25. ledna 2013

Velké lumpárny malého diktátora


Svou o pět let mladší ségru jsem vždycky měla jako malého otroka.
Vždycky za mě myla nádobí, zkoušela moje geniální nápady a recepty v praxi a nesměla ani ceknout.
Jakmile něco bonzla, byla potrestána mou naprostou ignorací nebo (ještě hůř) rajčatovo-mléčným koktejlem s těžce projímavými účinky.
Měla se mnou dokonalé dětství.

A pak se nám "narodil" Pinďa. Bývalo to takový milý štěně.
Rok od roku ale začal bejt větší diktátor a hlava rodiny.
On musel spát uprostřed postele a pod hlavičkou mít polštář, ne vy.
On musel sedět na tom jediným křesle v obýváku a koukat na televizi, ne vy.
On si diktoval, co, kdy a v jakém množství sní a kdy s ním laskavě půjdete na procházku.


A za každý prášek na odčervení, kterej jsme do něj násilně nacpali, nás potrestal taky naprostou ignorací či simulací zlomené pacičky.

Poslední rok se to rapidně zhoršilo.
Třeba minulý týden.
Trajdal si to na dvoře, když uviděl kuřecí kost připravenou pro kočku.
Věděl, že to nesmí, a tak očíhnul všechny strany, jestli nikdo nejde.
Nešel, tak se do toho pustil.

V tom ho zbystřila mamka za oknem a zakřičela na něj.
Pinďa se podíval nasraně na mamku a na přibližující se kočku, zvedl nožičku a vítězoslavně kost počural.

Heč, pochcal jsem Ti kost. Dobrou chuť!

Domu vtrhnul s výrazem: "Když ne já, tak nikdo!"
No jo. Máme s ním dokonalej život.

Co vy, máte v okolí někoho tak vyčůraného:-)?
Luc.

42 komentářů:

  1. Měla jsem na zemi u zrcadla připravený kalhoty, kočka došla, stoupla si na ně a čekala, co bude. Tak jsem jí nadala, že má jít vedle, tam jsem jí nachystala nejlepší přehoz, co mám. Tak popošla, až mě to překvapilo. Když jsem se otočila, tak se vrátila zpátky na kalhoty, když zjistila, že se dívám, tak se zase sebrala a šla vedle... to už nemohla být náhoda... :D Teď zrovna leží na okně (na mé nejlepší dece).

    OdpovědětVymazat
  2. Ach Lucka bohužiaľ nemám, odmalička túžim po psovi, najlepšie veľkom a chlpatom (s čím môj priateľ nesúhlasí, ale proti môjmu snu nemôže mať šancu vyhrať!!) Teba by mali ľudia čítať v zlej nálade, lebo zaručene by si im ju zlepšila =D

    OdpovědětVymazat
  3. Doma máme takovou malou podšívku. Je to malý Jorkšír. A za necelé 4 roky co ho máme si dokázal obmotat celou rodinu kolem packy. V noci s našima spí v posteli. Když se vaří polévka, tak dostane vařené maso. Občas se mu vaří extra odřezky když zbudou. A samozřejmě na něho všichni doma šišlou, až si říkám s kým to proboha bydlím. =D

    OdpovědětVymazat
  4. S naším psem si taky dost užiju. Když nechce jít ven, tak mi celou dobu skáče na kalhoty nebo na boty, rozvazuje mi tkaničky...ale vrchol je, když si chci na procházce s Bessy třeba zavolat nebo přečíst poštu, co jsem vyzvedla ze schránky, to si pak stoupne a nechce jít, protože se jí plně nevěnuju a to ona nebude tolerovat. Je to prostě psí královna.

    OdpovědětVymazat
  5. Ako by si hovorila o mojom psovi. My máme malú čivavku, ktorá je tak žiarlivá že až. Keď s ním idem von, žiadny pes sa k nám nemôže priblížiť. Raz ku mne prišiel malý psík, tak som ho začala hladkať a ten môj sa tak naštval, že prišiel ku mne a ocikal mi topánky, lebo ja som jeho :D

    OdpovědětVymazat
  6. pinďa je skvelý :DD mačky vs. psy :DDDDDDDDDDDDDD

    OdpovědětVymazat
  7. na takový chování jsem zvyklá od kočky, ale i od psa?

    OdpovědětVymazat
  8. Zvířata jsou potvůrky vychcaný, o tom žádná... :D

    OdpovědětVymazat
  9. jo, vyčůranýho doma máme - kocoura, ten nás po 10ti letech spokojneného soužití začal trestat za to, že jsme adoptovali kotě a navíc už mamka nemá sílu s ním vstávat a hrát si s ním od 3 od rána - takže začal našim den co den čůrat na kuchyňskej stůl - takže mamka dne co den šuruje a desinfikuje!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No buďte rádi za stůl, u nás je to postel...

      Vymazat
  10. mám křížence černého kokršpaněla s jorkšírem, velkej fešák:) přesně vím, kdy něco provedl. když se na něho podívám, pomalým nenuceným krokem se jde schovat pod postel nebo za sedačku. je mu rok a půl a už mi snědl klávesnici u týden starého mobilu, loni tisícovku, snědl si tři obojky, mně nějaké ty boty, minulý týden rtěnku, loni o vánocích jedl třásně ze stromečku, jeho hovínka pak byly jako malé dárečky - barevně obalené:XDD. dnes tomu dodal korunu. ležím doma s chřipkou, přinesla jsem si do postele snídani a můj týpeček nejprve seděl vedle mě a číhal, co mi kde upadne, když jsem dosnídala, podíval se na mě a vyzvracel se mi na peřinu. dobré ráno:)

    OdpovědětVymazat
  11. To je sladký :D, miluju příběhy o zvířátkách!

    OdpovědětVymazat
  12. Takže se opravdu nenudíte, že :-) Dokonalý, zase jsem se nasmála takhle po ránu ;-) Já bohužel zvířectvo nemám kvůli alergii. Ale od malička po pejskovi toužím, tak třeba se někdy alergie odporoučí a mně se splní sen :-))

    OdpovědětVymazat
  13. Super článek :D Ten pejsek musí být boží a ten obrázek mě fakt hodně rozesmál :D Máme taky pejska a spinká se mnou v posteli, ale každá máme svojí půlku, svůj polštář i peřinu ;)

    OdpovědětVymazat
  14. Náš pejsek je dost podobnej :-D

    OdpovědětVymazat
  15. tak to si piš, jorkšíři jsou neskutečně vychcaní! :DD s tím naším si taky dost užijeme..

    OdpovědětVymazat
  16. My máme dva psy. Oba milujou uzle všech velikostí. Je sranda je sledovat, jak na sebe kujou pikle. Ten větší položí uzel na zem a kouká, co se kde děje. Menší se připlíží a už jen vidíš, jak uzel mizí :D
    Když se zmocní uzle menší, tak zas chytře mazaně mu větší uzel sebere. Prostě na něj šlápne, strčí do menšího, ten se posune a tak zbude větší kus pro velkýho. Až najednou stojí na celém uzlu, chňapne ho a rychle mete pryč :D

    OdpovědětVymazat
  17. Lucinko tak tohle znám-u nás je to jen kocour a nemá chybu,to ti pšlu na email schválně fotečku :-))))Krásný den!

    OdpovědětVymazat
  18. Se zvířátkama je sranda, ten náš je taky takový malý diktátorek, nějak jsem si ho moc rozmazlili:D

    OdpovědětVymazat
  19. Ten druhý obrázek úplně miluji :D.

    OdpovědětVymazat
  20. Přítele rodiče odjeli na týden na hory a my bivakovali u nich. Mají bišonka(nebo nějakou takovou rasu),nejdřív na mě vrčel, protože mě neznal, ale když jsem vařila večeři stali se z nás samozřejmě kamarádi. Tak jsem si myslela, že všechno ok. Ale jak jsem se spletla! Ráno jsem našla všechny boty počůrané a moje dokonce i okousané a ještě si vyskočil na stůl a načůral mi do kabelky:D Byla jsem nepříčetná. Vytrestal mě, že jsem vetřelec,ale už si na mě naštěstí zvykl a věci mi neočůrává. No a náš pes, máme rhodéského ridgebacka, když jsem si připravila na stůl večeři, párky a najedou někdo zazvonil, stojím mezi dveřmi a vidím, jak ta mrcha kolem mě ladně jde jako že nic a z tlamy ji čumí párek:D

    OdpovědětVymazat
  21. Rodiče mají kocoura a ségra, co s nimi žije kočku Matyldu. Nevím, jestli je vyčůraná, ale dost nenažraná - z kuchyňské linky sebere vaječný řízek, ze stolu z čokoládových trubiček olíže čokoládu a zbytek nechá (jako by to po ní někdo jedl, že?). Ale kocourek dělá to samý, jednou takhle obědvám kuře s bramborama, hup před talíř, popadne kuřecí stehno a hodí ho na koberec a žužlá. Nebo, když se chladila buchta s krémem, přišel k buchtě, na kraji slízal krém a kousek buchty byl opět nepoživatelný :D Co se týče spaní, oba se moc rádi rozvalí na peřině mezi nohama (já i ségra spíme s nohama od sebe), no a jakmile se člověk chce přetočit na druhou stranu, tak buď čičina zdrhne anebo si počká na přetočení a otravuje dál. Ale jsou to miláčci :)
    Teď si vzpomínám, kocour často zvrací chlupy a i když ho učíme na dlaždice (aby se to dobře setřelo), tak nejradši chodí na přehoz na pohovce. A nejraději pár hodin po tom, co se tam dá vypraný a vysušený :D dareba!

    OdpovědětVymazat
  22. to neznám, já mám hodného jorkšírka :D

    OdpovědětVymazat
  23. Jako bych četla o svém psovi. Obrázek naprosto simuluje naší současnou situaci, vždycky jsem si myslela, že hlava rodiny jsem já, ale spletla jsem se, je to čtyřnohý přítel.

    OdpovědětVymazat
  24. haha skvele, tiež mame jorkšíra a on tu vždy velí..čo a ako bude :D maznák jeden :D

    OdpovědětVymazat
  25. Já prostě nechápu, jak je možný, že máš pořád tolik historek? :D
    Jinak Pinďa je holt Pán no :D

    OdpovědětVymazat
  26. To je teda boží pes, a to jsem si myslela, že máme zvířata blázny :D.

    OdpovědětVymazat
  27. tak ten postelní obrázek mě fakt rozesmál, přesnější už to být nemůže :D

    OdpovědětVymazat
  28. Super článek, parádně jsem zasmála a stejně tak i u některých komentářů. Známá má kocoura a ten pravidělně v úterý a ve čtvrtek večer hupsnul na sedačku, zamňoukal, známá mu pustila Ordinaci v růžové zahradě a kocour pravidelně sledoval. Když ordinace skončila, tak byl smutnej. :D Neuvěřitelný, ale je to tak.

    OdpovědětVymazat
  29. :-D to znám moooc dobře!!!

    OdpovědětVymazat
  30. Heč pochcal jsem ti kost, to mě rozsekalo.. a ten obrázek sedí přesně.

    OdpovědětVymazat
  31. JJ máme a kupodivu je to taky náš pes, kterej dokonale simuluje, nikdy jsem nikoho nevidela tak dokonale zahrat kulhání, kašel, tvrdej spánek apod. no mazec :)))

    OdpovědětVymazat
  32. Musím říct, že náš pes to s námi taky dokonale umí. Pořád si na nás něco vymýšlí. Chce ven, domu, ven a pořád dokola :D To je prostě asi jejich obliba nás prudit :D

    OdpovědětVymazat
  33. Lucinko, ja mám doma to isté, ibaže tým diktátorom je náš kocúr Karlík... on povie, kedy je čas na maznanie, kedy mám vstať, kedy mu môžem dať jesť - to je stále :))) Bez zvierat by život nebolo životom, škoda, že som nikdy nemala mladšiu sestru, prišla som asi o veľa :))) Díky za milé čítaníčko :)

    OdpovědětVymazat
  34. Tady to jsou samí pejsci a kočičky, ale věřte, že taková má králičí slečna, to je teprve královna :D Rozmazlujeme ji s přítelem asi až moc, protože, když něco není podle jejího plánu, minimálně si dupne, nebo vás ohryzne, šťouchne čumákem, nebo jinak sabotuje cokoliv chcete udělat (o střílení bobků a čůránků nemluvě) :D

    OdpovědětVymazat
  35. :D Tak ale to je teda strašně vyčůranej pes! :D
    A jakožto mladší sestra chápu život tvý mladší sestry. :P

    OdpovědětVymazat
  36. Milá Luc :) tak to moc dobře znám :)
    Miki místo zlomené nožky simuluje že nemůže dýchat :D :) vždycky, když ho někdo nepustí na pohovku nebo na židli, tak se začne "dusit" :D chrochtá a tváří se strašně ublíženě :D :) Zajímavé, že když ho pustíme aby si teda sedl za námi, chrochtat přestane :)))
    A babička má ještě kočičky :) když jsme tam na návštěvě i s Mikim a něco slavíme, tak tak se všichni vejdeme do jejich kuchyně a jsme rádi, že máme svou židli :) Když si ale někdo odskočí, Miki, nebo jedna z kočiček okamžitě využijí situaci a židli si obsadí :D :)

    OdpovědětVymazat
  37. Naprosto přesné!! Náš jezevčoun nás taky brzy vystrnadí z postele. A vyčůranej je taky až běda. Tina

    OdpovědětVymazat
  38. On je roztomilý. :) S naším to bývalo podobné :)

    OdpovědětVymazat
  39. bomba, to znám:)http://katefashionstyle.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  40. U nás stejný, vždycky sem záviděla lidem co měli hodný psy ale musíme si přiznat, že je s něma ten život stejně hned veselejší :)

    OdpovědětVymazat