3. dubna 2011

Přiznání: Ano, tak takhle žiju...

Ahoj všem!

Jsem v té kouzelné české metropoli, sluníčko svítí a lidé na sebe na ulicích neřvou, nýbrž se jen tak pomalu procházejí. Je to opravdu nádhera....Poslední půl rok jsem měla opravdu rozježdíno, a tak mnohé věci více oceňuji. Cestování je krásná věc, ale co si uvědomuji až nyní je, že...

Můj život je občas smutný. To tehdy, když se musím loučit s těmi, které mám ráda a nejradši bych si je sbalila s sebou. Tehdy, když musím opouštět svýho malýho pejska a doufat, že po mně nebude kňučet. Tehdy, když opouštím své přátele, rodinu i lidi, o kterých nikdy nevím, zda je ještě někdy uvidím.

Můj život je občas těžký. To v momentech, kdy za sebou táhnu kufry se všemi svými sny a když místo eskalátorů narazím na obyčejné schody.

Můj život je někdy velice osamělý. To ve chvílích, kdy jsem na všechny ty Italy úplně sama a když nemám člověka, jenž by mi byl zpovědní vrbou...


Můj život je velice barevný. To si uvědomuji zvláště na svých hodinách angličtiny. Jednou se dohaduji s Italem o významu slova "mafián", jindy Brazilce vysvětluji, že +15C v lednu není zima, když poslouchám svou učitelku ze Sydney jak se vehementně snaží být šťastná nebo když se nechám svést svou kamarádkou Alice a ona mi v záchvatu radosti předvádí jak nebrzdit a zároveň se nezabít.

Můj život je plný lásky. Toho, koho jsem si vybrala považuji za opravdového učitele. Učí mě té nejvyšší lásce, toleranci a především otevřenosti a upřímnosti (občas selžu!). Je to ale člověk, kterého ráda živím láskou a něhou.

Můj život je plný snů. Ty sny si s sebou vozím ze země do země a nikdy z nich neslevím. Vláčím s sebou svůj kufr nejen plný střevíčků, tělového mlíčka a teplých svetrů. Vláčím zároveň s tím i sny, naděje a svá přání...


Tak, řekla jsem to. Takhle žiju. Jaký je váš život? Co na něm máte nejradši a čeho byste se nejraději vzdali? Budu moc ráda za vaše zprávičky, vždy mě to moc těší...

Mějte se krásně, užívejte si letního počasí a já mažu zase někam ven,
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím s ostatními přes Facebook, Twitter či email. Děkuji vám!

2 komentáře:

  1. Skvela reportaz, pisana skvelou rukou, skoda, ze som ta neobjavila ovela skor...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, aspoň máš teď zásobu článků na dost dlouhou dobu:-)

      Vymazat