24. října 2013

Jak jsem chtěla jít darovat krev



Když jdete udělat dobrý skutek, všechno ostatní musí jít stranou.
Chci říct.
Jít darovat krev je mnohem důležitější než si jít napsat písemku z matiky, že.
Ne, že bych to dělala schválně, pochopitelně že ne.
Je to jen o prioritách.
A s každým darováním krve člověk dostane od doktorů propustku na celý den, takže mě ve škole ani podezírat nemůžou. A je opět jen shoda náhod, že za propustku ze školy bych darovala zadarmo i svoje vajíčka.

A tak jsme šly - tři kamarádky z intru udělat dobrý skutek a zároveň předejít kuli z písemky.
Byla jsem na sebe hrdá.
Dobře jsem to vymyslela.
Krev mi navíc brali jako malej holce a pamatuju si, jak to příšerně bolelo.
A teď jdu na to dobrovolně.

Začíná se nějakými testy, holky jsou v pohodě a můžou jít na odběr krve.
Jen mně se začíná dělat...trochu...šoufl...
Jakoby...jako bych viděla rozmazaně.
Jako bych nemohla dejchat.
Jako bych byla na omdlení.


Ale neřeknu nic.
Vždycky jsem frajeřila, že nejsem žádná netykavka.
Neštítím se syrovýho masa, nebojím se menších pavouků, nehysterčím, když mi chlap nenapíše, z nějakých bakterií se taky nezblázním a nepanikařím, když se mi urve nehet.
Mě jen tak něco neporazí, říkala jsem si.

A ani nějakej mord v televizi mi nevadí.
Zvládám horory a nebrečela jsem ani u Titanicu.
Ale kouknu na trochu krve v injekci a svalím se jak podťatá.

Sestřičky mě okamžitě valí na lůžko, dávají mi nohy nahoru a měří mi tlak.
"V tomhle stavu vám nemůžeme vzít krev," říká mi sestřička.
Ty toho nadělaj, nic mi není.
Když zavřu oči, můžou ze mně vysát kolik krve, kolik jen budou chtít.
Ale koukat na to nebudu!!!


"A navíc," říká mi sestřička důležitě, "máte obrovský oči. To není dobrý a už ani hezký. To je jasná štítná žláza," říká mi. "Ale já mám takový oči od narození, fakt. Bože, kolik já si toho musela vyslechnout o leklej rybě," vtipkuju.

"Ne ne, oči vám už i vylejzaj, to si dojděte na vyšetření, já vám stejně tu krev jinak vzít nebudu moc. Víte, jaký s tím má problémy Lucka Bílá? A navíc jste moc hubená a máte studený ruce, to je jasnej důkaz!"

A zatímco tak holky můžou machrovat, že je jim šoufl a že udělaly dobrý skutek, mě posílaj domů s tím, že mi vylejzaj oči z důlků. Ale šoufl je mi taky.

A jak říkám - když jde člověk udělat dobrý skutek, všechno ostatní musí jít stranou.
A když člověk dobrý skutek neudělá, tak se mu to vymstí. Tu kuli od matikářky jsem dostala o den dýl.



Co vy a darování krve?
Luc.
 

33 komentářů:

  1. Když mi někdo nabodne žílu, mam tendenci utíkat...i s tou jehlou v ruce. Takže vim, že bych to fakt nedala.

    OdpovědětVymazat
  2. Já mám v tomhle výhodu zdravotní sestřičky v rodině, maminka odcházela v pul 6 ráno do práce, řekla jenom "Dej mi ruku, dlouho jsi nebyla na vyšetření krve", tak jsem natáhla ruku a pěkně během braní krve zase usnula. Tohle mi problém nedělá.

    OdpovědětVymazat
  3. Krev mi neva :-D vůbec ne a na odběry se i ráda dívám :-)

    OdpovědětVymazat
  4. No naposled, když mi doktorka brala krev, tak měla hodně velkej problém vůbec ze mě něco dostat. Plus jsem sebou pak málem sekla, tak jsem si ještě poležela tak půl hoďky v ordinaci s nohama nahoře. A oči teda vypoulený nemam, tak nevím, čím to je :D

    OdpovědětVymazat
  5. Já jsem nikdy darovat krev nebyla, ale můj muž chodí pravidelně. Samozřejmě, že z dobrého pocitu, ale hlavně taky kvůli dni volna a obrovské snídani zadarmo :D

    SIMPLE LIFE

    OdpovědětVymazat
  6. Mě se taky dělá šoufl, když jdu na krev. V poslední době mě dokonce nutěj, abych si lehla, když vidí můj výraz :-D A to nemusím mít ani vylezlý oči, tak si z toho nic nedělej :-)

    OdpovědětVymazat
  7. já mám tak nízký tlak, že se mi nikdo neodváží krev brát, ale tak ráda bych darovala... ale odvezli by mě asi rovnou na kapačky...

    OdpovědětVymazat
  8. Za dobrotu na žebrotu. A eště aj kuli člověk fásne :-D
    By mi asi museli brát krev v bezvědomí. Ne, že bych sebou rovnou sekla, ale nějak to nedobře nesu :-)

    Jednou mi brala na infekčním sestřička krev a já hned:
    "A bude to bolet...?" [smrt v očích]
    Sestřička: "Bude to pekelně bolet..." [přísahám, že jsem slyšela to zlověstné "muhaha"!]
    Od té doby mám trauma :-D

    Bebe

    OdpovědětVymazat
  9. Já jsem darovat nikdy nebyla, ale ve škole jsme si museli odebírat krev navzájem a kamarád mi prasknul žílu a měla jsem asi třiceticentimetrovou modřinu...docela mě naštval.

    OdpovědětVymazat
  10. haha:-D zažívám něco podobného při darování krve! Taky se mi vždycky dělá hrozně zle a musím si hnedka lehnout nebo bych omdlela:-D škoda, že Ti dobrý skutek nevyšel:-D

    OdpovědětVymazat
  11. :D Krev mi uplně nevadí ale když mi ji bere sestřička tak se dívám stranou raději:D Nevím jestli to je je jehlou nebo šikovností ale u jedné sestry jsem to vůbec necítila,u jiné zas šíleně.:-/

    OdpovědětVymazat
  12. Mě to nikdy nevadilo a pak se mi jednou odebírala krev a mě se udělalo zle a šla jsem k zemi. Od té doby jdu k zemi pravidelně.

    OdpovědětVymazat
  13. mě by asi zbořilo to měření tlaku :-))

    OdpovědětVymazat
  14. Nemám to ráda ani trochu, ale neomdlívám. Koukám se stranou a raději si lehnu.

    OdpovědětVymazat
  15. Poprve jsem sla darovat krev dva dny po svych 18. narozeninach - teta uz dostala zlatou plaketu, takze ni to proste prijde spravny a darovani treba plazmy za penize nevidim rada - podle me pomahat se ma nezistne... Nikdy jsem nemela moc rada odbery, nemuzu se divat, jak mi zapichuji jehlu do zily, ale uz mam za sebou par odberu, takze uz jsem klidnejsi nez poprve :-) Dokonce diky me zacali chodit darovavat krev i sestra a tatinek, takze jsem na sebe pysna :-D Jenom musim zobat pilulky s zelezem, mam problemy a krvinkama...

    OdpovědětVymazat
  16. Když jsem byla malá,tak jsem se bála injekcí(děsně to bolelo).
    Teď daruji krev pravidelně a jsme i v registru dárců kostní dřeně:-)

    OdpovědětVymazat
  17. Byla jsem darovat plazmu a bylo to v pohodě. Je to lepší než darovat krev, protože při plazmě se neomdlévá. S krví pracuji v práci, takže mi krev samozřejmě nevadí. ...A přítel chodívá darovat pravidelně :)

    OdpovědětVymazat
  18. Začala jsem chodit nedávno, tlak mám sice dost nízký, ale nalili tam do mně kofeinové kapičky před i po odběru, to pak byl hukot. Pohled na krev mi nevadí, tak snad příště neomdlím.

    OdpovědětVymazat
  19. Brr, nenávidím braní krve a obecně všechny jehly. Ale krev bych někdy chtěla darovat taky, čistě pro dobrý skutek :D Uvidím, jak se k tomu odhodlám :D

    OdpovědětVymazat
  20. Krev jsem nikdy ze zdravotních důvodů darovat nemohla, teda, ne že by mě to někdy napadlo, páč rozpíchané žíly na obou rukách jsem měla i tak co půl roku a odběry jako pro hladového upíra. Ale něco to má do sebe, od svých 4 let jsem "dobrovolně" schopná dát kolik krve laboratoř a pan doktor žádá :) Za což jsem byla vždycky od celého personálu náležitě pochválená, kdyby jen věděli, jak moc vypočítavé dítě jsem byla ;) a od maminky vždycky dostala za odběry nějaké bolestné. Ne, že by se mi nedělalo špatně, stačí jen zmínka o krvi a stáhnou se mi všechny žíly, párkrát jsem i při odběrech skoro omdlela. Ale zvládám, když mě napichovali kanelu před operací, nešla jim napíchnout žíla, zkoušeli to asi 17x, já v pohodě, sestřičky zoufalé :)

    OdpovědětVymazat
  21. Díky všem za komentáře, jste odvahy, že zvládáte takový krve:-)

    OdpovědětVymazat
  22. to mě braní krve špatně nedělá, ale krev darovat bohužel nemohu, protože jsem drobná a nesplňuji jejich váhový limit a kvůli dárcovství krve rozhodně nehodlám ztloustnout :-D mě dělá zle jenom když vidím lékaře/lékařku, ke kterým mám jít na vyšetření, to můj krásný krevní tlak se mění na poněkud hrůzostrašné hodnoty :-D a to jednoho bezvadného dne se ze mě ta lékařka taky stane a budu takhle vystresovávat lidi :-D

    OdpovědětVymazat
  23. No a jak to dopadlo s tou štítnou žlázou? :) Já nabírání krve taky nesnáším nejlíp. Nevadí mi na to koukat, ale mám nižší tlak a většinou je mi špatně už v přecpané a vydejchané čekrně :-D Krev darovat nemůžu ze zdravotních důvodů, ale i kdybych mohla, tak nevím, jestli bych to vydejchala :-/ Každopádně teď už nemám takový problémy, co dřív. Vždycky měly sestry problém ze mě něco vymáčknout a strašně mě to bolelo. Pak mi jedna sestra řekla, že málo piju a mám moc hustou krev. Od té doby v čekárně vypiju půl litru čisté vody a krev teče úplně sama. A když je to rychlý, tak mi není ani blbě :))

    OdpovědětVymazat
  24. mord v televizi nejlepsi hlaska:)))
    http://sienastyle.blogspot.it

    OdpovědětVymazat
  25. Ať už braní krve, očkování nebo umrtvování, do poslední vteřiny bojuji se sestřičkami a jako malá jsem byla schopná i kousat. Darovat krev je moc hezké, ale asi bych to nepřežila jak já, tak ani doktoři.

    OdpovědětVymazat
  26. Já z toho vždycky taky byla na omdlení, blbý očkování mě děsilo. A teď? Chodím darovat pravidelně a v pohodě :)

    OdpovědětVymazat
  27. Máte obrovský oči. :D Luci, tiež som im tak kedysi dávno "odpadla na stole", keď mi brali krv:). Sestričky začali rýchlo otvárať okná a ovievať ma.:D A keď som sa ako tak prebrala, jedna mi hovorí: Úplne ste zožltla! Takúto farbu ste mali... - a ukázala na nejaký otrasný plyšový banán, čo im tam visel nad stolom. To som skoro odpadla druhýkrát.:D
    P.S.: Neboj, pre nás, čo vieme, koľko si toho už zažila a zvládla, si hrdinka, či ti tú krv zobrali, alebo nie. :P ;-)

    OdpovědětVymazat
  28. Já jsem darovat nikdy nebyla, nějak mě ty jehly nedělají dobře,ale asi by měl člověk aspon jednou jít...no a co jdeš na vyšetření , mě by asi ta sestřička dost vyděsila..

    OdpovědětVymazat
  29. Darovat plnou krev je pohoda, docela malá jehla, je to rychle hotovy. Já ale nicméně byla jednou darovat granulocyty pro konkretni malou holku na hematoonkologii v Motole a to teprve bylo. Nejdříve mě pekelně vykrvili (musí se udělat snad uplně všechny testy na všechny nemoci co existují, plus nějaké dodatečné shody s příjemcem), pak mě poslali na ekg a když to všechno dopadlo dobře, tak mne teprve pozvali večer do Motola.
    Přítel mne blbec odvezl ke vchodu na opačném konci areálu, takže jsem asi půl hodiny poletovala běsná po areálu a snažila se dostat tam, kam jsem se měla dostat - pravidelně se stávalo, že tam bylo nějaké staveniště a cesta byla zavřená, takže jsem prostě po ujití lánu cesty musela nahodit zpátečku a zkusit to zas jinudy. Když jsem se konečně dostala na dané oddělení, byla jsem tak rozčílená, že jsem měla tlak snad 200/150, takže mě zas pro změnu málem poslali domů, ale nakonec jsem je ukecala, že počkáme chvilku a snad se to uklidní (uklidnilo). Poté mi konečně píchli hormon stimulující kostní dřen a poslali mě spolu s maminkou oné holčičky na motolskou ubytovnu.
    Ráno vstávačka, čekání na sanitu a hurá na Karlák, kde mě posadili zády k přístroji plnému blikajících kontrolek a teda musím říct, že kanyly, které na mne sestra vytáhla, mi přišly větší než mé vlastní žíly, nemám z jehel strach, ale tohle bylo kapánek moc i na mě a málem jsem jim z toho lehátka utekla. Navíc je potřeba mít v každé ruce jednu a já mám jednu ruku trochu na prd, takže mi jí tou ošklivou jehlou napíchávali snad 5x, z toho asi 3x mi prdla žíla a jednou to prostě neteklo. Mno uf. Nakonec se povedlo, ale teda bylo to napínavé od začátku do konce, protože jsem tam byla asi 3,5h a jak jsem předtím hodně pila, aby to dobře teklo, tak poslední hodinu jsem hypnotizovala signalizaci prubehu odběru a modlila se, at už to konečně dojede a odpojej mě, protože akutně hrozilo, že vypustím další tekutiny do lehátka. Ale nakonec se povedlo a holka dostala co potřebovala, snad jí to pomohlo. Mě zbyly na památku ukrutné modřiny, které mizely několik týdnů a dobrý pocit...a ještě jsem se na závěr znovu projela sanitkou a dostala oběd zadarmo :)

    OdpovědětVymazat
  30. som na tom podobne. uz ma par krat takto sestricky ratovali, dvihali nohy, davali obklady na celo a pod. a na darovanie krvi by som nesla. Nieze by som nechcela spravit dobry skutok, to nie, ale ludia pod 50 kg ani nemozu a nebudem snad kvoli tomu priberat :)

    OdpovědětVymazat
  31. Mě by na darování krve nikdo nedostal, to bych si radši nechala dát tu pětku dobrovolně a hned :)

    OdpovědětVymazat
  32. Jak jsem na tom s darováním krve (a jejich derivátů)... necelých 130 odběrů. :-)

    OdpovědětVymazat