4. března 2013

Moje životní desatero


Budapešť


Bože odpusť, na boží desatero jsem nikdy nebyla.
Bože odpušť, moje desatero je úplně jiné.
Méně mravné.
Nicméně zase tak špatné taky není.
Desatero Anebo život podle Lucie.

1.)    Pryč z vesnice

Jsem ráda, že jsem se narodila na vesnici, mohla chodit na procházky do kravína, chodit krmit prasata, nosit obědy v hliníkovém ešusu a uklízet JZD. Ale moje srdce tepe po velkoměstě, mrakodrapech, zábavných parcích, NON-STOP provozních dobách, kavárnách a přeplných ulicích. 

Moskva

2.)    Nic nevlastnit

Mít dům se zahradou, auto, stálý příjem. Dokonalé. Ale na smrtelné posteli mě jenom nasere, že za sebou zanechávám prima barák, zatímco to, že jsem procestovala půlku země, potkala lidi zcela neuvěřitelné a přežila léta v Itálii, to mě nechá v klidu a šťastně umřít.

3.)    Těšit se na budoucnost

Celý život mám já naivka pocit, že ty nejlepší časy mě teprve čekají a že mám před sebou zářivou budoucnost. No dobře, možná nemám. Ale celoživotně se aspoň mám na co těšit. A tak se těším. Pořád na něco. Přitom nejsem žádný velký optimista.

4.)    Hlavně aby byla prdel

Udělat si srandu ze svých vlastních polízanic, průserů a trapasů je moje nejlepší vlastnost. Tak jsem to posrala, no. Aspoň tím pobavím čtenáře na blogu. A jednou tím budu bavit celej síbrťák tak, že nám už ani bažanti stačit nebudou.



5.)    Mít roupy

Občas mě napadne něco tak blbýho, že se musím smát na celou tramvaj. Občas jsem tak troubovitá, že si musím přesednout, abych si neseděla na vedení. Někdy mě napadají lumpárny, jindy sprosté dvousmysly, občas je v hlavě úplně prázdno.

Že jsem povrchní a nevidím do hloubky? To je fakt. Ale lepší než se trápit depresivními myšlenkami a za vším hledat problém. Šťastný život podle mne spočívá v tom, jak si každý den dokážeme okořenit. Člověk může mít relativně nudný život, ale dokud za vším vidí dobrodružství nebo přímo detektivní zápletku, pak se nudit vlastně ani nemůže. Bude to totiž pořád adrenalin:-).

6.)    Správní lidé okolo

Začalo to sousedem Honzou na prvním stupni. Házeli jsme ty hnusný vdolky se šlehačkou ze školní jídelny za roury topení a denně sledovali, zda už je uklízečka objevila a vyhodila. Sranda skončila v momentě, kdy se po létech plesnivění vdolky zcela rozpadly a my měli po ptákách (ale ne po nápadech). S Ondrou na druhém stupni jsme si čmárali do učebnic a na konci roku měli škodolibou radost z toho, že ten druhej musel platit za zničení těch vědomostních knih. S Jaroušem na střední jsme zase dokonali parodovali každého učitele. A pak přišlo číslo největší  - Holanďan.

Tohle je jen malý výcuc lidí, kteří jsou mým osobním pokladem.



7.)    Veselé písničky

Pokud někdy na ulici najdete MPtrojku se samýma divokýma písničkama, napište mi prosím. Bude moje. Nosím ji pořád a všude. Veselé písničky nás nikdy nenechají melancholickými, truchlícími nad svým osudem, utápějící se sebelítostí. Naopak. Dodají nám takové životní energie, že si troufneme i na husarské kousky.

8.)    Poradit si

Uvažovat racionálně. Nepanikařit. Nevybouchnout. Poradit si. Rychle a co nejlépe. Není to sice moje nejsilnější stránka, ale ještě jsem nikdy neskončila na záchytce, neztratila se tak, že by po mně museli vyhlásit pátrání a nezapletla se s italskou mafií. A to je na mě docela dobrý výkon:-).

