31. července 2013

Když vám exploduje prohnilej meloun



"Holy shit," zařval Holanďan z kuchyně.
A sakra. Něco velkýho se stalo.
Holanďan šel nakrájet meloun, takže zřejmě celej meloun upadl, celej se po kuchyni rozkydl a teď když tam teď vkročím, tak to bude vypadat jak kuchyně masovýho vraha.

Ne, tam nejdu.
Zůstanu zašitá v koupelně.
Dokud se to samo neuklidí, že.


Ty prapodivný zvuky, co tam Holanďan vydává, však nejdou přeslechnout.
Bože, já jsem blbá, možná se JEMU něco stalo.
Spadnul na nůž a krvácí, bože, co já jsem to za manželku!
Okamžitě uvažuju o trochu nepořádku, přitom tam může jít o život!
Vlítnu do kuchyně připravena dát první pomoc a volat záchranku, ale nic se tam neděje.

Nic.
Meloun rozkrojenej na stole, Holanďan v pořádku, ale bože...co je to kurva za smrad?
"Miláčku, otevři okno, prosím Tě," křičí Holanďan.
"Ten meloun je zkaženej. Úplně shnilej nebo plesnivej vevnitř, no podívej..."


Ten pohled byl rozhodující.
Zásadně ovlivnil veškeré mé vnímání reality.
Už se nikdy nemusím bát dívat se na horory, nikdy neutrpím větší psychickou újmu než teď.
Krvavě rudej sliz vonící po odpadcích v rozkladu s mokvajícím bílým kašovitým povlakem říkající si pravděpodobně plísnička.

"A já jsem to jenom naříz a celý to bouchlo," říká Holanďan.
"No a jak to bouchlo," zpomaluje ve vyprávění a začíná ukazovat na linku, jídelní stůl, skříně, pánvičky i ledničku "tak se to všude rozprsklo a tu odpornou bílou věc máme i na lustru!"

Holy shit!
Padám do mdlob.
Celá čiště vydrhnutá kuchyně oslizlá něčím tak odporným a páchnoucím.
Na tohle nemám.
Mám moc nízkej tlak na podobný srandičky.
Musím rychle odsud nebo sebou seknu a chudák Holanďan nebude vědět, co odklízet dřív.



Holanďan - budu mu blahořečit do konce svého života - se stará o úklid toho největšího.
Odvážně nasazuje rukavice, vyhazuje meloun, sbírá veškerou plíseň uchycenou na sporáku, větrá a chodí se vydejchat na balkon. Já později, když už nevidím žádné stopy kašovitosti beru do ruky svou BIO dezinfekci a drhnu každý centimetr čtvereční. Plus dezinfikuju vzduch, to dá rozum.

Takovej hezkej kluk to byl v tom supermarketu a takhle prohnilej má charakter. 
Pachovou stopu po sobě navíc zanechává ještě několik dní a odpor při každé vzpomínce.
Může se tak někdo divit, že jsme potřebovali asi týden voraz, než jsme vůbec mohli na meloun podívat a další týden na to, abychom pozřeli aspoň sousto?

Co vy a melouny? Už jste si taky domu někdy přinesl podobné nadělení:-)?
Luc.

PS: Jo a pokud právě snídáte, obědváte či večeříte, tak se omlouvám. 

28. července 2013

Holanďan doporučuje: Aloe vera gel (s borůvkou)


Holanďan je super chlap.
Je ale vědec. Jako seriózní vědec.
Takže pakliže mu chcete říct cokoli, musí to být podloženo vědeckými fakty, ale to ne jen tak nějakými. Daná fakta musí pocházet od lidí s vynikajícím vzděláním, s několika tituly a musí být otištěny v impaktovaných vědeckých časopisech.

Když tedy řeknu, že citron má hodně vitamínu C, okamžitě musím předložit impaktované články od lidí z Yalu či Harvardu a ne mu hodit odkaz na internet, že.

A takhle to bylo před 3 lety s aloe vera.
Holanďan měl velké vleklé problémy s pálením žáhy a nebylo nic, co by mu pomohlo.
Tehdy jsem četla mnoho doporučení o gelu Aloe vera, která údajně dlouhodobě pomáhala snad se vším a její popíjení po litrech na lidi působilo jako zázračný dotyk Ježíše.


Tak jsem to doma vytasila.
Jenže bez dostatečných důkazů pocházejících z laboratoří. Holanďan mi dokonce poslal link na nějaký fakt chytrý impaktovaný článek o tom, že aloe vera nepomáhá a to prosím ani po 2 týdnech užívání. Prý placebo. Pan věděc zřejmě čekal, že za 2 týdny se z něj stane znovu mladý krásný a zdravý jinoch s bujarým porostem na hlavě a že se mu zázračná aloe vera postará i o šediny.

Tak jsem se nasrala, koupila Holanďanovi 99% aloe vera gel v 6 litrových balení, na což nemohl říct nic, jen dobrovolně pít. O pár měsících za mnou se svěšenou hlavou přišel a že jako pálení žáhy jaksi asi nějak ustoupilo a že to možná bude ta aloe.


A tak si koupil dalších 10 velkých lahví a dodnes bere preventivně aspoň lžíci denně.
Teď zrovna zkouší Aloe vera gel Dr. Popov s borůvkovou příchutí, kdy jde o 99,42% čistou šťávu z aloe vera. A je jeho oblíbená, chraň mě ruka Páně sáhnout mu na to.

Borůvky jsou v tom cítit spíš tak jemně, spíše tomu dodají trochu osvěžující chuť než sladkost ovoce. Ideálně se bere 3-5 lžící denně před jídlem, je možné to naředit či přidat do džusu. Ale mezi námi - není to třeba, šťáva je velice dobrá sama o sobě.


Ale teď už k účinkům gelu:
  • vynikající detoxikační účinky na organismus
  • je vhodný při zažívacích a střevních potížích, při úpravě trávení, při překyselení žaludku, pálení žáhy, nadýmání a pocitech plnosti, zácpě
  • obsahuje látky příznivě ovlivňující imunitní systém
  • díky obsahu enzymů a vitamínů stimuluje přirozenou funkci jater
  • obsahuje silné antioxidanty
  • snižuje riziko vzniku zánětů kloubů, je vynikající pro zdravé kosti a klouby
  • zevně gel vhodný na zklidnění podrážděné pokožky, na popáleniny a drobná poranění pokožky
  • pomáhá při regeneraci kůže po nadměrném slunění - snadno se roztírá, chladí a přináší úlevu
Aloe Vera gel je šťáva lisovaná zastudena z čerstvých listů Aloe Vera (lat. Aloe barbadensis Miller), které zrály po dobu minimálně pěti let. Aloe Vera s borůvkou je šťáva z dužiny čerstvých listů rostliny Aloe Vera, obohacená o šťávu z borůvek. 



Abych řekla pravdu, na účinky aloe vera si možná taky počkáte několik týdnů, možná i měsíců. U Holanďana to přišlo se začínající 3. lahvičkou, ale pálení žáhy se od té doby již neobjevilo. Aspoň ne v tak velké míře, že by musel znovu navštívit doktory či se budit uprostřed noci a "pochutnávat" si na jedlé sodě.

Pro všechno ostatní ale u nás doma platí, že to musí být vědecky potvrzeno, že.


Aloe vera gel prodává Dr. Popov v balení 500 ml za 285 Kč.
V nabídce je čistá aloe vera nebo borůvková příchuť, příchuť ananas + papaya nebo citronová příchuť s extraktem ze zeleného čaje.

Co je vaším osobním "zázrakem" na všechny neduhy a bebíčka?
Luc.

26. července 2013

Jak jsem měla být Mirek


Královské mimčo dostalo jméno až po dvou dnech od svého narození.
Nebo spíš "už" po dvou dnech.
Protože vybírat jméno, to je zatraceně těžká práce.
A to nemusíte mít ani royal baby.

Je konec 80. let, komunisti už to mají za pár, ale ultrazvuky, které by určily pohlaví dítěte, to ještě neexistuje.
Ale na co moje mamka potřebovala ultrazvuk, že jo.
Každá babča, kamarádka, porodní bába ji stejně říkaly, že podle břicha to bude jasnej kluk.
Mamka s babičkou tak nakoupily modrý kočárek, modré oblečení, modrá prostěradla i modré hračky.
Bylo přeci jasné, že to bude kluk, že.
A bude se jmenovat Miroslav.


Až na porodním sále se ukázalo, že z Miroslava je holka.
"Ale to bude nějakej omyl, já mám mít kluka," křičela mamka na sestřičky, když ji do náručí rvaly holku.
"Máte holčičku," líbezně ji povídá pan porodník.
"Já ale musím mít kluka - chápejte, my máme pole, dobytek, barák a na baráku je plno práce, co budeme dělat s holkou?"

A tak mamce zůstala holka (dle jejích slov navíc ještě neuvěřitelně ošklivá, oranžová a s obrovským chlupem na tváři).
Jenže s holkou nikdo nepočítal, koho by napadlo vymyslet jméno pro holku?
Mamka se tak - věrná své extravaganci - okamžitě rozhodla pro Rút.
Rút.


Rút bylo v té době stejně extravagantní jako emigrace na Západ a to se mamce líbilo.
Sestřičky jí ovšem doporučily, aby jméno probrala se svým mužem, až přijde k rozumu.

Když se druhý den taťka objevil v porodnici - nikoli s kytkou, ale pořádnou opicí, jak zapíjel zklamání, že nemá kluka - okamžitě mamce Rút zakázal.
"Tak Patricíe," přemejšlela mamka.
Patrície byla jen přeci taky dost západní.
"Moje dcera se nebude jmenovat Patrika! Co to je vůbec za jméno? Bude to Marie po tobě!"
"Jo, to víš že jo, aby jí lidi taky říkali Mařeno nebo Máňo. Nikdy!"
Po pár dnech  přišel kompromis - Lucie. 

Když se o pět let později měla narodit ségra, ultrazvuky už existovaly.
Věděly jsme s mamkou na beton, že to taky nebude kluk.
Ale taťkovi jsme to řekly radši až po narození.
A taky to, že se nejmenuje Miroslava.


Nakonec si naši pořídili aspoň jednoho kluka do baráku - pejska.
Ne že by taťkovi na baráku pomohl - ale rád se připojí k běhání kolem baráku, k obdělávání pole a zejména k odpolednímu spánku.
A nejmenuje se kupodivu Miroslav.
Je to Pinďa.

Co vy? Víte, jak vás chtěli doma pojmenovat?
Luc.


24. července 2013

Éterický olej Santalové dřevo: Dokáže zbavit černých teček?


Žila bych klidně až do smrti, kdyby mi jednou moje drahá pubertální sestra neřekla, že mám nos plnej černej teček, čímž vyrovnala své skóre 2:0 pro sebe - jelikož ona tečky nemá a ještě se chlubí obří hustou hřívou. Můra jedna pelešivá!

Panebože, fakt že jo.
Nos ani tak plný černý teček není, ale strany v ohybu jo.
Panebože, umírá se na to?
Co teď budu dělat?
Já, která se o pleť táááák starám, mám zabordelařený póry?
Nevím, co by ta pleť ještě chtěla víc.

Po měsících googlování a zkoušení všeho možného jsem došla k zajímavému závěru - většina výrobků na čištění pórů obsahuje jednu společnou ingredienci - santalový olej. Málo která společnost uvádí proč a když si najdete santalový olej, vyjde vám především:


  • Exotická hřejivá vůně vhodná pro povzbuzení a dobrou náladu
  • Super doplněk pro erotické masáže (afrodiziakum)
  • Pomáhá aknózní pleti
  • Ideální pro inhalace aromalampou či v sauně
  • Pomáhá při odkašlávání i ztuhlých svalech
  • Navozuje atmosféru jako v parních lázních
  • Má protizánětlivé účinky
  • Používá se při zánětech močového ústrojí
  • Zvyšuje výkonnost imunitního systému

To je sice hezké, ale o černých tečkách ani slovo, že. Přesto ho do svých krémů, peelingů i čistících masek používá nejedna společnost. Až konečně objevuju zmíňku o tom, že santalový éteráček dokáže časem rozpouštět nečistoty v pórech, používá se prý od nepaměti pro čištění pórů i proti rozšířených pórech.

Z Auroville si tak přeju éterický olej Santalové dřevo k otestování a je mi jasné, co jdu udělat - namíchat si vlastní lektvar, jako to my - posedlí aromaterapií - běžně děláme. Dostávám od Auroville ještě BIO Sezamový olej, který má čistit pleť celistvě a do 30ml sezamového oleje přidávám 5 kapiček éteráčku.


A proceduru jsem si naordinovala následující:
  • 3x týdně sauna, která otevírá póry
  • Celou dobu, co sedím v sauně: Jemná masáž nosu buď prsty nebo měkkou buněčinou s kapkou směsi sezamového oleje a santalového éteráčku
Tohle čištění pórů si sice dopřávám častěji než 3x týdně, ale věřím, že v sauně je to nejúčinnější s nejrychlejšími výsledky. Dobré taky je, že Santalové dřevo příjemně sladce voní (a to přímo pod nosem), takže se ze sauny vracím napůl omámená (a nechci psát napůl nadržená, ale když je to to afrodiziakum, že...?)

Po dvou měsících mám tečky čisté. Což mi ukazují i čisté proužky, které z nosu strhnu. Takže tohle se osvědčilo, tohle pomáhá. Póry to jako by zneviditelní a stačí mi nos poprášit pudrem či lehce korektorem a nikdo nevidí ani tečku.


Je ale zase pravda, že rozšířené póry přetrvávají a nevím, jak se jich zbavit. Možná i to se časem zlepší, možná to nezmizí nikdy. Santalový olej beru tak na čištění, jako pomoc při viditelných černých tečkách, ale nikoli jako zmizík. Ono stejně tenhle černý-tečky-byznys je dost otravný, dlouholetý a takřka nevyléčitelný.

Pokud byste ho chtěli zkusit (třeba i do aromalamp, vany, krémů k masážím), zakoupíte 10 ml BIO éteráčku v e-shopu Auroville za 139 Kč.

Co pomáhá na póry vám? Rady a tipy?
Díky,
Luc.

21. července 2013

Lecitin: regenerace pro játra i pomoc při učení


Začátkem 90. let strašně letěly veškeré alternativy másla ze Západu - první margaríny, které voněly i chutnaly po gumě a doktoři přísahali, že tohle je TEN zázrak, po kterém se všichni dožijeme stovky a okamžitě zhubneme.

V mlékarně, kde mamka pracovala, se zase vyhazovaly věci jako syrovátka a lecitin, jelikož to byl údajně odpad a kdo by teď - v dobách demokracie, kdy nás čekal jen blahobyt a bohatství - jedl, že.

Mamka sice podlehla svodům gumových margarínů, ale spoléhala na zdravý rozum a domů mi nosila jak čerstvou syrovátku, tak i lecitin. Což jsem ovšem musela tajit, abych nebyla vyvrhelem společnosti a pro naše si nepřišla sociálka za krmení dětí něčím tak chudým.

Dneska už to můžu říct, že jo. Ta samá mlékárna dnes prodává syrovátku v různých příchutí a hrdě všude uvádí její působení na očistu organismu. I lecitinu se konečně dostalo uznání.



Ale proč to píšu. Dnes, po x letech, jsem se k němu opět dostala. Je poměrně těžko k sehnání, ale jeden výtečný nabízí například firma Dr. Popov. 

Co je to lecitin?

Lecitin patří mezi fosfolipidy, které jsou složkou každé tělesné buňky a účastní se životně důležitých pochodů v těle.
  • V trávicím systému se podílí na usnadnění trávení
  • Díky rozpouštění tuků má lecitin i blahodárný účinek na játra - zabraňuje usazování tuků v játrech (tuková degenerace, cirhóza, nádory)
  • Hodí se jako doplněk při hubnutí - podporuje odbourávání tuků
  • Vynikající k regeneraci při zánětech jater
  • Pro kvalitní pleť a vlasy
  • Při podpoře imunitního systému
  • Pro podporu paměti

Sama bych to popsala jako sójový tuk, co výborně regeneruje játra, pomáhá při trávení a naposledy, kdy mi ho mamka rvala do jídla i pití bylo v době před maturou, abych si pamatovala jak veškerá díla spisovatelů, tak i veškeré památky ze zeměpisu. Vždycky se rovněž říkávalo, že je lecitin výborný na cévní systém a srdce. Jisté ovšem je, že má lecitin i antioxidační účinky a pomáhá tak předcházet procesům stárnutí.

Jak to chutná a co se tím dá dělat?

Inu, nechutná to nijak. Dr. Popov nabízí lecitin granulovaný, což je fajn, protože lecitin v prášku se hodně lepí a vytváří hrudky. Lecitin je zcela bez chuti (žádná chuť sóji, fakt ne) a dá se přidat téměř kamkoli.
  • Do vločkové kaše 
  • Do čaje či vody
  • Ideálně i do polévky


Osobně používám jen jednu čajovou lžičku do jednoho jídla. Používám to jen preventivně, ale při zdravotních problémech můžete lecitin brát 2-3x denně bez problémů:-).

Dr. Popov nabízí 250 g za 270 Kč, což je tak půlroční balení. A využijí ho snad všechny generace.
No. A já jsem ráda, že se dnes zase vracíme k přírodním produktům i k máslu:-)
Co vy a lecitin, syrovátka či biflování na zkoušky?
Luc. 


19. července 2013

Holanďan perlí a servírka jde do mdlob



Když děláte vědecké experimenty jako Holanďan, musíte mít na vyplacení lidí hodně drobných.
Nesmí se stát, že by došly například desetikoruny.
To by byla katastrofa.
Problém je, že vám pak většina těch pytlíčků s dvackama, desetikorunama a padesátkama zbyde a banka už vám to nevezme zpět.

Takže musíte vysolit své vlastní papírové bankovky a sáčky s drobnými si nechat.
Jo, je to fajn.
Zvlášť, když vám zbyde pět tisíc v desetikorunách.
Už jenom jít s pětistovkou nakoupit znamená, že nákup domů nedonesete, boť se skácíte pod tíhou své peněženky někde s rohlíkama na chodníku.


Holanďan se tak drobných často potřebuje zbavit či rozměnit, a pak obtěžuje slečny servírky.
Třeba jako tu, která nás kasírovala v sushi restauraci.

"Slečno, nemáte ráda mince?"

Slečno, nemáte ráda mince, ptá se Holanďan s napůl omluvným tónem, který ovšem vyzněl stejně koketně, jako věta sama.

Chci říct. Mohl se zeptat například:
Prosím vás, nepotřebujete drobný?
Můžu platit drobnejma?
Nepotřebujete rozměnit?


Teď tu tak sedí, usmívá se, zatímco chudák slečna je zděšená.
Jo, přiznávám - znělo to, jako by ji nějaký postarší strýček zval na svou sbírku motýlů k sobě domů. Celé situaci navíc nepřidává fakt, že je to sushi restaurace a slečna je tak oblečená ve stylu geishy.

"Jak to myslíte?" zeptá se po pár koktavých větách servírka.
A kouká vyděšeně na mě.
Přijde ji asi divný, že ji ten chlápek chce pozvat domů a přitom má v restauraci ženskou.
Nebo ji v hlavě jede možná úplně jiný scénář, co já vím.
Ale zmatená je pěkně.

"Jestli nepotřebujete rozměnit, máme plno drobnejch," vysvětluju.
"Ach tak," spadne ji kámen ze srdce. "Jistě."


Chudák Holanďan je zmaten taky, co řekl špatnýho?
"Ta čeština je hrozná," říká nakonec. "Se jednou snažíš použít nějaký vznešenější slovo (mince) a hned zníš jako úchylák!"

Stalo se vám někdy něco podobného - špatně zvolená/pochopená otázka:-)?
Luc.

17. července 2013

Fotoreportáž: Zürich

Dneska si dáme chvilku pohov od náročného čtení a zavítáme do letního Curychu:-)

Cestou do Švýcarska - Bodamské jezero, Lindau

Kam se letos chystáte vy?
Luc.

14. července 2013

Majitelka značky Cosm´etika: Život jedné neobyčejné české podnikatelky



"Teď už vím, že je možné úplně všechno a člověk by to měl nechat, ať se to stane, protože na každou neuvěřitelnou věc navazuje další neuvěřitelná věc," napsala mi jednou majitelky BIO dekorativní značky Cosm´etika. 

Jak se původně francouzská kosmetika vyráběná v Itálii dostane přes českou majitelku až do rukou arabským ženám, o tom jsem si popovídala s Michaelou Kochanovou. Třeba se z rozhovoru dozvíte, co se může stát, když si řeknete, že je možné úplně všechno...:-)


Jste majitelkou BIO dekorativní značky Cosm´etika, kterou ovšem vyrábíte v Itálii a koupila jste ji od Francouze. Jak tahle mezinárodní spolupráce vůbec začala?

Spolupráce začala asi v únoru 2011. To už jsem přes dva roky distribuovala berlínskou i+m Naturkosmetik a zákaznice poptávaly dekorativní biokosmetiku. Tak jsem hledala nějakou značku. Ta musela splňovat hlavně kvalitu, také cenovou dostupnost pro naše zákaznice a dobrou komunikaci s dodavatelem.



Takže jsem oslovila osm výrobců z Evropy, USA i Zélandu. Vyšla z toho Cosm´etika. Patřila francouzsko-italské společnosti. Stala jsem se distributorem a něco přes rok to tak fungovalo. Na jaře 2012 mi jeden z majitelů, což byl Francouz, oznámil, že Cosm´etika nesplnila zcela jejich očekávání a rozhodli se mi ji nabídnout k odkupu. Vlastnili ještě jednu značku a té se chtěli věnovat naplno. Mě si vybrali, protože po tom roce spolupráce věděli, že se o ni dobře postarám. Přeci jen do ní hodně investovali a nechtěli ji svěřit jen tak někomu. Podmínkou bylo, že ji přeberu se vším všudy, včetně existujícího skladu a že se vynasnažím obnovit výrobu, tentokrát už v mojí režii. Jednání chvíli trvala, ale nakonec jsme to domluvili ke spokojenosti obou stran a v červnu 2012 jsem se stala hrdou majitelkou. 

Chtěla jste vždycky podnikat s kosmetikou? Pokud vím, tak jste ještě exkluzivním distributorem značek i+m a Benecos...

S kosmetikou jsem určitě podnikat nechtěla. Ale jako zákaznici mi vadilo, že na našem trhu je tak málo dostupných bio značek. Nabídka biokosmetiky tu byla opravdu velmi úzká. Pro svoji vlastní potřebu jsem si nakupovala v Německu a při pohledu na tamní e-shopy přecházel zrak. Značka i+m mě zaujala jako zákaznici, tak jsem jen tak nezávazně napsala výrobci. To byl začátek roku 2008. Odepsala mi přímo paní Stamm, což je majitelka, ale také osoba, která vlastnoručně připravuje receptury i samotné výrobky.




Značku zrovna předělávali, měnili kelímky za lahvičky s pumpičkami, což bylo v té době velmi převratné a žádná značka tento typ obalů neměla. Také vytvářeli nové řady. Trvalo ještě asi půl roku, než mi paní Stamm napsala, že už mají hotovo. Tedy nebyla to podoba značky, v jaké je to dnes, do té to potom došlo postupem dalších let. Ale byla velmi moderní, jedinečný design, úžasné složení výrobků, byla jsem docela ohromena. A to ohromení dost rozhodlo.

Do té doby i tak nějak uzrál čas, takže takto jsem se dostala k prodeji kosmetiky. S Benecosem jsem začala pracovat někdy na přelomu roku 2011 a 2012. To už jsem distribuovala Cosm´etiku a potýkala jsem se u ní s nevhodnými odstíny makeupů a absencí tužek na oči. Což měl Benecos velmi dobré.





Nedávno jste uzavřela smlouvu se Saúdskou Arábií, kde se nyní Cosm´etika prodává. To zní docela jako kosmetická revoluce pro místní ženy. Jak se liší jejich požadavky od Evropanek?

Se Saúdskou Arábií spolupracuji teprve necelý půlrok, takže tamní situaci ještě nedokážu zcela zhodnotit. Saúdské ženy se líčí, ve srovnání s námi asi i výrazněji. Počítám s tím, že bude třeba pro ně vyrobit navíc tmavší odstíny pudrů a makeupů. V Saúdské Arábii jsem nebyla, takže jsem zcela odkázaná na komunikaci se saúdským obchodním partnerem. Spolupráce s nimi je ale velmi dobrá a velmi uctivá. Když nevezmu v úvahu řasenky a linky na oči, tak všeobecně mi připadne, že české ženy spíše kupují korektory, pudry a makeupy a zahraniční zákaznice spíše stíny a rtěnky.



Když jste začala spolupracovat s Lady boxem, strhl se neuvěřitelný zájem o Vaše výrobky, především o BIO pálené pudry a tvářenky. Je pravda, že já už taky po jiném pudru nesáhnu. V čem podle vás vězí ta oblíbenost?

Určitě v kvalitě. Naprostá většina pudrů a tvářenek jiných značek obsahuje mastek. A to i značky věhlasné a ukrutně drahé. Ten se používá kvůli nízkým výrobním nákladům. Má ale špatné vlastnosti. Výrobky na pleti moc nedrží, mastek vysušuje, ucpává póry, snadno ulpívá ve vráskách, navíc hrozně práší, což je kámen úrazu zejména u tvářenek.

