27. prosince 2010

Věštba osudu (a její následky...)

Pochlubte se, jaké jste měli Vánoce? Já krásné. Jeden z dárečků, který mi udělal velkou radost je třeba kniha od Charlotte Style - Brilliant Positive Psychology a také kokosový olej od Saloos. Můžete ho patlat kam je libo a budete vonět po kokoskách.

To, s čím dnes přicházím je však trochu odlišné. Je to má osobní věštba osudu, jenž se odehrála zhruba před 4 lety. A já se bojím, že až nějak moc dobře sedí. (PS: Chci slyšet vaše příběhy o vašich věštbách!)

Jdu ke kartářce, která je tu vyhlášená - její jméno je synonymem pro zázrak. Věřím astrologii, karty mi ale voní podezřele. Za zkoušku nic nedám...
Nejdříve se mi dostává ponaučení: " Karty řeknou vše, den úmrtí se ode mě ale nedozvíte. Karty mají na nás velký vliv, není jim však souzeno řídit náš život!"

"Zamíchejte kartami, " přikazuje tato zajímavá osoba, "a koncentrujte se na jejich výběr. Tahejte - já vás sama zastavím." Snažím se zapnout veškerou koncentraci, hlava je ovšem přeplněna zmatkem.

"Zastavte!" Máme zhruba deset karet, ale jen první tři, jak je mi řečeno, jsou osudové, ty nejdůležitější. Poskládá je do řady za sebou a otočí. Najednou vytřeští oči a dlouze se na mě podívá. "Ježišmarjá, " kleju, "co to znamená, prosím vás?" "Vaše osudové karty jsou ty nejvyšší - všechny tři Esa," sděluje mi kartářka. Uf, tak to se mi jednou ulevilo! "Osud vám přeje, je vám plně nakloněn, nedostanete však nic zadarmo, a tak záleží na vás, slečno, jak s touto příznivou situací naložíte." To zní skoro až výhružně, nesmím však nic říct, právě se dostáváme k momentu, kdy mi karty ukazují mé vlastnosti a talenty.

"Každý talent je dar a my ho musíme využívat co nejlépe," dozvídám se mimo jiné. Dále také, že mám velice vyvinutou intuici a mám "čuch" na lidi. Do budoucna se tomu mám věnovat. Čeká mě prý mnoho cest lodí, snad se tím budu živit.
"Na vašich cestách potkáte i budoucího manžela..." Škoda, říkám si, že kapitán Jack Sparrow je pouze postava vymyšlená. Na druhé straně, můžu být vůbec ráda, že si mě vůbec někdo vezme:-).

Začínám mít z tohoto sezení docela dobrý pocit, už ani ta lebka s černým kocourem by mi nevadila. I paní "čarodějnice" mi začíná být sympatická a milá. Když se navíc dozvídám o dvou dětech, kariéře profesionální cestovatelky a opět potvrdím dalším tahem karet tento osud, odcházím z této tmavé, mystické místnosti šťastná.
"Slečno, " otáčím se, "dostala jste do vínku velký dar, v němž najdete své poslání. Nepokažte si to!"
Kývnu...

2 komentáře:

  1. Měla jsem domluvenou kartářku, abychom se nebály, s kamarádkou. Těšila jsem se. Večer předtím mě sklátila šílená nevolnost...a ráno, když už jsem chtěla volat kamarádce, že asi nedorazím, volala kamarádka, že se to ruší, že kartářka lehla s horečkou a zvracením...asi osud nechtěl abych se ptala. A tak sjem se neptala, nerozhodla jsem se...a jsem tam kde jsem. A není to špatně, zdá se.

    OdpovědětVymazat
  2. Já na tady ty věci moc nejsem, mamka byla u kartářky a ta jí řekla správně věci z její minulosti ale všechno co řekla do budoucnosti se nevyplnilo, ani jedna věc..hlavně, že shrábla 500,- Když už tak asi nějakou hodně ověřenou kartářku, ale jak ji má člověk poznat? Já osobně bych stejně nechtěla vědět co mě čeká..

    OdpovědětVymazat