7. července 2013

Když vám za jízdy upadne kolo

 
Všechno to začalo kdysi tou hrozivou bouračkou. Naše - tehdy už staré auto Škoda Favorit - se kutálelo z mostu dolů. Nikomu se nic nestalo, a tak jen policajti ho pomohli dopravit zpět na silnici, odkud to naši vzali (polní cestou) zpátky domů.

Já, ségra i mamka jsme tak měly konečně pádný důvod, proč si pořídit nový auto.
Dá rozum, že.
K naší smůle se ale ukázalo, že auto JE pojízdné a měsíc na to dokonce prošlo technickou. Nač tedy kupovat auto, usoudil taťka a pokusil se jen vyklepat naražené plechy.


Starou popelnici jsme tak musely vzít na milost.
Na lepší časy se opět začalo svítat v ten osudný den, kdy jsme jely takhle ve třech k babičce.
Nějak to z toho kopečku drncalo jako dálnice před Brnem. 
Divný, jediná nezničená silnice široko daleko a ono to takhle skáče.

Mamka z padesátky ubrala na čtyřicet, což se později ukázalo jako čin, jenž nám zachránil život.
Během několika sekund upadlo autu kolo, my okamžitě spadly na čumák, dobrzdily z posledních sil a s hrůzou v očích sledovaly hopsající pneumatiku v protisměru.


Bylo to jak ve zpomaleném filmu.
Pneumatika se řítila protisměrem neuvěřitelnou rychlostí.
V cestě ji stálo jedno jediné auto.

"Panebože, vždyť ona ho zabije!"
Bylo to jasný.
Řítila se na něj.
Neměl šanci uniknout.
Čím víc se blížila, tím vytřeštěnější oči ten nebohý řidič měl.
Od nárazu je dělilo jen pár sekund.
Už nikdo z nás nedýchal.
Už jsme tu krvavou scénu, kdy pneumatika narazí do předního skla, sejme chlápkovi hlavu a neovladatelné auto se začne řítit na nás, viděly před očima.


V tu chvíli pneumatika zázrakem prudce zahnula doleva a zajela někam do polí.
Tím úlevným UFFF jsme zamlžily přední sklo.
Nikomu se nic nestalo. Zatím živi, zatím spolu.
A vlastně - nikomu se nic nestalo, tedy kromě auta, které teď bude vítězně odtaženo do šrotu, hohoho:-)

V panice jsme volaly první autoservis (ano, měly jsme volat rovnou sběrný dvůr) a dostaly opraváře, co se slovy: "Ale to nic nebylo, mladá paní, to byly jen povolený šrouby. Vidíte, se vám viklalo i to druhý kolo, teď to pofrčí jako Fík," auto spravil.


A nejsmutější na tom bylo, že auto opravdu frčelo ještě dalších 7 let.
A celých 7 let prošlo bez problémů technickou.
A my celých 7 let parkovali daleko za městem, jelikož k TOMUHLE nám bylo stydno se hlásit.
 
Nějaké vaše historky z řízení auta?
Luc.

16 komentářů:

  1. Díky Luc. ! Po dlouhý době teď budu veseleji vstávat z postele!
    Skvělá historka:)

    OdpovědětVymazat
  2. To by člověk nevěřil, jak vyprsknutí smíchy směr monitor zvětšuje písmenka pod slintama... :-D
    Bebe

    OdpovědětVymazat
  3. Já si zrovna dělám řidičák, takže mám akorát spoustu vtipných historek z autoškoly :))

    OdpovědětVymazat
  4. Aneb jak si člověk z dvojnásobné "skoro-smrti" ještě dokáže udělat legraci :-)

    Vzpomněla jsem si jak si pořád stěžuješ na kvalitu vlasů - zkus mrknout na článek co jsem dneska publikovala, třeba tam najdeš trochu inspirace :-) http://beautyandsensitivity.blogspot.cz/2013/07/logona-lavaerde-to-nejsetrnejsi-myti.html#more

    OdpovědětVymazat
  5. V Chorvatsku sjíždíme k pobřeží a najednou chce taťka něco říct, pak se ale už po prvním slově zastaví. Tak se zeptám, co se děje. Prý nic, jen nám teď chvilku přestaly fungovat brzdy. O týden později nám v noci v Omišu vyhořela elektrika tak, že jsme jeli potmě bez světel deset kilometrů do apartmánu a celou noc to opravoval, abychom se mohli druhý den vydat na cestu domů.

