21. dubna 2013

Cestování: Když se tak trochu seknete...


"Míp," mípne smutně Holanďan cestou do Drážďan.
Tímhle tónem mípne vždycky, když se něco posere.
Jako když zapomene PIN ke kreditce a je ve Francii sám a bez eura v kapse.
Jako když mu Dexter skončí v tom nejlepším a on musí na další sérii čekat půl roku.
Jako když mu vyprodaj poslední tiramisu před nosem.

"Copak?" ptám se.
"Ach bože. Já jsem blbej, jak se mi to jenom mohlo stát?"
"Co?"

"Chtěl jsem zabookovat hotel Rothenburger Hof v Drážďanech. A omylem jsem zabookoval Rothenburger Hof hotel v Rothenburger Hof městě!"
"Proboha, a kde to je?"
"Obávám se, že daleko. Jižní Německo. To jsou stovky kilometrů!"

"Z toho si nic nedělej. V Americe si i ti nejbystřejší reportéři pletou Česko s Čečenskem."
"Jenže já už jim zaplatil. Něco přes 350 euro. A Booking.com říká, že v hotelu Rothenburger Hof, v tom správném hotelu v Drážďanech už nemají místo."


A kurva.
Okamžitě píše email oboum hotelům - jednomu s omluvou, že musí rezervaci zrušit. Bohužel nemá právo na vrácení peněz. Druhému s prosbou, jestli nemají volný pokoj.
Přijíždíme do Drážďan a jedeme rovnou do hotelu.
Škemráme o volný pokoj.

Prý by jeden měli, pán ho zarezervoval pouze doteď, ale ještě se prý neodhlásil a nemohou se mu dovolat. Prý je asi ve wellness.


Jo, ve wellness.
Si mě klidně drážděte. 
Už vím, proč se Dresden překládá jako Drážďany.

Mezitím čekáme jak dva bezdomovci ve městě.
Vystresovaní, že jsme přišli o takových peněz.
Nervózní z faktu, že nevíme, zda nás ubytují.
 
"To mám za to, jak jsem se kamarádům bestiálně chlubil, že jedu do wellness," promítá si Holanďan.
No jo no.
Ale máme štěstí na happy endy - pokoj se uvolnil a jdeme se nastěhovat.


"Míp," mípne vesele Holanďan.
Tímhle tónem mípne vždycky, když se něco povede.
Jako když si náhle vzpomene na správný PIN.
Jako když mu vyjde celá nová série Dextra.
A jako když ukořistí poslední kus tiramisu.

"Píšou mi z toho druhýho hotelu, co jsem rezervoval omylem. Prý chápou celou situaci a vracejí mi peníze!"
Jo!
"Já měl ty Němce vždycky rád. Rozumní lidi to jsou!"

Takže kdybyste cestovali do Německa - v Drážďanech skutečně je jeden klenot - Rothenburger Hof. A v hotelu Rothenburgeru Hof ve stejnojmenném městě bude asi moc fajn personál. Ale nepleťte si to:-)

Jaké máte zážitky z cest vy?
Luc.

26 komentářů:

  1. mípám taky často:D
    prezentace, dvě večeře.. to by se mi taky líbilo :)
    a nic se neobejde bez komplikací no:D je ale dobře, to skončilo happy endem! nenapadlo mě, že jakože dráždit :D hh, super

    OdpovědětVymazat
  2. Já mám tyhle příběhy ze života moc ráda, dokáže mě to pobavit. :) Hlavně, že to všecko dobře dopadlo! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ha haaaa, moc vtipné, i když ta situace musela být z počátku hodně nepříjemná, protože... cestuju hodně. Cestuju často. A tohle jsou kurňa blbý situace :).
    Jeden z nejbizarnějších zážitků mám z Thajska. Ubytko u jedné moc milé staré paní, která pronajímala bělostný pokoj. ALE! Ukázalo se, že sdílíme koupelnu i záchod a že její syn, má na dvorečku před domečkem právnickou praxi, rozuměj kancelář pod širým nebem a přes den, při čekání na zákazníky pochrupává ve své ultra právnické kanceláři v posteli. Prostě, jako doma... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Teda Myyno. Tomu říkám zajímavost. Thajci prostě ví, jak si zpříjemnit život:-)

      Vymazat
  4. Tak to byl nervy drásající příběh, ale opět vtipně podaný. Nevím jestli by mě v tu chvíli, než se to vyřešilo, žralo víc že jsem přišla o prachy nebo že nemám kde bydlet. Mě se nic podobného (ťuk,ťuk,ťuk) zatím nestalo a já tě obdivuji jak nám to umíš vtipně a s nadhledem podat :)

    OdpovědětVymazat
  5. Vy dva jste prostě nejlepší :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Opět skvělé, ale asi by mi do smíchu nebylo :) Hlavně, že to dobře dopadlo!

