6. října 2011

Trocha varování: Když si vezmete vědce :-)

Šanghaj

Vždycky jsem si přála žít divoký život cestovatele. Jen si tak cestovat, být za to placená a každý rok žít v jiné zemi. Dnes už bych to trošku opravila: chtěla bych si jen tak cestovat, být za to HODNĚ placená a každý rok žít v jiné COOL zemi.

Teď žiju druhým rokem v Itálii (a nebuďme pokrytci, to není COOL země), jen tak si cestuju a příští rok se zase budu někam stěhovat. Bůh ví kam.

Můj drahý - vědec! - si tak různě po světě hledá novou a lepší práci a já jsem jeho příruční zavazadlo. Dbá o tom, abych se mu po světě nikam nezatoulala, abych nebyla otloukána hulikány a jela vždycky tím správným směrem (tj. s ním).

Nad fotkou Berlína se vždycky můžu uvzdychat:-)

Je nesmírně vzrušující vědět, že se brzy budete stěhovat a učit nový jazyk, ale je šílené nevědět kam. Nevědět, jestli tam najdete práci, jestli tam neumrznete už před Vánoci a jestli vás noví lidé přijmou bez toho, aby se stupidně ptali, jestli v Praze známe McDonald.

Některým zemím se jen přeci ráda vyhnu. Do Moskvy mě například ten můj vědec jeden nedostane. Do latinské Ameriky taky ne. Ale za Vídeň mu ráda slíbím, že se s ním do smrti nerozvedu. Za Budapešť mu zase slíbím, že až on bude v penzi, tak se o něj ráda postarám. A za Berlín se klidně nechám dobrovolně mlátit, hlavně ať mě vezme s sebou!

Nevím, co mě tam bude živit. Nevím, jestli mi kdy bude chutnat vídeňská klobása. A nevím, jestli se mi za celý život podaří něco seriózního vybudovat a vydělat si na důchod.

Hongkong

Ale stojí mi to zato. Ve hře tak je celá střední a západní Evropa, Hongkok či Šanghaj.
Whatever.
Po Itálii ať přijde potopa!

Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím na Facebooku či Twitteru. Děkuji vám!

Žádné komentáře:

Okomentovat