9.)    Zvýrazňovat si oči

Není na celém člověku nic silnějšího než oči. Očima člověk mluví. Nepotkáte mě zmake-upovanou, zpudrovanou, zkorektorovanou či zbíbíkrémovanou. Ale nalíčené oči jsou u mně samozřejmostí. Nikdy totiž člověk neví, kdy bude třeba někoho uhranout:-)


10.)   Mít vzor

Mým celoživotním vzorem je Pipi Punčochatá.
Je bohatá, ale strašně ráda se dělí.
Dokáže žít sama, ač má spoustu kamarádů.
Žije tak, aby byla šťastná.
Vytváří si vlastní pravidla a nemusí chodit do školy (děsný plus, když jste školou povinníJ)
Nikdy není průměrná
Je nápomocná i vůči těm, co se jí snaží okrást
Vždy si se vším poradí
Lže až se palmy prohýbají, ale nikdy lží neubližuje
Srandičky vymýšlí na počkání
S úklidem se moc nemaže:-)
Pobouřila svým životem tolik rodičů, že za to její autorka Astrid Lindgrenová byla málem ukamenována.

Moje desatero. Nedělám z něj železné pravidlo. Nejsem puntíčkář. Ale jsou to věci, které mi fungujou. Prozradíte vy něco z toho, čím se řídíte?
Luc.

35 komentářů:

  1. Tak pod něco takového bych se sama podepsala :)

    OdpovědětVymazat
  2. Báječné! Myslím, že máme podobná desatera. Jakmile najdu tvou mp3 - já pořád něco nacházím - s radostí ti ji odevzdám! (Boh)

    OdpovědětVymazat
  3. Na takový destero jsem moc introvertní a připos*aná z dodržování pravidel. :D Moje hlavní heslo je dělat věci tak, jak chci já a nepodvolovat se neustále druhým a jejich představám. Asi jsem v tom teprve na začátku, ale hodlám vydržet.

    OdpovědětVymazat
  4. V něčem jsem pravý opak, ne tedy, že bych milovala JZD a spol, ale poslední roky si užívám venkova víc než města - asi stárnu - pomóc! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to podobně..celý život jsem žila na vesnici a toužila žít v Praze..a teď už si půl roku užívám německého venkova a jsem šťastnější víc než jsem jsem byla rok v Praze :) asi už též stárnu :D

      Vymazat
  5. U druhého bodu jsem si vzpomněl na film Lítám v tom. Pokud jsi ho ještě neviděla, podívej se. Myslím, že by se ti líbil. Odkaz na CSFD: http://www.csfd.cz/film/246671-litam-v-tom/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. lítám v tom byl krásný film, hodně se mě dotknul :)

      Vymazat
  6. nádherný článek, přečetla jsem jedním dechem..
    musím říct, že jsi úžasný člověk.. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Naprosto dokonalé desatero, kterým se taky řídím. Máme hodně podobné myšlenky a hodnoty.

    OdpovědětVymazat
  8. Amen :D Naprosto souhlasím se vším! Asi jsme podobné typy :) a s bodem jedna to mám stejně, taky jsem ráda, že jsem měla pěkné dětství, ale duší jsem městská holka :D

    OdpovědětVymazat
  9. Luc. ty mi dáváš! Souhlasila bych téměř se vším :-D

    OdpovědětVymazat
  10. Úžasný, takhle by měl žít každej :)

    OdpovědětVymazat
  11. Tak to je tak skvělý článek, užila jsem si celé to čtení a tak trošku mi to pomáhá do optimističtějších dnů. Děkuji, Luci. :))

    OdpovědětVymazat
  12. Luci tohle se tak krásně četlo. A téměř ve všem s tebou souhlasím. Jen mě to spíš táhne na vesnici, do domečku... z města :)

    OdpovědětVymazat
  13. Děvče, ty to máš v hlavě sakra dobře srovnaný! Věz, že si to vezmu k srdci. Je až neskutečný, jak perfektně to dokážeš podat.

    Smekám a zdravím
    Runa

    OdpovědětVymazat
  14. Super článek jsi perfektní a vydat knížku nechceš?

