5. března 2011

Začátky v nové zemi a pár dobrých rad...:-)

Zdravím vás a přeji nádherný víkend,

často slýchávám, jak by polovina naší malé České republiky chtěla co nejdříve vypadnout do světa, za hranice, za oceán, prostě zcela pryč. Důvod je prostý - špatné počasí, studení Češi a závist za každým rohem.



Taky jsem k takovým lidem patřila a byla šťastná za příležitost odjet, odstěhovat se a přivítat sluníčko v Itálii. Lidé jsou tu usměvaví, vstřícní, Itálie je jako země bohatá, takže co mi ještě může chybět?
Přesto jsem tu první 4 měsíce trpěla jako pes. Dopustila jsem se totiž chyb, kterých se - pokud odjedete - raději vyvarujte:

- Snažila jsem mluvit anglicky (v ostatních zemích to není problém, v Itálii nemluví anglicky snad ani Berlusconi. Pokud se tedy chcete sžít s místními lidmi, učte se a nechte se jimi ve studiu jejich jazyka podporovat. Ptejte se, zkoušejte první fráze a raději si odpusťte zmíňku o angličtině:-))

- Snažila jsem se skamarádit s Italama (a nedošlo mi, že jsem ve Florencii. Ve městě, kde má každý pocit, že tady je centrum veškerého světa a tudíž já Češka z nějaké Prahy sem nepatřím. Italové jsou usměvaví a budí pocit přátelství, ale přátelé to nejsou. Jsou pyšní, odmítají cestovat a preferují rodinu před kamarády. Ne každá země je taková, ale pokud vám podobné nesympatie dávají lidé najevo, snažte se to překousnout, probořit hranice a dostat se k jejich jádru - to totiž tvoří přátele)

- Nazývala jsem Itálii špinavou zemí, kde nefunguje vůbec nic (chápejte, já jsem pozitivní a pobyt si tu užívám, ale je tu špína, smrdí tu kanalizace a nedej bože když chcete najít veřejný internet. Kdybyste na tohle na svých cestách narazili, raději veškeré negativní komentáře spolkněte:-))

- Byla jsem nadšená z počasí (protože zatímco v Praze je -15C, tady je od ledna patnáct plus a sluníčko dennodenně. Oproti Římu je tu ovšem zima. O počasí se tedy bavte tak, jak se v dané zemi předpokládá. Tečka.)

- Byla překvapená tou bídou okolo (jak si tohle vůbec můžu myslet, když jsem z Východu? Sice nikdo moc netuší odkud, ale pořád se mě ptají, jestli známe McDonald, letadla a pizzu. Známe, drazí Italové a dokonce známe i mobily a nepoužíváme pevné linky, heč!)


První měsíce se můžeme cítit sami, to by nás v našem životě ale nemělo odradit.

Pokud vám v cizí zemi cokoli selže, berte to s nadhledem. Nic jiného nefunguje. Začátky jsou těžké všude - je to změna pro tělo, změna životního stylu, počasí, lidí a hlavně mentality. Čemu my se smějeme, můžou ti ostatní brát jako urážku.

Překousněme to a vydržme! Jakmile se naučíme jazyk a ukážeme vytrvalost, vítr se otočí. Hledejme si kamarády z řad Erasmus studentů, kterým si budeme moc popřípadě postěžovat. Nikdy nevychvalujme vlastní zemi a naučme se milovat místo, ve kterém žijeme.

Jiných rad do začátků prozatím nemám. Snad jen pevné nervy:-)
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho s přáteli!

3 komentáře:

  1. O'lala musím Ti Lucie napsat,že to má v sobě jiskru.Líbí se mi to.Krásně se to čte,pěkné,uspořádané,zajímavé,vtipné,cítím se skvěle.o)
    Rád si od tebe opět něco přečtu.D.K.

    OdpovědětVymazat
  2. aneb co se nám může hodit ;) moc pěkný článek :)

    OdpovědětVymazat
  3. Dobry clanok, velmi inspirujuci, toto musis zazit, aby si dala vypoved

    OdpovědětVymazat