro peníze a pocit bezpečí, který jí měly peníze zajistit.

Tohle známe.
O tomhle psala určitě i Chvilka pro tebe.

Neznámý příběh ale ukazuje vnitřní svět možná až příliš křehké ženy, která se nemůže vzpamatovat z traumatu, který si prožila. Bolestivé vzpomínky se vracejí a udeří kdykoli. Běžný život i neustálé nahánění médii spouští nekontrolovaně záchvaty paniky ještě o 10 let později. A ač Jacqueline navenek působí chladně a bez emocí, uvnitř se hroutí.


Ja krásná, mladá, vzdělaná. Má desítky rádců, přátel, pomocníků, přízeň mnoha vlivných mužů. Ale s vnitřními démony si musí pomoct sama.  


A i když Jacqueline zůstane v mnohém nepochopená, zanechá na vás silný dojem. A taky víru, že jednoho dne zase bude dobře. 


A kdybyste sháněli, tak Jacqueline Bouvierová Kennedyová Onassisová: Neznámý příběh od Barbary Leamingové vydalo nakladatelství Argo. 

Má někdo další tip na silnou ženskou osobnost?
Luc.

14. dubna 2016

Dvanáctiletá Lucinka nosí mini sukně. Bez silonek.


Bývaly doby, kdy jsem chodila do 6. třídy.
Zatímco v učebnicích dějepisu to tehdá rozjížděli staří Římané, v těle ledatak hormony, které nepěkně začaly probublávat na povrch. Co jsme probírali v zeměpise, to už si nevzpomenu, ale jižně od naší třídy byla sedmá bé. A v sedmé bé byl Viktor, největší frajer na základce.

A jak to bývá ve všech amerických filmech - největší frajer vždycky chodil s tou největší frajerkou. Tedy s roztleskávačkou. Já roztleskávačka nikdy nebyla, ale už správně tušíte, že frajerka ano, a tudíž Viktor neměl moc šancí uniknout.

Líbil se mu můj zadek, něžně mi říkal "Prdelko" a když kolem nás o přestávkách nebyli nalezlí chroničtí patolízalové, tak jsme se ve vší počestnosti i olíbávali. Jenže! Řekněte pak rodičům, že musí na rodičák. 

Rodičáky byly v šesté třídě peklo. Zatímco matikářka mou máti chlácholila, že "nebojte, intelekt se ještě vyvíjí a logické myšlení jakbysmet," češtinářka zašla dál.

  • Učitelka: "Paní Kunešová. Vaše dcera místo toho, aby se učila, furt lítá za Viktorem ze sedmičky."
  • Máti: "Jo? To se ani nepochlubila."
  • Učitelka: "Na chodbě je pořád vídám spolu."
  • Máti: "Tak první láska, no."
  • Učitelka: "No jo, ale víte. Vaše Lucka je pěkná holka, to jí neupírám, ale přijde mi, že to o sobě ví a že se podle toho i chová."
  • Máti: "Jak to myslíte?"
  • Učitelka: "Je jí dvanáct a nosí krátké a vyzývavé sukně, pod které si nebere ani silonky. A nejenže jí nevadí, že jí Viktor plácá po zadečku. Mám takový dojem, že se jí to dokonce i líbí."
  • Máti: "Nepovídejte."
  • Učitelka: "Navíc mi odsekává, včera neuměla básničku a když jí řeknu, že o přestávce má zůstat ve třídě, připravit si na lavici sešity a péro, ta se začne hihňat."
  • Máti: "To víte, už na ní jde puberta."
  • Učitelka: "No právě, paní Kunešová, no právě. Já už jsem ze staré školy, já už mládeži nerozumím, ale možná by neškodilo si s ní o tom promluvit. I Viktor se dosti v prospěchu zhoršil."
  • Máti: "Dobrá, promluvím s ní, ale učí se přeci dobře."
  • Učitelka: "Ano, ale byla by škoda, aby si taková hezká a chytrá holka ničila život nějakým nezodpovědným chováním."
  • Máti: "Jak to myslíte, nezodpovědným chováním?"
  • Učitelka: "Aby vám například brzo nepřišla s outěžkem."


A tady je dobré si říct, že se za těch skoro 15 let takřka nic nezměnilo. 
Minisukně nosím pořád nejradši. Silonky beru pouze dle povětrnostních podmínek. 
A Viktor mi říká, že mám pořád postavu té dvanáctileté holčičky ze základky.

Když však potkám zmíněnou paní učitelku a ostatní příslušníky sborovny, vím, že se změnilo hodně.
Teď už všichni doufaj, že brzo s tím outěžkem přijdu.
Bůh a mini sukně mi k tomu pomáhej.
A je úplně jedno, s kým to bude. 
Klidně už i s Viktorem, paní Kunešová, klidně i s Viktorem.*

Vaše zážitky z rodičáků?
Luc.

* Chudák Viktor. Ještě o tom ani neví.

11. dubna 2016

Nejlepší zdravá kosmetika měsíce


To nejlepší přírodní?
Zkoumala jsem zase déle, než by bylo zdrávo. Ale objevila jsem spoustu nového.

Eoné Balzám na mytí vlasů


Neboli, jak píše výrobce, šampon nové generace. Eoné značku jsem dosud neznala. Pokud jste na tom stejně a milujete mycí oleje všeho druhu, musíte se poznat. Tenhle olejový balzám, jehož hlavní složkou je olivový olej, dále pak třeba měsíček, levandule a mandarinka EO, obsahuje emulgátor, který v tomto případě zastoupí pěnidla.


Je zhruba tak hustý jako ricinový olej, ale stačí pár kapiček a krásně jím umyjete jak vlasovou pokožku, tak vlasy po celé délce. Naopak bych řekla, že čím méně, tím lépe. Samozřejmě jde o bezvodý výrobek, a tak je dobré jej buď hodně naředit anebo dobře vymýt. Vždycky platí, že je potřeba se s tím naučit pracovat. Nicméně vlasy dělá krásné a nepěnivou péči ocení hlavně hodně suché, lámavé vlasy.

Inlight Vlasový elixír


Olejová kosmetika Inlight začala fušovat do vlasové péče. Zaplaťpánbu za to. Jak bývá zvykem u Inlightu, všechny ingredience jsou 100% BIO a nový vlasový elixír tu kombinuje účinky kopřivy, lopuchu a prokrvujícího rozmarýnu.


A vlasům dokáže pomoci rovnou několika způsoby:

1.)   Regenerační efekt – pár kapek oleje na vlhké vlasy před každým mytím. Vtírejte po celé délce i do vlasové pokožky a nechte působit 5 – 10 minut. Poté vlasy klasicky umyjte přírodním šamponem.

2.)   Jako kúra – pár kapek elixíru na suché vlasy nejlépe 2 hodiny před mytím, nebo nechte účinkovat přes noc. Vtírejte po celé délce vlasů i do vlasové pokožky. Vymývejte přírodním šamponem bez kondicionéru.

3.)   Pro tvarování účesu – 2 kapky do vlhkých dlaních a lehce vetřete do vlasů. Dotvarujte účes dle potřeby a nesmývejte.

4.)   Ochrana vlasů před chlórem a mořskou solí – vetřete elixír do vlasů ještě než dorazíte na pláž. Olej ochrání vlasová vlákna před agresivním sluníčkem, chlorovanou či mořskou vodou. Po koupání smyjte přírodním šamponem, elixír lze použít v malém množství po umytí jako kondicionér.

Já upřímně ho jako kondicionér či na tvarování účesu moc používat nemůžu, je to hlavně pro tvrdé pevné vlasy, ale pravda, po několikahodinové masce žádný kondicionér už nepotřebuju.

A když do poznámky dáte "Dárek od Lucie", tak vám v Biorganice přihodí 2 dárečky k tomu. Vzorek bio opalovacího krému Butterbean Original do každé objednávky a cestovní balení Bio šamponu Naturalis 50ml v hodnotě 195 Kč.

Urtekram Kokosový kondicionér ve spreji


Bezoplachové kondicionéry Urtekram ve spreji patří mezi moje oblíbence. Používám je skoro denně, kdykoli potřebuju vlasy rozčesat, před tepelnou úpravou a vždycky po mytí vlasů. Rozčesávat tahle věc umí stejně dobře, jako vonět. Doporučuju zabalit do turbanu a chvilku nechat působit. Vůně je pak sladce kokosová, trošku jiná, než na co je člověk zvyklý ze syntetických vůní, ale o to zajímavější.


Satin Silk mýdla


Jestli vás zajímají mýdla obohacená přírodními složkami - mlékem, ovocem, bylinkami, oleji a éteráčky - mrkněte se na Satin Silk. Mýdlařka Zuzana Kocurková vyrábí všechna možná mýdla a opravdu si vyhraje, takže jako hodně voňavý dárek si tu vyberete mýdla třeba i morbidní i dekorativní. Někdo dělá překrásné dorty, Zuzana mýdla.


Delibutus Konopné sérum Smooth


Znáte českou značku Delibutus? Nabízejí spoustu vychytávek z konopného oleje, kromě různých balzámků tu najdete i poměrně účinné věci na opary, vlasy i na ošetření srsti domácích mazlíčků. Já od nich mohla vyzkoušet Konopné sérum Smooth, což je pleťový olej pro suchou a citlivou pletˇ.

Kromě konopného oleje tu najdete i makadamiový, pupalkový a mandlový a poté směs éterických olejů, kde asi nejvýrazněji voní bazalka s pačuli. Že by byla vůně jemně afrodiziakální, to není. Voní ale svěže a jakmile si tuhle vůni spojíte s jarem, už se vám vždycky bude vstávat o to lépe.


Delibutus mám ráda z mnoha důvodů. Je to malá firmička, která dělá věci poctivě a jelikož je celý sortiment zaměřený na konopný olej, nepůjdu si výrobky z konopného oleje kupovat jinam. Věřím, že když se na něj specializují, že tomu opravdu rozumí.

Dr. Popov Lymfa Detox a Čištění tinktury


Dr. Popov opět o něco rozšířil výrobu bylinných tinktur, což jedině vítám. Pořád od nich beru něco. O jarním detoxu sice teprve přemýšlím, pár lehčích dnů bych předpokládám zvládnout mohla, nicméně zatím jsem začala poněkud bezbolestně - kromě zelených potravin jsem se dala na tinkturu Lymfa detox a Čištění.

Lymfa Detox vám bude chutnat - nejvíce tam ucítíte skořici. V lihu je tam ale hlavně kopřiva, měsíček, bříza a pampeliška!


Pampelišku, která by měla být díky obsaženým hořčinám základem veškerých očistných kúr, je i v tinktuře Čištění. Ještě společně s kopřivou, aloe vera, červenou řepou a další super hořkou věcí - čekankou.

Acorelle Roll-on BIO parfémy 


O francouzské značce Acorelle jsem tu vždy psala v souvislosti toaletních vod, které mají úžasné. Parfémy - ať už klasické nebo roll-ony - mají ale ještě lepší. Mají dokonce BIO certifikát, takže se žádné syntetiky bát člověk nemusí.

Voní hodně. A dlouho. Tady není rozdíl oproti ostatním parfémům. Jediným rozdílem mohou být vůně samotné. Sice synteticky se dá vyrobit mnohem více, ale potvrdilo se mi mockrát, že tyhle BIO parfémky zase mnohem víc zaujmou okolí.


