4. prosince 2010

Hořela mi postel a já s ní


V prvé řadě Vám chci moc poděkovat za přáníčka...však vy už víte. Jste moc hodní a já doufám, že brzy budu znát více podrobností!

Nicméně dnešní noc/ráno mě přesvědčilo o tom, že se vlastně VŠE může ze dne na den změnit. Inu, ve tři ráno mi začala hořet postel...
Včera večer jsme pořádně promrzli na Vánoční párty s našimi kamarády. Pěkně jsem si teda v postýlce (já chytrá) zatopila svou (italskou!!!) hřejivou dečkou a slastně usnula zhruba kolem jedné.

Abyste rozuměli - vyhřívací dečky musí dosahovat norem EU o bezpečnosti, takže se vám už nesmí stát, že by se dečka přehřála a vy explodovali. Ne tak ovšem v Itálii, zde EU zatím nedosáhla:-)

Ve tři ráno mě vzbudilo horko a kouř. Opravdové horko a opravdový kouř. Otevřela jsem oči a viděla (jen tak mimochodem) menší plameny přímo nade mnou, na peřině, která už připomínala spíš jen škvařenou klobásu a okamžitě jsem vylítla.

Jak jsem se ale zvedla došlo mi, že hoří kus matrace přímo pode mnou...To už bylo kouře po celé ložnici a oheň se né a né zkrotit mými pokusy o udušení! Do akce se zapojil i přítel, hasil vodou, zatímco já dusila, otevírala balkon a krchlala přidušením.

Shořela část matrace, peřiny, prostřeradlo a povlečení jen já zůstala zázračně celá. Bez jediného spáleného místa na těle, jen s ohořelými prstýnky.

Celý den větráme, ovšem ložnice stále "voní" jak čerstvě po barbeque. Šok z toho, co se stalo (ta zatracená dečka italská!) převážilo štěstí z toho, že se ani jednomu z nás nic nestalo. Buď jsem natolik studená, že hasím i oheň nebo mě má ten pán bůh tam nahoře rád...

Nevím. Každopádně mu za to děkuji! Mějte se proto pořád na pozoru a opatrujte se!
Luc.

2 komentáře:

  1. Milá Lucie, to se mi stalo před čtyřmi roky, chytla mi stěna od lampičky, kterou jsem u této stěny měla připevněnu, přesně kolem třetí ráno. Předcházelo tomu nenápadné holedbání se, že se mi žije dobře a nic mi nechybí.
    Člověk je tvor omylný a nemá se rouhat, nejsem nikterak věřící, občas se uchýlím k poděkování Bohu za něco, co mi je nápomocno a děkuji mu i za rány osudu.
    Nikdo mi nevymluví, že to nebylo "znamení", abych zůstala pokornou a měla na paměti, že každému člověku netřeba vše a hojnost, aby musel být jednoznačně spokojen a šťasten.
    Dodnes mám na čele jizvu, jak při hašení odlétl kousek seškvařeného koberce.
    Poděkujte za to, že se Vám nic nestalo.
    Monika M.Z.

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že si při tomhle měla šíleně moc štěstí, že se ti nic nestalo :-/

    OdpovědětVymazat