19. června 2014

Jak mě naši rovnali...


90. léta byla až moc divoká.
Stačilo trochu skoliózy a hned doktoři dávali našim dobře míněné rady o tom, že se musím rovnat a ideálně chodit aspoň hodinu denně s tyčí, abych se dobře vyvíjela a nebyla pokřivená.

A naši?
Vždycky mi chtěli ukázat, že to se mnou myslí dobře.
Prý to jednou pochopím.
A tak místo prosté tyče mi taťka v dílně sbil přímo kříž. Velkej dřevěnej kříž.
Dodnes si myslím, že to nebyla skolióza.
Byl to vztek, kterej si na mě takto ventilovali.

Nechtěla jsem hrát na harmoniku? Dali mi kříž.
Držkovala jsem nad učením? Dali mi kříž.
Rvala jsem se se ségrou? Dali mi kříž.
Měla jsem večer volno? Dali mi kříž.

Na kostrči a pažích se kříž musel přivázat šátkem a kdybych neprotestovala, co mi hlasivky stačily, vzali by mě i pod krkem, to vím jistě.
Vypadala jsem jak Ježíš.
A trpěla jsem jako Ježíš.


Nejhorší byly momenty, kdy mě měli na kříži a kdy u nás zrovna zvonila návštěva.
Ježiši. Bylo to sice pro mé dobro, ale nemusela to vidět celá vesnice.
Rychle holku odkšírovat, "nemel sebou, nemáš to tak utahovat", kdo to je a že už tam jdu.

Jestli mi kříž kdy pomohl? Ne.
Pokřivená jsem dodneška.
Vývojově v lecčems taky zaostávám.
Ale může se mi někdo po tomhle vůbec divit?
90. léta byla prostě moc divoká...

Co vy a výchova?
Luc.

14 komentářů:

  1. Jako vážně? Nebylo lepší tě nutit cvičit? No když ale ta 90. léta... Hlavně
    že nemáš pokřivený charakter!

    OdpovědětVymazat
  2. No tak to je masakr! Mě vyhrožovali akorát tím plastovým korzetem. Já tedy s hrůzou vzpomínám na tatínkovu osvědčenou léčbu začínající angíny. Rozvařená cibule s feniklem se ještě skoro horká dala na krk. Sundavala se pak vychladlá ve sprše. Myslím že si dovedeš představit ten smrad a jak ty slizké zbytky zůstávaly na krku. Tuším, že tahle léčba vedla k tomu že cibuli sním buď syrovou nebo úplně vypečenou, nic mez tím kvůli oslizlé konzistenci. A fenykl taky nemůžu ani cítit.
    Markéta

    OdpovědětVymazat
  3. Tak pokřivená záda jsem měla i já a do dneška mi také zůstaly... :D ...ale naši mi neuvazovali kříž ani hůl, jen mě neustále vyháněli ven, někdy jsem byla šťastná, že je škaredě a prší! Pak začala škola, různé sporty a aktivity, tak to se vše zlepšilo... Teď je pár let po škole a opět se vše zhoršilo :D

    OdpovědětVymazat
  4. Luc z kríža. :)) To je dost strašné, vlastně mi to ani nepřijde k smíchu, když si to představím... Ještě, že jsi si neodnesla žádné velké následky. ;)
    Já jsem taky křivá, ale doktor mi zcela na rovinu řekl, že se to maximálně dá udržet, aby se to nezhoršovalo, ale lepší už to nebude... Takže kříž naštěstí nehrozil. :))

    OdpovědětVymazat
  5. Uf, dost děsivá story! Mě vždycky jen vyhrožovali, že mě srovnají do latě, ale nikdy to nepřevedli do praxe. B)

    OdpovědětVymazat
  6. u tohodle příspěvku jsem se opravdu nahlas smála.. :-D to není ani možný :-D děkuju!

    OdpovědětVymazat
  7. Tak tomu říkám trochu hardcore :-D Co já se tady ještě nedozvím Luc.

    OdpovědětVymazat
  8. Zrovna jsem o správném držení těla psala seminární práci :D tohle jsem mohla uvést jako příklad toho, co nedělat :D

    OdpovědětVymazat
  9. Tak fotr sestře vždycky dloubal prstem mezi lopatky, ale ona se hrbila a hrbí dodnes... Já chodím rovně a nikdo mi to neučil :-D

    OdpovědětVymazat
  10. Křivá záda jsou pořád dobrý, horší by byl pokřivený charakter, ten ty ale určitě nemáš. :)

    OdpovědětVymazat
  11. Kříž. :'DD ... Při pohledu na ukřižování bych být tebou měla úplně jiné myšlenky. :D
    Mně většinou stačilo, když mi pohrozili krunýřem. :D

    OdpovědětVymazat
  12. Milá Lucie, zbožn'uji Váš smysl pro humor. U žen si ho kor cením:o)) díky!

    OdpovědětVymazat