10. ledna 2014

Pane doktore, říkejte mi něco hezkýho



Ta noc, kdy mě přijali do nemocnice, byla tristní.
Příliš mnoho krve.
Abych mohla dostávat transfúze, potřebovala jsem zavést kanylu. A to byl kámen úrazu.

Už u prvního pokusu mi praskla žíla.
Myslela jsem, že existuje rozdíl mezi žílou a tepnou, ale zřejmě ne. Krev tryskala i z té malé žilky tak, že by stačilo na pár litrů krvavé polívky.

Druhý pokus, na druhé ruce, byl obdobný.
Další dva pokusy, tentokrát u předloktí, už nevydaly ani slzu krve.
To už se mi zvedal kufr i s celou večeří, začala jsem se potit, hystericky fňukat, škubat sebou a omdlévat při pohledu na své zmodralé horní pahejly.

Dali mi půl hoďky "na uklidněnou, slečno," a pak na mě poslali doktora.
Přišel mladý, velice pohledný a sympatický pan doktor.
Tak sympatický, až jsem se styděla před ním ukázat v takovém stavu - celá zpocená, divoká a od krve.

"Ať už se pokusíte o cokoli, tak si se mnou nejdřív povídejte," říkám mu na začátek a až pozdějc mi dojde, jak pitomě to muselo vyznít. "Říkejte mi něco hezkýho!"


Pan doktor přikývne, usadí se vedle mé postele a začne:

"Z toho si nic nedělejte, mladá paní. To takhle vyvádí víc lidí už jenom když jim bereme krev. Někomu prasknout žíla, tak už ho křísíme!"

"Když tak na vás koukám, jste nějaká hodně žlutá. To máte v rodině nebo mám zkontrolovat, jestli se vám neuvolňuje moc žluči?"

"A další věc - necháme vám zkontrolovat i štítnou žlázu, když už jste tady, máte nějak moc velké a vypouklé oči."


Prý říkejte mi něco hezkýho.
Snažím se odvést téma od svých fyzických nedostatků a ptám se, dokdy budu připojená k té konzervě krve.

"Zhruba tak do tří do rána, dýl ne. Pak vás už necháme spát."
"Ale mám dobrou zprávu," pokračuje.
"Že vás budeme mořit do tří do rána, tak vás necháme si trochu přispat."
Super.
Už jenom chvilka utrpení a pořádně se prospím.

"Takže v kolik je ráno budíček?" ptám se s úsměvem.
"No normálně v pět, ale vás sestřička nechá spát tak do šesti. Musíte se pořádně prospat, vždyť s takovou chudokrevností musíte být naprosto vyčerpaná."

Vstávaní se slepicema

Ta noc, kdy mě přijali do nemocnice, byla tristní.
Nevím, jestli mě víc vyčerpával ten nedostatek červených krvinek, nebo ta představa vstávání se slepicema. Slova pana doktora mi ovšem tak dokonale rozproudila krev, že mi kanylu bez problémů zavedl...
 
Někdo podobné zážitky?
Luc.

29 komentářů:

  1. Ježiš to je hrozný! Jsi šíleně statečná já už bych tam sebou práskla.. :D! Včera jsem dělala mému milému svačinu do práce, koukám na zem na psa a řežu rohlík, fik a už jsem v prstu i s nožem, tak mi to přítel rychle opláchl a já jsem se v koupelně začala tak potit a bylo mi špatně až na omdlení, jsem si musela rychle lehnout! :D... Opravdu jsi silná, jen tak dál, ať je to co nejdříve v pořádku :-* !

    OdpovědětVymazat
  2. Ja patrim do skupiny ludi, ktori pri pohlade na krv odpadavaju.. ;-) Cize sestricka mi zoberie krv, co este statocne zvladam, pozriem na skumavku a uz ma kriesia.. Uz teraz sa desim toho, ked raz moje dieta pride za mnou s dakou krvavou ranou a ja sa pred nim namiesto utesovania a prelepovania leukoplastom 'zlozim' :-S drz sa, coskoro bude lepsie! :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ja omlevam i pri ockovani, tohle bych uz nesnesla. Furt doma rikam, kdyby mi nekdy neco bylo, rovnou me zastrelte:D

    OdpovědětVymazat
  4. No my trenujem brani krve s kamoskou vecer u vina =D

    OdpovědětVymazat
  5. Drž se, ať už jsi co nejdříve doma! Doktoří jsou doktoři no:-)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc na tebe pořád myslím! Už to bude jen lepší. Z odběru krve je mi vždy blbě. Zavedení kanily pro mne bylo horší než porod, vážně.

    OdpovědětVymazat
  7. Teda já se divím, že jsem to vůbec dočetla... nemocniční story plné krve a různých zákroků mi většinou nedělají vůbec dobře... fyzicky.
    Co se spánku v nemocnici týká, možná by měl někdo přijít s nějakým výzkumem... a hodně ho zpropagovat... že nejen zdravým lidem prospívá spánek, ale i těm nemocným :-) Budit někoho v 6 (a ještě vykládat, jak je to pozdě) mi přijde spíš jako v trestaneckém táboře, kde se snaží člověka zlomit právě únavou. Ono, když je člověk nevyspalý, tak ten imunitní systém pracuje líp, že... nasadí sebezáchovný režim a snaží se člověk z té nemocnice co nejrychleji dostat pryč :-))))))))))

    OdpovědětVymazat
  8. Vůbec se ti nedivím! Mně nikdy braní krve nevadilo a od té doby, co mi jedna sestřička rozpíchala obě ruce, protože nemohla napíchnout žílu, tak mám taky stavy hysterie. A koukám, že mi blogger ukazuje, žes článek zveřejnila cca. v sedm - to je důsledek toho nemocničního vstávání, co? :-) Brzo se uzdrav!!!

    OdpovědětVymazat
  9. Žíly mám docela v poho, ale jak člověk tráví v nemocnici dýl času, tak se všecky nějak vopotřebovávaj a už mi tu kanilu cpali i do těch malých na hřbetě ruky a to je fuj...a věř tomu, že mnohem horší je zavádění centrálního katetru, tam jsem se spotila až na z...ádech....Jinak v Práglu jsou strašně pěkní a mladí doktoři obzvlášť ve fakultce na Vinohradech, speciálně neurochirurgie -fakt samí pěkní, člověka to sice nakopne vydat ze sebe to nejlepší, ale v pyžamu se fakt před nima člověk cítí divně -D....budíček a samé "dobré" zprávy, joj to je nemocnice. Drž se Lucííííí!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Přeju už samé dobré zprávy!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  10. Jéje, no, pořád Ti držím palce, ať je co nejdřív co nejlíp! :) Přítelově mamince nedávno museli kanilu zavádět a zašívat do žíly na krku, protože na ruce nebyli schopní najít žílu... Je to s tím trápení.

    OdpovědětVymazat
  11. přeju brzké uzdravení, historka zní jak z hororu, ale určitě ti už bude mnohem líp!

    OdpovědětVymazat
  12. no tak asi bych taky nebyla úplně v klidu, děsivýýýý :-(
    doufám, že už je mnohonásobně líp ;-)

    OdpovědětVymazat
  13. to je děs, snad ti to tam nějak utíká a brzy tě pustí

    OdpovědětVymazat
  14. Povím ti, jak je to se mnou. Bojím se doktorů a dělám ve zdravotnictví. Jednou jsem šla na odběry krve a ta sestra to nabrala bez problému, což mě velice potešilo, leč pak mi sdělila,že vidím že to nic nebylo s komentářem o mojí statečnosti a ukázala mi počet odehraných zkumavek. Nečekala však že po téhle informaci sebou říznu do mdlob. No a když jsem šla jindy, než jsem přišla na řadu, chytl mě děs a začala jsem se klepat, když jsem došla k sestře, rozbrečela jsem se jak malá ... divím se,že to po té mojí scéně ještě vůbec nabrala. No ... už jen o tom píšu, tak mám puls tak 200 a dělá se mi nevolno, to je možná i z myšlenky, že mě jeden odběr čeká. Tak se hluboce klaním před tebou,že jsi to zvládla. Jsi statečná, tak ať se vše blíží k lepšímu.

    OdpovědětVymazat
  15. Dneska mám podobný zážitek s pohledem na krev. ... Brr, ale to nechci ani zmiňovat, kluk si u nás ve škole prostě natrhl ruku a nebylo to vůůbec pěkné.
    Doufám, že když už tě tam tak týrají, tak se to lepší. :D

    OdpovědětVymazat
  16. Sama mám strašný problém so žilami, takže akékoľvek odbery alebo vyšetrenia, kedy mi musia pichať kontrastnú látku alebo infúziu sú pre mňa neskutočne stresujúce. Väčšinou odtiaľ odchádzam dopichaná ako narkoman. Posledný odber som absolvovala v stredu s tým, že veď nič, pohoda... Samozrejme, prasknutá žila, napichnutá druhá ruka a nič netečie. V ordinácií so mnou bola ešte nejaká postaršia pani tiež na odber, ktorá sa zrejme veľmi ponáhľala niekam inam, takže začínala byť nervózna a s jej otázkou "To stále máte také problémy so žilami?" som sa tak zľakla, že 4 skúmavky boli naplnené asi v priebehu 10 sekúnd. Nabudúce bude musieť so mnou ísť znovu!
    Držím prsty, nech si čím skôr fit :)

    OdpovědětVymazat
  17. Spousta podobnych zážitků. Luc drzim palce at se to hlavne nemusi opakovat...

    OdpovědětVymazat
  18. tak na 3x zavádení kanyly je ještě fajn :) kolikrát to hold nejde a musí se závadět i vícekrat a nebo dávat do nohy :D (hrozná představa) jinak se divím, že tě chtěly budit už v 5? o.O normálně budíme pacienty nejdřív v 6 ale správně by se mělo až v 6:30

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, je nějaký důvod proč se musí pacienti budit tak brzo? :) Pro mě by to bylo jako týrání :)

      Vymazat
  19. Ahoj Luci, strašně mě pobavilo když ti řekli, že si můžeš přispat do šesti hodin, ale jinak mi to vůbec vtipné nepřijde. Držím palce a zdravím i Holanďana :).

    OdpovědětVymazat
  20. mně je špatně už jen, když to čtu. ne, ne. tohle by pro mě nebylo...

    OdpovědětVymazat
  21. Luci, drž se. Přeji ať už je pobyt v nemocnici u konce a jsi doma a zdravá.

    A ze života
    Mám sestru zdravotnici, která se učila nejprve na plyšovém medvědovi, obvazy na celé rodině. Nejlepší bylo, když někdo nečekaně zazvonil a otevřít mu přišla mumie.

    V nemocnici mi zlomilli při připojování kapačky jehlu v žíle. Výsledek byla krásně modrá ruka. Má drahá sestřička, když to viděla, byla na infart. Ale je pravda, že jsem při vizitě byla za hvězdu, neb každý lékař vyvalil oči, a ptal se co se stalo.

    OdpovědětVymazat
  22. Ahoooj,

    no jak se jim člověk dostane do spárů, tak už zkoumaj a zkoumaj...
    Já jsem kdysi slítla s koněm na dráze a oba jsme se slušně vyváleli a bolelo mi břicho, tak jsem pro jistotu sjela do nemocnice. Shit to byl nápad! Sestra mi nutila sedět na vozejčku, abych prej neupadla, že nějakej hematom na slezině. A česky by to nešlo? A že tam jako musim zustat. COŽE? Já? A tady? A co moje postel doma???
    Pak jsem se ocitla v tý příšerný erární košili a už mi sestra cpala kanylu do žíly na záprstí, příšerná bolest, nechtělo to téct, tak to odpojila od kapačky, přinesla injekci s něčím a že to rozproudí, opět šílená bolest, připojila kapačku a zmizela... ano přestalo to kapat, tak jsem dělala, že spim a sestra rozrazila dveře, že mi jde měřit tlak, jééé vono to nekape, tak to rozproudíme... Sadistí to jsou! A pak jsem měla v jedný ruce kapačku a na druhý namontovanej tlakoměr, smradlavá guma to byla nějaká a měla jsem spát...
    Ráno přišel ten nejkrásnější doktor světa a já absolutně strašně vypadající... Ruka s kapačkou příšerně oteklá a fialová a doktor, že to musí bolet (JO!!!) a že to přendáme do druhý (NÉÉÉ!!!), prostě kapačky do mě nechtěj, neteklo to, bolelo to a nepomáhalo nic, takže jsem odmítla podstupovat další kapačky, s čímž souhlasil, že už mam v sobě tři a že to stačí... obě ruce nateklý s modřinama, fakt na prdlačku...

    Se povidalo, že sem hysterka prej... nooo tak jsem =o)

    OdpovědětVymazat
  23. Vždycky jsem z odběrů byla na omdlení, vlastně stačilo vidět jehlu, krev už mi nevadila. Od té doby, co daruju krev už je to v pohodě, člověk si zvykne :D
    Ale tohle? To je trošku extrém :D Prasklou žílu jsem neměla a nechci, prý to pak bolí.
    A teda, moc hezký věci ti neříkal, i když to asi nemyslel špatně :)

    OdpovědětVymazat
  24. Ten krvavej zážitek ti rozhodně nezávidim! Moje sbírka nemocničních historek naštěstí krev neobsahuje :D Skládá se jenom ze špatně zavedený kanyly, která způsobila, že mi tekutina z kapaček netekla do žíly, ale do svalu. Což způsobilo, že jsem na ruce s kanylou měla obrovskej biceps (Arnold by mi mohl závidět!). A když jsem šla na operaci kolene, tak jsem zase potrápila paní anestezioložku, která mi nemohla najít žílu. Po chvilce snažení si zavolala posilu, která mi pár minut kroutila rukou a pak zavolala někam do zadní části operačního sálu: "pojďte se podívat, tohle jsem snad ještě neviděla!". Vystřídali se tam na mě 3 anesteziologové, zasmáli jsme se (doktoři se při hledání vhodného místa na jehlu fakt pobavili, já ze sebe dostala jenom mírně nervózní "he-heh") a nakonec se to povedlo! A to ještě přišel doktor, kterej mě operoval s prohlášením: "Jsem slyšel, že nám tu omdléváte. No jo, to se mi stává, ženský ze mně omdlévají v jednom kuse!" (nedivím se, byl to fešák!)
    Jinak ti přeju, ať máš tyhle problémy co nejdřív za sebou. :)

    OdpovědětVymazat
  25. ty mě děsíš...něco o krvi a štítný žláze mi nezávisle řeklo několik lidí, musim si taky nějak zajít, ale jestli mi začne stříkat krev a nesekne to se mnou, tak vemu nohy na ramena a s řevem a stříkající krví budu utíkat prahou a děsit lidi

    OdpovědětVymazat
  26. když jsem jako malá chodila jednou za 3 roky před operací na krev, tak jsem si připadala nejvíc důležitě a byla jsem hrozně statečná...jak jsem ale na krev začala později chodit pravidelněji, tak už to bylo horší :D po každé modřince se příště bojím zas o kus víc :-/...a pak přišel horčík - píchali mi ho během dvou týdnů snad desetkrát a protože mi nejdou vidět žíly, tak pokaždé do toho stejného místa! ;( už nikdy nechci žádnou injekci!:-/:D
    hlavně to všechno vydrž!!! :)

    OdpovědětVymazat
  27. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  28. Brr, uplne se mi zvedl kufr! Ale ti vstavani, to fakt nechapu, vrazi!!! V nemocnici by si snad mel clovek odpicinout ne?

    OdpovědětVymazat