    OdpovědětVymazat
  7. příjemné nedělní počtení:) nemáš ještě něco v zásobě?

    OdpovědětVymazat
  8. Já z vás jednou vážně umřu :D Já už bych si to šla asi hodit, ani bych se případného happy endu nedočkala :))

    OdpovědětVymazat
  9. Lucii, to Nemecko, tam sa dejú veci:) Cestou do Holandska vraj: urobíme si zastávku v Berlíne. V noci, s batohmi, unavení, hladní, sa dorútime do rezervovaného "hotela" a čakáme, že sa nás niekto ujme. Recepcia prázdna, a tak voláme na nejaké mobilné číslo... Vraj "hneď prídu". No jasné. Čakáme, voláme zas, nedvíhajú... Okolo nás sa medzitým premáva niekoľko ubytovaných Rusov, až kým jeden z nich nezačne ochotne zisťovať, čo sme zač. Odíde telefonovať a vracia sa s najnepravdepodobnejšou informáciou: "André nepríde". ...André, hej? Aha. Vraj neni miesto. Viac nám nepomôže. Končíme na ulici. Že naspäť na stanicu a na prvý ranný do Amstru. Odmietam. Blbý André! Míp! Tvárim sa kyslo a loudám sa ulicami... Zrazu pri nás zastavuje auto staršieho berlínskeho páru, pán posielam pani manželku domov pešo a nás nakladá do auťáku a vezie do najbližšieho slušného hotela, dohaduje čosi s recepčným, vyjednáva cenu a praje nám šťastnú cestu:) Berlin, ich liebe dir :P
    "Míp!" ;-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahhhh....to je tak krásný! Děkuju za příběh, ráda jsem si početla:-)

      Vymazat
  10. stane se :D občs si říká, proč nemám tak zábavný život jako ty :D

    OdpovědětVymazat
  11. Musela jsem se pousmát! =D ještě, že to dobře dopadlo =)

    OdpovědětVymazat
  12. Ale aspoň to skončilo šťastne ;)

    OdpovědětVymazat
  13. Hold, niekedy ma clovek viac stastia ako rozumu... Ja zase vsetko zabudam... Aj odbocit, ked mi to navigacia prikaze. Takze sa stratim aj ked ju pouzijem :D

    OdpovědětVymazat
  14. tak to mě dostalo, vaše příběhy jsou dost funny :D

    http://aboutbeautylife.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  15. skvělá, skvělá, skvělá, je ta naše Lucinka :))) Opět jsi mě pobavila, kočko! Děkuji za zpříjemnění dne!! :-***

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendulko, děkuju moc. Taky si mi zpříjemnila den:-)

      Vymazat
  16. Moc ráda čtu takové články, Tvůj blog je skvělý :). Mezi mé nejnapínavější zážitky z cest patří nocování v ulicích Edinburghu, kdy jsme v partě šesti lidí jeli už zpět domů z dvouměsíční brigády a už jsme na tu poslední noc neměli zajištěný nocleh s tím, že to nějak zvládnem. No, z nádraží nás vyhodili s tím, že tam od jedenácti večer do pěti do rána nikdo nesmí být. Tak jsme smutně chodili ulicemi a kde se vzala, tu se vzala krásná kožená pohovka a dvě křesla, které už asi nikdo nechtěl. I ubivakovali jsme se tam a bylo to nakonec fajn :). Druhý, podobný zážitek mám z Irska, kde jsme byli s přítelem a s kamarádkou jen na výlet (na deset dní). Zpět jsme letěli z Belfastu a také jsme neměli vyřešený nocleh (měli jsme stan tedy :). Nakonec jsme si jej postavili na travnatém plácku mezi dálnicí (ta byla oddělená betonovou zdí), letištěm a nad kolejemi. Aneb dopravní uzel jak má být. Ale na to se pak nejlépe vzpomíná.

    OdpovědětVymazat
  17. Příště prosím přiložit audio nahrávku zmíněného "míp":-D

    OdpovědětVymazat
  18. Nedokážu si ten mípající zvuk představit :D Ale když teď píšeš o Holanďanovi, tak už si díky včerejšímu kurzu alespoň dokážu přiřadit tvář :)) Takže ještě jednou děkuji a přeji ti spoustu happy endů při dalším cestování ;)

    OdpovědětVymazat
  19. Aspoň se zachovali hodně hezky. To se moc nevidí ;).

    OdpovědětVymazat
  20. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat