22. prosince 2013

Jak jsem objevila dárek, který jsem vidět neměla...


Před pár lety byl Holanďan před Vánoci na dva měsíce pracovně v Gruzii.
Když jsem ho jela navštívit a vytáhla kufr na cestu, vykouklo na mě překvapení - nezabalená kazeta malých parfémků Dior.

Ooooopss....
Tohle jsem vidět neměla zřejmě.
Zřejmě vánoční dáreček, který si zapomněl v kufru.
Co teď?
Mám se prostě sbalit a dáreček vyndat?
Nebo se mám sbalit do něčeho mnohem menšího, jen abych neprozradila, že o dárečku vím...?

Nakonec sáhnu po menším kufru a dělám, že NIC nevím.
Pod stromečkem hraju blbou.
Jako: "Co v té krabičce asi bude?" "Že by...nevím, knížka...?"

Tak dlouho jsem tu frázi "Co v té krabičce asi bude?" tupě opakovala, až jsem dorozbalila všechno a parfémky nikde.
Nikde!
Prohlížím stromek ze všech stran.
Kde je to zašitý?
Kam to schoval?
Chci říct. Nechává si to zřejmě jako vrchol večera, chápu, jasně, ale kde to kurva je?


V televizi navíc nějakého chytráka napadlo dát Lásku nebeskou na Štědrý večer.
Ta debilní scéna, kde manželka objeví u manžela krabičku se zlatým náhrdelníkem, těší se jak malá a pak dostane CDčko. Je jí jasné, že šperk nebyl určen pro ní. Že byl zřejmě pro nějakou mladší, hezčí a luxusnější milenku.

Cože?
Co když to fakt bylo pro někoho jinýho?
Tak asi to koupil své mamce, snažím se utišit.
Ale hovno!
Mamince dám kazetu parfémů a své polovičce knížku?
Blbost!

Takže je to jasné.
Má nějakou...CUCHTLI.
Nějakou nafrněnou luxusní zlatokopku, které nestačí ty malé milé dárečky (jako mně, že), ale kterou musí obdarovávat Dior parfémama.

Ta svině!
Scéna v televizi: zhrzená manželka se jde vybrečet do pokoje.
Já: zhrzená já dostávám tik a vražedný pud. Vzteky bych mohla svítit. Vzteky se na Holanďana ani podívat nemůžu.
Scéna: zhrzená manželka říká manželovi o tom, že ví o náhrdelníku pro milenku.
Já: zhrzená já bych nejradši zařvala, že taky o všem vím, ať se hodlá přiznat (s kým a hlavně proč), ať se sbalí a jde si vydržovat tu svou luxusní poběhlici!

Abych nekazila Vánoce, klidním se.
Jdu se taky vytrucovat do pokoje.
Zůstávám celý týden u našich a na Silvestra si jedu domů uspořádat svou úúúúžasnou a v hlavě už dokonale připravenou hysterickou scénu.


"Honey, jdeme na tu party?"
"To si nemyslím," říkám nasraně.
"Ale vždyť jsme domluvený. A něco tu pro tebe mám, se možná bude hodit," dodává jedním dechem a podává mi krabičku s mašlí.

Jsem nasraná.
Jenže na druhou stranu - nejdřív to otevřu než mu dám košem, že jo.
Just už to pak nebudu muset vracet!
Otráveně trhám papír, když v tom zahlédnu nadpis Dior.
"Já už to tu měl tak dlouho, že jsem ti to úplně zapomněl dát na Vánoce, no nejsem vůl?"

Ta úleva!
Bože, mě se vrátila do těla i krev.
Bože, to jsou ty parfémky.
A DIOR!
Chci říct.
Je to důkaz. Nikoho nemá. Nikoho nemá. Sláva.
Miluje jenom mě. Jenom mě.


A jestli jsem někdy něco řekla o nějaký luxusní cuchtli, co musí dostávat jen Dior parfémy, tak mě neberte vážně. Dárky nejsou všechno, že jo. A neukazují charakter člověka, že ne?
Přesně!
A konec konců, mě by stačila i ta knížka.
Teoreticky.

Co vy a zapomenuté dárečky?
Krásné Vánoce, 
Luc.

24 komentářů:

  1. hehe dobre som si počítala :) Ale tiež by ma napadlo to isté, či niekoho nemá :)

    OdpovědětVymazat
  2. Super počteníčko ,a to jak jsi měla k tomu příhodně tu lásku nebeskou, takový náhodičky se mi taky stávají , někdy tomu ani nechci věřit! :D :D

    OdpovědětVymazat
  3. Krásný příběh, ale mně bylo jasný hned, že Holanďan nemůže mít žádnou jinou, protože nikdo krásnější a úžasnější než Lucie být pro něj nemůže.

    OdpovědětVymazat
  4. :D prostě psaní ze života!.. ale jelikož jsem dostala již několik zapomenutých dárků až po Vánocích, tak mě i tato možnost napadla.. přecijen... známe chlapy :D

    OdpovědětVymazat
  5. Tradičně jsem se musela smát od začátku až do konce. =D Naprosto si to umím představit. Navzdory naprosté důvěře, kterou máme ve vztahu, jsem celý večer ve stresu pokaždé, když vím, že jde někam do ulic se svými kamarády, které díky velké vzdálenosti mezi našimi bydlišti neznám. Jemu věřím, ale nevěřím ženským a alkoholu. Natož pak ještě najít někde kazetku parfémů od Diora. Naprosto chápu. =D

    OdpovědětVymazat
  6. :DDD
    Akorat teda obdivuju, ze ses udrzela a nezptala ses ho hned u stromku, ja bych teda neodolala:D

    OdpovědětVymazat
  7. Tak ani sa ti nečudujem, čo ťa napadlo, keď si ich pod stromčekom nenašla :D Aspoň, že sa to takto objasnilo :D

    OdpovědětVymazat
  8. Luc, presne! Se mi vybavila ta scena s Mr. Beanem :DDD. Hele, ta tvoje paranoia nekdy... ale naprosto te chapu, me by to srotovalo uplne stejne :D.

    OdpovědětVymazat
  9. Mě osobně se to nikdy nestalo, a prý když byla ségra malá, všude šmejdila a hledala dárky, tak máma schovala dárek - velkýho plyšovýho medvěda do dědovýho kabátu, hledala ho ještě půl roku po vánocích :D

    OdpovědětVymazat
  10. já bych to teda nevydržela, a hned bych na něj uhodila, kde jako ten Dior je :D

    OdpovědětVymazat
  11. Haha .. Zrovna včera jsme toto téma řešili s přítelem. Co bych v této situaci dělala ...
    Tak mu říkám, no, utěšovala bych se, že jsi třeba zapomněl. To by mi vydrželo 5 minut. Po-té bych se zkusila přesvědčit, že to bylo třeba k narozeninám. (ty mám dva týdny po Vánocích) :-D Ale každopádně bych po tobě do 10-ti minut vyjela, jestli jsi náhodou na něco nezapomněl a pak bych řekla pravdu .. On by pro to došel .. A já bych ho další hodinu vyslýchala, jak mohl zapomenout a jestli v tom skutečně něco není. :-D

    OdpovědětVymazat
  12. Já bych to asi také nevydržela a zeptala bych se hned po Štědrém večeru. :D

    OdpovědětVymazat
  13. to tě obdivuju, že si to vydržela, já bych to z něj hned musela dostat a rejpala bych :D

    OdpovědětVymazat
  14. Haha :D u nas takhle tatka vzdycky nekde schoval darky, ze na ne pak zapomnel a prave je nasel az pak dost pozdejc. Jednou mi prave dal v polovine ledna darek, ze treba predem ke svatku, protoze mi ho zapomnel dat v srpnu k narozkam, a pak i k vanocum :D

    OdpovědětVymazat
  15. asi by ma roztrhalo od nervov :) aj ja mám malé Diorky :)
    tieto:
    http://ehstore.my1stop.com.my/catalog/item=11573

    OdpovědětVymazat
  16. to ako mohol zabudnúť na Diora ccc

    OdpovědětVymazat
  17. Tak to je boží příběh :D, asi bych nevydržela vyklidit pole na celý týden :D.

    OdpovědětVymazat
  18. :D:D:D Ale tak Luci. :D
    Ale je fakt, že když má doma nějakou krabičku, kterou ti nedal, taky by se mi v hlavě honila spousta myšlenek. :D

    OdpovědětVymazat
  19. hm,tak mě to přijde takové prvoplánové ...a že to už tady bylo....

    OdpovědětVymazat
  20. No asi by mi letěly hlavou stejné myšlenky jako tobě.
    Mně takhle mamka schovala jeden dárek, já jsem ho omylem našla, vrátila zpět, ale pod stromečkem nebyl a už jsme ho nikdy nenašly. :D A byl to zrovna parfém.

    OdpovědětVymazat
  21. Haha, no ale nakonec to zachránil :D Lucinko, krásné a veselé vánoční svátky a hodně dárečků pod stromečkem :)

    OdpovědětVymazat
  22. Presne to mi pred pár rokmi spravila mamka.Celá vytešená som sa hrabala v tej mega darčekovej taške, v ktorej sú nahádzané darčeky a i keď som už nechtami škriabem po dne furt si hovorím, že tá lávová lampa tam určite bude. Nebola. Tak už si sedím v obývačke so zásobou papúč na celé storočie, kukám na Popolušku, keď tu zrazu mi mamka podáva krabicu s lampou studenú jak zo severného pólu. Rozmrzala az kym macocha nespadla do jazera. Tak je to u nas pravidelne kazdy rok a potom dostavam darceky na darodky vo februáry

    OdpovědětVymazat
  23. Hezká story, vím, že bych vyšilovala podobně. Ale nevydržela bych se nezeptat. Vím to, protože už v dětství jsem nedokázala držet tlamu. V osmi jsem našla u mámy ve skříni uplně super barbínu a těšila se celé dva měsíce na Vánoce. A ona pod stromkem nebyla? Když jsem rozbalila poslední dárek a ona nikde, pověděla jsem: "A kde je ta bááárbííí?" ... rodiče samozřejmě vyjevení a že prý neví o čem mluvím. V dospělosti mi řekli, že na ten dárek zapomněli a tak se rozhodli, že mi ho dají k příštím Vánocům. Jenže máti na něj zase zapomněla a když balila dárky, nemohla za boha tu pannu najít a dodneška se nenašla :D

    OdpovědětVymazat