21. července 2014

5 věcí, které jsem nesnášela na letních táborech


Za mládí mé mamky se jezdilo na pionýrské tábory, batikovala se trička, stříhala se ofina podle hrnce, pila se červená limonáda a poslouchaly se písničky, co byly zakázané.

Za mého mládí se mamka rozhodla dělat všechno obráceně. Ať ta revoluce taky k něčemu je, že.
Ale nechtěla mě ochudit o to nejlepší - o dětské tábory.
Měla jsem na ně však diametrálně jiný názor...

1.) Rozcvičky


Jestli mi něco v životě nefungovalo, tak to byla ranní aktivita nalačno. Doba mezi vzbuzením a jídlem nikdy nesmí překročit 15 minut, jinak omdlévám hlady. Bůh je mi svědkem.
Nenáviděla jsem tak letní tábory zvlášť proto, že mezi vzbuzením a snídaní byla PŮLHODINOVÁ rozcvička. Brutální probuzení, brutální běh, brutální hlad a pak to dítě má mít hezký vzpomínky na dětství.

Nepotřebuju rozcvičku, potřebuju se najíst.

2.) Opičí dráhy


Jakožto nesportovní typ, jenž se navíc může pochlubit zcela ženským smyslem pro logiku, mi dělaly opičí dráhy problém. Nešlo o čas, takové ambice jsem nikdy neměla.
Šlo o pochopení. Občas jsem se "sekla" uprostřed dráhy, abych popřemýšlela, zda tu pneumatiku přelézt, překročit, podlézt či po ní skákat. Lano? Prolejzačky? Žebříky? Ignorovala jsem to všechno a "rychle" pádila do cíle.

3.) Míčové hry


Míčové hry byly teprve utrpení.
Dva kapitáni si vybírají lidi do týmu - "Lucku si vemte vy, my jí nechcem, my radši budem hrát v oslabení!" překřikovali se navzájem. Nikdo mě v týmu nechtěl a pokud už jsem byla k někomu násilně přiřazena, tak jsem to týmu zkazila tak, že už se mnou nikdo nemluvil.


 4.) Paření na sluníčku


Upřímně? Jestli mi přišlo pitomé mlátit se míčema, pak ještě pitomější mi přišlo pařit se přes pravé poledne hodiny na sluníčku. Doma mi pořád říkali, že na sluníčko přes oběd nesmím, že se musím mazat a být co nejvíc ve stínu. To mi říkali naši. A pak mě pošlou sem? Tehdy mi došlo, že mě na tábor poslali beztak jen aby mě měli na chvíli z krku!

5.) Trapné diskárny


Diskárny zase byly něco, co mě hodně bavilo. Resp. co by mě bývalo bylo bavilo, kdyby mě mamka nenabalila jak na pionýrský tábor, kdy všichni vypadali jak blbečci.
Sukně a tílka? "Prosim tě," říkala mi mamka, "jedeš na tábor, ne na módní přehlídku. Na co ti bude sukně? Tyhle tepláky jsou dobrý, ty můžeš mít k táboráku i na disko!"

V tomhle k táboráku i na diskárnu. Kluky budu muset odhánět!

Na táboře jsem byla dvakrát a do konce prázdnin už s našima nemluvila.
Ta revoluce k ničemu nebyla.
Moje ségra to měla podobně. Byla tam jen jednou. Vydržela tři dny. Museli jsme pro ní přijet dřív, než nám od ní dorazil dopis i s jedním jejím zubem.

Taky jste tak milovali dětské tábory?
Luc.

24 komentářů:

  1. Jeeee tak presne pro vsechny tyhle veci jsem ja detske tabory milovala:D Travila jsem na nich prazdniny od 5 let az do 18:D Dodneska umim morseovku, vazat uzly, chodit podle kompasu, buzoly apod.,,,mam na to nopak paradni vzpominky, i na ty trapny disco, ve finale...ale vis jak, tam si teprv clovek pripadal desne velkej, kdyz jsme se uprostred plouzaku, kdy jsme s napnutyma rukama tancovali metr od sebe, domluvili, ze spolu teda odtech chodime!! :D

    OdpovědětVymazat
  2. Na žádném jsem nebyla a začínám mít strach, že tam mé milované dítko posílám v sobotu a na 14 dní. Jsem to myslela dobře...být pořád se mnou je nuda. Doma nevytvořím opičí dráhu, míčové hry nesnáším, k vodě bych v ČR nešla atd. No uvidíme, může kdykoli zavolat a budu mít po zábavě já :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem se letním táborům taky bránila. Jezdila jsem jen na týden na jachtařské soustředění a pak když jsem byla starší na 14 dní na biologické soustřeďko. To druhé bylo supr, pohybová aktivita nebyla moc vyžadovaná. Ale jako rozcvičky na lačno jsou peklo, taky nemám daleko k omdlení. na bio soustředění jsem to nakonec řešila zásobou sušenek, které jsem jedla před ranním mučením.
    Markéta

    OdpovědětVymazat
  4. :-D skvělý článek, pobavila jsem se :-)) Já jsem byla asi na pěti táborech, rozcvičky byly naštěstí jen na jednom z nich a jinak mám hezké vzpomínky :-)
    www.today-was-fairytale.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  5. Na táboře jsem byla přesně jednou - prázdniny po 2. třídě. Naši mě po týdnu brali na dovolenou a já celý tábor rozklížila řečmi "já tu budu už jen 5 (4, 3, ...) dnů, heč... !", takže v okamžiku odjezdu všech zbývajích 100 dětí řvalo závistí, smutkem a vzteky.

    OdpovědětVymazat
  6. Prožívala jsem to podobně. Vítej spřízněná duše. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Já byla na táboře třikrát, každé léto jednou. Polední smažáky a ranní rozcvičky je ovšem něco, co bych rozhodně zakázala. A to nemluvím o tom, co na tom táboře považovali za jídlo. Po návratu jsem vždycky minimálně týden byla ráda, že jsem zase doma. :)

    OdpovědětVymazat
  8. Na táboře od první třídy do 15 let :) A bavilo mě to, i ty rozcvičky :) Pak jsem tři roky jezdila jako vedoucí, naposledy loni a to mě bavilo snad ještě víc.. Děti jako jsi byla ty bylo třeba jen pořádně namotivovat, domu se neposílalo :) Ale třeba jsi jen měla smůlu na nějaký brutální tábor, na našem se dětem líbí a čím jsou starší, tím víc.

    OdpovědětVymazat
  9. Dětské tábory nesnáším :D jsem na tom stejně jako ty

    OdpovědětVymazat
  10. Ano, rozcvičky, kdo by to nemiloval. Trapně předcvičovat v kruhu, kde na sebe všichni civí a mají špatnou náladu, protože musí vstávat i o prázdninách tak nemožně brzy :D A společné sprchy jsem taky neměla ráda! Nebo čištění zubů či škrábání brambor u ledového potoka, kdo by nechtěl? Byla jsem párkrát na skautských táborech a stačilo mi :D

    OdpovědětVymazat
  11. Na táboře jsem byla 3x a žádný hrozný vzpomínky až tak nemam (až teda na tu marodku, protože mi hroooozně bolelo břicho - teď když to porovnám s tím jak mě kolikrát bolí určitý týden v měsíci, klepu si na čelo jak jsem dělala komára s velblouda, ale asi to tam bylo v ten den in, každýmu nebylo nějak dobře :O :D! a přišla jsem díky tomu o bobříka odvahy -_-)

    OdpovědětVymazat
  12. V tom treťom bode som sa úplne našla :D Ale zase ani sa tým ľuďom nečudujem. Kto by chcel dobrovoľne športové poleno do týmu? Ja teda určite nie.
    Ja som na tábory našťastie nechodila, aj keď som to ľutovala, lebo by som rada zažila niečo také, ale viem si predstaviť, že by som skončila ako tvoja sestra. Ale zase výlety zo školy na viac dní alebo lyžiarske to bola iná káva. Na také by som išla hneď aj teraz.

    OdpovědětVymazat
  13. Tábory jsem milovala, jezdila jsem i na dva za prázdniny, akorát to debilní bodování úklidu..... Že nemám ustláno, když mám jít na rozcvičku??

    OdpovědětVymazat
  14. Na letních táborech mi vadila jedna jediná věc -moje účast :D Jakože sport, rozvičky,hliníkový příbory, spacáky. Jak se v tom pidi stanu mám asi oblíct tak, abych nesáhla na plachtu a pak mi tam dalších 10 dní nekapalo na hlavu, čínský mučení hadr :/
    Vodvazová noc pod širákem - v lese, bez deky, elektriky, zato se zvěří a HMYZEM. Kristeježíši dodnes netušim jestli se mi tim mamka mstila za porodní bolesti nebo co...:D

    OdpovědětVymazat
  15. Zrovna jsem se z tábora vrátila jako vedoucí a po přečtení tvého článku jsem docela znejistěla! No, ale, snad děti nekecaly a opravdu se jim tam líbilo.
    Jinak tyto věci šly vždy kolem mě. Většinou. Nejezdila jsem na tábory, ale na jezdecké kurzy. Takže jsem celý týden makala u koní, skákala jak si táborníci pískají a dělala jim sluhu. Sice jsem jezdila mnohem víc jak oni, ale taky jsem si za to dost tučně zaplatila. Ale i tak na ty týdny vzpomínám docela dost dobře! A i mě mrzí, že jsem žádný pořádný tábor nezažila!

    OdpovědětVymazat
  16. Luci, jsi můj člověk!!!! Nenáviděla jsem tábory....a víš co ještě na nich bylo krutý? Ty hnusný kadiboudy s milionem pavouků a much, ešusy zanešený jídlem a kdoví čím ještě a v neposlední řadě - sprchy. Když jsem nastoupila na 8leté gymnázium, netušila jsem, že bude začínat adaptačním kurzem. Snažili se nás adaptovat tak, že nám dali lopaty, ať si vykopeme wc a sprcha tam pro jistotu ani nebyla. A teď - studuji pedagogickou fakultu, všechny moje spolužačky se pyšní tím, jak celé prázdniny jezdí na tábory jako vedoucí...a já? NIKDO mě tam nedostane a klidně ať si o mě myslí, že nemám ráda děti nebo studuji jen pro titul (i když ... kdo by chtěl být celý život učitel že ano) :D

    OdpovědětVymazat
  17. Já osobně miluju tábory, už jenom pro to že se na 14 dní dostanu pryč z domu. Vázání uzlů, morseovka, kopání latrín, určování hvězd...To všechno teď zmáknu levou zadní a pak jsem za velkou frajerku protože toto v této době už začíná být záležitost pouze skautská.

    OdpovědětVymazat
  18. Moje máma nesnášela tábory a proto mě nikdy na žádný neposlala. Celé léto jsem trávila s prarodiči na mé milované chatě. Do teď jsem jí za to vděčná, protože se znám a vím, že by pro mě byl tábor utrpením. Zrovna nedávno jsem se o táborech bavila s tchyní a tchánem a ti na mě koukali dost divně, když jsem prohlásila, že naše dítě (až nějaké jednou budeme mít) na tábor určitě nepošlu (tedy pokud nebude samo chtít), můj muž totiž na tábory jezdil a oni oba taky a jsou přesvědčeni o tom, že je to úžasný...

    Jinak s tím rozřazováním do družstev nebylo potřeba ani jezdit na tábor. Stačila hodina tělocviku, protože mě do družstva taky nikdo nechtěl a přesně si pamatuju, jak jsem se na chatě učila házet, abych alespoň přehodila síť nebo hřiště :-D.

    OdpovědětVymazat
  19. "Jak já zbožňovala" ranní rozcvičky na Javorníku, když jsme museli dvacet minut cvičit a pak běhat okolo celého zařízení několik koleček, dokud jsme vysílením neumřeli... Ještě, že to pak zrušili, většinou to bylo dle uvážení jednotlivého vedoucího skupiny dětí. Ty tůry taky neměly chybu, půl dne šlapat do kopce. Samej strom, houby výhled a ještě si mysleli, že nás namotivují soutěžema typu: "Kdo vyběhne ten první kopec jako první, dostane sušenku!" Jenže já už si projistotu vozila na Javorník zásoby, takže mě nikdo nezlákal. :D :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj,byla jsi na pionýrským táboře Mládí v javorníku ve slezsku.jestli jo tak napiš na email,rad bych se něco vypátral o tehdejší vedoucí.Dík.pavel.weigl@seznam.cz

      Vymazat
  20. Svůj první a poslední tábor jsem absolvovala jako šestiletá. Pro mě jako introverta a stydlína to byla tak otřesná zkušenost, že si pro mě museli rodiče už po 3 dnech přijet, protože jsem od samého stýskání (po večerech brečela až do úplného vyčerpání) chytla horečku. Pamatuju si dodnes, jak si mě naši odváží s 38 horečkou a po půlhodině doma není po vysoké teplotě ani památky.
    Opravdu platí, že steskem dokáže (nejen) člověk i onemocnět, já si to ověřila už šesti letech....

    OdpovědětVymazat
  21. tábory byly fajn, od tý doby jsem docela odolná vůči všemu :D

    OdpovědětVymazat
  22. No naštěstí mě naši nikam neposílali a prázdniny jsem trávila většinou u babičky s dědou. Zřejmě jim stačila zkušenost mého bratra s ozdravovnou a nechtěli riskovat, že pro mě taky pojedou za dva dny. A dobře udělali, pro mě by museli ještě týž den. Ráda si dělám co chci a kdy chci a nesnáším kolektivní sporty a to především ty sporty kde se vyskytuje míč.

    OdpovědětVymazat
  23. Já na tábory jezdívala od 10 do 20 let. To pak teda ke stáru už jako praktikantka a vedoucí. Já jsem tábory moc milovala. Ale ono jsou tábory a tábory - jako se vším. Čestně přiznávám, že by se mi asi taky nelíbily míčové hry v družstvech, pochoďáky a latríny (jsem citlivka no). Ale pak jsou tábory jako ten, na který jsem jezdila já - ústřední motivační hra pro celý tábor, oddílový program, kuchařky, které by zasloužily metál, zázemí jak má být. Na těch táborech byla od rána do večera sranda, páchaly se samý blbinky, program byl promyšlenej (na tom si ten tábor dost zakládá). Ono záleží na tom, jak to "dospěláci" pojmou, jaký vymyslej hry, jak děti namotivujou. Ústřední myšlenka našeho tábora je - Děláme to pro děti - a vím, že se toho drží, takže moje budoucí děti to maj jasný :)

    OdpovědětVymazat