19. září 2013

Jak jsem poprvé letěla letadlem. Sama.

Upozornění: 
Tenhle článek nezobrazuje mou inteligenci, nýbrž mou nemateriálnost. Pochopíte.



Bylo mi 19. Poprvé jsem letěla letadlem. Sama. To vysvětluje mnoho.
Jela jsem do Holandska.
Měla jsem paniku z toho, že sednu do blbýho letadla a dopadnu jak Kevin ze Sám doma.
Narozdíl ode mně, Kevin měl totiž tátovu kreditku.
Já měla 50 éček v kapse.

Ale všechno jsem bravurně zvládla.
Musela jsem se poklepat po rameni, jak jsme usedli v Amsterdamu.
Navíc už tenkrát jsem nabyla dojmu, že naprosto bezpečně poznám Holanďanky - většinou světlé typy, přírodní blond, červené a široké tváře a sportovní styl.
A tak jsem se jich chytrá držela při výstupu.


Jsem si teda myslela, jak jsem chytrá.
Můj omyl se ukázal později.
Nicméně - já doletěla.
Já sama!
Borec, holka, borec.

Následovala jsem partičku těchto holandských dam, která mě dovedla až za Holanďanem.
Byli jsme nadšení se zase vidět.
Po chvíli si toho ale všiml i on: "Honey, Tys přijela jen tak, bez kufru?"
"Jak to myslíš, bez kufru? To si tady přeci vyzvednu, ne?"

Chci říct. Jasně, že si ho vyzvednu, že jo.
Nejsem Madonna, aby mi ho posílali nebo táhli poslíčci.
Fakt blbá otázka.


"Počkej, ale to si musíš vyzvednout v tom odbavovacím prostoru, nebo jak se tomu říká," trhne Holanďan a táhne mě k informacím. Tam dostává tip, aby se zeptal tam a tam.
S Holanďanem bušíme na dané dveře, kde zřejmě o půlnoci už každý spí.
Pak jim holandsky můj drahý něco vysvětluje, pán zkontroluje, se kterým dementem to takhle chytrej a sympatickej chlap přiletěl a říká, že s tím nemůže nijak pomoc, ale ať zkusíme zase další dveře.

Nakonec se dostáváme až do útrup celého letiště.
Teď mi to dochází - ta skupina Holanďanek letěla tak krátkou vzdálenost bez kufrů a já je slepě následovala. Takže jasně, nešli si vyzvednout zavazadla a proč já bych koukala, že jo.

Holanďan opět vysvětluje (s hrůzou v očích) celou vzniklou situaci novýmu chlapíkovi.
Pán z toho nemůže, nahlas se směje.
Zřejmě ještě neviděl ŽENSKOU, která by si zapomněla vyzvednout to nejdražší, co na letišti má. Svůj vlastní kufr napěchovaný půlkou šatníku, půlkou botníku a půlkou koupelny.



Jo jo, sranda, pánové.
Kde najdu kurva ten kufr?
Pán mě posílá přes dvě obří haly a tam prý - pokud mi kufr nesbalil někdo jiný - bude.
A byl!

Jen už mi frajer neřekl, jak se dostat zpátky, a tak jsem tam před bezpečnostníma kamerama podlejzala různý záterasy, snažila se přes ně dostat kufr a zároveň se bála alarmu. Jsem na ten Útěk z vězení fakt neměla koukat.

Tak už víte, proč jsem vás upozorňovala na svou inteligenci předem.
Co vy a cestování/letání/kufry?
Těším se na vaše příběhy:-)
Luc.

34 komentářů:

  1. Já mám nezapomenutelnej zážitek z letu do Thajska s jednou nejmenovanou ukrajinskou aerolinkou. Takový turbulence, který byly na letu z Prahy do Kyjeva jsem ještě nezažila a celou dobu jsem se modlila, abychom přežili :D Další let z Kyjeva do Bangkoku byl kuriózní v tom, že za těch 11 hodin k nám přišel stevard celkem 3x - jednou nakrmit a dvakrát napojit. Tvářil se navíc strašně kysele a otráveně. Takže ona ta letenka sice levná byla, ale kvalita je většinou opravdu úměrná ceně. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Ty tvoje sileny storky nejde nemilovat, Luci! :-D Diky za ranni zaber pro brisaky. A ted si urcite s litani tak zbehla, ze by te treba nekdo tak nezkuseny jako ja nasedoval stejne slepe :-)

    OdpovědětVymazat
  3. nam uletelo letadlo :) a jeste jsme stali na terase pili kavu a mavali mu v domneni, ze neni nase

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tahle historka vyhrává na plné čáře:-)

      Vymazat
    2. a prekvapive se to stalo v Holandsku :) neni nad to mit elektronickou letenku, ktera jde vytisknout jen 24h pred odletem ... tak si proste spletl cas odletu

      Vymazat
  4. Nesnáším letiště, člověk se tam vždycky akorát strácí....a kudy mi přijede kufr? To fakt nikdy netuším, většinou si stoupnu tam kde stojí lidi co se mnou letěli....je ale pravda, že si vždycky pro ten kufr šli:)

    OdpovědětVymazat
  5. Opět jsi nezklamala! Velmi zábavný článek. Já se pořád jen divím, kam ty na to chodíš. Neuveřitelné i báječné zároveň!

    OdpovědětVymazat
  6. Hlavne, že si priletela v poriadku :)) So stratenymi kuframi na letiskach byvaju celkom zabavne pribehy. Hlavne ked ti omylom odleti kufor na opacny koniec zemegule a ty mas stravit 2 tyzdne v cudzej krajine bez svojich veci :))

    OdpovědětVymazat
  7. OMG na to by snad měli být připravení, tohle by se mi tutově mohlo stát taky, z lítání jsem tak nervózní, že bych ani nevěděla, jak se jmenuju. Ještě se ti směje blbec, ti ho měl přinést!

    OdpovědětVymazat
  8. Ja vzdycky mazu pro kufr fakt rychle, bo mam zarytej strach, ze mi ho nekdo corne :DDD.

    OdpovědětVymazat
  9. Môj prvý let bol tiež katastrofa. Mali sme ísť zo Žiliny do Prahy, z Prahy do Paríža a po týždni späť.Nakoniec však let so všetkými čakaniami trval takmer 24 hodín, čo bolo viac akoby sme šli autobusom:)) Zo Žiliny nič neletelo kvôli zlému počasiu, tak nás zobral taxík do Viedne, kde bol let pre zlé počasie odložený, takže ďalšie čakanie, keď sme sa už do Paríža dostali, tak sme cca 2 hodiny čakali na batožinu, pretože nastali nejaké komplikácie. Po ceste späť úplne to isté, akurát, že let neodložili, ale úplne zrušili, takže sme prespávali v Prahe a leteli až ďalší deň, aj to nie do Žiliny, ale iba do Bratislavy, odkiaľ nás bral autobus do Žiliny....hrôza a strach!!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tohle je ale vražedný, máš můj obdiv za pevný nervy:-)

      Vymazat
  10. Luci, zasmala jsem se ;) Myslim si, ze po prve to vzdycky boli nebo je to trapas :D
    Dva dny zpatky jsem taky psala o me prvni ceste sama letadlem + prvni dny v cizi zemi (taky sama, taky poprve). Clanek zde http://moni-v-turecku.blogspot.com/2013/09/priznani-po-dvou-letech.html

    OdpovědětVymazat
  11. My jsme se s kamarádkou V 17 letech totálně ztratily na Heatrow a málem nám uletělo letadlo...proto nemam ráda velký letiště. Teď v sobotu jsem letěla na Luton a bylo to, naštěstí, celkem v pohodě...

    OdpovědětVymazat
  12. Ja lietam niekoľkokrát do roka od 14-tich, mojím životom sa tiahne iný letecký paradox. Ja totiž vždy letím sama! :) ešte nikto známy so mnou nikdy neletel :) Už som si na tie chaotické letiská obrovské už zvykla :)

    OdpovědětVymazat
  13. Luci, veď tí Holanďania museli byť nadšení, že môžu pomôcť krásnej cudzinke v nesnázích!;-) Letiská mi nespomínaj, tam som si už užila... môj drahý napr. v letiskových halách zásadne vstupuje do dverí (čo dverí, to bola skôr brána), na ktorých je obrovitánsky červený kruh so zákazom vstupu. Kým sme zdrhali, alarm zobudil celé letisko...:D Slováci na úteku. Ale vyviazli sme z toho bez následkov;).
    P.S.: A neviem, či to nebolo práve v Holandsku!:P

    OdpovědětVymazat
  14. Jéje :D Jsem si jistá, že bych dopadla stejně :D.

    OdpovědětVymazat
  15. Tak myslím, že mě v budoucnu taky něco podobného čeká :D

    OdpovědětVymazat
  16. Díky, lidičky, za vaše příběhy. Opravdu je moc ráda čtu:-)

    OdpovědětVymazat
  17. Haha, já se sama nikdy letět neodvážila, takže za mě máš palec nahoru! :D Ale když jsem měla jet do chorvatska autobusem, chytře jsem totiž dojela včas k autobusu (s předstihem asi 20 minut, což je u mě zázrak!), ale samozřejmě bez kufru, kterej si zatím pěkně hověl doma, cca 30 minut cesty vzdušnou čarou ode mě. Naštěstí mám obětavého tatínka, který se pro něj ještě vrátil a matku, co umí svými argumenty pozdržet autobus :D

    OdpovědětVymazat
  18. Nejsou to přímo kufry, ale letěla jsem s kamárádkou, jejími dvojčaty (v té době dvouletými) do UK Nejprve nám při průchodu rámem pískal kočárek, takže důkladná celní kontrola, pak po přistání v Londýně ohromná fronta k pasové kontrole. Jeden z kluků se únavou rozplakal a má kamáradka mu místo tišení šeptla: " vice a nahlas" ! Chytré dítko pochopilo a řádně se rozkřičelo. Za moment vyběhla celnice a volala, všechny děti dopředu! Tak nám dítko ušetřilo minimálně hodinu čekání.

