29. února 2012

Výročí na přestupný rok


Pro ženy: když svou drahou polovičku poznáte přesně 29.2., pak vás čeká výročí jen jednou za čtyři roky. Smutná zpráva.

Pro muže: když svou drahou polovičku poznáte přesně 29.2., pak vás čeká výročí (=nošení kytiček, malých dárečků a pozvání na večeři) jen jednou za čtyři roky. Skvělá zpráva.

Přesně dneska mám s Holanďanem výročí já. Před 4 lety mě sbalil v Tescu na Národní mezi regály. Každoročně se jaksi snažíme oslavovat každý rok prožitý spolu, ale ten jeden den navíc nám vždycky chybí!
Takže dnes, hurá! Drahý přinesl kytku a...dáreček: Kachničku!

Kachničku, co je vlastně kartáč na mytí nádobí. Součástí sady je navíc houbička na mytí nádobí. Netuším, co tím chtěl říct. Ale jako optimistka si řeknu, že je to sladký, kachnička kouzelná, barevná a že mi tím chtěl udělat radost.

Udělal. Musím ještě kachničce najít místo na trůnění (je jí škoda na drhnutí hrnců, nemyslíte?) a jméno. Chudák kachně:-)


Krásný únorový den navíc,
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím na FB či Twitteru. Děkuji vám:-)

28. února 2012

L´Occitane: Hydratační tonizační voda Andělika



V pátek mi kamarádka Chona říkala, že v centru Florencie viděla novej obchod L´Occitane, ať to prý dojdu omrknout. Ještě toho večera jsem sepsala svůj shopping list a v sobotu ráno už jsem byla na cestě.

Abyste rozuměli - já nakupuju především v Praze. Po měsících v Itálii mi však všechna má zkrášovadla došla, a tak - chtě nechtě (=chtě) - jsem musela nafasovat nový.
Za půl hodinky už jsem stála v obřím nákupním centru COIN a hledala svůj vysněný obchůdek.

Místo obchůdku jsem našla jen regál věnovaný L´Occitane. Jak já se cítila zrazená. Navíc většinu výrobků (jako je Pivoňková či Slaměnková řada) jsem už měla vyzkoušených.
Ale tak přeci nepůjdu domů s prázdnou, že? Do oka mi padla tonizační voda Andělika (jak říká český překlad)...

Co jsem necítila v obchodu, ale až doma v koupelně byla ta vůůůůůně. Nádherná. Silná, ale nerušící. Voní květinově, jakoby vás už políbilo samo jaro. Zároveň mi v něčem připomíná lehce pánský parfém.

Tonizační voda navíc pleť nevysušuje, naopak ji dodá pocit příjemné hydratace. Vědecké testy na 23 ženách navíc uvádějí pleť zářivou, jemnou, sjednocenou a svěží. Tonikum obsahuje speciální Andělikovou vodu a Andělikový esenciální olej v bio kvalitě pro dokonale hydratovanou a rozzářenou pleť.

Paráda!
Nadšená vyjdu z koupelny a Holanďan něco začíná cítit (říkám, že to trochu připomíná pánský parfém!)
"Čuchni jak božsky voním."
"Hm, co to je?"
"Ta voda, co jsem dneska koupila."
"A dá se to použít i jako parfém?"
"NE"
"Takže to nemůžu používat?"
"NE"

"Jseš dneska nějaká milá," řekne ironicky.
No co. Tu levandulovou kolínskou od L´Occitane mi zabral. Sprcháče od Melvity zabral. Na co by mu byla odličovací voda?


Řadu Anděliku můžete aplikovat jak na obličej, tak i jako prevenci proti zimním depkám i depkám všeho druhu:-)
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho na Facebooku či Twitteru. Děkuji vám:-)

26. února 2012

Řecká mytologie: Na kterých prstech nosíte prstýnky?


Pojďme si dneska trochu zavěštit...
Na kterých prstíkách nosíte prstýnky?
Víte, že to o vás něco napovídá? Tady je dnešní příběh...

Palec je spojován s bohem Poseidonem - vládcem všech moří. Stejně jako on je totiž trochu vzdálen od ostatních prstů (bohů). O lidech, co na palci nosí prstýnek se tak říká, že jsou individualisté nezávislí na ostatních.

Ukazováček má pod nadvládou bůh Zeus. Sedí si tak na vrcholku hor a říká lidem, co mají dělat či nedělat (často na dítě taky děláme tytyty!). Lidé s prstýnkem na ukazováčku tak mohou být lehce dominantní, vůdčí.

