29. září 2013

Věrnost za věrnost Aneb Informační služba na Holanďana


Jakejpak věrnostní program.
Tohle je věrnost za věrnost.
Nebo věrnost až za hrob.

S Holanďanem zůstáváme věrni jedné sushi restauraci už asi rok.
Chodíme tam někdy spolu, někdy sami, jakmile ale chceme přijít s někým jiným, milý personál nám to dá vždycky vědět.

Situace no.1: 

"Doblý den, jdete pozdě, váš manšel zrovna odešel. Je to tak 5 minut. Šel tímhle směrem, tak běšte, to ho ještě dohoníte," křičí malá Vietnamečka. "Ale nébojte, byl tu sám a měl California Rolls," doplňuje paní. Na oběd jsem přišla sama, ale na Vietnamečce vidím, jak jí to mrzí a neustále, ať za ním ještě běžím.

Situace no.2:

"Doblý den, dneska jdete sama? Víte, že tu včera večer byl váš pán? Ale pšišel asi s kamarádem, takový menší pán, blonďák a blýle měl," přemítá v hlavě ta samá Vietnamečka. "Měli celou sushi loď."
Ha! A tohle se mi hodí vědět. Holanďan mi totiž tvrdil, že byli na pizze.
Tohle mu nedaruju.



"Takže včera byla pizza, jo?" začínám ten samý den večer.
"Jo jo, proč?"
"Páč jsem dostala děsně tajnou informaci, že to nebyla pizza."
"Co? Kdo ti co napráskal?"
"No kdo...ta Vietnamečka, prej jste měli sushi loď!"
"Ta můra! Já se to tady snažím tutlat a ona na mě takhle udá! Promiň, ale neměl jsem to srdce ti říct, že jsem měl sushi, když tys tu zůstala o chlebu..."

Situace no.3:

Holanďan jde na sushi:

"Doblý den, doblý den. Víte, že tu byla na obědě vaše manšelka? Ale nébojte, byla tu s takovou hódně vysokou slešnou," Vietnamečka ukazuje rukou asi metr nad sebe, "takový šelný vlasy měla, hodně hubená," opět specifikuje Vietnamečka.
"To musela bejt Bebe," odpovídá Holanďan.
"A měly avokado sushi a salát s lososem, víte o tom?"


"Takžes dneska byla s Bebe, jo?" taky se ptá s úsměvem Holanďan.
"Jak to víš?"
"Vietnamečka, zase jste se nacpávaly, co? No od vás dvou bych stejně nečekal, že půjdete na pivo!"

Věrnost za věrnost.
K věrnému pravidelnému nákupu člověk dostane i pravidelný přísun informací o tom druhém.
A to se vyplatí!

Máte nějaké podobné práskače ve svém okolí:-)?
Luc.

27. září 2013

Novinková mýdla Nonique + vyhlášení Nonique soutěže


Nedávno mě Nonique poctil balíčkem 2 tekutých mýdel.
Granátovým jablíčkem a Limetkou.
Tyhle dvě novinky jsem si přála z několika důvodů:

1.) Člověk hned doma stoupne na ceně, když dokáže vybartrovat i tak důležitý věci jako jsou mycí potřeby a ne takové zbytečnosti, jakými pro chlapa jsou laky na nehty, rtěnky nebo nedej bože pudry!

2.) Návštěva se bude vracet z koupelny se slovy: "Co to tam máš za hezký barevný mejdlíčka? A jak to, že to tak voní?"

3.) Postaráte se o BIO hydrataci ruček po celý den a nakrmíte je BIO rostlinkou Noni, aloe vera, olivovým nebo avokádovým olejem.

4.) Přestanete používat tuhá mýdla a předejdete tak rozblemcání, rozkouskování a rozpatlání všude možně.

5.) Začnou vám vonět ruce i chlap po celý den:-)


Takže to jen tak na okraj, proč jsem nechtěla krémy:-)
Abych to ale zrecenzovala:

Tekuté mýdlo Anti-Aging (300 ml)


Neboli granátové jablíčko. Mýdlo má chránit ruce před dehydratací, provonět je směsí malin, granátového jablka a acai. Zvláštní přitom je, že hlavní ingrediencí je aloe vera barbadensis, což je samozřejmě plus. Na to, že jde o BIO kosmetiku, která občas mívá problémy s pořádným napěněním, tady se toho člověk bát nemusí - jde vlastně o čirý gel, který vytvoří klasickou pěnu a má skutečně výrazně hezkou vůni, která na rukách ještě chvilku zůstane. Jestli má mýdlo nějaký anti-aging účinek, to nevím. Ale je to příjemná věc, která ruce nevysuší:-)

Hydratační krémové mýdlo (300ml) 



Neboli limetka. Snad každá značka světa má nějakou limetkovou vůni. Nemám to moc ráda. Možná ještě v kombinaci s verbenou, ale jinak mi to přijde takové...laciné, trochu záchodové, trochu ohrané. Nonique si tuhle vůni taky vybral, ale zřejmě pro přírodní ingredience (tedy žádnej chemickej citronek) to voní trochu autentičtěji. Jako by vám tam fakt tu limentku vymačkávali. Ve složení zároveň dominuje avokádový olej, olivový, Noni a opět aloe vera. Narozdíl od svého granátového-jablíčkového kolegy to není čirý gel, má krémovější složení, pění a voní stejně vydatně:-)

Soutěž o hydratační řadu výrobků (Hydratační tělové mléko + Krém na ruce + Mycí gel na obličej) jsme tu konec konců měli a kdo tedy z vás si ji doma vyzkouší?
Tentokrát se usmálo štěstí na čtenářku Kitty Polkadot. Balíček do soutěže věnoval BIO-shopík a já moc gratuluju k výhře.


Hydratační mýdla Nonique nakoupíte třeba právě na Bio-shopíku za 84 kaček, což mi přijde směšně málo na to, jak moc tyhle dva fešáci na umyvadle zaujmou a provoní:-)

Co se vám na vaší koupelně líbí nejvíc:-)?
Luc.

25. září 2013

Artistry vodové stíny, Lush rtěnky a Karel Hadek Shea Vita

Vogue, Lush, lipstick
Největší vydání Vogue a rtěnka Lush

Jelikož jsem se rozhodla, že říjen bude měsíc plný příběhů a soutěží, tudíž téměř bez kosmetických recenzí, musím stihnout ještě pár rychlých tipů.
A tak jsem si posvítila na tři výborné věci od Lush, Artistry a Karla Hadka.
Chci říct. Jsou to všechno dobré značky. Ale tyhle tři vychytávky mi usnadňují život asi nejvíc:

Artistry vodové stíny

Vodové stíny? Ano! Vypadá to jako lesk na rty, má to stejný pěnový aplikátor, ale jde ve skutečnosti o sametové oční stíny, které po nanesení jsou sakra mokré a trochu chladivé, ale dá se s nimi ještě pracovat a vykouzlit tak požadovaný efekt.

Artistry, vodové stíny, PR Petrarka, oční stíny, Amway
Vodové stíny Artistry

V balení jsem od Artistry dostala tři odstíny - pískový, růžový a tmavě fialový. Růžový nepoužívám, vypadám uplakaně a neumím z toho nic sexy vykouzlit. Tmavě fialová je super, je ale opravdu výrazná a je tak potřeba se s tím naučit pracovat tak, že nevypadáte jako s monoklem. Většinou aplikátorem jen ťupkuju barvu a prsty rozmažu doztracena. Ale chce to trochu cviku. Jakmile se to ale člověk naučí, postará se tím o dlouhotrvající barvu bez jediné chybičky, bez prášení, bez zalézání do vrásek.

Přesto to, o čem dneska chci psát je právě písková barva.
Je téměř neviditelná. A proto jí miluju. Aplikuju ji na celé víčko až k obočí. Poslouží výborně jako fixátor očních stínů i jako korektor. Zároveň projasní oční okolí i vnitřní koutky. A jedna věc - jakmile jím víčko potřete, jakékoli další stíny nebo linka na nich vydrží celý den naprosto bez hnutí. Přísahám, že za to skutečně nejsem placená, ale tahle věc prostě nemá konkurenci.



Lush rtěnky

Křiklavě růžovou Lush rtěnku jsem dostala. Teda rtěnku - je to barva na rty. Drží to jak nátěr laku a není možné to smýt ani jídlem, ani líbáním, ani pitím. První hodiny je tak výrazná, řvavá a intenzivní, že jste vidět na míle daleko. Cestáři by to mohli používat místo oranžových vest. I ve tmě by jich bylo vidět. A výrazně růžová drží po celý den, jen pak trochu zalézá do vrásek, tak je fajn to občas zkontrolovat.

Jenže růžová není moje barva. Dlouho jsem toužila po opravdu červené. Jenže rtěnka za víc jak 500 Kč, do té fáze jsem se ještě nedostala. Pěti kilo dám do terapie na vlasy, do krémů od Hadka, do věcí, které mají nějaký smyl (jakože vám přestanou padat vlasy, zahojí se jebáčky, vyžehlí pleť...) 
Ale za rtěnku?

Lush, Vogue, Lipstick, news
Lush rtěnka v odstínu Vášeň :-)

Nakonec jsem si to ale dokázala omluvit a rudě rudou si koupila. Nenosím rudé rtěnky, ale když už někam jdu do společnosti, tak chci nějak vypadat. A chci, abych nemusela rtěnku kontrolovat s každým usrknutím welcome drinku. Což s Lush nemusím. Je to lak, barva, která skutečně dobře drží. Občas jí jen přetřu bezbarvým leskem, aby nezalézala do linek na rtech.

Ráda ji doporučím, i když její trvanlivost je poměrně malá. Vychází mi zhruba na 9 měsíců, což bohužel nevypotřebuju ani náhodou. Jestli si ještě někdy nějakou koupím, tak jen v jemných barvách, které budu moc nosit každý den a vydělám tak barvu do posledního natření. Ale je fakt, že Lush má obrovskou nabídku odstínů:-)

Shea Vita - Karel Hadek

Už jste se báli, že ho nezmíním, že?
Inu, Karel Hadek nemá žádnou dekorativku, ale přišel s další vychytávkou. Čistým bambuckým máslem Shea Vita, které se ovšem velice jednoduše rozpouští, není tak tvrdé, hrudkovité a i v chladu se dá příjemně rozetřít. Taky velké usnadnění věcí. Vynikající pěstící účinky bambuckého másla přitom zůstávají stejné.

shea butter, shea vita, bambucké máslo, Aromaterapie, Karel Hadek, BIO kosmetika
Shea Vita od KH

Shea Vita používám na celé tělo, i na obličej. Tím, že je krémovější, tak mi stačí trošku a přitom nejsem zbytečně mastná. Nakapala jsem do něj trochu jalovcového oleje, který rozpumpovává lymfatický systém jak po těle, tak i v obličeji. A dá se tím i výborně odlíčit. A ptáte se na cenu? Za 50 ml dáte 95 Kč :-)

Tři malé kosmetické tipy, malé usnadňováky s velkým výsledkem.
A pokud mluvíme o Lush rtěnkách, tak i s pořádně výrazným výsledkem:-)
Znáte některou z těhlech věcí?
Luc.

23. září 2013

Druhá část: Cože? Já mám alergii na sushi? Já?

Pokračování z minula...



Najednou mi dojde, že tramvaj kolem mě se vylidnila.
Naproti zůstal jen spící bezdomovec.
Je dobře, že spí.
Kdyby si ode mně odsedl i on, zničilo by to ten poslední zbytek mého sebevědomí.
Chci říct. Domů přijedu naprosto zpitvořená, bolavá a svědivá.

"Pane bože, co se ti stalo, jseš úplně...zdeformovaná," vykřikne i Holanďan hrůzou.
Pak se sice snaží žertovat a dělat, že "tohle by sis fakt měla vyfotit na blog, jako že si ty příběhy fakt nevymejšlíš", nicméně bere klíče a odváží mě na pohotovost.

Sklání se nade mnou paní doktorka se sestřičkou.
Zkoumají každej otok.
Prý aby mohly určit diagnózu.
Prd. Koukají se zájmem, protože s tímhle se za celou dobu své lékařské praxe ještě nesetkaly.
Dostávám tři neuvěřitelně bolavý a oblbující injekce.



"Slečno, to nemohlo být ze sushi," říká mi paní doktorka.
"Sushi je tak excelentně zpracovaný, že i lidi, co maj alergii na ryby, jediný sushi můžou."
Ah, tady má někdo hodně rád sushi.
"Ale záleží na kvalitě surovin, samozřejmě."

Pane bože, dej mi alergii třeba na saunu.
Budu trpět zimou jako zvíře, ale zvládnu to.
Dej mi alergii třeba na chleba.
V životě už se pořádně nenajím, ale zvládnu to.
Dej mi alergii třeba na čokoládu.
Čeká mě sice hořký život, ale zvládnu to.

Ale bože, chraň mě před alergií na sushi.
Zvládnu toho hodně, ale tohle teda ne!
Napíšu závěť, ségře odkážu šatník, mamce kosmetiku a mobila, Holanďanovi zbytek svojí vejplaty a tenhle blog a půjdu se nějak s grácií oběsit.


A počkat...já mám zítra testovat sushi pro Pepa.cz
Slíbila jsem to.
Celej život se těším, že jednou dostanu příležitost testovat sushi a napsat za to recenzi a teď co? Oteču zase? Udusím se?
Je to 48 kousků.
To sním, kdybych se na tom měla zadávit.
Toho bohdá nebude, abych odcházela od stolu.

"Tak já to otestuju," nabízí se Holanďan.
"Chápej. Jestli je tam nějakej alergen - a to může bejt klidně ta octová rejže nebo třeba ta řasa - tak natečeš a tentokrát už si tě nechaj v nemocnici. Já to ochutnám a ty o tom budeš moc napsat," vysvětluje Holanďan.

A just to sežeru!
Naštěstí je menu jednoduchý, bez ředkví a krevet - hlavně losos, krab, okurka, avokádo...
A just to sním celý. O nějakej otok víc, to se ani nepozná.

Jaký je moje překvapení, že se už žádná alergie nekoná.
Je to dobrý.
Obličej pořád jak velbloud, ale na sushi alergická nejsem!
Nejsem!



Ještě za sebou nemám veškerá vyšetření, ale přátelé, je to snad v cajku.
Nic se odkazovat nebude.
Tenhle blog nepřejde do držení Holanďana (i když je mi jasný, že by to tenhle blog katapultovalo mezi blogerské hvězdy a Holanďan by si odnesl ocenění Blogerka Roku ve všech kategoriích...).

Nicméně děkuju za veškeré komentáře k minulému článku a pokračujeme dál. 
Luc.

PS: A ano, už jsem v procesu splaskávání, děkuji za optání.

21. září 2013

Cože? Já mám alergii na sushi? Já?



Sedím v parní sauně.
Neznám nic lepšího a uvolňujícího než si v tejhle zimě prohřát tělo.
Jo, je mi výborně!
Jen mě po pár minutkách začíná nějak svědit tělo.

Až pod ledovou sprchou vidím pár drobných svědivých pupínků a strašidelně vypadající červený flek na břiše.
Ale jsem flegmouš. Se z trochy pupínků nesložim, že jo.
Je fakt, že lidi do sauny kapou kdejakej sajrajt (místo aby spoléhali na skutečnou Aromaterapii, že pane Hadek?) a pak vás to jen zbytečně dráždí.

Svědivost trochu ustupuje, a tak dávám dalších pár koleček sauna-sprcha, sauna-sprcha.
Vždyť jsem to říkala, že to nic není.
Mám hroší kůži.
Jde vždycky o to, nedělat z komára velbl...kurva!



Ten pohled v zrcadle!
Fakt velbloud!
Tělo možná svědit přestalo, ale zato mi otejkal obličej.
Ne že jako lehce otejkal...on se zvětšoval do gigantických rozměrů.
Boule mi deformovaly jak obočí, tak hlavně tvar očí.
Tlačily, bolely a pořád narůstaly.

Zrůdička je příliš slabý oslovení.
Zvlášť když vám natejká hlavně pravé oko a levá čelist.
Takhle mám jet přes celou Prahu domů?
Okamžitě mizím, nasazuju obr sluneční brejle a pádím na tramvaj.

Já vím, je deset večer, všude tma a já machruju s brejlema.
Sedím v tramvaji a je jasné, že brejle nezakryjou všechno.
Otoky na tváři, které se pořád zvětšují, prostě člověk nezakryje.

Když už to ale vypadá, že dojedu bez problémů domů, začíná mě zase svědit tělo.
Ne, jen to ne.
Všechno mě svědí.
Začínám sebou šít.
Hlavně nenápadně, říkám si a snažím se jemně čas od času prstíkem poškrábat na rukou, po minutce zase nenápadně na břiše, pak zase chvilku dělám jako že nic.
Ale nejde to.

Po chvíli úmorného snažení, kdy furt chcete vypadat jako člověk, na to seru.
Začínám se drbat tak, jak potřebuju.
Pod krkem, bradu, musím rozepnout bundu a poškrabat se na břiše.
Šílím bolestí a svědivostí.
Tohle už je trochu moc i na otrlé spolucestující, takže si lidé začínají odsedat.
To chápu.
Nejen, že jsem nateklá jak gorila. Já se ještě drbu jak šimpanz!
Zdrhej, kdo můžeš!



Začíná mi všechno docházet.
Alergická reakce. Spíš alergickej útok.
Ale na co? V životě jsem se po ničem ani neosypala!

A pak mi to dojde - měla jsem ten den poměrně exotický sushi.
Výjimečně jsem si chtěla dopřát něco lepšího.
Tak jsem sáhla po něčem se smaženou krevetkou a jakousi japonskou nakládanou ředkví.



Debilní ředkev!
Největší noční můra se tak stává skutečností - co když jsem alergická na sushi?
Před očima se mi přehrává celej můj (zatím tak krátkej) život.
Je mi totiž jasný, že případnou alergii na sushi nemůžu přežít...

...pokračování příště...

19. září 2013

Jak jsem poprvé letěla letadlem. Sama.

Upozornění: 
Tenhle článek nezobrazuje mou inteligenci, nýbrž mou nemateriálnost. Pochopíte.



Bylo mi 19. Poprvé jsem letěla letadlem. Sama. To vysvětluje mnoho.
Jela jsem do Holandska.
Měla jsem paniku z toho, že sednu do blbýho letadla a dopadnu jak Kevin ze Sám doma.
Narozdíl ode mně, Kevin měl totiž tátovu kreditku.
Já měla 50 éček v kapse.

Ale všechno jsem bravurně zvládla.
Musela jsem se poklepat po rameni, jak jsme usedli v Amsterdamu.
Navíc už tenkrát jsem nabyla dojmu, že naprosto bezpečně poznám Holanďanky - většinou světlé typy, přírodní blond, červené a široké tváře a sportovní styl.
A tak jsem se jich chytrá držela při výstupu.


Jsem si teda myslela, jak jsem chytrá.
Můj omyl se ukázal později.
Nicméně - já doletěla.
Já sama!
Borec, holka, borec.

Následovala jsem partičku těchto holandských dam, která mě dovedla až za Holanďanem.
Byli jsme nadšení se zase vidět.
Po chvíli si toho ale všiml i on: "Honey, Tys přijela jen tak, bez kufru?"
"Jak to myslíš, bez kufru? To si tady přeci vyzvednu, ne?"

Chci říct. Jasně, že si ho vyzvednu, že jo.
Nejsem Madonna, aby mi ho posílali nebo táhli poslíčci.
Fakt blbá otázka.


"Počkej, ale to si musíš vyzvednout v tom odbavovacím prostoru, nebo jak se tomu říká," trhne Holanďan a táhne mě k informacím. Tam dostává tip, aby se zeptal tam a tam.
S Holanďanem bušíme na dané dveře, kde zřejmě o půlnoci už každý spí.
Pak jim holandsky můj drahý něco vysvětluje, pán zkontroluje, se kterým dementem to takhle chytrej a sympatickej chlap přiletěl a říká, že s tím nemůže nijak pomoc, ale ať zkusíme zase další dveře.

Nakonec se dostáváme až do útrup celého letiště.
Teď mi to dochází - ta skupina Holanďanek letěla tak krátkou vzdálenost bez kufrů a já je slepě následovala. Takže jasně, nešli si vyzvednout zavazadla a proč já bych koukala, že jo.

Holanďan opět vysvětluje (s hrůzou v očích) celou vzniklou situaci novýmu chlapíkovi.
Pán z toho nemůže, nahlas se směje.
Zřejmě ještě neviděl ŽENSKOU, která by si zapomněla vyzvednout to nejdražší, co na letišti má. Svůj vlastní kufr napěchovaný půlkou šatníku, půlkou botníku a půlkou koupelny.



Jo jo, sranda, pánové.
Kde najdu kurva ten kufr?
Pán mě posílá přes dvě obří haly a tam prý - pokud mi kufr nesbalil někdo jiný - bude.
A byl!

Jen už mi frajer neřekl, jak se dostat zpátky, a tak jsem tam před bezpečnostníma kamerama podlejzala různý záterasy, snažila se přes ně dostat kufr a zároveň se bála alarmu. Jsem na ten Útěk z vězení fakt neměla koukat.

Tak už víte, proč jsem vás upozorňovala na svou inteligenci předem.
Co vy a cestování/letání/kufry?
Těším se na vaše příběhy:-)
Luc.

17. září 2013

Giveaway o balíček Nonique výrobků


Nonique.
Tu značku všichni známe.
Láká překrásně barevnými obaly, neuvěřitelně voňavými krémy, BIO ingrediencemi a hlavně výtažky z ovoce Noni, které u jiných evropských značek snad vůbec nenajdeme.

Minulý rok tu o pár těch nejšťavnatějších výrobků byla giveaway, takže už je na čase si ji zase zopakovat. Tentokrát půjde o sadu 3 výrobků z Hydratační řady, které do soutěže věnoval e-shop Bio-shopik.cz
Co se dneska vyhrává?




Hydratační mycí gel na obličej (100ml)

Hydratační mycí gel na obličej obsahuje spoustu cenných složek pocházejících z ekologického zemědělství. Díky kombinaci listů BIO Noni, BIO Aloe Vera, BIO avokádového oleje a BIO olivového oleje je pleť dokonale hydratovaná, vyčištěná a osvěžená. Mycí gel je vhodný pro každý typ pleti. Se svěží vůní limetky a zelených olivových listů.





Hydratační tělové mléko (200ml)

Hydratační péče o tělo s BIO plody Noni, BIO Aloe Vera, BIO Olivovým olejem, BIO avokádovým olejem a BIO mandlovým olejem je vhodná k péči o zvlášť dehydratovanou a suchou pokožku. S vůní čerstvé limetky a zelených olivových květů.





Hydratační krém na ruce (75ml)

Hydratační, regenerační a ochranný krém na ruce s tou nejlepší recepturou s BIO listů Noni, BIO Aloe Vera, BIO avokádovým olejem, BIO bambuckým máslem a BIO olivovým olejem. Osvěžující vůně limetky a zelených olivových květů.

Přírodní certifikovaná kosmetika NONIQUE je plná karibského slunce. Tentokrát vás unese opojnou vůní citrusových plodů, podmanivá vůně limetky a manga prostoupí vašim tělem a uvolní vaše smysly...


Podmínky soutěže:

  • Být pravidelným čtenářem tohoto blogu (přes GFC)
  • Dát „Like“ Fb stránce Bio-shopik
  • Uvést do komentáře svůj email, kde vás budu kontaktovat o výhře:-)

Soutěž trvá od 17.-24.9. včetně a jednoho výherce, který splní obě podmínky, vybere Random.org.
Takže držím palce a nechť to vyhraje ten, kdo po tom touží nejvíc:-)
Luc.

15. září 2013

Trombolin pro Holanďana: Pitná kúra pro odolné kapiláry

Z tohohle hrnečku můžu pít jenom já!

Jak jsem Holanďana málem umřít nechala, to byl nejčtenější článek minulého roku, který jsem sepsala poté, co jsem se probrala z toho šoku - Holanďan nemá rýmičku a kašlíček. On má trombózu v noze a rozsáhlou embólii na plicích.

Naštěstí lékaři zasáhli za pět minut dvanáct a po pár týdnech se mi drahý vrátil domů.
Kurýruje se z toho ale ještě dneska. A jelikož trombóza není žádná sranda a zase jsem to chtěla mít ošetřený na všech frontách (já se totiž náhodou starám), sáhla jsem po bylinkách - bylinném čaji Trombolin od Dr. Popova.



Holanďan pije litry čajů denně. Většinou bylinných, a tak byl za Trombolin rád.
Chutná dobře, vlastně mě chutná hodně - připomíná mi šípkový čaj, ale není tak fádní. Je v tom více chutí, ostřejší bylinky výborně namíchány s těmi jemnými a uklidňujícími. Čaj se klasicky jen zalije horkou vodou, žádné vaření na plotně.
Je to ovšem čaj sypaný. A co je sypaný, to musíte Holanďanovi naservírovat až pod nos.

Je jako dítě - můžete mít zahradu plnou výborných broskví, třešní či jahod, ale dokud mu to nepřinesete domů, nepřeberete, neumyjete, nevypeckujete, pak se toho nikdy nevšimne.
Naštěstí jsem někde v Německu koupila sáčky na čaj, takže příprava je jednoduchá - vezmu sáček, hodim do něj kávovou lžičku bylinek, zavřu, zaliju a servíruju.

Donedávna to tak byl jen Holanďanův čaj.
Ale jednou jsem o tom přemýšlela...on měl trombózu a embolii. Od té doby je léčen, chodí na samé kontroly a bere prášky na ředění krve. A testy má stále lepší.
Zatímco já - já mám sedavé zaměstnání, na zadku sedím celý dny, nic na ředění krve neberu - ježiš, vždyť já to taky potřebuju. Jako sůl. Co když se mi stane to samý? A tak jsem to začala pít taky.



Trombolin:
  • snižuje krevní srážlivost
  • omezuje tvorbu trombů
  • zkvalitňuje krevní oběh a odolnost kapilár
  • pije se dlouhodobě 1-2 šálky denně
  • obsahuje komonici, která udržuje zdravou krev

Pokud se s něčím podobným potýkáte nebo tomu jen chcete předcházet, mrkněte na Trombolin. Objednat ho můžete v každé lékárně a 50g vás přijde na 45 Kč. Na zdraví!
Luc.

13. září 2013

O čem Češi povídají na dovolené


Angličani si hodiny dokáží nesmyslně povídat o počasí.
Italové zase dokáží půl den básnit o kávě.
Celý život jsem si myslela, že my Češi žádnou podobnou povídací úchylku nemáme.
Až do toho osudného dne...

