11. ledna 2013

Co jsem věděla už jako malá


Jako hodně malá jsem byla přesvědčena o vlastní genialitě.
Ve čtyřech letech jsem věděla všechno potřebné.
Například:
  • Že písek se nejí, protože do něj serou kočky
  • Že největší spojenec na celém dvoře ja naše fenka Zorka
  • Že bílý bobule z keře nemám jíst, protože jsou jedovatý
  • Že v případě, že by se mi narodil brácha místo ségry, tak bych ho musela dát do děcáku
  • Že v noci se nesmím počurávat
  • Že žalovat se nemá, ale každou nalezenou cigaretu u taťky prostě prásknout mamce musím!
  • Že jakmile by se chtěl taťka cestou ze školky stavit na jedno, mám dvě možnosti:
a) ztropit hysterickou scénu
b) slíbit mu, že to za nanuka neřeknu
  • Že žalovat se nemá, ale to pivo se mamce prostě napráskat musí!
  • Že ve školce chodím zásadně po o
  • Že králíci se tráví zelenou a modrou. Říkali to v Slunce, Senu.
  • Že největší borec je stejně Rumburak
  • Že Strýček Fido začíná v sedm
  • Že naše hlavní město je Praha. Jsem tam byla na žirafách v ZOO.
  • Že nemám říkat sprostá slova jako "kruci", "sakra" a "do háje". Dnes už ale nevím, zda se ten zákaz vztahoval i na ostřejší slovíčka
  • Že kdo lže a krade, do pekla se hrabe
  • Že Ježíšek přijde bez ohledu na to, jestli zlobim nebo ne. Platí na něj dopis a hodně cukru za oknem.
  • Ale že aspoň tejden před čertama bych měla sekat latinu, abych neskončila v pekle
S babičkou jsme se dělily o kozačky:-)

Abych dotáhla svou genialitu do konce, měla jsem dost promyšlené i odpovědi na hloupé otázky mé mamky. Vytáčelo mě, že každejch deset minut na mě volala z okna, jestli jsem na dvoře a co tam dělám.

Ptala se mě furt.
Furt.

Na otázku "Luci, jsi tu?" jsem tak geniálně odpovídala: "Neslyším" nebo "Lucka tu není!"
Mamka se smála a byl klid:-)
Co jste jako malé vyváděly vy?
Luc.

Znáte to - žalovat se nemá, ale na taťku se práskat musí!

45 komentářů:

  1. hahah Luci ty jsi skvělá! :D

    OdpovědětVymazat
  2. :-D :-D krásné fotky!!! Já jsem pokaždý, když táta přijel domů letěla k němu a ptala jsem se: "Přivez mi si něco?" Bavila se tím dlouho nejen rodina :-) Taky jsem měla imaginární kámošku a zkomolila jsem si jméno :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Jaka krasna Jawa, to musim ukazat drahemu :) Inak vela z toho som ovladala aj ja, boli sme velmi inteligentne deti. Plus este take typu: musim zjest ten spenat, inak tu budem sediet do vecera (spenat som si nastastie za chvilku oblubila :))...

    OdpovědětVymazat
  4. já jsem jako malá věděla, že když naši někam jedou, tak vždy přivezou něco dobrého pod zub s tím, že je to od zajíčka :)Pořád jsem přemýšlela, kde ten hodný zajíček bydlí, že ho naši potkají ať jedou kam jednou :)

    OdpovědětVymazat
  5. Ha já byla celkem hodná, ale jednou, když šli naši nakoupit i se ségrou a nechali mě poprvé samotnou doma s domněním, že se poslušně budu koukat na oblíbeného Willyho (to kosatku jsem měla fakt ráda).
    Jenže já byla dareba, do kytek nalila rajskou, pak se to snažila vyčistit jarem a pískem na nádobí (je jasné, že to vánoční kaktus nepřežil a ty ostatní kytičky taky ne), to lisu na česnek jsem vecpala máslo a snažila se to uklidit tak, že jsem to šoupla zpátky do šuplíku a ještě jsem přebarvila tátův model letadla (naštěstí byl teprve v začátcích). Byly mi 4 roky.
    Tak jsem si jednou zařádila (teda ještě jsem pak v 6 letech se ségrou dělala bahnové koule a házela je na úřad práce :D), ale jinak jsem byla hodná :) Celkem...

    OdpovědětVymazat
  6. U tohle článku jsem se i zasmála, parádní!!!:D :)*

    OdpovědětVymazat
  7. veˇal si toho vedela ty práskačka! :DDD parádne fotky a určite aj spomienky ;)

    OdpovědětVymazat
  8. Perfektně zpracovaný článek a skvěle vybrané fotky! :D Taky jsem ráda chodila po o!

    OdpovědětVymazat
  9. To je skvělé Lucí, to jsem se zasmála:):D

    OdpovědětVymazat
  10. Taťka měl hustomotorku!
    A bílý bobule se sice nejí, ale zásadně se s nima švihá o zem a dupe se po nich :)

    OdpovědětVymazat
  11. téda ty si musela byť strašne podarené dieťa :D taký rozkošný kukuč bolo určite radosť fotiť :)

    OdpovědětVymazat
  12. haha, perfketní! :D a modelka jsi koukám od mala. Asi ses dostatečně počůrávala :)

    OdpovědětVymazat
  13. Krásný článek a perfektní fotky. Z dětství je mám hodně podobné. V těch gumákách/kozačkách ti to sekne ;-)

    OdpovědětVymazat
  14. Písek se nejí, protože do něj serou kočky?! Aha :D Mně prostě jen nechutnal a možná to bylo tím, že do něj sraly kočky... Asi jsem nebyla geniální :D a bohužel jsem z toho nevyrostla...

    OdpovědětVymazat
  15. Hezký článek, byla si úžasná jako malá :).

    OdpovědětVymazat
  16. to je úžasné, ty jsi prostě borka:), http://katefashionstyle.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  17. Někdo se prostě už úžasný narodí, viď Luci? Ohromně jsem se pobavila. Tak roztomilé fotky!

    OdpovědětVymazat
  18. tteeeda.. takhle vyčůraná už jako malá, to se jen tak nevidí :D

    no ale já jsem nebyla jiná. když jsme s mamkou někam šli, zdravila jsem úplně každýho, ale jako fakt každýho. nebo když jsme se šli podívat na Vánoce na Jesličky a hrály tam koledy, stoupla jsem si na vyvýšený místo a zpívala :D :D

    občas co mi říká mamka, to se musím smát :D :D

    OdpovědětVymazat
  19. Hej tak toto sedlo ! :D Parádní a pravdivý článek :) Se spoooustou věcí musím souhlasit :)

    OdpovědětVymazat
  20. To jsou tak parádní fotky, byla jsi roztomilá! :D A jsi stále ;)
    Vidím, že geniální jsme byli opravdu všichni :D ... ráda bych se do takové geniality vrátila.

    OdpovědětVymazat
  21. :D Tak to se povedlo, já jsem věděla, že ze školky chodí po o ti největší frajeři a že večerníček začíná v 7 :) Jen škoda, že už je to pryč... :/

    OdpovědětVymazat
  22. Luci, to su parádne fotky, haha :)

    OdpovědětVymazat
  23. Ty fotky jsou super! :))
    U nás chodili největší frajeři až po spa :D

    OdpovědětVymazat
  24. Luci, tvoje články opravdu stojí za to! Já jsem jako malá byla moc hodná holčička, ale pamatuju si, že kdykoliv jsem něco rozbila, ječela jsem "mami, ta váza se sama rozbila" :D A mojí větu "ono se to samo.." zdědila i moje sestra, takže ji slýchávám celkem často :d

    OdpovědětVymazat
  25. Luci,tak ja jako mala hazela premety s klukem,mimochodem peknym raubirem,do hromady pisku na louce,dale jsem poctive dovedla starsi segru s rozseklou hlavou domu,zrejme me crcici krev nevadila,hodila dalsi salto na silnici u domu prez kolo pred prijizdejicimi rodici a v neposledni rade uz za tmy se klouzala na silnici po ledu,jo to se holt jeste mohlo z duvodu maleho provozu.A na vsechno a nejen to strasne rada vzpominam,jak detstvi bylo super.

    OdpovědětVymazat
  26. Já jsem nikdy nechtěla aby mamka někam chodila a nechala mě u babičky, tak jsem ji vždycky psychicky vydírala větou: "ale já tady budu samotná a smutná:(" no všichni mi to rádi připomínají do dnes:D

    OdpovědětVymazat
  27. Jéé :) byla jsi úžasná už od malička :)))

    OdpovědětVymazat
  28. parádní dětství, takový by mělo být!!!!

    OdpovědětVymazat
  29. no to je pěkný! :-) já žádnej cukr za okno nedávala! ..:-D

    OdpovědětVymazat
  30. Super článek! :)
    Dobře si něco zabila! :DDD U toho písku jsem nemohla! :DDD

    OdpovědětVymazat
  31. Já si teda na takové věci z dětství už vůbec nepamatuji :-))
    Na té druhé fotce jsi DOKONALÁ!

    WorldByBella

    OdpovědětVymazat
  32. Krásné, pobavila jsi mne :) Já si na dětství moc nepamatuji, mám jen střípky a od našich toho vím poněkud málo, ale dodala jsi mi podnět k zamyšlení, třeba to z našich sama vytáhnu :)

    OdpovědětVymazat
  33. Rozkošné postrehy :) Ja som akurát dnes bola rodičmi presvedčená, aby som si pozrela video z môjho detstva. :D Moje postrehy? Bola som smiešna, nevedela som tancovať, ale nejaké tie zárodky rozumu tam už boli. :)

    Mayi

    OdpovědětVymazat
  34. Ty si musela být úžasné dítě. :) Tenhle článek je naprosto perfektní. Já si skoro vůbec nepamatuju, co jsem vyváděla...ono je to možná lepší. :)

    OdpovědětVymazat
  35. aká kudrlinka na tej prvej fotke :) krásne zhrnutie prvý a druhý bod sa mi najviac páči :D

    OdpovědětVymazat
  36. Ahoj Luc, já jako malá dělala různé scény.. hlavně na veřejnosti. Měla jsem problém např. trávit s mamkou v supermarketech hodně času. Pokaždé jsem cítila takový divný pocit - zkrátka mně všechno otravovalo a tak jsem třeba u pokladny ve frontě začala říkat že se dusím.. Reakce kolemstojících většinou byla: Pusťte tu paní s tou malou holčičkou, vždyť ona se dusí:-D ... Výhoda byla že nás vždycky pouštěli před sebe. Prostě stačilo říct že se dusím :-D. Nevýhodou bylo že ten pocít mívám doteť - je to takové zvláštní svírání na hrudi v oblasti hrudního koše :-). Další případ byl že jsem byla až neuvěřitelně svědomitá. Takže například Když jsme šly s mamkou poprvé do kina na Sněhurku od Disneyho, řekla mi.. ale Veroniko, tam v kině musí být lidi potichu při tom filmu. A nijak nerušit. Jak řekla, tak bylo. Všechno jsem se snažila dodržet - nejen u sebe ale i ostatních. Takže samozřejmě všichni koukali na film. Nastala vtipná scéna a všichni se začali smát. Samozřejmě ale měli být přece potichu... Takže jsem na všechny pokaždé přes celé kino začala ječet: Buďte zticha! Buďte zticha!... :-D

    OdpovědětVymazat
  37. Fakt dobry :-))))))))))

    OdpovědětVymazat