    OdpovědětVymazat
  6. Díky bohu se mi nic takového "nic" nestalo :D. Jen párkrát se povedlo "ťuknout" řidiči autobus, ale byla to docela rána.

    OdpovědětVymazat
  7. My naštěstí v mých 4 letech jen srazili bažanta. A já se hbytě dožadovala jeho přepravy domů a radovala se, že bude na polévku....Ehm.

    OdpovědětVymazat
  8. Nám se loni stalo něco podobného na dovolené na Slovensku. Žádná sranda to nebyla, být tak daleko od domu s autem bez kola a navíc tam byly svátky, takže žádný servis nebyl otevřený:-/

    OdpovědětVymazat
  9. Já sedím za volantem mnoho hodin a historek je spousta... Ale jedna jediná je nejsilnější a tou byla moje těžká autonehoda, kdy jsem měla auto po kompletním servise, jela jsem fotit svatbu a cestou ze svatby, což bylo o půlnoci v křivoklátskejch lesích (kdo nezná, jsou velmi hluboký). Jedu, tma jak v p..eli, zatáčím vpravo, rozjela jsem to a jedu furt rovně, přede mnou pravotočivá zatáčka a ejhle, nešlo otočit volantem, takže jsem cejtila, jak se to odlepilo od země, pak prásk, prásk, strašnej smrad, tma... Napálila jsem to v 90 do stromu, všude sklo, nešly otevřít dveře, tak jsem vlezla na spolujezdce a ty dveře vykopala a vylezla jsem z toho po kolenou ven. Auto začlo hořet, já jsem v tu chvíli pochopila jaký to je, když se mi třesou kolena hrůzou. Samozřejmě tam není signál, takže jsem se nedovolala nikomu z rodiny, musela jsem volat hasiče, který mi nemohli najít...
    Najednou jsem viděla světla, tak jsem si stoupla ke kraji a mávám, samozřejmě nějaký auto a projelo okolo, pak druhý. Lidi se na vás vyserou i když vás viděj s orvanejma hadrama a od krve. Pak přijelo auto a zastavilo... pán říkal, že je z lesní správy, bydlí 10 km odtamtud a vzbudila ho manželka, když slyšela strašnou ránu a poslala ho projet les... Tenhle pán se mnou počkal na hasiče/policii/záchranku... Přijeli hasiči a ptají se kde je tělo... Jaký? No kdo řídil? Já, kdo jinej... Ty vole, ženská, vy ste TODLE přežila?...

    Jinak se mi nestalo skoro nic, nějaká oděrka, naražený žebra (to bolí) a dodnes mi bolí levá ruka a nikdo neví proč, ale žiju :-) auto na sr.čku...
    Jo a slavím dvoje narozeniny za rok :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mikinko, jsem ráda, že jsi stále mezi náma! Jestli jsi TOHLE přežila, tak je jasný, že Tě tady ještě hodně potřebujeme. Hodně štěstí i do dalších let:-)

      Vymazat
    2. Jojo, mám tu ještě nedokončenou práci =o)

      Vymazat
    3. No teda, to bych se asi taky podruhy narodila :). Tak at tu praci dokoncujes jeste hodne hodne let :).

      Vymazat
    4. tyjo, to je hororova historka, jesteze to takhle dopadlo!

      Vymazat
  10. Něco podobnýho se stalo loni ségře, akorát s tím rozdílem, že jí někdo ten šroub od kola schválně vyšrouboval a druhej povolil. Jen zázrakem se na tý dálnici nevybourali.

    OdpovědětVymazat
  11. Mně se ještě nic takového zatím nestalo (ťuk, ťuk, ťuk!), ale chápu, jak vám bylo, když byl Favorit stále pojízdný :) Můj přítel, když chtěli, aby šel favorit do šrotu, tak na něm ničili se ségrou různé věci jako prasklá světla, nedůležité kontrolky nebo díry do auta :D Zabralo to! Do měsíce měli nové auto :D

    SIMPLE LIFE

    OdpovědětVymazat
  12. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat