31. října 2011

Blogy, do kterých se zamilujete...



Posledních pár měsíců mi zpříjemňují život blogy, které trochu vybočují z řady. Jsou krásné, originální, vtipné a hlavně chytré. Každý z nich na vás zapůsobí jinak, ale za pozornost stojí všechny. Tady jsou...

Luxusní život vanilky

Blog, který vás zasvětí do krásy Francie, Lucemburska a života jedné Češky. Každý článek je ze života. Každý článek vypráví o malých každodenních starostech a radostech a každý článek je psán tak, že si ho budete muset dočíst až do konce. Omrkněte rovněž luxusní život obrazem, co v (naprosto) každém vzbudí dobrou náladu i touhu po cestování.


Módní Winiblog

Nejsem moc velký blázen do módy a když už se chci inspirovat, raději než po blozích sáhnu po Elle či Vogue. O to víc si cením autorky Wini a jejího stylového blogu. Ano, je o módě. O nádherné módě. Sama autorka v něm ale nevystupuje a neprezentuje pouze svůj styl oblékání. Módní inspiraci dodává v podobě hodně dobrých koláží a ráda se podělí o styl i ostatních blogerek. Dobrá duše, že?
Tenhle blog je jednoduše krásným zobrazením módy ve všech barvách a to mému oku fakt lahodí:-)

Růžová Panda

Ještě než se dostaneme k Pandě samotné, musíme si představit její autorku Michelle (pak vám bude dávat smysl, proč je Panda zrovna růžová). Michelle znám především z toho virtuálního světa, ale je nepřehlédnutelná i v tom světě reálném. Je to jedna z těch superžen, které s přehledem zvládají za pouhý den to, co my ostatní za dlouhý rok. A její Panda je toho ukázkou - blog přináší zajímavosti z umění, věnuje se sociálním sítím a vlastně i obyčejně krásnému životu neobyčejně krásné Michelle. Jedno mají všechny články společné - budete se u nich řezat smíchy.


Tak. Omrkněte tyhle blogy. Spojíte tak cestování s kulturou i módou. V mezičase budu ráda, když nespustíte z očí ani Život Podle Lucie:-)

A samozřejmě uvítám tipy na další zajímavé blogy ze světa. Díky:-)
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím s ostatními na Twitteru či Facebooku.

29. října 2011

Než si pořídíte postelového mazlíčka...

Že to bývala vaše postel? No a?
Když si pořídíte pejska (zvlášť nějakou "postelovou" rasu), musíte počítat s následujícím...

1.) Že jste se jednou provždy vzdali spát na svém polštáři a i o peřinu se musíte podělit. Těchto dvacet centimentrů na šířku se totiž dokáže natáhnout přes celou manželskou postel:-)


2.) Že jakmile s ním jednou sdílíte svůj talíř, můžete si ty psí granule chroupat po večerech sami.

3.) Že budete vždy při příchodu z práce řádně radostí očůráni.

Další důležitá věc: Jakmile ho vezmete k veterináři třebas jen ostříhat, uraženě s vámi nebude mluvit celej víkend!
4.) Budete muset rovněž přistoupit na hru simulantů. Jednou bude kulhat na levou pacičku, podruhé na pravou. A vždycky u toho bude naříkat tak, dokud si nezíská vaši pozornost. Neřád malej:-)

5.) Jakmile se drobečkovi něco stane, vezmete si v práci neschopenku nebo prostě jednou nepůjdete do školy. V práci se bez vás obejdou, ale co když se malýmu pinďovi bude stýskat?

Začnete na něj dobrovolně šišlat:-)
6.) Budete ho muset nosit, chovat, hladit vždy a za všech okolností. Drobeček je tak malinkej, že chce taky něco z toho světa vidět.

7.) Že když se ho budete chtít na chvilku zbavit, můžete ho klidně dát na parapet na okno. Projíždějící auta ho budou fascinovat hodiny a hodiny. Do té doby, než ho přepadnou chutě na sušenky:-)

8.) Tenhle malý špuntík získá brzy své místo u stolu, vlastní účet na Facebooku i vlastní šatník.

Občas bude vypadat jako retard malej:-)
9.) Že jakékoli pusinkování s ostatními máte zakázáno. Je to malé, ale žárlivé zvíře, tak ho raději nedrážděte:-)

10.) Jakmile se on začne tulit k někomu jinému, začnete žárlit zase vy:-)

11.) Brzy si nedokážete představit svůj život bez toho malýho lumpa. Bude to váš mazlík, váš věrnej kamarád (ikdyž je věrnej všem svejm lidem!), vaše miminko...

Bude se vám po něm hodně stejskat...
Ten náš pinďa se jmenuje Deník. Je mazanej, vyčůranej a jako štěně si furt chtěl hrát na schovávanou. Teď už je to chlápek ve středních letech a za ta léta jsme si ho rozmazlili natolik, že nás má v hrsti všechny. A až si tenhle blog přečte, s hrdostí si ho dá na svůj Facebook:-)

Po maratonu psích sušenek bude na váze koukat jako trestanec:-)
Jaké mazlíčky máte vy?
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím na Twitteru či Facebooku. Děkuji vám!

27. října 2011

Loučení se svobodou. S Italama.


Přípravy na mou rozlučku se svobodou vzaly mé drahé kamarádky Italky na svá bedra. Týdny a týdny si posílaly divoké emaily, co pro mě připraví a já se jen bála toho, že skončím u Berlusconiho na Bunga Bunga party.

Ten večer mě vzaly do auta a jelo se někam do pryč. Za Florencii, na největší diskárnu Manduca. Tak to bude v klidu, děvenky, říkala jsem si...
Vedle.

Když paříte s Italama, musíte si být vědomi jejich temperamentu a vášni k fotbalu. To jen tak na okraj...:-)

A zatímco ony se v autě ještě líčily, mě nasadily na hlavu obrovskou čelenku s ehm, velkou mužskou erekcí. Takhle jsem musela ke vchodu. Vstupné stálo 15 euro, ale když mě viděli s tím kolosem u vchodu, šla jsem zadarmo (už víte, jak se dostat kamkoli zdarma, že?)

Píšťalka. Jako živá:-)

Plus jsem dostala do drinku brčko opět s pořádným a hodně vzrušeným penisem. A píšťalku. Mé drahé Italky všude rozkřikovaly, že se vdávám a loučím se svobodou. A já tam tak seděla se vší tou erekcí (na hlavě, na krku a v puse) a vypadala jsem jak nějaká hodně spokojená nymfomanka.

V tom mi objednaly opravdového "chlapa". Byl to zmalovaný Brazilec, jež vypadal jako Jim Carey v Masce. Těm Italkám bych měla dát lekci vkusu, aby mi neobjednávaly hermafrodity, ale řádného chlapa.

Pak se přihnala parta italských hokejstů a už to jelo...
Bylo jich asi třicet a všichni najednou křičeli jen to jedno jediné anglické slovíčko, co uměli....BLOW...tedy ve smyslu: BLOW tu píšťalku s tak velkou erekcí.

Brčka. S těma teď machruju na každé party!

No a víc si nepamatuju.
Píšťalku, brčko i čelenku si schovávám na období po rozvodu. Určitě se to budou hodit.

Ve zkratce: Tohle je fakt hříšná země. Mamma Mia!
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím na Facebooku či Twitteru. Děkuji vám!

25. října 2011

Borec na konec: Italian way of parking

Proč si nevytvořit vlastní parkovací místo...?

Jestli jste kdy pochybovali o mém řidičském umu (což bych se ani nedivila), pak jste zřejmě ještě neviděli těchto pár italských borců, co si zaparkují lehce a za všech okolností...

TĚMTO BORCŮM VZDEJME ČEST, tohle se totiž musí umět!

Však on ten za váma vyjede, nebojte:-)
Hlavně je za potřebí mít tu správnou taktiku!

Vy snad neparkujete uprostřed silnice? What is wrong with you guys?
Tak v tom případě aspoň parkujete na přechodu, že jo:-)?
Jasně, tohle prdítko se vejde všude!

Není nad to dodržovat pořádek, vážení!

A mě budou říkat, že neumím parkovat. PCHÁ!
Luc.

Pokud jste se zasmáli, sdílejte tento článek na Facebooku či Twitteru. Děkuji:-)

23. října 2011

Trapasy z modelingu: Ne vždy se podaří oslnit:-)


Takže dneska něco pro zasmání - pár nepovedených historek ze zákulisí modelingu...:-)

- V 18 letech mě agentura poslala na casting na 16 letou princeznu. Tomu se pořadatelé vysmáli, a tak mi přišili roli staré, ošklivé čarodějnice. WTF?

- Na jednom castingu jsem zalhala ohledně své francouzštiny. Francouzsky neumím ani čůrat, ale uvedla jsem pokročilou úroveň. Když se na to při natáčení přišlo, svedla jsem to na produkční. Bad girl!


- Na focení pro Olympus jsem čekala, že vyberou typově podobnou modelku jako jsem já. Přišla Hanka Mašlíková se svýma šestkama. Zase vedle!

- Na castingu na Miss ČR v roce 2007 mě pan Zapletal vyhodil ještě dřív, než jsem mu stihla ukázat svůj oslňující úsměv, nádherně ploché bříško, své mohutné boky a než jsem stačila otevřít pusu. Velká ztráta pro něj:-)

- Na natáčení pro Veet jsem polonahá musela holit nožičky Miss Janě Doleželové. Od té doby jsem se ženské nedotkla, přísahám!


- Když jsem na castingu seděla mezi Dianou Kobzanovou a Agátou Hanychovou, došlo mi, že jsem se taky mohla narodit prsatější, blonďatější a delší. Back luck!

Nobody is perfect. Občas to prostě nevyjde a musíme se tomu umět zasmát!


Přeji vám prima dny,

Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím na Facebooku či Twitteru. Děkuji vám!

22. října 2011

Velký příběh o naději...



Nedávno jsem zaslechla krásný a pravdivý příběh o naději. Musím se o něj podělit...

Vědci chtěli naději zkoumat. Jako prostředek zkoumání použili myš. Dali myš do baňky s vodou a čekali, za jak dlouho se utopí. Utopila se za 8 minut.

Pak vzali druhou myš (kruté, že?) a těsně před 8.minutou, když už chudák dodělávala, ji vytáhli a nechali ji odpočinout. Poté ji opět dali do baňky s vodou, tentokrát s kusem dřívka. Na ten se naše chytrá myška vyšplhala a přežila!

Po odpočinku ji nechali plavat potřetí a naposledy a čekali, za jak dlouho se utopí. Místo počátečních 8 minut dokázala věřit v záchranu (měla naději, že ji opět vyndají) a plavala celých 8 hodin....!!!

Tady nám páni vědci ukázali, že pořád můžeme věřit, že to nikdy nemáme vzdávat a nenechat se potopit hned, jak skočíme do vody!

Moc se mi tento příběh líbí, rozposílejte ho dál, ať máme naději a víru na přežití všichni:-)
PS: Taky je vám najednou těch myšek tak líto?

Mějte se krásně,
Luc.

Sdílejte tento článek na FaceBOOKU či Twitteru. Děkuji vám:-)

19. října 2011

Není nad pořádnej českej podzim:-)


Holandsko bylo minulý rok vyhlášeno nejbohatší zemí EU 2010 (pokud nepočítáme "tax heaven" Lucembursko) a přesto si tam lidé stěžují doslova jako psi.

V Čechách je to podobné. My jsme druhým nejbohatším státem z post komunistických zemí (hádejte, která země je první?) a rovněž neustále remcáme jak se mají všude jinde líp.

Zítra se nalodím na palubu a pojedu po 14 dnech opět do Itálie. Je tam teď pořád něco přes 20 stupňů a hodně sluníčka, není to paráda?

Jenže já mám ráda ten krásný český podzim. Celý minulý týden mrzlo, ale svítilo sluníčko. Ideální na procházky s tím naším malým čoklíkem. To se pak celí promrzlí vrátíte z procházky se zmrzlými prsty a ušními lalůčky a jdete se zahřát k horkému topení.

S čajem v ruce (ok, v mém případě s kakaem, ale jsem na to už dost stará, a tak se to bojím přiznat:-). Najednou nic nemusíte, jen si užívat té pohody. Sluníčka za oknem. Dobrého filmu v televizi.

Tahle domácí pohoda vůbec nesouvisí s tím, jak se nám tu žije. Ale právě tahle domácí česká pohoda mi - po nastěhování do Itálie - začala chybět. Novou zemi můžeme milovat, ale kořeny a tradice máme většinou takové, v jakých jsme vyrostli.

Já vyrostla na kakau u horkého topení s vlněnýma ponožkama od babičky. A teď musím do horké Itálie. Jsem nostalgická a nechce se mi.

Většina lidí, co žije v zahraničí to má prý podobně. Někdy jim prostě chybí české Vánoce, svátky nebo jen trávení večerů s rodinou. To jen tak na uklidněnou, že jsme na tom vlastně všichni stejně...:-)

Takže si užívejme. Žije se tu skvěle!
Luc.

Pokud se vám článek líbí, sdílejte ho prosím na Twitteru či FB. Díky:-)

15. října 2011

Češi versus Holanďané. Kdo je na tom líp?

Vyzývám Holanďany a Čechy na souboj. Konkrétně ty mužské tvory.
Kdo z boje vyjde lépe? Tady jsou výsledky...

Dvě hory testosteronu:-)

V čem mají holandští muži navrch

1.) Mají více testosteronu

Trochu statistických údajů pro začátek: Holanďané patří mezi nejvyšší muže Evropy a rovněž jsou obdařeni vyšší dávkou testosteronu. To je pro ženskou jasné plus:-)

2.) Používají deodorant

A dokonce i parfém a vodu po holení. Už jste snad jeli ve smradlavém holandském buse?

3.) Jsou světovější

Zatímco Češi jezdí na dovču jednou za rok, Holanďané jsou tak nějak roztroušení (po světě) pořád. Vezmou karavan, sbalí své oblíbené Pindakaas (tj. arašídové máslo, co jiného) a jedou se toulat mnohdy i několikrát do roka!

4.) Mají au-pair i uklízečky

Holanďanům přijde normální pořídit své ženě au-pair či jinou výpomoc do domácnosti. Ach, tohle je ten bod, ze kterého by si Češi měli brát příklad!

5.) Žijou jedině kvalitně

Zatímco v ČR se pořád rozmáhají řetězce "Vše za 39,-" i nejlevnější alternativy kvalitních jídel a oblečení, v Holandsku si lidé potrpí na kvalitní stravu, outfity i zařízení bytu. A byla by ostuda kupovat něco pod cenou, brrr...

JZD - další věc, která Holanďanům chybí v životopise:-)

V čem mají čeští muži navrch

1.) Jsou krásnější

Opět trochu statistiky - ty totiž ukazují, že Češi jsou o dvě příčky v anketě o krásnější národnost nad Holanďanama. A je příjemnější se dívat na krásného chlapa než na horu testosteronu, no ne:-)?

2.) Jsou zodpovědnější

Zatímco Holanďan je svobodomyšlenkář ještě po šedesátce, Čech je zodpovědnější a spolehlivější. Je holt vidět, že by holandští pánové nikdy nezažili rok tvrdé vojny ani 40 let komunismu!

3.) Nechodí s botama do postele

Češi se přezouvají a Holanďani se obtěžují sundat si špinavé boty z venka jedině až do sprchy. Čuňata!

4.) Jsou šikovnější

Tak fajn, svým ženám nepořídí hospodyňku do domácnosti, ale zase si nevolají servis na přibití hřebíčku, utažení matky a poradí si dokonce i s prasklou žárovkou či pojistkami, což je pro Holanďana tak trochu sci-fi:-)

5.) Nemažou se vazelínou

Vazelína je prý holandský vynález a na to jsou Nizozemšťané náležitě hrdí. V praxi to znamená, že si tím smradlavým slizen neustále mažou tvář (proti vráskám), rty (proti popraskání), lokty a paty (opět proti popraskání) i celé tělo. A pak máte celé mastné peřiny, zdi a celou noc čucháte k ropě:-)

Chtěla jsem nechat Čechy vyhrát, samozřejmě, ale chápejte - žiju s Holanďanem. A v rámci domácího klidu a pohody prostě Čechy nesmím nechat vyhrát. Takže fifty fifty! On až si stejně přečte to o vazelíně, tak budeme mít doma jasnou itálii....:-)

Luc.

Sdílejte tento článek na Twitteru či Facebooku. Díky:-)

13. října 2011

Dneska jdu za děvku...:-)



Zatímco před pár týdny jste mě tu mohli vidět na romantických fotkách od Christopha Schwierze, dnes vám pro změnu ukážu, co ze mně udělal italský fotograf.

O něco temnější fotky, rudá rtěnka, rudé rty, silné oční linky. Řekněte, co byste si o mně mysleli, potkat mě takhle na ulici:-)?

Ne že bych v tomhle běžně po ulicích Itálie chodila:-)





Hlavně mi neříkejte, že jsem dneska za děvku:-)
Mějte se krásně,
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím s ostatními na Facebooku či Twitteru. Děkuji vám moc:-)

11. října 2011

Bambucké máslo - zázrak, který se postará o celé tělo!


Z reakcí na minulé příspěvky je dobře vidět, že vás kosmetika L´Occitane hodně baví. Co si pro nás ale L´Occitane připravil tentokrát, to je teprve bomba...

17.10. 2011 půjde na trh nová limitovaná edice výrobků s bambuckým máslem. Pokud tedy potřebujete vyživit, hydratovat a luxusně provonit pokožku, čtěte dále...
Já totiž testovala balzám na rty, krém na ruce a naprosto ekluzivní tělový krém...

Krém na ruce bambucké máslo - kakao


Vím jak voní čokoláda, ale kakao...? Docela jinak. Sladce a s nádechem horkého kakaa v hrnečku....
Vyzkoušejte si na vlastní kůži - krém je hutný, výživný a přitom zcela nemastný. Poradí si se suchou a hrubou pokožkou na dlouhé hodiny...
Luxusní balení po 30 ml se navíc vejde do každé kabelky:-)

Balzám na rty bambucké máslo - Růže


Výživný balzám na rty obohacený o fair trade bambucké máslo (10%), s jemnou vůní marocké růže je ideální pro péči a ochranu suchých a citlivých rtů. Jeden z dosud nejlepších balzámů, které jsem kdy zkusila, si poradí s koutky i rozpraskanými rty.
Já osobně bych si jen vybrala jinou příchuť, neboť růže na rtech není tak sladká. Ale aspoň se to tak lehce neslíže, že:-)?

Výživný tělový krém bambucké máslo - Ibišek


Naprostá pecka! Klidně odpřísáhnu, že jsem dosud nepoznala tak příjemný tělový krém, jenž by mě ohromil jak svou hebkostí, tak hlavně vůní. Pokud si tělo natřete po koupeli na noc, čeká vás extra voňavá noc, kdy vás delikátní vůně ibišku bude provázet až do rána. Pokud se natřete po koupeli ráno, pak můžete zapomenout parfém. Vonět vám bude oblečení a celá vůně vám zpříjemní celý den...

Krém obsahuje 25% bambuckého másla, které hydratuje, regeneruje a vyživuje.


Novou řadu Bambucké máslo můžete vyzkoušet od 17.10. v každé prodejně L´Occitane a zjistit, že opravdu nekecám. Jen škoda, že jde o řadu limitovanou...

Mějte se pěkně,
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím s ostatními na Facebooku či Twitteru. Díky:-)

8. října 2011

Z modelingu: Nenechte se napálit agenturou....


Ahoj modelky:-)

Přemýšlely jste někdy nad tím, že právě vaše modelingová agentura může být někdy proti vám?
Dám vám malý kvíz:

Agentura vám posílá denně různé castingy a nabídky k focení. Jednoho dne vám přijde tato SMS: Ve čtvrtek toho a toho se koná focení s fotografem XY za 1000 Kč. Jde o portrétku (tzn . čerstvě umýt vlasy a přijít odlíčená). Máš čas a zájem?

Dobře si to pročtěte, moje otázka totiž zní, co vám agentura ve skutečnosti nabízí:
a) focení se známým fotografem za honorář 1000 Kč
b) focení se známým fotografem, za které budeme muset my zaplatit 1000 Kč (a dostaneme tak portrétku do booku)

Tady si musíme něco vyjasnit, drazí:-)

Samozřejmě, bé je správně. Je to mazané a dvojsmyslné, že? Focení za tisíc korun. Nám okamžitě naskočí, že dostaneme tisícku za focení, a tak nadšeně agentuře hlásíme že ano, že čas máme a že se dostavíme. O co je pak větší naše překvapení, když musíme fotku zaplatit...

Tohle byla moje vlastní chyba. Dnes už bych snad byla chytřejší. Aspoň dost chytrá na to, abych se zeptala a všechno si ujasnila.
Takže buďte mazanější než já a nenechte se balamutit:-)

S mazaností se nejdál dojde. To řekl Berlusconi:-)

Krásný den,
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím s ostatními na Facebooku či Twitteru. Díky všem:-)

6. října 2011

Trocha varování: Když si vezmete vědce :-)

Šanghaj

Vždycky jsem si přála žít divoký život cestovatele. Jen si tak cestovat, být za to placená a každý rok žít v jiné zemi. Dnes už bych to trošku opravila: chtěla bych si jen tak cestovat, být za to HODNĚ placená a každý rok žít v jiné COOL zemi.

Teď žiju druhým rokem v Itálii (a nebuďme pokrytci, to není COOL země), jen tak si cestuju a příští rok se zase budu někam stěhovat. Bůh ví kam.

Můj drahý - vědec! - si tak různě po světě hledá novou a lepší práci a já jsem jeho příruční zavazadlo. Dbá o tom, abych se mu po světě nikam nezatoulala, abych nebyla otloukána hulikány a jela vždycky tím správným směrem (tj. s ním).

Nad fotkou Berlína se vždycky můžu uvzdychat:-)

Je nesmírně vzrušující vědět, že se brzy budete stěhovat a učit nový jazyk, ale je šílené nevědět kam. Nevědět, jestli tam najdete práci, jestli tam neumrznete už před Vánoci a jestli vás noví lidé přijmou bez toho, aby se stupidně ptali, jestli v Praze známe McDonald.

Některým zemím se jen přeci ráda vyhnu. Do Moskvy mě například ten můj vědec jeden nedostane. Do latinské Ameriky taky ne. Ale za Vídeň mu ráda slíbím, že se s ním do smrti nerozvedu. Za Budapešť mu zase slíbím, že až on bude v penzi, tak se o něj ráda postarám. A za Berlín se klidně nechám dobrovolně mlátit, hlavně ať mě vezme s sebou!

Nevím, co mě tam bude živit. Nevím, jestli mi kdy bude chutnat vídeňská klobása. A nevím, jestli se mi za celý život podaří něco seriózního vybudovat a vydělat si na důchod.

Hongkong

Ale stojí mi to zato. Ve hře tak je celá střední a západní Evropa, Hongkok či Šanghaj.
Whatever.
Po Itálii ať přijde potopa!

Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím na Facebooku či Twitteru. Děkuji vám!

2. října 2011

Pár poznámek ze zákulisí: Když fotíte s Italem


Když jsem na Facebook ve čtvrtek napsala, že jdu fotit s Italem, dostala jsem plno varovných komentářů. Pravdou totiž zůstává, že celé focení začínalo lahvinkou šampaňského. Proti gustu...znáte to. Ale je to zvláštní, vaše první myšlenka je, že se vás budou snažit opít a pak...Mamma Mia!

V mém případě opravdu nejde o vrcholný modeling, ale i přesto jsem musela projít řadou formalit:

- ukázat občanku a přinést kopii pasu
- vyplnit řadu dotazníků o tom, zda mám povolení žít v Itálii či kde mám trvalé místo bydliště
- řádně přečíst a podepsat smlouvu, která vymezuje použití fotek
- podepsat, že jsem si vědoma toho a tamtoho a že slibuji, že neznásilním pana fotografa...


Je to Itálie. Musíte se upsat všemu. Ale zase vás to chrání proti zneužití fotek.
Fotograf Simon byl velice milý chlapík. Mluvil trošku anglicky, ale většinou jsme se domlouvali jen grimasy.

Palec nahoru - skvělý, to se povedlo
Pokynutí rukou - tak ještě jednou
Úšklebek - musíme změnit osvětlení
Finíto - dobrý, tenhle outfit máme
Našpulené rty - dej mi sexy výraz
Protáhnuté obočí - teď dáme zase nevinný look
Bellisima - Jo jo, kočičko, výborně

Tenhle grimaso-slovník si můžete vytisknout a naučit se ho nazpaměť. Platí určitě ve všech zemí a pomáhá všude, kde nestačí slova:-)

Ten šampus byl prý na uvolněnou, přiznal se později. A zatímco já si jen zlehka cucla, Simon se postaral o ten zbytek. Ano, působím nevraživě, tvrdě a přísně, chápu, že se na mě musel uvolnit.

A do toho všeho mi pouštěl tvrdý rock a ještě chtěl, abych se tvářila jako nevinnost sama!

Ti Taliáni jsou občas zvláštní, ale jsou profíci. Stačí se jen prokousat italskou smlouvou, nenechat se opít a tvářit se, že jim rozumíte.

Toť jen pár poznámek ze zákulisí:-)
Krásný den,
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím na Twitteru či Facebooku. Děkuji vám!