13. dubna 2011

Jak se natáčí reportáž do TOP STAR Magazínu

Včerejšek byl divokej...

Moje nejlepší kamarádka je celebrita (v pátek vám ji představím!). Před ní to nikdo říkat nesmí, nemá to ráda. Jenže pravdou je, že ji novináři nahánějí. A že ona před nimi utíká...

Včera se však nechala přemluvit k natočení reportáže pro Top Star Magazín a já kývla na to, že o ní něco pěkného paní reportérce řeknu. Takže jsme brzo ráno vstaly a ještě vymýšlely, co jim do té televize napovídáme (neřekneme přeci pravdu, ne?)


Bály jsme se, neboť jsme znaly pravidla jako:

VŠE, CO ŘEKNETE MŮŽE BÝT POUŽITO PROTI VÁM
Vše, co řeknete může být vytrženo z kontextu
JAKÁKOLI VAŠE REAKCE SE MŮŽE OBJEVIT VE VYSÍLÁNÍ
Pokud budeme chtít, stejně vás v úvodu představíme tak, že už si neškrtnete...

Naposledy jsme se učesaly, napudrovaly a šly se reportérům představit. Byli milí. Posadili nás do kavárny, kde moji drahou a nebohou kamarádku pěkně vyslýchali. Ta mluvila krásně, moudře a jen občas popustila uzdu své fantazii.


Já zatím poslouchala, smála se a ani nedýchala, aby to na kameře nebylo slyšet.

Následující scéna: Obě vyfešákové jdeme do restaurace, povídáme se a předstíráme jak se úžasně bavíme. Vše beze zvuku. A tak dojdeme na bar a jakože si objednáme.

"Jo, dejte mi panáka," povídám ve srandě, protože se domnívám, že jde pouze o hranou scénku. Jenže čišník opravdu nalévá dva panáky a my - abstinentky - to do sebe musíme hodit. Jenže jak to  bude vypadat? Že má kamarádka pořád chlastá na baru? Bože, tohle jsme nedomyslely...

Pak je rozhovor se mnou, což považuji za tu nejhorší část. Zatímco já se snažím vymyslet něco duchaplného, ona se v rohu směje. Následují samostatné scény venku, ve škole, v knihovně...

Po dvou hodinkách natáčení končí, byla to sranda a lidé z TV nevypadali jako hyeny. Naposledy si potřeseme rukou a obě jen tajně doufáme, že ty největší naše hlody i scény, kdy se opíjíme na baru vystřihnou.
Jenže pochybuju, na těch celou reportáž postaví. A tak se do měsíce v Top Staru dozvíte něco o divočině, špíně, intelektuálech, DAMU i o tom, že je někdo tak chytrej, že ani do školy chodit nemusí....


Ale jsme na sebe hrdé. Make-up se sice rozmazal, vítr vlasy rozcuchal, ale my si to užily. A ať si každej myslí, co chce...:-)
Luc.

Pobavil - li vás tento článek, sdílejte ho prosím s ostatními na FB, Twitteru či emailu. Děkuji!

Žádné komentáře:

Okomentovat