    OdpovědětVymazat
  15. Moc se mi líbí ta pravidla Pipi Punčochaté, ta má po starostech!

    OdpovědětVymazat
  16. Tohle je krásné, zvedlo mi to náladu teď, po mém odpoledním příchodu domů. :) A upřímně, musím říct, že něčím podobným se snažím taky řídit. :)

    OdpovědětVymazat
  17. Moc hezký článek! Jsem ráda, že tě známe zase o kousek víc :) Plno pravidel bych si měla asi osvojit :)

    OdpovědětVymazat
  18. Hahaha, když už jsme u těch školních průserů, tak jsme kdysi na střední se spolužačkou nasypaly sádru do záchodu, samozřejmě to během vyučovací hodiny zatvrdlo, další hodinu to ředitelka řvala do rozhlasu, že máme mezi sebou vandaly, než to dokončila, už jsme se válely smíchy pod lavicema. Sranda musí bejt, i kdyby na chleba nebylo XD

    OdpovědětVymazat
  19. tohle je báječný článok ... ako skoro každý na tvojom blogu... a vieš, že si ma s ním vytiahla s malej depky ... cmuk
    PS: tie oči ... jo toť pravidlo nad pravidla ...

    OdpovědětVymazat
  20. zajímavé a pravdivé :) správní lidé okolo jsou základ všeho! :)

    www.lorietta.cz

    OdpovědětVymazat
  21. a tak to já se zase nikdy neřídím ničím, abych si pak nemohla vyčítat, že jsem to nedodržela :D poslední dobou si ale přijdu dost ztracená ve všem, tak jen čekám kdy to přejde, abych si zase mohla jít za svým.. :)

    OdpovědětVymazat
  22. .....na smrtelné posteli mě jenom nasere, že za sebou zanechávám prima barák - :-D :-D :-D :-D proboha.
    Tímhle článkem jsi zase ukázala jaký máš smysl pro humor, ale i to že vážně víš za čím jdeš, já asi nic takovýho nemám :-D.
    S těma vdolkama za topením, my s kamarádkama máme odpaďák za topením, najdeš tam vše :-D i třeba nedojezené jogurty :-D

    OdpovědětVymazat
  23. úžasné, vtipně a skvělé jako vždy:),http://katefashionstyle.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  24. Skvělý desatero. Asi přehodnotím to své. :-D Tina

    OdpovědětVymazat
  25. Moc pěkný desatero :) A jako obvykle skvělý článek.

    OdpovědětVymazat
  26. parádne. je fajn riadiť sa takýmito vecami, no nie vždy a za každých okolností to ide. ale samozrejme súhlasím s tým, čo si napísala :)

    OdpovědětVymazat
  27. Ahoj Pipi, ty jedeš ale rychle...

    OdpovědětVymazat
  28. Ahoj, skvělý článek, ostatně jako všechny na Tvém blogu. Dneska jsem po několikadenním maratónu dočetla Tvůj blog perspektivně až k začátku a jsem fakt nadšená! Nemůžu se dočkat, co zajímavého napíšeš příště :) Měj se krásně, Ferrina

    OdpovědětVymazat
  29. Nejlepší desatero, jaké jsem kde četla ;) A s vesnicí a těmi zážitky to máme stejně :)

    OdpovědětVymazat
  30. Mám to podobně, akorát do školy bohužel chodím a už mě to fakt vůbec nebaví :/. A poslouchám i depresivní písničky, ale mám raději energické a veselé :).
    Moc pěkný seznam.

    OdpovědětVymazat
  31. No s tou vesnici je to pravda, děti by si měli uzit co nejvíc přírody a ne byt zavřené jen v bytě ve velkoměsto a pak jsou jen náchylné a nemocné protože jak říkáš nikdy třeba nekydali hnůj ! Ja jsem vyrostla na vesnici a jsem za to tak hodne rada ! Pravda je ze ted je pro mě Praha nevyhnutelna z důvodu práce - ale to je život proste ! Moc hezky a výstižný článek

    OdpovědětVymazat