15. prosince 2013

Jak mi bouchlo topení



Topí ještě někdo tím klasickým starým kotlem?
Jo? Výborně! Vy se mi aspoň smát nebudete!

Je mínus patnáct a ten šmejd nechce začít hořet.
Jsem sice holka z vesnice, takže vím, jak rozdělat. Pochopitelně.
Ale on to bojkotuje. První plamínek, který by se mohl chytit, zaregistruju až po půl hodině marných pokusů.

Sláva!
"Teď tě teda nacpu ještě nějakejma třískama," mluvím si už zoufale s tím kotlem nahlas, "ty to rozhoříš a já do tebe narvu pár lžic uhlí, jasný? Nebudeš kouřit, budeš hořet a topit, jinak tě proleju benzínem!"
Ten benzín asi zabral.
Kotel hoří.
Zaplaťpánbu. Jsem v takové náladě a tak promrzlá, že by i na ten benzín došlo.
Ale nebojte, milé děti, já ke katastrofě ani benzín nepotřebovala.
Stačilo mi (asi trochu moc velká dávka) uhlí.


Po hodince:


Jsem borec, co umí topit.
Chytlo to, topí to a je tu pěkný hadí klíma.
Hohoho.

Po hodince a půl:


OK. Teploměr doma sahá na třicet stupňů.
Ale když je venku taková zima...
Odhazuju svetr v dáli a pes horkem leží na podlaze.

Po dvou hodinkách:


Co to tu tak smrdí?
Proč ten kotel tak bublá?
Proč je všude tolik kouře?
A kde mám psa?



Ta spoušť začíná v chodbě, kde vede topení po zdi až do druhého patra.
Topení praská, chrlí z něj vroucí černá a páchnoucí voda, která teče po nově vybílených zdech (promiň, tati).
Voda se navíc řine v takovém množství, že z lina je brzo plovoucí podlaha.
Zatéká za nábytek, zatéká pod lino, bere s sebou i koberečky v koupelně.

Něco jako když vám na Dejvické ukopnou hydrant.
Což mi připomíná...kurva, kde mám psa?
Bože!

Já našim zničim barák.
Zaneřádím zdi.
Promáčím zdi.
Zničím lino.
Ždibec promočím i nábytek.
OK. Whatever.
Ale Pinďu musím vrátit netknutého!

Po třech hodinkách:


Voda se přestává řinout.
By mě zajímalo, kterej debil to topení narval takovým množstvím vody.
A nechápu, že ty roury nic nevydržej.
Jo, bylo tu teplo, to jo.
Ale není to topení určený k tomu, aby dělalo teplo?
Trocha poctivýho topení.
A já jsem holt holka z vesnice. Já umím topit. A po dnešku i rozdělávat. (A stejně jsem borééééc)

Pinďu nacházím vyděšeného na gauči. Couvá od krajů, aby náhodou nespadl do toho pekla pod ním.


Po čtyřech hodinkách:


Naši se vracej.
Chtěli zatopit, aby až se vrátí z práce, bylo teplo.
Což o to, teplo tu je.
A už jsem taky vytřela.
Takže nic vážnýho.
Chci říct.
Zdi uschnou, ta černota z nich se určitě odrolí.
Časem.

Hlavně, že jsme to přežili, že.
Chci říct - je snad něco důležitějšího?
Ten, kdo má doma ještě kotel a chodí rozdělávat a přikládat, ten mi dá určitě za pravdu. Že.

Koukám nevinně:-)


Co vy a podobné domácí katastrofy:-)?
Luc.

PS: Abych ale nebyla moc sebekritická. Když ještě žila babička, vařila kotel pravidelně ona. Já jen přebrala štafetu. Takže tak.

16 komentářů:

  1. Joo, s vařením kotle jsem si užila v mládí dost. Nám to teklo na minizáchodě. Takže hajzpapír, všechno na zemi totálně promočený. U nás za to mohl většinou táta, rozfajroval topení a pak si šel lehnout a už se o to nestaral.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak tohle se mi stalo několikrát, respektive to vytírání podlahy a čištění nábytku.. Holt na vesnici se prostě topí pěkně dřevem a uhlím :-D Ale naposled to nebyla moje vina, protože naši si odjeli na dovolenou a vypnuli čerpadlo. Asi nečekali, že bude pršet celý týden a bude v baráku kosa jak v mrazáku.. Tak jsem si pěkně zatopila a bez zapnutého čerpadla nám málem praskly trubky a bouchl kotel :-D Ale naštěstí jsme to udolali a barák přežil :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Hlavně, že se nestalo nic horšího:) Však tradice musí být zachována! Veronika

    OdpovědětVymazat
  4. My topíme obojím, plynem i v kamnech, takže soucítím, my holky z vesnice musíme držet spolu ;) :D Ale kličky na přehazování kotel-plyn raději nechávám na máme, sice mi to už asi 20x ukazovala, ale jistota je jistota :)

    OdpovědětVymazat
  5. jo, to mi připomnělo... před pár lety jsem brigádně prodávala v jednom obchodě s fotoaparáty (a fotolabem...). Obchod byl v přízemí paneláku. Topení tam bylo takové to klasické, jak je prostě v paneláku. No a jednoho dne prasklo. A stekl tam všechen hnus z celého paneláku. A než se nám podařilo sehnat domovníka, aby uzavřel vodu.. Stříkala tam proudem černá vařící voda. My nejprve všechno naskládali na stoly.. pomohlo nám i pár zákazníků, kteří chytali vodu do kýblů a běhali s ní ven jí vylévat.. No, po dvou hodinách jsme tam stáli po kotníky v černé vařící vodě, skleněné vitríny zamlžené tou vypařující se vodou. Uvnitř bylo cca 50 stupňů, my byli totálně propocení. A do toho jedna zákaznice ve dveřích, že si chce koupit nějaké DVD. Houkla na nás přes tu louži, než jí jiný zákazník běžící s kýblem černého vroucího humusu odstrčil. Já na ní, že tam máme trochu kalamitu. A ona, že to nevadí, že mi to zaplatí takhle mezi dveřma :-D No, přežili jsme to a přežil to hlavně ten lab za pár mega :)

    OdpovědětVymazat
  6. :D:D:D Děda topí dřevem, ale je fakt, že jsem se ještě neodvážila k tomu kotli do sklepa jít. :D Takže netuším, co to tam má, ale jsem ráda, že se jim ještě nic podobného nestalo, kdo by potom babičku poslouchal ... :D
    Na té poslední fotce máš dobré kukadla. :D

    OdpovědětVymazat
  7. Věta "Psa musím vrátit netknutého" mě naprosto rozsekala :-D. Máme to doma stejně! Kdyby cokoliv, tak pes to musí přežít! :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chudák pinďa..
      Nám se stalo něco podobnýho s pračkou a sousedy.. z parket ale není dobrá plovoučka, jde to do peněz :-(

      Vymazat
  8. Koukáš nevinně a jsi tak krásná. Je to ale zase příhoda. Já se topení bojím, nechávám to raději na mužích. Nechci, aby se mi stalo to co tobě.

    OdpovědětVymazat
  9. Právě jsem si přečetla ten super e-mail. Ráda bych viděla Démona na fotce. Mám takové psy ráda. :D I když jeho naříkání bych poslouchat nechtěla. :D

    OdpovědětVymazat
  10. "a kde mám psa?" :D zase jsi nezklamala!
    btw já díkybohu po nikom štafetu přebrat nemůžu, kotel nemáme :D

    OdpovědětVymazat
  11. Já se ještě k tomu každý den bojím, aby nechytly saze v komínu, to už by bylo tuplem vymalováno :D holt vesnice :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na to pomůže nechat vymést komín, kominík nenosí jen štěstí ;)

      Vymazat
  12. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  13. Hihi, to museli mít rodiče určitě opět radost :D Přeci jen, bydlet v paneláku má svá pozitiva, otočím kohoutek a ono to hřeje :D Každopádně, bydlet na baráčku a tohle se mi stát ( čemuž bych se vůbec nedivila, vzhledem k mé nešikovnosti :D ), naši by mě pravděpodobně zabili.
    Také se mi stala kdysi taková fajná nehoda. Mamča grilovala kuře na domácím přenosném grilu v kuchyni (ano, existují i blázni, co neměli gril ve sporáku,ale na lince :D ) a jelikož se kuřátko dělalo moc pomalu, tak co nenapadlo malou Timeiku? Ano, dala tomu více teplíčka. Opravdu jsem nečekala, že z grilovaného kuřátka bude kuře v ohni :D Ano, čteš správně, gril začal hořet :D . Zděšeně jsme koukali, co že to píská, smrdí, čmoudí a pak jsme jen viděli tu spoušť s plameny. Mamča na to kydla vodu a ono ejhle, zapálenej olej vážně nemá rád vodu. Kurňa. Větší plameny, Hodně plamenů. Histerie! Mouka to zachránila. Díkybohu, že dřevěnou linku jsme měli až o pár let později, jinak bych už byla asik mamčou zabita. Nakonec to ale dopadlo dobře, odnesli jsme to jen s lehkým "přidušením se" a linka získala novou černou barvu :D.

    OdpovědětVymazat
  14. Mám stejnou zkušenost - od tekoucí vody, po zavřený komín a vykouřený celý dům. Ale taky umím rozdělat i nasekat třísky!! Nika

    OdpovědětVymazat