4. srpna 2010

DOSÁHNOUT CÍLE, DOSÁHNOUT VRCHOLU


Borovetz, Bulharsko.

Jsme ještě zesláblí z několikadenní otravy jídlem, ale rozhodli jsme se, že zdoláme alespoň část z nádherných bulharských hor.

Svítilo sluníčko, my obdivovali přírodu, každou kytičku, děkovali za čerstvý vzduch a šli opravdu pomalu.

Z horské chatky na vrchol hory to bylo 5km, kousek. Ale my byli zesláblí.

Prý 5 kilometrů a budeme v cíli. Cesta to byla nekonečná a neviděli jsme cíl - nevěděli jsme ani, co nás čeká. Neznali jsme svůj cíl, ale už jsme tam chtěli být.

Po hodince usílí se špička hory ukázala a s ní i cesta. Tenkrát mi to došlo!

Když vidíme cíl (horu), začíná se před námi rýsovat cesta. Vidíme, že je to cesta hrbolatá, nepřímá a občas nevyšlapaná. Ale vidíme cíl, máme naději, víme, kde jsme a kam až můžeme dojít.

S tím pocitem se mi šlo krásně. Viděla jsem cestu, viděla jsem cíl. Viděla jsem, co proto musím udělat. A věděla jsem, že toho dosáhnu!

Po půl hodince přišel vrchol. Hřálo nás slunce, i radost z vítězství!

Tahle filosofie o zdolávání hory se mi zalíbila. Používám ji teď ve všedním životě, v plnění svých snů...

Žádné komentáře:

Okomentovat