24. července 2012

Když si Bulhar zuje boty


Florencie - Ljubljana. Jen 400 kilometrů. Spojení ovšem chybí.
Nakonec tedy zarezervujete bus, bulharskou společnost, která bude v Ljubljani až za 8 hodin. Ok. Co jiného mi zbývá. Vždyť Bulhaři nejsou vůbec špatní lidi.

Ještě menší poznámka: posledních pár let trpím nevolnostmi v busech, o mořské nemoci ani nemluvě (fish feeding).

Ještě ve Florencii se tedy nadupuju kinedrylem, abych že jo, ty Bulhary chudáky nepoblila při první zatáčce. První hodinku jsem vlastně v pohodě. Je sice kruté horko (35C) a autobuse žádná klimatizace, ale já se držím.


V Boloni ovšem přistoupí bulharská rodinka s typicky bulharským tatínkem, který si okamžitě sundá boty (na mou duši, on se zul!). A teď mi začíná bejt ale blbě. To nebude tím, že kinedryl selhal. Nýbrž tím, že ty nohy určitě nebyly myté minimálně od jara.

Ach. Začínám se potit. Svatý český MHD. Tam se lidi aspoň nezouvaj.
Začíná se mi zvedat kufr.
Hlavu okamžitě nasaju pod malou ventilaci nade mnou.
Nevím, jestli si mám zakrývat nos nebo pusu.
V zoufalství si beru druhý kinedryl.

Po půl hodině nasátá ke klimošce zastavujeme. Na pevné půdě pod nohama se mi dělá lépe. Mám ale strašný hlad, úplně se třesu.
Sáhnu po bagetě v kabelce - vajíčková. Kurva! Jak jsem mohla vzít vajíčkovou? V těhlech hicech! Nafackovat si, van Kotenová!


Kdyby cokoli, nakinedryluju se, říkám si. Už teď jsem taková malátná a lehce přiblbá, ale aspoň si po třetím kinedrylu zdřímnu. Jen musím omrknout, zda můžu v horizontu 4 hodin se narvat tolika práškama. Se nechci předávkovat a umřít v bulharským buse, že jo.

Čtu příbalový leták: Přípravek snižuje účinek antikoncepčních přípravků.
What...the...kurva!
Tak. A teď, při představě, že by tu na světě někde měly lítat moje geny, se mi opravdu zvedá kufr.
Je to ještě horší, než jsem čekala.
Takovej nevinnej kinedryl.
Teď už je mi tak blbě, že už si ten třetí prášek prostě vzít musím.
Mám v sobě ještě ta vajíčka, přeci.

Beru třetí a nechávám to na osudu.
Cestou do Ljubljani spím tak, že už necítím ani dotyčného bulharského tatínka, který si opět sundal boty, tentokrát i s ponožkama.

Ale zvládla jsem to. Neudělala jsem Čechám ostudu a nevrhla šavli před Bulharama. A jen tak mimochodem - s tím odérem asi nebudeme jediní na světě:-D
Co vy a vaše příhody z cest? Pochlubte se!
Luc.

33 komentářů:

  1. Od začátku do konce jsem se musela smát :D Věřím, že to asi k smíchu v tu chvíli úplně nebylo...Ale podala jsi to hodně vtipně ;) :D

    A díky, alespoň vím, že se Kinedrilu musím vyhnout :D

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělý článek! Pobavila jsem se :-)

    OdpovědětVymazat
  3. :D Tak to jsi vystihla parádně :D a ta fotka nemá chybu :)

    OdpovědětVymazat
  4. :DD parádní článek! :D ta kočička je tááák roztomilá :)

    OdpovědětVymazat
  5. Opět skvělý článek. To je ale hrozná představa. Bez Kinedrylu autobusem nejezdím. Já vlastně nejezdím už ani metrem, protože když něco začichám, hned mi je nevolno. To jsi ale musela trpět.

    OdpovědětVymazat
  6. Luci opět senzace a ta první fotečka s kočkou je božííííííí!!!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  7. fuu tak to musel byť zážitok :D

    OdpovědětVymazat
  8. Skvělý článek, Luci. V tu chvíli to určitě vtipné nebylo, ale teď jsem se hrozně moc nasmála. :) Fuj, to muselo být něco otřesného, mně se dělá špantně během cesty v MHD z toho, jak někteří lidi smrdí. Jednou mi takhle o dvě hlavy větší pán strkal k nosu své podpaždí, tak jsem mu pak natvrdo řekla, jestli zná něco jako deodorant. Naštval se, ale další dámy v trolejbuse mi podpořily. :)

    OdpovědětVymazat
  9. Já takhle jednou jela rychlíkem. Bylo fakt vedro a přistoupil pán, že má místenku u okna. Nu což, pustili jsme ho sednout. Jenže on pak dal ruku (tu blíž ke mně) nahoru a opřel se dlaní o opěradlo. Asi 20cm od obličeje jsem měla jeho koláč sledovanosti. Musela jsem otéct na chodbičku....fuj :)

    OdpovědětVymazat
  10. Čičí !! :D

    Byla jsi pravidelným čtenářem na mém blogu , přesunula jsme ho. Pokud budeš chtít , budu moc ráda když se připojíš do toho nového :)

    gabulka-lovelygirl.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  11. Pobavilo, ale taky se mi udělalo trochu špatně :-D Auta a autobusy na delší cesty snáším také špatně, jen na dálnici mi nic není. Šavli jsem naposledy v autě vrhla jako malé dítě, ale pamatuju si to, od té doby si dávám pozor a snažím se usnout. Nejhorší to bylo, když mě chytla na dovolené migréna a rodiče se mnou ještě objížděli lékárny, aby mi sehnali prášky, to jsem měla hodně co dělat, abych na ten záchod vydržela. V MHD se mi občas stane, že si ke mně stoupne chlapík, co právě vylezl z hospody a ta kombinace zvětralého piva a cigaret taky stojí za to :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Luc, to te lituju. Ja autobusem na dlouhou vzdalenost nejela ani nepamatuju. Nastesti. Bych umrela. Pro me je utrpeni i MHD. Metro se dam, tam moc homelasaci nelezou a fouka tam :). Ale ted s holema tam nelezu, prestup na Mustku by mi zabral hodne casu :(. Tak jezdim tramvajema. Rano to jeste jde, ale vecer. No vzdy se divam, zda koho si sedam. Nastesti ted s tema holema me poustej sednout hned na zacatek, takze pohodicka. Je to velke plus holi, ze zazijete celkem pohodovou jizdu tramvaji. Kdyz za vama ovsem nesedi kopajici dite nebo pani, co musi drzet vase operatko a pri kazdem cuku tramvaje mi cukne sedadlo. Ja bych tak chtela osobniho ridice :D.

    OdpovědětVymazat
  13. To je zase článek! :D:D Musel to být parádní oder. Ještě, že jsem s Bulharama neměla tu autobusovou čest :D

    OdpovědětVymazat
  14. Ten tvůj článek mě stál málem život, Luc... Víš, co dá práce vyhekat drobeček chleba z plic?! :-D
    Kinedrylové trable znám velice důvěrně. Jednou jsme měli jet na Invex do Brna. Busem. V té době mi stačilo vidět autobus z dálky a málem jsem pošavlovala kolemjdoucího. Tak jsem se před cestou zdrogovala dvěma kousky Kinedrylu naráz. Sem si říkala, že to musím potuplovat, kdyby náhodou byl jeden málo, že... Asi tak - cestu si nepamatuju a nesmýkat mňa kámoška za ruku, tak sa válám někde po brněnských ulicách na zemi, mezi papundeklovýma krabicama a psíma hovínkama. Ty vole to bylo jak Rohypnol se sedativama dohromady! Nikdy víc jako... od té doby žeru Kinedryl po půl-prášku :-D

    OdpovědětVymazat
  15. Skvělý článek. Dobře jsem se pobavila :)

    OdpovědětVymazat
  16. ox tak toto musel byt horor :( v autobusoch mi je stale a kinedril nejak nezabera jedine tak par slofikov :D a prihody? no naposledy sme sa vybrali do nemecka na svadbu autom ... 1 den, 1400 km 4 ludia v aute + jedno neposedne dieta, 400 kusov zakuskov v kufri, batozina pod nohami za hlavou vsade mozne a sofer cestny pirat :D nikdy viac :D

    OdpovědětVymazat
  17. ach uboziatko moje...to mi je ta strasne luto, mne nastastie nebyva vobec nevolno v ziadnych dopravnych prostriedkoch, takze ziadnu vtipnu prihodu prihodit nemozem. Ale skoro som umrela od smiechu pri citate zo slunce seno. "Na mou dusi, von se zul! Vokamzite se obuj!" :D

    OdpovědětVymazat
  18. Musím přiznat, že chvílemi mi cukaly koutky smíchem :D Já bych to asi nevydžela a milému pánovi bych vysvětlila, že tím smradem by zabil i orla v letu. Držela jsem ti palce, aby jsi je neošavlila. Jinak můžu hodit takovou zábavnou příhodu, když jsem jela cestou ze školy vlakem. Vedle mne si sedla takový ta typická paní, kabát po zem, v každé ruce taška přecpaná nákupem. Paní si vedle mne sedla. NE! Ona se přímo rozvalila. Asi dvě zastávky se vrtěla, loktem mne bouchala do obličeje. A já seděla už skoro v uličce. To se ještě dalo. Ale ta paní si vytáhla bílý jogurt a začala ho nenasytně pojídat. V kelímku už žádný jogurt nebyl, možná jen v zákrutech, ale ona tam furt tou lžičkou lovila. Já už jsem pomalu pěnila, její „dolování" a mlaskání nebylo nic příjemného. Jenomže ta paní zjistila, že to tou lžičkou asi všechno nevytáhne a tak do kelímku strčila i prst a prstem to vylizovala!! :D Nebyla jsem jediná, kdo na ni hleděl s vykulenýma očima. Asi po pěti stanicích vystoupila, ale když jsem viděla, jak chňápala do ruky ještě banán...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak Sweo, tak zase mě ucukávaly koutky. Úplně tu paní vidím:-). Bože můj, to jsou občas příhody v těch dopravních prostředcích. A to mám pocit, že autobusy jsou celkem fajn. Ve vlacích to bejvá vždycky ještě větší úchylárna:-D

      Jinak díky za příběh:-)

      Vymazat
  19. Fuj! Presne mam ten isty problem, ze neviem ci zapchavat nos alebo usta... zdviha sa mi zaludok pri predstave smradu v hociktorom z nich :D. To iste sa mi inak stava, ked si nahodou ku mne sadne nejaky alkoholik alebo v lete tie klasicke spotene 'cibulove' panicky... fuj, fuj. Teraz si musim ist precitat nieco vesele a 'vonave', lebo taketo humusy v snoch predsa mat nemozem :D

    OdpovědětVymazat
  20. Ja sa tiež vždy nadžgám kinedrilom keď idem na dlhšiu cestu hlavne autobusom, no minule sme išli do tatier rýchlikom a aj tak mi prišlo zle a to vlaky zvládam, ale cestou späť akoby som ani nevedela, že sa veziem ako mi bolo zase dobre. A tie MHD, dokelu tí ľudia niektorí sa fakt asi necítia, niekedy idem len pár kilometrov odo školy , ale vystupujem už len len, ešte kúsok a asi by bolo zle nedobre. Prajem veľa zvládnutých jázd ! :)

    OdpovědětVymazat
  21. jááá prostě miluju twoe články!!! =) <3,, opravdu,, kloubouk dolů..úplně "cítím" tu situaci..:D,,,jinak já v autě, buse moc dlouho nevydržím,,dostávám záchvaty úzkosti a šílím...max tři, čtyři hodiny a pak se dávám dva dny dohromady,, ah jo..=)

    OdpovědětVymazat
  22. haha super, tak bulharským tatínkům se budu zásadně vyhýbat. kinedryl už taky možná vynechám, i když jak bez něj mám přežít pětihodinovou cestu autobusem do německa mi také uniká... no, on byl pytlík stejně vždy jistější variantou♥

    OdpovědětVymazat
  23. bože, mám úplně čichové deja vu
    připoměnlo mi to jedno mé zaměstnání - seděla jsem se 2 kolegy, z nichž jeden byl můj šéf, ten seděl kousek za mnou a jednou, dost krátce po nástupu zavětřim...co to sakra....on si sundal po obědě též boty a navíc si je položil ještě na židli těsně za mě....ta síla, ale řekněte něco svému šéfovi, že, a ve zkušebce. Vydržela jsem to (byl parný červen) asi 14 dnů a pak to ve mě jednoho dne vygradovalo. Pikantní na tom je, že mu bylo v té době teprve 32 let a měl 3 doktoráty.
    Fuj, teď se nemůžu té čichové halucinace zbavit. Mažu si očichat svoji poličku s parfémy :-)
    Jo a tu šavli bych mu hodila do těch bot při výstupu jako dárek na rozloučenou :-)

    OdpovědětVymazat
  24. :D ty ma teda vždy pobavíš! :D tak u nás na Slovensku do podľa mňa v MHD nie je až také zlé, ale raz si ku mne tiež sadla jedna pani, ktorá si vyzula topánky (mala opetky). Chúďa to žieňa. Mať také smradľavé nohy ako ona, už by som radšej skočila z mosta. a Kinedryl je mojím pravidelným spoločníkom na cestách už od nepamäti :D

    OdpovědětVymazat
  25. Promiň že zase otravuju , ale mám na to prostě smůlu ... Měla jsem blog a tam jsme měla už dost pravidelných čtenářů. A pak se tam přestali zobrazovat , tak jsme se odhodlala udělat novej a začít znovu , už se to začolo rozjíždět měla jsem 37 prav. čtenářů ... A zase mi to nějak blbne a ukazuje mi to jen 19 prav. čtenářů .
    Jsem z toho úplně mrzutá !

    Tak tě prosím , jestli by jsi mě nefollowla ještě jednou , co to udělá ...

    gabulka-lovelygirl.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci , promiň ještě jednou otravuju , jak jsi mi psala , tak kolik ti těch čtenářů tam teda ukazuje , když najedeš na můj blog ? 37 ?

      Vymazat
  26. Lidi jsou prostě hovada všude na světě. Soucítím s tebou. Letos jsem taky jela na dovolenou ne úplně fit, co se trávení týče :/
    PS: Ty máš taky srdíčko z fler.cz? Pokud ano, musím zase konstatovat, jak je svět maličký :)

    OdpovědětVymazat
  27. skvělé, pobavila jsi mně : )))))))

    OdpovědětVymazat
  28. Máš můj obdiv, taky mi jízda autobusy nedělá dobře a ještě s tak "skvělou" společností.. :-)

    OdpovědětVymazat
  29. Bohužel i Češi se zouvají. Jela jsem dálkovým busem s mamkou do Bratislavy a nějaký chlápek si sundal boty a dal si nohy zezadu na moje sedátko. Chroupal tam chipsy hrozně nahlas a byla to moje nejhorší jízda busem.
    Navíc mi v něm bývá špatně jako tobě a radši do busů nelezu, když nemusím.

    OdpovědětVymazat
  30. Bože, dokážu si to živě přestavit a soucítím s tebou...

    OdpovědětVymazat