16. května 2011

Příběh. Obyčejný, ale krásný.

Krásný začátek týdne,

velice mě vždy potěší vaše zprávy, připomínky k blogu i další otázky. Moc ráda si s vámi píšu. Jsem ráda, že tam někde v Čechách žijí milí lidé.

Občas dostávám opravdu nádherné zprávy. Dneska se chci podělit o tu, která mě zahřála u srdce nejvíc. Jde o komentář na můj článek o nevidomých masérech. Autorka emailu souhlasila s uveřejněním, a tak přidávám jak jméno, tak i email....

Pěkný den slečno/paní Lucko,
moc se mi líbil Váš "článek" o nevidomých masérech. Já sama jsem již nevidomá a kdyby mi to oční vada dovolila, hned bych šla tuto práci vykonávat. Když jsem ještě slušně viděla-před čtyřmi roky-dělala jsem v nemocnici jako ošetřovatelka na odděleních interna, psychiatrie a jako poslední chirugie a opravdu to byla moc pěkná práce. Pak se mi zhoršili oči, zjistili mi glaukom-zelený zákal-a ten zkazil, co se dalo..
Nyní jsem doma se skoro tříletým zdravým synem Pájou a to mě naplňuje..
Ten kdo má o handicapovaných nějaké pochybnosti měl by si na pár minut,hodin, dní..zkusit nějaké postižení a zjistil by, že to opravdu neni jednoduché a myslím, že každý postižený by raději vyměnil svůj handicap za to, aby mohl být zdravý..
Přeji hodně zdravíčka, radosti a úspěchů a pěkné květnové dny a krásné zážitky při případné další návštěvě masérů po tmě..
S pozdravem Lucie K. 

Lucie Kasperová, kas.lucie@email.cz



Autorce tímto ještě jednou děkuji a budu se i nadále snažit psát něco hezkého.

Tento článek můžete brát jako výzvu k tomu, abyste mi psali ještě častěji (fakt mě to baví). Můžete mi psát příběhy, náměty, cokoli. Ráda to zde (s vaším souhlasem) uveřejním, odpovím a poděkuju.

A abych ještě dodala k nevidomým masérům - opravdu je zkuste. Jsou jedineční a zaslouží si naši pozornost.


Krásný týden,
Luc.

Pokud se vám tento blog líbí, sdílejte ho s ostatními na FB, Twitteru či emailu. Děkuji!

1 komentář: