23. ledna 2014

Zamčená na veřejných záchodcích


Jak jsem jenom mohla vědět, že na veřejných záchodcích je něco jako hodinová polední pauza?
To má jako znamenat co?
Že se mám po celé té dlouhé cestě busem počurat?

No bylo mi divné, že u záchodků paní neseděla, přihodila jsem ale peníze a šla.
A zrovna v té chvíli, kdy už si jdu umýt ruce slyším, jak mě zamyká.
Najednou vidím tu "pracovní dobu" na dveřích.

"Počkejte, já jsem tady, pusťte mě!"
Paní ovšem neslyší. Je nedoslýchavá a navíc si tam s někým klábosí.
Buším na dveře, taky nic.

Do prdele!
Chvíli se z toho šoku nemůžu vzpamatovat.
Chci říct.
Nebudeme si nalhávat, že veřejné záchodky na nádraží nejsou zase tak špatný, protože ano, jsou.
Tyhle záchodky tady beztak budovali ještě komunisti, krátce poté, co se dostali k moci.


To znamená...?
To znamená, že tyhle záchodky zažily generace holých zadků a podle toho taky vypadají. A podle toho taky nelibě voní.

Bože, bože.
Slyším paní, jak odchází zřejmě na oběd, ale ona už neslyší mě.
Podlaha je podivně mokrá a zápach tak palčivý, že jestli mě paní hodlá pustit až za tu hodinu, tak už vynese jen napůl otrávené torzo mého těla.

Pak už můj život nebude jako dřív.
Budu mít doživotní traumata.
A tiky.
A noční můry.
A budu se bát tmy, veřejných toalet a umyvadel bez teplé vody.


Křičím a tluču do dveří dál.
"Haló, pusťte mě, prosím. Oni mě tu zamkli!"
Konečně se ke mně někdo blíží - jakýsi mladý chlápek, vidím ve skulince dveří, který mé nářky slyšel a snaží se mi pomoci.

Ptá se ostatních lidí, jestli neví, kde toaletářku najít.
Nikdo nic neví, nikdo nic neviděl.
Po chvilce však můj zachránce přichází s paní od informací a následuje výslech o tom, co tam dělám, když je polední pauza a jak jsem se tam dostala.

Asi takhle. Úplně před tím chlápkem nechci vysvětlovat, že můj močák by další hodinu nevydržel.
Že můj močák si nemůže vzít hodinu pauzu.
Říkám tak, že jsem si otevírací doby nevšimla a jestli neví, kde paní najít.

Paní je prý v kantýně na obědě, už tam za ní byli.
Ale prý to musí dojíst a pět knedlíků je pět knedlíků.
Pět knedlíků nakonec vyšlo na celou tu hodinku. Můj jediný zdroj civilizace a čerstvého vzduchu byla škvírka ve dveřích a můj zachránce, jenž nevěděl, zda má odejít nebo tam se mnou zůstat, snažit se mě rozptýlit a v případě omdlévání rychle volat záchranku.


A tak si snažíme přes dveře povídat.
Občas se dojdu opláchnout tou ledovou vodou, abych zchladila ten stud.

Když paní přijde a odemkne, vyslechnu si já i celé nádraží přednášku o tom, že existuje něco jako polední pauza, na kterou má právo a nikdo by jí toto právo neměl ubírat. A jestli jsem prý aspoň zaplatila.
Říkám, že ano, velice se omlouvám a rychle mizím.
Můj zachránce mě dodělá větou, že jsem aspoň byla příjemným pozdvižením všem cestujícím.

Co vy a WC příběhy:-)?
Luc.

33 komentářů:

  1. Kriste pane :D..koho by napadlo že tam taky mají polední pauzy sakra? :D..já bych se tam asi zbláznila, ještě z té nelibé vůně :/ :D

    OdpovědětVymazat
  2. Měla jsi to svést na to, že upozornění nebylo dostatečně viditělné a vynadat Ty jí :D Já bych asi vzala mobil a volala zámečníka (klidně i na svý náklady), abych byla rychle fuč :D Jsi prostě statečná! :D

    OdpovědětVymazat
  3. týjo, to musel bejt šok! mě takhle někde zamknout, to je jedna z mých nočních můr :DD
    ale zase z toho vznikla docela vtipná historka :DD jen bože, polední pauza? to už i na wc? :D

    OdpovědětVymazat
  4. Holka, jak ty to děláš ?! :D :D :D Mně se tohle ještě nikdy nestalo. Možná proto, že, jak by Sheldon řekl, I´m a master of my own bladder :D

    OdpovědětVymazat
  5. Krásně poutavě píšeš a vážně by mě zajímalo, jestli se ti takových příběhů stává týdně několik, nebo jestli je nutno popustit uzdu fantazii :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Léni,

      každý týden se to nestává, zaplaťpánbu. Hodně příběhů tak vyprávím zpětně, ze školy, z dětství, z Itálie...a občas to doplním nějakou tou recenzí, když už se dlouho nic neděje:-D

      Vymazat
  6. :D :D ježišmarja!!! to by mě ani nenapadlo, že se může stát a vážně jsem taky netušila vůbec nic o polední pauze u veřejných záchodků
    Once Upon a Time

    OdpovědětVymazat
  7. no to snad ne! :D to by mě v životě nenapadlo :D..

    OdpovědětVymazat
  8. Neeee, učurávám (sakra, zrovna u tohoto příběhu?) smíchy :DDDDD V životě jsem o polední pauze na záchodcích neslyšela a ta hajzlbába je teda pěkná svině, že aspon někomu nedala ty klíče, když už musela dojíst pět knedlí :DDD Asi bych umřela!

    OdpovědětVymazat
  9. Já vim moc dobře, proč vždy radši držim a vydržim až domu. :D

    OdpovědětVymazat
  10. Tak to se mi ještě nestalo a snad ani nestane.. nezávidím, holka :)

    OdpovědětVymazat
  11. Tak to bych spíš vynadala já jí že zamkne bez toho aby zkontrolovala jestli tam někdo není a ani bych jí za tu hodinu čekání než si dojí svý knedle nezaplatila :/ ale napsala jsi to pěkně vesele :D

    OdpovědětVymazat
  12. No to je mazec :D Vubec by me nenapadlo, ze na zachodcich je poledni pauza. Od ted kdyz budu nekam takhle potrebovat, radsi si to zkontroluji :D A taky si rikam, ze aspon ty klice po nekom mohla poslat, baba jedna! Mas muj obdiv za statecnost a vydrz!

    OdpovědětVymazat
  13. Ježiš, tak to by mi jeblo :D. Máš u mě oficiálně titul Nejstatečnější žena, to bych fakt nedala. A to s polednípauzou by mě taky nenapadlo...asi člověk musí na hodinu vypnout močák.

    OdpovědětVymazat
  14. Na Štědrý den nás zavřeli na hřbitově a to jsme ještě měli něco přes hoďku do zavíračky, prý sme s tím měli počítat, když chtějí lidi začít v pět smažit kapra, že nebude otevřeno do šesti.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ježišmarjá! Odkojená pořadem Věřte nevěřte bych se tam asi po... strachy:-D

      Vymazat
  15. Mě se podařilo, že se zasekl zámek na záchodku ve Vaňkovce, kde zrovna nikdo nebyl a kamarádky stály venku...nakonec, když po dlouhé době se přišly podívat, kde vězím,tak jsem mezerou mezi podlahou a dveřma protáhla nohu, aby věděly, kde jsem :D Naštěstí došly pro "toaletářku"(hajzlbábu :D) a ta zámek zneškodnila a mě vysvobodila, ale od teď mám fóbii, že se mi to stane znovu...

    OdpovědětVymazat
  16. Lucinko ty jsi prostě boží :))) kdyby se to stalo mě, tak mám asi doživotní trauma :)) jsi naše hrdinka :)))

    OdpovědětVymazat
  17. nejsi ty novodobá Bridget Jones?:D

    OdpovědětVymazat
  18. Bože, to by mě taky nenapadlo, polední pauza na záchodcích. :DD

    OdpovědětVymazat
  19. Ježiší, hnus bejt zavřené někde a cítit čůránky jiných navíc si pak člověk vzpomene na to nejhorší :D Chudáčku.

    OdpovědětVymazat
  20. Mě se nikdy nic podobného nestalo, ale mamce v 9.třídě se stalo to, že jí na školním záchodě zapadl zámek a ona se musela nějak dostat na hodinu. Mobily tehdy nebyly a na záchodcích nikdo jiný nebyl. Naštěstí dělala v té době atletiku na velmi dobré úrovni, takže si vykasala sukni, vyhoupla se na dveře a přelezla je :D kvůli tomuhle se bojím, aby se mi to taky nestalo...:)

    OdpovědětVymazat
  21. Přímo historku nemám, ale...
    Jsem obsedantní na vyčůrání se před nástupem do dálkového busu. Prostě musím pokaždý na veřejné wc těšně před odjezdem, jinak bych do busu nevzlezla, byť je to "jen" 45 minut cesty (dojíždím každý den) plus k tomu cesta z práce přes celou Prahu. Takže paní z WC na Čerňáku mě už zná jako svý boty. Někdy hlásí: "Hodná holka, vždycky platí, nikdy není na mě sprostá" nebo "Z práce? Z práce?" po dovolené zase: "Dlouho jsi tu nebyla." nebo "pozdravuj rodiče, dobře tě vychovali." Prostě máme takový "kamarádský" vztah. :-D :-D

    OdpovědětVymazat
  22. panebože, to je fakt strašný...:D to nemohla tomu chlapovi pučit klíč?? fakt děs.

    OdpovědětVymazat
  23. Dnes mám deň pod psa, ale po prečítaní tohto tvojho článku sa šúľam. :D Nechcela by som to zažiť. A to čo je za otázku čo tam robíš? Tá pani bola blondína? No asi by som jej odpovedala, že som podliezla pod dverami. A potom ten koniec. Ako ok nech si má pani prestávku koľko chce, ale predtým než odídem a zamknem sa asi presvedčím, či tam niekto nie je. Inak neviem, či by som sa tam rozčúlila a keby na mňa bola hnusná, či by som jej to nevrátila alebo by som sa z tade snažila čo najskôr zdrhnúť. Ale inak dík za spestrenie dnešného škaredého dňa :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Pampeliško,

      děkuju, doufám, že to nakonec nebude tak škaredý den. A děkuji za nové slovenské slovíčko šúlám:-D

      Vymazat
  24. Vím, jak si se musela cítit, taky už jsem si zažila svůj WC příběh...:-D Jak jsem ještě chodila na střední, tak jsme takhle jednou šli do kina na nějaký film v rámci povinné četby...co si budem povídat, bylo to zdlouhavé, takže jsem po závěrečných titulkách musela na "dámy":-D Bylo nás více takových, trpělivě jsem tedy vystála frontu a následně se zavřela v kabince...ani jsem si neuvědomila, že se to tam pomalu vylidnilo, když vtom jsem uslyšela to zarachocení klíčů v zámku!! No než jsem se dostala ke dveřím, tak už bylo pozdě a mé zběsilé bouchání nikdo neslyšel... kdybych u sebe neměla mobil, tak bych tam asi byla bývala zůstala až do doby, než by si kamarádky uvědomily mou nepřítomnost...:-D:-D:-D

    OdpovědětVymazat
  25. OMG, to se muze stat fakt jen tobe :D Hlavne, ze jsi prezila, ted uz zvladnes i zachody v Cine <3

    OdpovědětVymazat
  26. Tak tohle zažít, tak už na veřejné záchodky nejdu :D.

    OdpovědětVymazat
  27. tak mám trauma jen z toho Tvého příběhu, od teď budu pečlivě sledovat polední pauzy. :D já zažila s jen hádku deseti rozčilených dam s plným močákem (včetně mě) s uklízečkou ve Floře, která nám zatarasila cestu mopem a nutila nás jít do jiného patra (odkud jsme všechny přišly, protože tam byly pro změnu toalety zamčené úplně - a v nich možná nějaká uvězněná paní). nakonec jedna paní mop odhodila a začala nám razit cestu, ale z uklízečky jsem měla strach - paní celkem při těle, mluvící s ruským přízvukem.. raději jsem rychle zmizela. :D

    OdpovědětVymazat
  28. :'DD skoro vždy se u tvých článku zasměji :) To je důvod proč mám tento blog moc ráda! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Juli, děkuji. Doufám, že se tu ještě hodně nasměješ:-)

      Vymazat