Nikdo jiný totiž podobné vůně nemá. Jsou to vůně tak jiné a tak originální, že se lidé často ptají, co to je zač. Zároveň se nemusíte bát těžkých indických parfémů, ba naopak. Zatímco toaletky Acorelle jsou převážně sladké, parfémy už spíše květinové. Vždy svěží.

Já mám Lotus a Cedr. Lotus patří mezi nejoblíbenější, s čímž nelze nesouhlasit. Cedr už je sladší, zároveň ale povzbuzující. I tady platí, že je potřeba nechat parfémy rozvonět.

Soley Zklidňující tonikum nærð


Neptejte se mě, jak se nærð čte. Ale když se mě zeptáte, jaké je tonikum, které se pyšní islandskými bylinkami, tak řeknu, že výborné i na tu nejsušší pleť. Neobsahuje alkohol, který mi ve větší míře (jaká se bohužel pro tonika většinou používá) vadí a silně vysušuje. Nejsem ale ani příliš velký příznivec pleťových vod, které si s odstraňováním make-upu moc neporadí.


Tohle je hodně příjemná varianta pleťové vody s maximálními tonizačními účinky. Dělá všechno, co má a pleť je po něm dokonalá. Výrobce slibuje zklidněnou, rozjasněnou pleť a čisté póry. Asi poprvé zkouším něco z (islandských) bylinek, které neznám vůbec - divoká islandská bříza, medvědice lékařská, islandská vrba. Nemůžu si tak vynachválit. Tonikum navíc hodně zajímavě voní - jako bublifuk :-)

A pokud by vás zajímala kosmetika trochu podrobněji, pak budu ráda, když se zastavíte na Dni, kdy najdu lásku. Budu tam mít přednášku na téma láska. Láska ke své kůži. Jak jinak.
Luc.

4. dubna 2016

Knížka, která vám vybrousí styl


Říká se, že styl není o penězích.
Buď v žilách člověku koluje dobrý vkus, což poznáte hned na první pohled, anebo holt nekoluje. A to poznáte už na dálku.

Dobrý vkus a vlastní styl jsou ovšem dvě rozdílné věci.
A já věřím, že k vlastnímu stylu se však člověk musí propracovat.
S tím určitě pomůžou módní magazíny, blogy a sociální sítě. Ty ukáží nejnovější trendy na následující roky dopředu.

Co a kdo za jednotlivými trendy stojí, to nám už sociální sítě neřeknou.
Nejznámější módní domy známe všichni, ale opravdu víme, kdo pro ně navrhuje? Tušíme něco o historii módních magazínů, módních fotek a o tom, jak se vyvíjel kult krásy?
Já třeba ne. 

Ale mám pomocníka k ruce - módní bibli od Marnie Foggové nazvanou jednoduše MÓDA. Recenze na tuhle knížku by se vlastně dala shrnout do pouhých dvou odstavců:

→ Musí mít každý, kdo chce v módě znát souvislosti. Pro milovníky módy je to knížka, na které se držet prach rozhodně nebude. Nedá se přečíst za večer. Listuje se v ní pokaždé, když člověk potřebuje vyhledat určité pojmy, návrháře, ikony, malíře/fotografy určité doby. Pro ty, které móda živí, by to měla být povinná četba. Bez výjimky. I když se to může zdát nepodstatné, je fajn vědět, kdo za trendem, který se neustále vrací do módy, přišel jako první.

Takhle téměř dvoukilová knížka vám nedovolí už jen slepě kopírovat módní trendy Instagramu. Pomůže vám vytvořit si styl.


→ MÓDA rozloží celý svět do historických událostí, ze kterých i zvyklosti oblékání a kult krásy vychází. Člověk se tu dozví spoustu zajímavostí o materiálech a střizích, i o tom, co návrhářům pomáhalo uspět bez ohledu na to, jaká doba byla.









Tak snad už jen říct, že vydal Slovart a seženete v Neoluxoru. 
Luc.