Jezera Solné komory, horká červencová neděle, Rakousko:
Holanďan se koupe v ledovcovém jezírku, zatímco já se chladím ve stínu. Zase takový horko, abych lezla do ledovcový vody, není.
Vedle mě sedí dvě Češky - paní po padesátce:



"...tak jako dneska jsem udělala jenom polívku, to stačí. Nemusím jim taky furt vyvařovat. Ale večer, večer udělam guláš," povídá jedna druhé.
"To tady chceš dělat knedlíky?"
"Hele, ne, dám to s těstovinama."
"S těstovinama to není dobrý, to ti nikdo jíst nebude," radí druhá.
"No já vím, ale já tu nemám všechno na ty knedlíky a kupovanej, ten tu nekoupíš. Takže budou holt těstoviny, jednou to přežijou."

Paní se na chvilku odmlčí a začne znova:
"Maruško, já už vůbec nevím, co vařit, co děláš ty?"
"No včera jsem udělala jenom ty čínský nudle se zelím. Jako nebylo to špatný a člověk v těhlech hicech ani nemá hlad na něco hutnějšího. Jinak jsem vzala lunchmeat, každej den dělám na pláž řízky a zejtra chci udělat  zapejkaný brambory."


"Jo vidíš, to je dobrej nápad. Já myslela, že udělám špagety, ale to víš, to je hladovina, toho se člověk nenají."
"To né no, ale tak udělej sekanou s bramborem a máš to. To jsem dělala ten první den, s kaší a jaká to byla dobrota..."
"To bych mohla, viď? Já už fakt nevím, co tu mám vařit. To maso je tu tak drahý, to si dáš radši brambory s mlíkem."

Po půlhodině rozhovoru přichází zřejmě syn jedné z dam s jeho přítelkyní.
Přítelkyně jim přinesla zabalený grilovaný kuře.
Tchýně okamžitě začíná zostra:

"Jano, doufám, že si to tu nekupovala, víš jak je to tady drahý? Takovejhle kousek kuřete, klidně i tři stovky za to dáš!"
"No to kuře je kupovaný, ale tak drahý nebylo. A gril jsme máme v penzionu, tak jsme včera grilovali," vysvětluje holčina.
"No tak to jo, už jsem se lekla."


Tu neděli mi došlo, že i my Češi máme svou vlastní úchylku, o čem povídat.
Dovolená nedovolená.
A není to kupodivu jídlo. Je to vaření.
Bůj žehnej Britům!

Jaké dialogy jste si vyslechli v zahraničí od Čechů vy?
Díky za všechny vaše příběhy:-)
Luc.

11. září 2013

Co o vás lidi říkaj, když neví, že jim rozumíte...



S Holanďanem na sebe většinou mluvíme anglicky.
Zvlášť když cestujeme.
Občas jsme totiž schopní udělat něco tak trapnýho, že je lepší se maskovat angličtinou.
Chci říct. Už tak nemá ČR ve světě tu nejlepší pověst.

Je to zvláštní. Možná nepoznám různé přízvuky, ale anglicky mluvícího Čecha vždycky.
Děláme totiž stejné chyby, máme stejný akcent a jako ostatní slovanské národy neumíme používat správně členy. A používáme české předložky.

Nastupujeme s Holanďanem do vlaku z Berlína do Prahy.
Ani jeden nejsme rodilej mluvčí, ikdyž Holanďan má angličtinu bez chybičky.
Sedáme do kupíčka s partou Češek a jednoho Čecha.



"Ty vole, ty maj kufry," zařve klučina.
Dělám, že nic. Že nerozumím. Se třeba něco dozvím.
"No...a on má větší než ona. A pak že my ženský toho taháme tolik," směje se holčina.
"Sim tě," opravuje jí kluk "beztak jí to všechno tahá on, víš jak. Anebo je Američanka."
"Proč Američanka?"
"Jsem slyšel, že Američanky jsou úplně posedlí depilací, že jako nikde ani chloupek. Jo, měl bych se tam někdy podívat. Ale jak se furt holej, tak sebou furt tahaj plno holících pěn a krémů a takovejch těch sraček, protože jsou úplně posedlý. A holí se prej jako denně," chytračí kluk.

Tohle jsem asi fakt slyšet neměla.
Protože teď nevím - co když se prořeknu a odpovím strojvedoucí česky?
Chci říct. Zkuste si někdy rozumět své vlastní mateřštině a přitom obratně reagovat anglicky. To nejde!
A jakmile se prořeknu, tak oni se začnou stydět.
A já taky. Páč si začnou myslet, že když nejsem Američanka, že jsem beztak zabobřená.
Bože!


Po hodince otevírá Holanďan svou ekonomickou bichli a jde pracovat.

"Ty vole, to bude nějakej divoch, ten jede," komentuje klučina Holanďanovo podtrhávání a dělání si poznámek. "To musí bejt mozkovna. Se vsadím, že je učitel. Ty jsou nejhorší tyhle. Si myslí, že nás to taky musí bavit!"
"Jo, jako Tománek, ten nám dával kouř," doplňuje holčina.
"By mě zajímalo, co asi dělá ona, asi nic moc chytrýho..."

Fajn. Nejsem vědec, nejsem génius, ale bože...to vypadám tak krutě tupě?


