9. června 2014

Jak píšu příběhy na blog



Pondělí, středa, sobota. Třikrát týdně článek, čtyři roky.
Jakmile se mi něco přihodí, je to pohoda. Okamžitě sednu a píšu.
Jsou ale dny, kdy vůbec netuším, o čem psát.
To je těch 95% případů. Mám na to ale pár fíglů...

1.) Dělat to, co nesnáším


Sedím u počítače a nevím. Celé hodiny pokouším mozeček a celé hodiny mi mozeček vypovídá službu. Paměť vypnula a nehodlá mi připomenout žádný zážitek. V tomhle případě už vím, že musím začít jít dělat něco to, co nemám ráda - mýt nádobí, vytírat, vydrhnout koupelnu.

Myju nádobí a už po druhém hrnečku si mozek začíná vymýšlet výmluvy, proč toho nechat. Začne mi sám dávat příběhy, které jsem léta úspěšně přehlížela. Ještě chvilku myju, dokud mě netrkne ten správný příběh. Jakmile ho mám, osvobodím své tělo od fyzického trápení, nechám lžičky lžičkama a jdu psát.

2.) Jdu se proběhnout


Vzít si hodinku času, sluchátka, dobrý boty a jít na menší procházku. Vždycky se potřebuju jak proběhnout, tak si pro sebe přeříkávat, co vidím: "Ženská venčící psa, matka s dítětem, chlápek vyzvedávající si balíček z pošty, chlápek, co jde od doktora, projíždějící auta, vzteklej řidič, chodec, co chytře přebíhá rychle před tramvají, tramvaj...řekla jsem tramvaj? Nedávno jsem v tramvaji potkala toho chlápka, no jo!" Hohoho, příběh je tady:-)


3.) Ptát se a poslouchat


Ptám se všech kolem sebe. Občas mě překvapí, co lidi zajímá, co jim uniklo anebo co jsem úplně přehlédla zase já. Někdy mi unikají maličkosti, věci, které jsou mi tak samozřejmé, že nemám potřebu je ani vysvětlovat. Ale čtenáři to nevědí a chtějí či potřebují vědět. Aha.

Dalším zdrojem je moje ségra. Ptám se jí často, o čem psát. Chudák malá, asi má z dětství se mnou hrozná traumata. Vždycky na mě vychrlí celej seznam těch nejhorších věcí, co jsem (jí) prováděla. Velice dobře taky funguje jako malej špion našich: "A co taťka?" ptám se. "Neprovedl něco?" "Což taťka," odpovídá ségra. "Ale co teď mamka udělala!"

4.) Cítit sebelítost


Že je sebelítost špatná? Kdeže!
Když mám příběh, je potřeba mu dát emoci.
Pakliže píšu o jiných, pak to musím osekat od vlastních názorů. Ať si je každý udělá sám.
Pakliže píšu o něčem hodně trapném, co se stalo mně, musím se tak cítit.

Když mě krásně nalíčíte, uděláte vlasy, dáte podpatky a budete mi říkat, jak jsem dokonalá, nenapíšu dobrej příběh. K tomu se musím celá odlíčit, namazat se oleji, naolejovat i vlasy a chvilku strašit sebe samu před zrcadlem. Chvilku je mi do pláče, pak je mi sebe tak líto, že se v tom trapasu dokážu dokonale vymáchat!

5.) Musím se tomu zasmát


Z některých příhod jsou vtipné historky až po letech. Až se přestanu stydět, až mě to přestane bolet, až mě to přestane dopalovat, až přestanu cítit vztek. Až se tomu prostě dokážu sama zasmát. Do té doby jsem se naučila o tom nepsat - nikdy to nebude vtipné, bude to znít ukřivděně nebo nasraně.

Jakmile se tomu dokážu zasmát, mám vyhráno. Už to není slabost. Už je v tom síla. Už mě to nemůže zranit ani znovu naštvat. Už se za to ani nestydím. A pokud se chlámu u psaní, pak je to ještě lepší. To už ovšem, společně s bodem 4, hraničí trochu s poruchou osobnosti. 



V rámci duševní hygieny jsem se tak rozhodla udělat si okurkovou sezónu a po celé léto sbírat příběhy. Od příštího týdne až do září tak bude blog vycházet jen v pondělí a čtvrtek. Teda pokud mi neprozradíte vlastní zdroje inspirace a vyvolávání múzy...

Díky,
Luc.

13 komentářů:

  1. Já ti asi budu muset teda přestat říkat, že jsi dokonalá :-) No dobře, ale tvé psaní dokonalé je, ale až potom co jsi nedokonalá....je to tak? trochu se v tom motám...každopádně se budu vždy těšit na pondělí (ty mám nejraději) a čtvrtek!

    OdpovědětVymazat
  2. Vidím, že napsání toho správného článku není tak jednoduché, ale je to pořádná dřina :) Každopádně ti to jde skvěle a já jsem moc ráda, že jsi nás nechala nahlédnout i "pod pokličku" svého psaní :)

    http://estrella-2012.blogspot.cz/2014/06/spotrebovano-kveten-2014.html

    OdpovědětVymazat
  3. Zľakla som sa, že blog nebude cez leto fungovať. Nestačí, že ma bolí brucho ešte ma musíš aj strašiť. Ale beriem to, že dnes je pondelok. Dnes to jednoducho musí byť blázninec. Obmedzenie blogu je pohoda. Aj oddychovať treba :)
    Článok je napísaný pekne a zaujímavo. Vždy ma zaujímalo ako vznikajú tieto tvoje bláznivé články :D
    A Holanďan nemá žiadne vtipné príhody pred Luc.? Alebo možno treba obehať susedov a trochu ich vyspovedať :D
    Pekné fotky.
    Ja dnes chystám taký vykecávací článok a tiež tam mám vtipnú príhodu, ale u mňa je problém, že ja to poviem jasne a stručne a ty k tomu nahádžeš niečo zo seba. Neviem čo, ale ten článok je vtipný, aj keby ta príhoda nebola vtipná. Takže aj keď sa ľuďom stanú vtipné príhody nevedia ich podať ako ty. To sa mi u teba páči. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Zaběhni si maraton nebo jiný závod. Např. We Run Prague. Tam je zážitků habaděj. :)

    OdpovědětVymazat
  5. tak doufám, že nás po prázdninách zahrneš celou hromadou vtipných historek! :)

    OdpovědětVymazat
  6. Vždycky přemýšlím, kde pořád bereš inspiraci, protože mě ještě žádný tvůj článek nezklamal :)

    OdpovědětVymazat
  7. ono už je asi opravdu něco špatně, když místo příběhu píšeš o tom, jak vlastně píšeš. :D Ale je to fajn, čtenář má pohled do "zákulisí". :D Věřím, že léto tě naplní inspirací a zážitky, takže budeš psát, ani nebudeš vědět, jak často. :D A nebo právěže minimálně, ale za to se nasbírá tolik toho, že potom budeš mít celý další rok o čem psát. :D

    OdpovědětVymazat
  8. Tvoje pribehy jsou ale napristo super! Tak se budu tesit na clanky dvakrat tydne, co naplat. Ale uprne ty tri tydne jsou lepsi. :)

    OdpovědětVymazat
  9. :D tak ale stejně si dobrá, že pořád víš, o čem psát a hlavně, že pořád píšeš tak skvěle!:)
    Once Upon a Time

    OdpovědětVymazat
  10. Moc ti ten oddych prajem, lebo frcis stale na plne obratky ,clanky su vzdy uzasne rovnako aj fotky. Na druhu starnu sa tesim az skonci uhorkova sezona :)

    OdpovědětVymazat
  11. to je umenie napisat skvely blog o tom, ako pises blog(o; klobuk dole (o;

    gomistories

    OdpovědětVymazat
  12. Záplava historek pro blogování? Pořiďte si děti. Nebo psi a kočky. Popřípadě nesnesitelné sousedy. A když to zvládnete vše dohromady, je to na román! :D

    OdpovědětVymazat
  13. Lucko, ráda se k Tobě chodím pobavit a obdivuji, jak Ti to píše :o)
    Jo, člověk má kolem sebe mraky zdrojů, ale napsat to tak užasně jako Ty, to jen tak každý neumí.

    OdpovědětVymazat