    OdpovědětVymazat
  19. Milá Lucinko :) náhodou jsi to zvládla super! :) ja bych sama nikdy neletěla, mám z toho hrůzu :) letadel ani výšek se nebojím, ale ten zmatek tam :))) to nee :) ale Tvé příběhy přímo zbožňuji! :*

    OdpovědětVymazat
  20. Opět jsem se pěkně nasmála nad tvým neštěstím :)

    Já jsem zase měla zážitek z letu do Států. Letěli jsme s přestupem v Zurichu. Na přestup jsme měli 2 hodiny, takže času habaděj. Rozhodli jsme se projít si obchody a po hodině, když jsme chtěli v jednom z letištních obchodů koupit alkohol pro človíčka, u kterého jsme ve Státech bydleli, tak jsme narazili. Oni tam vše balí do speciálních pytlů s páskou, které nejdou otevřít, protože si to bereš do letadla a to třeba tu flašku bys normálně nemohla. No a chtěj k tomu vidět letenku. Tak pán už to pro nás měl zabalené a k platbě mu dáváme tu letenku a on, že jsme na špatném terminálu a že musíme do toho mezinárodního, kam se jede takovým podzemním vlakem a že už máme teda upalovat, abychom to stihli :-D no já myslela, že mě trefí.

    Na tom dalším terminálu byla další kontrola, protože to byl metinárodní let. No a já tam vidím ty kabinky se závěsem a vedle krabici s použitými gumovými rukavicemi. No a tak svým spolucestujícím zasvěceně vyprávím, že tam kontrolujou tělní dutiny na drogy. Při kontrole jsem sundavala boty, i všechny šperky a hodiny.. No a pípala jsem! Nechápu do dneška co to bylo :-D každopádně se ten jen otočil tam na policistku (? nevím, co to je za funkci), ta si natáhla gumové rukavice a že prý mám jít do té kabinky. Co???? Ona mi bude strkat prsty do... aaaa :-/ no, ale naštěstí mi prsty nikam nestrkala, ale ošahala mě teda důkladně. Naštěstí bylo horko a já měla jen tílko a sukni. Nejdřív mě projela tím ručním pípákem, ale pípala jsem cela. Tak koukala do pusy, šahala pod kostice podprsenky, na zadek a musela jsem nadzvednout sukni :-D Nic jsem neměla a nic nenašla.. asi jsem byla radioaktivní :-D

    No a nakonec jsme po přistání na JFK stáli více než 2 hodiny na imigračním (děsná fronta!!!) a když jsme pak dorazili ke kufrům, tak tam byla hromada vyházená vedle pásů a tou jsme se prohrabávali k těm našim..

    Letěla jsem už mnohokrát, ale takovéhle zážitky mám naštěstí jen z jediného letu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak tohle je taky šílenost. A rozumím Ti, já mám na pípání patent. Pípám vždycky. A to jak vím, že poletím, tak si beru jen jednoduchý boty, kalhoty a bavlněný tričko. Sundavám i prstýnky, naušnice nebo pásky. Ale stejně pípám. Jednou mi pípala bota tak, že jsem myslela, že mi ji rozešijou a půjdu bosa:-D

      Vymazat
    2. Mě většinou pípá jen břicho (když mě projedou tím ručním), ale když nadzvednu triko a ukážu, že mám piercing v pupíku, tak mě nechají být. Zvlštní, naušnice mi totiž nepípaj. No, ale tehdy jsem pípala prostě celá a v břiše jsem ještě nic neměla, takže prostě dodneška nechápu :D

      Tak ještě, že ti je nakonec nerozešili :)

      Vymazat
  21. Já pípám taky a viním z toho kostice od podprsenky. Jak jsem se smála slečnám ve sportovním tílku, legínách a žabkách, a pak jim záviděla, protože taové oblečení pípat nebude. :-)

    OdpovědětVymazat
  22. Teda holky, já vím, že to zazní docela divně, ale závidím vám, že jste letěli sami. Zatím jsem měla možnost (jako puberťák a jako starší puberťák) jezdit se svým otcem a později se k naší partě připojily i mé děti :-)

    Někdy bych chtěla letět sama i za cenu podobných veselých historek :-)

    OdpovědětVymazat
  23. tak to musel byť najprv riadny stres tá predstava, že by som zabudla niekde svoj kufor a v ňom plno obľúbeného oblečenia a vecí fúúúha :)

    OdpovědětVymazat
  24. Za čtyři dny letím poprvé v životě, sama, za svým milým Holanďanem do Amsterdamu. Jsem nervózní jak sáňky v létě, ale před vyloźenou panikou mě právě zachránil smích nad tímto článkem. Děkuju!!! :D

    OdpovědětVymazat
  25. Letim poprve sama za par tydnu a na nekolik mesicu, do Holandska. Jsem napjata uz ted. Uuuuf. Z hluboka dyyyyychat.

    OdpovědětVymazat