Za nějakou chvíli se jde Holanďan projít a přijde s tím, že vlak je skoro prázdnej, tak jestli si nepřesednem vedle k okýnku.

"Ha ha ha, oni chtěj k okýnku," směje se holčina.
Tak vida, oni rozumí. Ale přízvuk nepoznaj. A zřejmě ani na trase Berlín-Praha Čechy nečekaj.
"Si myslí," dodává, "že se jako bude na co koukat. No jo no, Amíci. Za chvilku přejedeme hranice (do Čech) a to teda budou čumět!"
A partička se směje.

Debilní kecy Čechů na dovolené, to mi to připomíná.
Ale člověk se o sobě hodně dozví, když ti druzí neví, že jim rozumíte.
Co vy? Stalo se vám něco podobného?
Slyšeli jste něco, co jste neměli?
Nebo naopak - řekli jste něco někdy nějak moc nahlas:-)?
Luc.

 

6. září 2013

Pozor na italských hranicích!


Jede si takhle Holanďan z Holandska přes Švýcarsko zpátky do Itálie, když ho na italské straně hranic čapnou Italové.

Italští celníci: "Zastavit, pane. Vy k nám pašovat drogy!"
Holanďan: "Drogy? Ne, to bude nějaké nedorozumění, já tu žiju, pracuju a vracím se domů,"
Celník: "Vystupte si, pošleme do auta speciální výcvik psa!"
Holanďan: "OK, tak si to prohledejte, ale já jsem už dva dny na cestě a rád bych ještě večer dorazil domů."
Celník: "Kde vy tady doma?"
Holanďan: "Ve Florencii, pracuju tam na EUI."
Celník posílá do auta psa...

Pes (ťuťu ňuňu hafík) reaguje pouze na otevřené balení čokoládových perníčků.


Holanďan: "Vidíte, nic tam nenašel, ha!"
Celník: "Vy pašovat drogy. Právě jste to přiznal. Kde je máte schované? Přiznejte se!"
Holanďan: "Tak pozor: nic jsem nepřiznal, nic jste nenašli, nic nemám. Proč bych jako pašoval drogy? Jak jsem řekl, pracuju pro EUI ne pro Berlusconiho a právě jedu z technické z Holandska,"
Celník: "Když vy se přiznat, já vás jenom zapsat, vzít drogy, dát pokutu a vy ject dál. Když vy se nepřiznat, já vám muset zabavit auto!"


Po hodině...

Auto kompletně rozebráno a znovu smontováno, prohledáno celou mašinérií celníků. 

Holanďan: "Tak už mě laskavě pustíte? Já bych fakt rád do setmění byl doma!"
Celník: "Vy se přiznat, že mít drogy a ukázat kde!"
Holanďan: "Máte vy vůbec právo takhle křivě obviňovat lidi a nutit je k něčemu? Máte vůbec právo mě tady držet, prohledávat mi auto a lhát o tom, že jsem se přiznal a to všechno bez důkazů? Není to vlastně zakázaný?"
Celník: "Můžete jet!"

No, takže kdybyste náhodou chytli na hranicích nějakého podobného pána, už víte, co máte říkat (a že ho zdravíme). Před italskými hranicemi neotevírejte žádné jídlo a sladkosti, neboť vám na ně pošlou hafíka. A budou tvrdit, že máte drogy.

Šťastnou cestu.
Luc.

4. září 2013

Křemíková bomba pro zdravé vlasy, nehty i pleť



Když jsem v tom kritickém bodě, kdy mi při mytí vlasů zůstala ve vaně půlka vlasového porostu, řekla dost a jala se se svou kšticí něco dělat, začala jsem na všech frontách.

Tak například:

  • Skončila jsem s chemickými barvami na vlasy, přešla na přírodní hennu
  • Skončila s pěnivými šampony, přešla na mycí oleje či hlínu bez tenzidů
  • Skončila naprosto se všemi silikony ve vlasových a stylingových produktech
  • Koupila si fén a studeným vzduchem jsem kořínky vlasů začala fénovat (aby je voda nedehydratovala, že)
  • Přestala jsem se starat o roztřepené konečky vlasů, jelikož ty už neuzdravím a začala se věnovat vlasové pokožce
  • Nakoupila si skutečné BIO poklady v péči o vlasovou pokožku a začala je vtírat 3x týdně
  • Začala používat rozmarýnové oplachy na posílení vlasových cibulek a růst vlasů
  • Začla brát křemík, rybí olej i béčko ve všech podobách

9 měsíců uplynulo jako voda a s čistým svědomím říkám, že se moje vlasy mají tak dobře, že radši drží na hlavě a nepadají. Za 9 měsíců vlasy překročily svou původní délku a ač mám konce pořád vysušené, nové vlasy vyrůstají silné a zdravé.



O tom všem už jsem tu ale psala.
Psala jsem i veškeré recenze na dané výrobky, které mi pomohly.
Dneska tak zbývá doplnit seznam zlepšováků vlasů o jednu věc - o čaj Křemíková bomba. 
Jsou to sice bylinky, takže na ně člověk musí jít pomalu, ale pakliže se překope celá vlasová péče, taky umí pomoci. A narozdíl od různých masek na vlasy mi nezruinují vejplatu.  

Křemíková bomba

Obsahuje byliny, které pročišťují organizmus a udržují zdravé vlasy, kosti a pokožku:
Přeslička – pro zdravý růst vlasů, pěknou pokožku a pevné kosti
Truskavec – působí jako antioxidant díky obsahu stilbenu a resveratrolu
Kopřiva – pročišťuje krev, a tím přispívá k dobrému stavu pleti

Upřímně - já tenhle čaj piju jen a jen kvůli těm vlasům. Ale čištění krve a nějaké antioxidanty jsou taky fajn. Naučila jsem se jej pít denně aspoň dvakrát, protože ani bylinky by se neměly podceňovat. A protože všechno jde ruku v ruce.

Jsem velký pijan čajů. Nepiju vlastně nic jiného. Doma máme s Holanďanem přes 30 druhů, ale pijeme je rychlostí blesku. Přesto se mám z některých bylinek strach. Chci říct. Některé jsou tak hořké, že se musím přemáhat, abych to balení vůbec vypila.



A může to mít klidně za účinky zvýšení inteligence, stejně to nedopiju.
Ale takových bylinek je málo. A díky bohu, nepatří mezi ně ani Křemíková bomba. Naopak. Je docela dobrá. Má velice jemnou chuť, skoro až takovou mléčnou jen s jemným nádechem osvěžujících bylinek. Takže pít to několikrát denně je to nejmenší.

Čaj má zlepšovat kvalitu pleti, zubů, vlasů a nehtů. Omezuje padání vlasů a obsahuje vysoký podíl organického křemíku. Je ideálním nápojem, který doplňuje do organismu vitamíny, minerály a další důležité látky v přírodní a dobře vstřebatelné formě. Dá se pít horký i vychlazený:-)

Křemíkovou bombu vyrábí firma Dr. Popov a to jak v sypané formě, tak i v sáčcích:
Křemíková bomba (sypaný čaj) koupíte za 45 Kč/50g
Křemíková bomba (sáčkový čaj) vás vyjde na 40 Kč/30g

Na jakých bylinkách ujíždíte vy?
Luc.


2. září 2013

Pudr do koupele a tělové mléko Töpfer + vyhlášení giveaway



Pudr. A do koupele. To jako na zmatnění a vysušení pokožky?
Právě naopak.
Nevím, kolik značek na světě tohle vyrábí, asi jen jedna - dětská BIO kosmetika Töpfer. A to už více jak sto let, takže prý kvalita prověřená generacemi.

Možná generacemi německých babiček, k nám se tahle značka dostává teprve teď.
Co to tedy pudr do koupele je, co od něj čekat a na co ho použít?

Otrubový pudr do koupele

Očekávám něco jako bílou mouku, která mi zbarví vodu a okamžitě se rozplyne. A kdepak! Pudr jsou jak otruby, co dáváme do jídla - ve vodě se nerozpouštějí, nebarví vodu a taky téměř nevoní. Tedy pokud nebudete očuchávat přímo pudr v balení - to pak voní přímo návykově. Něco sladkého (to bude ta syrovátka) s trochou osvěžujícího rozmarýnu. Dokonalá vůně!

Pudr do koupele je pro zážitkem hlavně pro mimča a pro lidi s velice citlivou či suchou pokožkou. Tento pudr/prášek z pšeničných otrub je tvořen převážně otrubami a esenciálními oleji. Otruby nejenže zázračně působí na naše střeva, ale i na pokožku, obsahují proteiny a vitamíny v tucích rozpustné. Otruby jsou doporučovány i pro ekzematózní pokožku.



Jde tak o jemnou péči, která už při samotné koupeli čistí pokožku, takže už se nedoporučuje používat sprchové gely, které kůži odmašťují. Pudr pomáhá na hodně suchá místa a stojí především na organické syrovátce, pšeničných otrubách, olivovém oleji, lecitinu a éterických olejích.

Nejsem citlivej jedinec, a tak netuším, jakou úlevu přináší při ekzémech či alergikům, jako suchar ale můžu říct, že na suchou pokožku je velice příjemný a oceňuju, že čistí i bez mýdla. A díky té vůni, kterou očuchávám přímo z krabičky, je mi jasný, že ho budu potřebovat prostě už pořád.

Tělové mléko 

Hned po koupeli, ještě na vlhkou pokožku, vmasírovávám tělové mléko Töpfer - je jemné, jako byste dítě chtěli jen tak zlehka přetřít, ale bojíte se na jeho malé tělíčko přitlačit. Podobná je i vůně - ze začátku si říkám, že klasický citronek, to má snad každá BIO kosmetika. Pak se v tom rozvoní něco sladkého (mandle?) a ve finále voníte úplně stejně jako mimino:-D



Mléko rovněž obsahuje pšeničné otruby, éterické oleje, organický měsíček, bambucké máslo i olivový, jojobový a mandlový olej. Takže ač jemné jak pírko, na nedostatek hydratace si nemůžu stěžovat. Ikdyž znáte mě...já mám nejradši hutné a těžko rozmazatelné krémy. Ale to jsem prý jediná svého druhu.

Oba výrobky jste teď mohli vyhrát v giveaway, která včera skončila. Výrobky do soutěže věnoval Bio-shopik.cz a přihodil ještě jednu věcičku navíc - BIO dětský pudr.
V soutěži, kterou vybíral Random, zvítězil komentář číslo 2.


Výherkyní celého balíčku se tedy stává Karolína Zámečníková a já moc gratuluju.
Vy ostatní dostanete šanci na výhru o BIO produkty brzo. Hodně brzo:-)

Otrubový pudr do koupele zakoupíte v na Bio-shopíku za 186 Kč/250g
Tělové mléko za 190 Kč/ 200 ml
Luc.