Prostředníček. Dionýsos. Party, pití, orgie, trocha bohémství (známe to gesto prostředníčkem, že?). Prstýnek na tomto prstu tak ukazuje na lidi, co si skutečně dokáží užívat života:-)

Prsteníček a bohyně lásky Afrodite. Jako jediný prst je údajně spojen se srdcem, a proto tam dáváme snubní a zásnubní prstýnky. Jakmile je tam prstýnek, dáváme tak okolí najevo, že naše srdce už je zabráno...:-)

Malíček a bůh války Ares. Malý, ale agresivní. Válečná povaha tak prý charakterizuje lidi s prstýnkem na malíčku:-)


Ukažte ruce a nenápadně omrkněte prstýnky těm, co sedí právě naproti.
Pak poznáte, s kým máte tu čest:-)

Krásnou neděli,
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho na Twitteru či Facebooku. Děkuji vám:-)

25. února 2012

...a kde máte natetované heslo k Facebooku vy...?


Nikdy nemůžeme vědět, kdo příští zastávku přistoupí...

Jedu do sauny a do fitka. Naproti mě usedá klučina s LV kabelkou, jež silně připomíná Elvise.
Sedne si na dvojsedačku, hezky zarovná LV kabelky vedle sebe, nasadí sluchátka a vyndá (snad) iPad.


Na obrazovce se rozjaří italští fotbalisté ve vší své kráse. Elvis horlivě sleduje zápas a přes celý bus dává klukům fotbalistům instrukce, jak do toho míče kopnout a dát góóól. Po chvilce zápas končí, Elvis spráskne ruce a začne hlasitě zpívat.

Asi italská hymna, říkám si. Ale počkat...tohle není italština. Dokonce mám pocit, že by to mohlo být anglicky. A pobírám rytmus - tohle už jsem slyšela...není to rapper Jay-Z? Ajtakrajta, Itálie to projela!

Elvis se chce podělit o svůj zážitek s friendy na Facebooku. Snaží se přihlásit, ale nejde to. Špatné heslo. Zkouší to dvakrát a začíná pěnit.
Sundá si tedy svou luxusní bundičku a začíná si vyhrnovat rukách. Nemá tam vpichy po jehlách, nýbrž natetovaný čárkový kód (teď mi pro změnu připomíná Michaela Scofielda z Prison Break) a světě div se - to je zřejmě jeho heslo k FB.


FB to úspěšně přijímá a až teď Elvis sleduje, zda jsme si toho my ostatní náhodou nevšimli. Já na něj nekoukám. Vidím jen odraz v okně a snažím se udržet kamennou tvář.

On si fakt svoje heslo nechal vytetovat na ruku. To je borec!
Zatímco my ostatní svá hesla pečlivě střežíme, jeho stačí svléknout.
Přítelkyně musí mít radost.

Nakonec se horlivý Elvis zapomene a s křikem vystupuje až o dvě zastávky dál.
Ostatní Italové nehnou ani brvou. Jen ten bus po něm hezky voní.
A já mám zase co vyprávět svým potencionálním vnoučatům...

Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho na FB či Twitteru. Děkuji vám:-)

24. února 2012

Spirulina jako výživa pro vlasy


To jsem si takhle jednou řekla, že už nebudu utrácet, že už jsem nakoupila dost.
Bylo léto a já se přes celý Bangkok táhla s igelitkama narvanýma oblečením, když jsem uviděla docela alternativní obchod se zdravou výživou a organickými produkty.

Tak se jenom podívám, že? Nic nepotřebuju, jen to omrknu.
Ha! Naive me! Organická mýdla, sprchové gely, rtěnky, šampony a...vlasové kúry všeho druhu. Řekla jsem, že nic nepotřebuju?

Přibyla další igelitka. Co všechno jsem nakoupila, to už dávno nevím. Ale až dneska jsem narazila na thajskou masku na vlasy, co pochází z tohohle obchodu. Je se spirulinou (mořskou řasou, která dokáže na nohy postavit snad i mrtvého) a skutečně na to vypadá...


Je zelená. Typický žabinec, do kterýho se bojíte sáhnout.
Dáte to na vlasy a...vypadáte jak vodník. Celí zelení. A na hlavě to máte nechat 5-10 minut. Poté to jednoduše spláchnete a jde z vás zelená voda (na tuhle vlasovou terapii buďte v baráku raději úplně sami!)

Když ale vycídíte vanu od žabince, zbydou vám nádherně jemné a skvěle voňavé vlasy (mořské řasy taky dokážou vonět!). Maska je určena na poničené, přesušené vlasy, často zmáhané fénováním a žehlením. Spirulka dokáže zázraky jak na těle, tak na vlasech...

A o tom, že to není žádné thajské podomácku vyráběné "cosi", svědčí už obal s brilantním anglickým překladem. Tak brilantním, že si pár výrazů musím hned opsat a zapamatovat.
Takže kdybyste někdy vyrazili do Thajska, mrkněte se po zelené masce na vlasy.


A jen abyste zelenali závistí: cena za 250ml je skutečně thajská, v přepočtu 30 Kč. A ne, nechybí tam nula:-)
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho na Facebooku či Twitteru. Děkuji vám:-)

22. února 2012

Přijmout tak první odmítnutí...


Kim Luret, bývalá francouzská modelka a dnes úspěšná koučka a bookerka modelek, na svých stránkách Inner Modeling sdílí jeden zajímavý příběh dánské modelky. Dobře se tedy posaďte a poslouchejte...

Nina. Nádherná dánská modelka, která Kim okouzlila již první rok. Na pařížská mola byla sice plnějších tvarů, ale jinak splňovala všechny požadavky pro hvězdnou kariéru.

Jak říká Kim Luret, v době, kdy Ninu potkala to ještě nebyla modelka a nevěděla, zda se chce upsat modelingu. Studovala a nevěděla, zda se chce dostat do kolotoče stresu, hubnutí, cestování a všemožných castingů po světě.

Kim si ji tenkrát nechala zavolat a řekla ji, ať si vše pečlivě promyslí. Že jestli je modeling to, co opravdu chce dělat, pak by to mohlo být skvělé. Pokud se k tomu bude jen nutit, vždycky to bude bída.

I told her to think about it–if it’s something she wanted to do it could be fantastic. If she didn’t really want to but made herself do it, it would be miserable.

Ninin agent se Kim do Paříže ozval až po několika měsících, že je Nina připravena udělat vše pro svou modelingovou kariéru. Za ty měsíce úžasně zhubla a poslala tedy klientům do Paříže své nové portfolio. Bohužel nepříliš povedené portfolio, a tak ji v Paříži napoprvé odmítli.


Kim Luret ovšem věděla, že Nina dokáže vypadat lépe, vydat ze sebe ještě něco lepšího a byla ochotna ji sama zařídit novou prezentaci a v Paříži ji prosadit.
A Nina? Byla ochotná zhubnout, ale první odmítnutí nepřenesla přes srdce. Odmítla pomoc i vše, co jen připomínalo modeling.

She had made the effort to lose the weight, but at the first rebuff, Nina caved in and gave up.
Pokud nedokázala unést jedno odmítnutí, říká Kim, modeling není bysnys pro ní. Protože stát se úspěšnou modelkou si žádá umět přijmout odmítnutí třeba každý den než přijde tolik vytoužené ANO!

To be a successful model you must be able to withstand hearing ‘no’ day after day until you finally get to a ‘yes’. 

Podobný příběh samozřejmě vůbec nemusí být jen z tohohle prostředí. Týká se nás všech ať už děláme cokoli....
To jen jako malá motivace pro hezčí den:-)
Luc.

Zdroj: www.inner-modeling.com
Poznámka: volný překlad:-)
Zajímavosti ze světa modelingu na Facebooku

20. února 2012

Vyzkoušejte si: co všechno dokáže vaše mysl...?


Přistálo mi v emailové schránce.
Věcička, která nám ukáže, co naše mysl všechno dokáže:-)


7470 zpr4v4 V4M Uk4z3, j4k n453 my5l d0k4z3 n3uv3r173ln3 v3c1! Pu50b1v3 v3c1! N4 z4c47ku 70 byl0 73zk3 4l3 73d, n4 70m70 r4dku 7v0j3 my5l Muz3 c157 4u70m471cky B3z pr3my5l3n1. Bud N4 53B3 hrdy! P0uz3 n3k73r1 l1d3 70HL3 m0h0u Pr3c157. Pr051m P05L1 70 D4L3, p0kud 70 um15 př3c157.

Jak si vedete? Jste na sebe hrdí? Přepošlete to dál?
Luc.

Pokud jste tajné kódy rozluštili, sdílejte je s ostatními na FB či Twitteru:-)


 

19. února 2012

Věk: Číslo, se kterým si nevíme rady...

Věk je přesně to číslo, které snad ani sebezapálenější matematik nemá rád.
My ženy si s ním už tuplem nerozumíme. Nejdřív chceme vypadat o něco starší, ale už od pětadvaceti utrácíme výplaty za liftingové zázraky.


Ani tak se ovšem nevyhneme těm, co nám veškerou radost dokáží zkazit...

V 11-ti letech jsem se šla poprvé ostříhat ke kadeřnici a ta se mě hned ptala, zda jsem na střední nebo zda jsem skončila na učňáku (děsně důležitá informace!). Ona si myslela, že jsem minimálně o 5 let starší. Moje srdce zaplesalo!

V 17-ti letech jsem si nechala ostříhat ofinu a vypadala jako culíkatá Lucinka ze třetí třídy. Bylo to těžké období. Chlapi mě nechtěli. Mysleli si, že je ještě zákon nade mnou!

V 18-ti letech jsem šla na casting pro dívčí magazín, kde hledali slečny 12 - 20 let. A sama šéfredaktorka si tenkrát dala tu práci, aby mi osobně řekla, že nemám ztrácet čas čekáním, že jsem mimo jejich věkovou skupinu. Tak staře jsem vypadala!

V 19-ti letech jsem si bez občanky a zkoumavých pohledů prodavaček nemohla v Holandsku koupit ani pivo. Opět mi nevěřili, že už jsem plnoletá.

Ve 20-ti letech mi jedna prodavačka v trafice prodala lístek na městkou pro děti do 15-ti let. Prý nemohla tušit, že už jsem starší!

Tak. A teď ještě něco horšího. Ten nejhorší věk mi zřejmě totiž začíná právě nyní. Teď, v mých 22 letech, si mě nejdřív každej dobrák dobře prohlédne a pak se zeptá, jestli už není miminko na cestě! Že prý už mám na to věk a neměla bych ztrácet čas.

Bojím se, co uslyším ve třiceti, čtyřiceti a víc...
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho na FB či Twitteru. Děkuji vám:-)

18. února 2012

Jak šel čas...

Kdybyste měli vybrat pár fotek z celého života, které byste si vybrali?
A kdybyste podobné střípky měli poskládat pouze z minulého roku - které byste vystavili s největší hrdostí?
Já nechtěla být nostalgická (takže zapomeňte na romantiku!:-), a tak vybírám především věci, které mě zaujaly nejvíc...

LEDEN: V malém německém městečku Jena najdete fungl českou restauraci s fungl českým pivem:-)
ÚNOR: Inkognito v Holandsku
BŘEZEN: Italové vyvěšují plakáty o tom, že bude brzy ve Florencii pěkná nuda:-)
DUBEN: Učíme se parkovat dle italských zásad a pravidel:-)
KVĚTEN: Rozlučka se svobodou s Italkama!
ČERVEN: Ha! Je to tady! Sezóna výborných melounů. Už jsem vám říkala, že v létě nejím nic jiného?
ČERVENEC: Na Itálii udeřila taková vedra, že se mi i svíčka rozpustila...
SRPEN: Thajsko je jako z jiného světa. Přirozeně, že se hned všemu divím:-)
ZÁŘÍ: Náš Pinďa statečně hlídá barák:-)
ŘÍJEN: Důležitý měsíc! Začala jsem si doma připravovat sushi. V létě melouny, po zbytek roku sushi:-)
LISTOPAD: Konec roku si vyžádal hned několik smutných zpráv. Zemřel Steve Jobs, zemřela řecká ekonomika a šlus s blow jobs měl i samotný Berlusconi.

PROSINEC: Špatný marketingový tah. Obchodníci nabízejí leginy, co našim prdelkám přidají na objemu. Pchá! Mě stačily Vánoce:-( 

Jak tak na to sama koukám, je fajn vědět, že každý měsíc přináší pokaždé něco nového, zajímavého a neokoukaného.
Krásný víkend,
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho na FB či Twitteru. Děkuji vám:-)

16. února 2012

Italská kuchyně? Ale jděte...italské obžerství!


Dnešní příspěvek měl být o tom, jak hubnou modelky.
K tomu jsem našla obrázek tří kuliček hrášku a bylo by.

Jenže nás včera Italové pozvali na pravou italskou žranici a já si nemohu dovolit se o to s vámi nepodělit. On Ital, ona Maďarka. Dvě úžasné děti a roztomilý heboučký psík Rocky. Moje kamarádka z Lucemburska s přítelem Irem. Já jako zástupkyně Čech a Holanďan.
Nehledě na národnosti, narvali jsme se všichni...

Jdete k Italům na večeři? Celý den nejezte. Nejdříve vás totiž čeká apparativo, pak pár překrmů, těstoviny a následně hlavní jídlo a dezert:-)
Je to truffle? Celkem je to jedno. Je to výborné a já se bojím přidat!
Fialová je barva Florencie, tak proto:-)
Pozor, tohle není hlavní jídlo, jen takový lehčí předkrmík:-)
Donesla jsem tiramisu!
Což se ukázalo jako dobrá volba. S krájením pomáhal Holanďan...
Tady bývalo tiramisu...
Kdo by byl řekl, že u Italů najdu poctivou českou Becherovku!
Tohle je Becherovka Maďarska. Až tam pojedete, ochutnejte:-)
Někdo si dá kávičku do 3ml šálku, my ostatní jedeme na čaj:-)
A co by to byl za večer, kdybychom nepustili zprávy a nekochali se strýčkem Silviem...


A pozor, je tu ještě jedna věc. V Itálii je prý děsně populární šunka z Prahy (Prosciutto di Praga). Slyšeli jste někdy o tom, že bychom kdy měli tak vyhlášenou šunku? Teda kromě českých holek, ty Italové považují za tu hlavní specialitku naší země...:-)

Mějte se krásně,
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím na Faceboooku či Twitteru. Děkuji vám:-)


14. února 2012

Dávat tak všechnu svoji lásku...


Když má vyjít nový článek zrovna 14.2., na slavného Valentýna, nedá se nic dělat. Článek musí být o lásce. 

Nemám ráda chytračení o lásce ani povídání o tom, jak bolí.
Na druhou stranu nemám ráda výroky, že Valentýn je jen svátkem Američanů.
Protože slavit jen ryze české svátky, tak skončíme u MDŽ, dušiček, upálení Jana Husa apod.

Tak když to má být dnes o lásce, nechť je to z trochu jiného soudku...

Nedávno jsem někde četla, že  "jedinou ambicí psího přítele je dát nám všechnu svoji lásku  ". 
Souhlasíte?
A teď si představme, jak by asi naše vztahy vypadaly, kdybychom se řídili stejným heslem a dávali vědomě svým partnerům všechnu svoji lásku. Všechnu svoji lásku. Co by se asi změnilo?
Občas si tu lásku skrblíme pro sebe a pro své uražené city.

Je to jen troška, kterou mohu o lásce přispět.
Snad vám zpříjemní den. Snad vám zpříjemní Valentýn. Nechť vám prozáří celý život!

Na lásku,
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho na Facebooku či Twitteru. Děkuji vám:-)

10. února 2012

Což se takhle nechat hýčkat esenciálními oleji?


Je to jako okamžitá relaxace. Připomíná mi to vůni parních lázní, tureckých a orientalních parních saun někde v lázních uprostřed Alp.

Teď jsem ale hodně poetická. O čem vlastně vůbec mluvím?
Inu, L´Occitane má novou relaxační koupelovou řadu obohacenou o esenciální oleje z levandule, tea tree a gerania.

Jde o sprchový gel a tělové mléko.


Sprchový (koupelový) gel je taková lahůdka, když si chcete dát horkou vanu, položit se, zavřít oči a trochu se zklidnit. Pokud jste milovníci parních lázní, pak vám je tato vůně bude skutečně připomínat...
Není to nic sladkého, naopak. Bylinná vůně voní trochu orientálně, smyslně...příznivci L´Occitane tuhle vůni vlastně už znají - například stylingové sérum na vlasy s esenciálními oleji voní stejně.
Sprcháč je navíc velice příjemný na těle, dostatečně pění a i jako dekorace v koupelně se osvědčil:-)

Relaxační tělové mléko už jen podtrhuje celkovou relaxaci. Konzistence je moc fajn, myslím. Jakmile totiž mléko nanesete na pokožku, okamžitě se vstřebavá a mizí před očima. Žádné roztírání, jen pohlazení.
Pokožka pak zůstává provoněná (ideální na dobrou noc) a na dotek jemnější.


Novinková řada má však jedno malé mínus: svou vůní (jen přeci to není žádná slaďárna) přiláká i chlapa. Takže se budete muset dělit. A jak to tak bývá, na něm to všechno bude vonět lépe (ostatně jako vždycky, ale já už si zvykla!)

Samozřejmě mluvíme o L´Occitane, takže zmiňované 3 esenciální oleje skutečně tvoří velkou část složení, které už tak je hodně přírodní a z velké části BIO (sprchový gel testovala i naše super oblíbená BIO bloggerka Bebe - odkaz zde)

Teď mě jenom napadá, že se toho dá využít na Valentýna. No co, koupíte to jemu (pod záminkou společné relaxace ve vaně) a začnete to používat taky. Jsem si jistá, že nejsem první, kterou to napadlo:-)

Mějte se fajn,
Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím na FB či Twitteru. Děkuji vám:-)

8. února 2012

Rošťárny


Stačí si všímat maličkostí a svět může být hned o moc zajímavější. Tak například...

- Sibiřská zima a moje kamarádka Australanka. Zvyklá celý život na 18C v zimě se teď neumí pořádně obléct. Nabízí mi lekci angličtiny zdarma výměnou za to, že s ní půjdu vybrat pořádnou zimní bundu. Ne žádnou italskou dečku, ale řádnou péřovku!

- Vozíky v italské Bille nejedou ještě na eura, nýbrž na 500 lir. To má přeci každý doma!

- Můj drahý Holanďan, zvyklý na život v Čechách, odpovídá na každé italské CIAO jednoduše AHOJ. Za každé PREGO je vděčný slovíčkem DĚKUJI:-)

- Dva Italové mě zahrnují komplimenty o tom, že musím být rodilá Angličanka, když mám tak excelentní angličtinu. Pointa? Ti dva nemluví anglicky:-)


- Dva Italové u vedlejšího stolu po mě chtějí číslo. Holanďana sedícího vedle mě těžce ignorují s tím, že je to můj bratr. Pokud on vypadá jako bratr, pak je to v pohodě. Když vypadám jako jeho bratr já (a to už tu taky bylo), pak mám průůůůser...!

- Kamarád mi celoživotně lichotí o tom, jak jsem krásné děvče. Pak narazí na moji maminku a řekne, že jsem jen slabý odvar její krásy. Chápejte, už to není kamarád!:-)

Co to vlastně povídám? Všímat si maličkostí, to chce vlastně pořádnou kuráž.
Připijme si tedy na zdraví. A já se těším se perličky z vašich životů....

Luc.

Pokud se vám tento článek líbí, sdílejte ho prosím na FB či Twitteru. Děkuji vám:-)

7. února 2012

Is it a ghost?




Saturday, 4:01 a.m.

Sleeping deeply like a baby. Well, until I´m woken up. Such a strange movement of the door, of the wardrobe and even of the pictures on the wall.

God, it must be a ghost! I immedietely see all the ghost stories in my head about what can happen to you if you get a ghost in the building, like for example: somebody is touching your foot with a cold hand. Somebody is opening the door or the wardrobe. Exactly!



But wait, there is something wrong. Why my body is vibrating? Am I having sex? Or are my neighbour having sex? Oh come on! They don´t sleep together for a half of their marriage!

And suddenly such a scream coming from outside. The Italians go on the balcony to scream at each other. They are panicked. They scream hysterically, tragically.



Now I get it - an earthquake is here. And probably a big one considering it woke up a half of the Florence. Earthquake doesn´t stop and I realise we might die here. We live in the highest floor and the building is shaking!

Oh God. I don´t want to die yet. And especially not here, in Italy with hysterical Italians on the balcony. At least I can´t see what they are wearing as pyjamas, at least that. Probably some terribly big underwear from a renaissance age!

After a while, it stops shaking (meaning: after me praying three times). The door is open, but no movement anymore. My body is not vibrating anymore. It didn´t destroy our house. And even the Italians are going back to bed.



I feel like a hero. I survived. And I experienced the earthquake. I will be boasting about it in front of my parents. Not that someone died. Not at all. But nobody has to know that, right? So when my parents ask me what I did at the moment, I will tell them that I was helping other people to get out of the balcony and practically saved their lives.

OK, not even our dog believes in such stories. But everybody looks pretty attracked to what I´m saying. And that´s the point!
Have you ever experienced something like that?

Take care,
Luc.