26. června 2010

Poslechla jsem srdce, odjíždím...



Opět vás velice zdravím!

Chci se vás zeptat na váš názor.

Celou střední jsem mluvila jen o tom, že půjdu studovat žurnalistiku na Literární akademii. Dřela jsem na přijímačky a bohudík mě přijali. Byla jsem moc šťastná, na vrcholu sil a úspěchu.

A teď, po roce studia, tuto školu opouštím. Vlastně celou tuhle prima republiku a stěhuji se do Itálie. Do krásné, slunné Itálie, do nádherné Florencie.
Ale bez školy, bez vzdělání...
Je to víc jak 2 roky, co jsem poznala úžasného chlapíka - o 20 let staršího a z Holandska. Jestli jsem ho tenkrát milovala, pak to nebylo nic ve srovnání s tím, jak ho miluji dnes...

Vždycky říkám, že jsme si souzeni. Kterej jinej chlap by se mnou meditoval, jedl s chutí sóju s mořkými řasy, nosil mi desítky kilo melounů, kterej jinej by mi dával tolik něhy, pocitu bezpečí, kterej jinej by mě tak podporoval, miloval, respektoval a obdivoval?

A stejně tak já - koho bych dokázala obdivovat, milovat a důvěřovat mu natolik, abych s ním odjela, všeho tady nechala a začala žít v zahraničí? Jedině jeho!

A tak odjíždím, stěhujeme se v srpnu. Jednoduše následuji svého muže a poslouchám své srdce!
Co byste udělali vy:-)?

Děkuji vám a možná to zní otřepaně, ale ŽIJTE ŽIVOT TAKOVÝ, ABYSTE SI HO SAMI ZÁVIDĚLI:-)

Luc.

4 komentáře:

  1. Luci, ty tak příjemně a krásně píšeš, až mi naskakuje husina :) i já už konečně našla toho pravého a myslím si a věřím, že bych na Tvým místě udělala totéž. Přeji hodně moc štěstíčka, zdravíčka, spokojenosti a moře lásky. Dejte oba dva na sebe pozor!
    Markéta Potjahajlová

    OdpovědětVymazat
  2. Také jsem jela do zahraničí. Šla jsem za srdcem.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to je krásné, jak se máte rádi :)

    OdpovědětVymazat
  4. urobila by som rovnake rozhodnutie ako ty...

    OdpovědětVymazat