Cosm´etika neobsahuje mastek vůbec. Místo něj je ve složení slída. Ta nepráší, dobře kryje a nemá všechny ty negativní vlastnosti mastku. Výrobky také obsahují vysoké koncentrace pigmentů, které jsou výhradně minerálního původu. Díky tomu se stačí očních stínů jen dotknout a už jste nalíčená, jak zákaznice s oblibou říkávají. Výrobci ostatních značek slídu a tyto vysoké koncentrace pigmentů nepoužívají, protože jsou velmi drahé. Mastek nakoupí za pětinovou cenu oproti slídě, takže zkrátka šetří.




Cosm´etika je značka bez kompromisů a proto se k ní zákaznice rády vrací. Navíc oproti výrobkům jiných značek v této kvalitativní kategorii se mi stále daří držet dobrou prodejní cenu. Další výhodou je, že se jedná o bio a vegan značku. Výrobky nezatěžují pleť zbytečnými chemikáliemi a při výrobě jsou respektovány etické standardy. Toto i uživatelky konvenční kosmetiky většinou vnímají jako přidanou hodnotu.

Ale teď k Vašemu životu. Jak reagovalo okolí, přátelé a rodina, když jste chtěla podnikat s kosmetikou, koupit si značku, zařídit certifikáty Vegan a bio a dostat ji do povědomí české veřejnosti?

Začátek byl velmi těžký. Nikde na internetu není žádná příručka jak být dobrým distributorem nebo majitelem kosmetické značky, takže člověk na začátku vlastně vůbec neví, jak se to dělá a musí na to přijít. Úspěch se tedy nedostaví hned, docela mu to trvá. Moje rodina viděla jen to, že hodně pracuju a bohatství a sláva stále nepřichází, takže v jejich očích naprostá marnost. Od práce mě odrazovali. Neposlouchala jsem je a dnes všichni uznávají, že jsem dobře udělala. Ono je důležité v životě dělat to, co člověk sám uzná za vhodné a nenechat se odradit od vizí, které ostatním připadají naprosto bláznivé.

Kromě majitelky jste i ta kreativní hlavička. Vytváříte a vymýšlíte si všechno sama – od nových výrobků, odstínů až po design výrobku. Jak vypadá takový Váš běžný den?

Můj běžný den začíná kolem šesté ráno. Zrovna řeším nové kosmetické obaly, které se vyrábějí v Asii a jsou na zakázku. Takže komunikace s asijskými dodavateli musí probíhat jako první věc, kvůli časovému posunu. Obaly vybírám sama a u nich je ještě podmínkou kompatibilita s plnicími stroji, což musí potvrdit italský výrobce kosmetiky. Je tedy nutné, aby od všeho dostal vzorky, čímž se celý proces výroby hrozně zdržuje. Ale zase odhalíte kvalitu obalu a když je špatná, je nutné hledat jiného výrobce. S designem výrobků je to tak, že výrobce obalů ode mě obdrží grafický návrh, který částečně vychází z úplně původní grafiky. Ten ještě upravuje podle možností a potřeb tisku a posílá mi k odsouhlasení. V asijských firmách komunikujete s někým, kdo má v popisu práce pouze komunikaci se zákazníkem, na grafické oddělení to posílá. Takže se s grafikem domlouváte zprostředkovaně, což znamená další zdržení nové výroby.





Řešit samotné nové výrobky a jejich odstíny už je pouze radost. Během dopoledne se také věnuji administrativě a organizačním záležitostem, ale také třeba vlastnímu účetnictví. Jako zákaznice jsem si neuměla ani představit, co všechno musí výrobce vyřešit, abych si mohla finální výrobek koupit. Na osobní schůzky s kýmkoli už není absolutně čas. Takže všechno probíhá přes telefon, mail a skype. Odpoledne balím zboží podle objednávek zákazníků. K večeru vyřizuji poštu a nějaké zbytky práce na počítači, jako je třeba ještě ta grafika, propagační texty, fotky výrobků a co je třeba. Pracovní den mi končí kolem dvacáté hodiny večer.

Byznys s kosmetikou (a ještě k tomu BIO) vypadá jako práce snů. Ale musíte se prokousat množstvím papírováním, právní stránkou věci, jednat s obchodními partnery a zajišťovat logistiku. Co je v těchto chvílích pro Vás tou největší motivací či odměnou?

Když jsem značku přebírala do své péče, tak jsem si říkala, že by bylo fajn mít také něco podle nás. Ty nejkvalitnější dekorativní výrobky v Evropě jsou vždy určeny primárně pro francouzský trh, který je hodně velký a asi nejnáročnější. Pro nás jsou ale barevně nevhodné. Německá dekorativka je barevně vhodnější, ale až na výjimky není tak kvalitní, protože tam jde vzhledem k velké konkurenci značek zase hlavně o cenu, což znamená horší vlastnosti. A zákaznice konvenční kosmetiky tato nižší kvalita často odradí od užívání bio dekorativky už po první zkušenosti.




Tak proč nespojit původně francouzsko-italskou kvalitu s českými požadavky. Tato myšlenka byla velkou motivací. A největší odměnou je, když mi zákaznice sdělí, že vlastní nějaký výrobek od Cosm´etiky a že je úžasný. Většinou mi dámy píšou, někdy mám možnost se s nimi setkat třeba na veletrhu. Samozřejmě jsem ráda, když mi řeknou i svoje výhrady k výrobkům. Neustále je to zlepšovat a zpětná vazba od zákaznic je velmi důležitá.

Jakou máte profesní deformaci:-)?   

Jednu mám. Neustále hodnotím, čím je která žena nalíčena. Dospělo to tak daleko, že už se nemůžu normálně dívat na televizi, protože můj mozek neustále zpracovává, jakou má ta dáma rtěnku, jestli by se mi tento odstín hodil do sortimentu, jestli tato barva očních stínů je tvořena kombinací fialové a černé nebo proč dnes redaktorka ve zprávách použila pudr se třpytkami, když jí to vůbec nelichotí. Nedokážu pochopit, proč je v nějakém filmu ve třech záběrech jdoucích po sobě herečka nalíčena nejdřív růžovým, potom oranžovým a následně opět růžovým odstínem rtěnky.



 
Které z výrobků (ať už Cosm´etiky, i+m či Benecos) sama používáte a za které dáte ruku do ohně?


Z Cosm´etiky používám korektor na kruhy pod očima. Dále sypký pudr, fialové oční stíny, řasenku a hnědou rtěnku. i+m má v sortimentu jeden superprodukt – Freistil sprchový gel. Je to asi jediná věc, kterou se můžu spolehlivě odlíčit, aniž by se vysušila moje extrémně citlivá pleť. A protože je to superprodukt, stačí jeden gel na celé tělo, nemusíte mít na každou část těla speciální gel. Také mám ráda šampon Rovnováha divokých bylin, protože dokáže prodloužit mycí cyklus vlasů a vlasy po něm vypadají svěže po delší dobu ve srovnání s jinými šampony. A Freistil hydratační krém, což je mimochodem nejprodávanější krém z celé nabídky i+m.


Michaela Kochanová

Cosm´etiku vlastníte už přesně rok. Na co jste za ten rok nejpyšnější a na co se do dalšího roku můžeme těšit?

Nejpyšnější jsem na to, že značka opravdu přežila, jak bylo v plánu a že pomalu vychází na svět nové výrobky. Před tím rokem byla její budoucnost nejistá. Bylo nutné se velmi rychle naučit všechno pro její zachování. Také bylo jasné, že pokud se výrazně nezvýší zájem, tak nebude možné výrobu obnovit. Dnes už máme nové řasenky a linky na oči. Hodně jsem u nich přemýšlela, jestli se držet původního vzhledu nebo jestli to trochu odlehčit. Především kvůli minimalizaci odpadu z obalů, ale také se bílý papír na řasenkách rychle ušpinil, což nevypadalo moc dobře. Nakonec jsem to odlehčila, odstranila papírové primární i sekundární obaly a přišla celá řada pozitivních reakcí. To mě motivovalo k dalším změnám.




Do konce léta se můžete těšit na nové rtěnky. Ty by měly mít solidnější obaly než před tím a hlavně se nebudou samovolně otvírat v kabelce. Následně vyjdou nové oční stíny. V jejich obalech chystám velkou inovaci a ta by se měla dotknout i pudrů. Co to bude, to si ale zatím nechám jako překvapení.
--------------------------------------------------------------------------

Tak. A teď víte, kdo se za celou Cosm´etikou skrývá:-)
Znáte tu značku? Máte něco vyzkoušeného?
Luc.