12. července 2013

Tarantule. A u nás doma!



Tarantule.
A nesnažte se mi tvrdit, že tihle zmetci se v našich končinách nevyskytují.
V našich končinách možná ne, ale u našich na vesnici ano.
Je to ta samá sorta pavouků, co měl Kevin v Sám doma a kterou hodil na obličej Marvovi. Maj úplně stejné nohy a i tak blbě čumí.

Chci říct. Jsem už dost velká holka na to, abych se pavouků nebála.
A nebojím.
Těch malých se ani nevšímám.
A na ty velké ošklivé tarantule mi vždycky stačilo líbezně zavolat "tati".

Ale tentokrát byl taťka v práci.
Doma jen já, ségra, která má na pavouky fóbii, mamka, která "takhle velkej kus masa prostě nedá" a pes.
A tarantule u skříně v kuchyni.

Tři ženský tam stojíme, koukáme a hádáme se, kdo se jí zbaví.
Ségra dostává amok, tak ta to nebude.
Mamka, že musí vařit, tak ta to taky nebude.
Takže veškerá špinavá práce je na mně.



Musím vzít Biolit, jelikož použít plácačku, tak musíme znovu bílit.
"Musíš jít blíž," křičí mamka, "jinak ti uteče!"
"Hlavně ji jen oblbni, nezabij ji, je to taky živej tvor a má city," křičí ségra.
"Promiň, tarantule," křičím já a stříkám.

Pořádný tlak spreje ji ovšem smete a tarantule utíká po zemi.
Pane bože, ona zpanikařila.
Divoce svejma nohama jede mým směrem. 
Leze mi pod nohy a to je noční můra - vleze mi do kalhot (a já zešílím) nebo ji omylem zašlápnu (a pak sebou seknu)

"Ááááá, skryj se kdo můžeš!"
Utíkám (ano, před tím "malým" tvorem), ale furt stříkám.
Hlavně jí nezašlápnout, hlavně ji nezašlápnout!
Ségra na skříni, mamka na lince.
A teď i chudák Pinďa je tarantuli v cestě.


Jako takhle, je sice o kus větší než ona, ale takovéhle množství masa, které se k němu řítí rychlostí světla, je i na něj moc a zdrhá do boudy.
Tarantule manévruje a chce zalézt pod topení. Tam ji ovšem dostávám Biolitem a vzdává to až v době, kdy už se i ségra na skříni začíná dusit.

Zpanikařila jsem, ale dokázala si poradit.
A asi jsem jí ranila city, když jsem ji zabila.
Přiotrávila a traumatizovala jsem půlku rodiny, ale stala se hrdinkou dne.
A přesně o to jde:-)

Co vy a tarantule? Taky je ve svých končinách máte?
Luc.

56 komentářů:

  1. Jo já přesně takhle minulý týden zabíjela křižáka s tučnym zadkem blééééé..odmítám to zašlápnout, bojím se toho křupnutí takže jsem na něj 30 s v kuse stříkala biolit a křičela :D. Jinak přítel má doma u rodičů opravdovou tarantuli :(, fakt hnus..celých pět let mu vyhrožuju, že jí otrávim, ale bojim se nadzvednout víko akvárka..brrr
    No a jak to ted píšu a myslim na pavouky tak se celá ošívám..mám pocit, že mi něco leze po zádech

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víko nezvedej, tím to vždycky začíná:-D

      Vymazat
  2. Soucítím s tebou :D takovýchto „tarantulí“ jsem zneškodnila už aspoň 20 (těch opravdu, ale opravdu velkých), no jo vesnice :)
    Možná má city, možná ji to i bolí (koho by rozplácnutí nebolelo, že), ale zjistila jsem, že když je vyhodíš oknem, oni se vrátí. Soucit mě absolutně přešel ve chvíli, kdy mi jedna taková velká mrcha lezla po dece, jedna mi i jednou ráno vypadla z kalhot (a má první rekce byla jako Vřískot 6). Malinký vyhazuju, ty mi neva, ale ty velký, hnusný, chlupatý, no fuj...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bože, Leni, to bych byla poznamenaná na celej život. Ikdyž...naši za léto mají taky tak 5 pořádnejch pavouků (holt všude v okolí dobytek, no) a zvlášť u mně v pokoji, kde mám balkon. Jakmile ho večer nezavřu včas, mám vždycky jednu tarantuli v posteli, pak taky klasicky v oblečení a mamce jednou spadla na krk a běhala ji po zádech. A to pak nevíš, jak se jí zbavit:-D

      Vymazat
    2. Když to uděláš rychle, tak nebolí! Tím se utěšuju. Prostě rychlý pohyb, žádné zaváhání. Doufám...

      Vymazat
    3. Teď už to tak strašný není, tak těch 20 pavoučků za léto (velikostně od desetikoruny po dětskou ruku). Ale když jsme před lety dostavěli podkroví, tak jich tu bylo opravdu dost, ale pokaždé než jdu spát si prohlídnu postel, rozhlídnu po zdech a mrknu za postel a pak můžu jít klidně spát (v případě nálezu pavouka je postup stejný, akorát mezi mrknu za postel a jdu klidně spát je ještě zabiju pavouka a jdu v klidu spát :) )

      Vymazat
  3. Ač se liší velikosti pavouků, hrdinství při boji s nimi je všude stejné. Alespoň dva metry odstup a narvat ho Biolitem, co se do něj jen vejde :-)

    OdpovědětVymazat
  4. NECHÁPU proč takový odporný věci existují, ale je fakt, že mým největším děsem jsou velké zelené kobylky, v tu chvíli se stávám hysterickou osobou :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luční kobylky:-)? No jo no, holt každý máme něco:-)

      Vymazat
  5. Jednou jsme jí doma měli. Málem jsem zešílela, klepala jsem se a bráchovo lživé: už je po ní. Mi moc nepomáhalo :-D fuj, ble, hnusná zkušenost, ale už je to hoodně let zpět.... thanks god!

    OdpovědětVymazat
  6. U nás byla největší sranda, když nám utekla opravdová tarantule, kterou měl brácha u nás ve společném pokoji :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. naštěstí všichni, mamka akorát utrpěla lehkou hysterii :D

      Vymazat
  7. Taky si takhle jednou sedím na gauči, koukám na televizi, v bytě tma jak v ranci a najednou ve slabém světle televize vidím, že mi něco obrovskýho běhá pod stolem. Nejdřív mě napadla myš, bo s tak velkým pavoukem jsem fakt nepočítala. Jediný muž v naší dvoučlenné domácnosti byl zrovna někde fuč, biolit nevedem. Opatrně se zvedám, plazím se okolo nejvzdálenější zdi a jdu hledat nejvyšší boty, které doma mám. Opatrně se plížím k pavoukovi, hlavně ho nevystrašit, bo jestli se někam schová, tak se stěhujem. Vyhrála jsem, pavouk skončil rozmáznutej na botě. Do teď nechápu, kde se taková obrovská zrůdnost vzala v centru města.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jseš odvaha, já bych ho zašlápnout nedokázala. A lézt mi pod stolem, tak se zbláznim:-)

      Vymazat
  8. chudák pavouk, stačí ho chytit do hadru a vyhodit ven, proč ho mučit biolitem??

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Až jich budeš mít doma 50, tak tě ten soucit s nimi přejde.

      Vymazat
    2. Protože se vrátí. A vyleze i z vysavače!

      Vymazat
    3. na chalupe jich je asi milion, nevim,proc bych je mela vrazdit, je to taky zivej tvor...

      Vymazat
    4. sorry ale tohle nechapu, resp.chapu fobii, to jo, ale na zemi holt nejsme sami, i ten hmyz ma narok na zivot... nepocitam do toho akorat klistata, ty fakt nejsou vubec k nicemu:)

      Vymazat
    5. To jo a ty nevelké pavouky nechávám žít. Ale ještě teda likviduju mouchy a komáry:-(

      Vymazat
  9. Tak pre mňa si rozhodne hrdinka. Ja by som sa bola schopná z domu vysťahovať až do vtedy, pokým by to monštrum samé neodišlo... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale aby se tam pak nezabydlel, když bude mít kvartýr jen pro sebe:-)

      Vymazat
  10. Ach jo, Lucko, jak ty to děláš! :)

    OdpovědětVymazat
  11. ja by som umrela uz len keby som ju zbadala vnutri! raz sme mali take 'hovado' u nas v byte a som ho najskor zmasakrovala biolitom (nepomohlo, zil veselo dalej) a potom povysavala a vysavac som nechala pre istotu este hodinu zapnuty, aby fakt nevyliezol von.. fuj :-S

    OdpovědětVymazat
  12. U nás platí biolit v jedné ruce a lak na vlasy v druhé, biolit ho omračí a lak na vlasy slepí.. Je to morbidní :D

    OdpovědětVymazat
  13. Zasmála jsem se to ano! Být u toho začnu ječet, následovala by husí kůže a do minuty bych začala hystericky plakat a musela si vzít nějaký tabletky na uklidnění jako vždy když je u mě doma pavouk.

    OdpovědětVymazat
  14. Bych začala řvát jak smyslu zbavená a vytvořila světový rekord v běhu na 20 km. Pavouky nedávám. Fakt ne...

    Dva roky zpět. Sedím v autě vedle řidiče. Zrovna něco chytrého vykládám. Chci si sklopit stínítko nad hlavou, protože mi jako svítí do oka, což mě sere. V zorném poli se mi zjeví pavouk, který velikostně přesahuje veškeré moje limity co mám pro podobné potvory nastavené. V tu chvíli jsem přeřvala i rádio a kdybych nebyla připásaná, vystoupím předčasně za jízdy. Takhle jsme museli zastavit, já za stálého ječení rozkopla dveře, utekla a čekala, až tu svini někdo zabije.
    Tady se nehraje na hrdiny. Tady jde o pavouky... :-)

    Bebe

    OdpovědětVymazat
  15. A jinak si strašně moc statečná a máš můj nejhlubší obdiv! Jako vážně! :-)
    Bebe

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Cože? A nespadl na Tebe? Takovej mi spadnout do klína (a zalézt pod zadek), tak už jsem způlky šedivá hrůzou. Takže máš taky můj obdiv:-)

      Vymazat
  16. No fuj, to je šílenej zážitek :-D Já takhle jednou likvidovala obrovskýho pavouka u sebe v pokoji tužidlem a lakem na vlasy. Bylo to v noci, kdy všichni kromě mě a táty už spali. Mám pokoj v patře a táta že ty schody nepoleze, prý ať jdu spát, že pavouk uteče :-D Ha ha ha. Bohužel Biolit ani jiné spreje na hmyz nevedem a mě prostě nenapadlo nic jinýho.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlavně si umět poradit, to je vlastnost k nezaplacení:-)

      Vymazat
  17. Dost jsem se pobavila! :D
    U nás doma byla taky jednou taková tarantule, věřte nebo ne, ale měla dobrých 10 cenťáků. Já jsem jen utíkala a řvala, ať ji zabijou! :D:D
    Hrdinku jako ty bych potřebovala! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já věřím, že už hrdinkou v tomhle smyslu nikdy nebudu:-)

      Vymazat
  18. Na brigádu nám chodí krabice doutníků ze všech možných koutů země, tak už jen čekám, kdy něco takovýho z nějaké bedny vyleze. Zvlášť do těch kubánských naslepo ruce nedávám.

    OdpovědětVymazat
  19. Ty jsi teda statečná! Jak je léto, tak všechno vylejzá :/.

    OdpovědětVymazat
  20. Tak to máš můj obdiv, já bych asi reagovala stejně jako tvá sestra. :D Naštěstí mám většinou po ruce nějakýho nebojácnýho chlapa (brácha/táta/přítel), který to nějak vyřeší za mě. (aneb ať žije emancipace!) :-)

    OdpovědětVymazat
  21. :-D :-D jsi fakt hrdina! já bych utekla z baráku a nevrátila se, dokud by tam byla...

    OdpovědětVymazat
  22. Jsem ráda, že jsi sem dala jen tyto obrázky a ne detaily těch odporných osminožců. Rozumím tvé sestře. Fóbii máme obě, já to nesnesu ani na obrázku. Bojím se i johan ... když někde je, fajn, ať je, ale ať nikam neběží. Jak už je to větší, volám o pomoc někomu, kdo to zneškodní, ale zároveň nechci, aby jim ubližovali (jako by se mi měli mstít). Tvá sestra byla na skříni, já bych byla venku z domu. :D

    OdpovědětVymazat
  23. Mi až zle prišlo ako som to čítala. :D
    Tú statočnosť ti závidím.Ja by som ju zakryla nejakou miskou,alebo niečím z čoho neutečie a čakala kým príde niekto,kto to zneškodní.

    OdpovědětVymazat
  24. Tvoja sestra je ako ja, tiež sa toho bojím, nechcem to tam, ale ublížiť tomu sa nemôže! :D

    OdpovědětVymazat
  25. sorry, ale já to nějak nechápu :D jak se tam vzala tarantule? to je chováte, že vám utekla? nebo?

    OdpovědětVymazat
  26. Já se jenom děsím, že jednoho dne uteče z terárka jeden ze tří sklípkanů, co doma chová H., zakousne prvně všechny potkany a potom se připlíží do ložnice a kusne i mě... Brr... Jinak ti malí mi neva :)

    OdpovědětVymazat
  27. Mám podobný příběh, viz: http://jarmilaklimesova.blogspot.cz/
    Vítej do klubu statečných, Lucie. :-)

    OdpovědětVymazat
  28. Hahaaa, zrovna minulý týden, když jsme byli na dovolené na chatě - dovolil si nás navštívit dobrý známý mega velký chlupatý křižák ... teda taky tarantule.
    Sic byl neškodně na pavučině, ale ta byla moc blízko dveří - co, kdyby na mě skočil?
    Po ruce byl pouze repelent, a ten mu evidentně chutnal :) pak nastoupil přítel s tvrdším kalibrem - deodorant a zapalovač ... a pak ho pro jistotu zašlápl a ještě polil vodou :)

    OdpovědětVymazat
  29. ja som sa vždy strašne bála pavúkov a prestala som v jeden deň, keď som bola vonku s mužom a vo vášnivej chvíľke som si všimla, že mu lezie po chrbte obrovský chlpatý pavúk :D a keďže som nechcela pokaziť čaro okamihu, nemohla som dať nič najavo, tak som mu ho musela rukou zhodiť, aby sme mohli nerušene pokračovať :D

    OdpovědětVymazat