21. srpna 2014

Když se vám opije mladší sourozenec

Vsadím se, že se jednou opiješ dřív než já.

Netvrdím, že jsem se nikdy neopila.
Naopak.
Svět mi přijde tím nejzábavnějším místem už po půlce malého piva.
Ale tentokrát mě z trůnu "těžkého alkoholika" sesadila ségra.

Prý že si pro ní máme přijet, pípla v jednu ráno SMSka.
Co to tenkrát slavila, to už si nepamatuju.
Ona ostatně taky ne.
Ale když stála před clubem a čekala na odvoz, zdála se být dobrá.

Nemotala se, nelezla po čtyřech, nehihňala se na celé kolo. Dokonce i naše auto bezpečně poznala.
Jakmile ale usedla dozadu na sedačku, věděly jsme s mamkou okamžitě, že tady někdo lehce přebral.
Ale co.
Život má člověk stejně rozdělen na několik mezníků - první opice je jedním z nich. A na to první ráno, kdy vám je šíleně zle, se vzpomíná celý život. Vypráví se o tom dětem i vnoučatům.

"Ten večer, kdy jsem se zamilovala do Pišty Hufnágla jsem se zřídila tak, že mě z parketu museli odnášet. A tam někde na těch záchůdcích jsem, děti, potkala vašeho dědu..."


Většinu cesty je ségra v klidu.
Ten klid se ovšem mění s první zatáčkou.
Začíná jí být blbě. Stáčí okýnko, aby měla čerstvý vzduch. Odepíná pás a lehá si. Nepomáhá to a tak ať zastavíme. Začíná se kroutit a očima těká sem tam.


Druhá zatáčka je jejímu žaludku osudná.
To už nezvládá a bere to první, co jí padne do ruky - tedy nebohá Pinďova sedačka - a začíná do ní zvracet. "Ježiš, hlavně to Pinďovi neříkej," říká mamka, "jinak už ho do toho nikdy nedostanem, znáš ho."

"To já ve tvým věku vůbec nepila. A když už jsem se zřídila, tak jsem byla i tak dosti zodpovědná. Než abych poblila půlku auta, tak jsem radši pozvracela psovi pelíšek v autě!"


Pelíšek se vypral, Pinďa nikdy nic nezjistil a ségra si tu druhou zatáčku vůbec nepamatuje.
Jako velice dobrácká rodina jí to však nikdy nezapomeneme připomenout.
Stejně jako mně má dobrácká rodina nikdy nezapomene, že mladší ségra už se konečně pořádně opila, zatímco já - o pět let starší - pořád trapně nic.

Ale víte jak.
Já vždycky byla suchar bez špetky smyslu pro humor.
Co vy a první přihnutí?
Luc.


22 komentářů:

  1. :D :D "Já vždycky bal suchar bez špětky smyslu pro humor" :D Luc! :D

    Moje první přihnutí? Na konci prváku v Borským parku s partou kamarádů.. Pozvracela jsem podlahu na intru.. :D Paní vychovatelka, ani Vartlík dodneška nemají o ničem nejmenší tušení. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Dobře Ty!
    A koukám, že Borský park je pořád svědkem mnoha neřestí:-D

    OdpovědětVymazat
  3. Já na Kampě, čarodějnice na střední :) strašný to bylo, krabicový víno a sezení na zemi na hajzliku nějaký poctivý čtyřky :)

    OdpovědětVymazat
  4. Stačí mi málo, takže mi to opíjení se splívá. Ale nikdy nezapomenu na tom, jak jsem po jednom pivu přišla o peněženku, ve které bylo 50,- Kč, klíče a občanka s aktuální adresou... takže jsem si dala ještě jedno pivo a ráno s kocovinou šla přes celý město udělat nový klíče k novýmu zámku. Jednou jsem si dala jedno pivo a jednoho panáka, to jsem přišla o mobil...

    OdpovědětVymazat
  5. Mě se bohužel žádná taková vtipně opilecká příhoda nestala, ale když se opila ségra, tak jsem toho zneužila a vyhecovala ji, aby snědla papírový kapesník. :D Samozřejmě to udělala, já ji při tom natočila a pak tím pobavila pár známých, Ségra to ale naštěstí vzala v pohodě a nijak ji to nevadilo, nakonec se tomu smála s náma :D

    http://estrella-2012.blogspot.cz/2014/08/spotrebovano-july-2014.html

    OdpovědětVymazat
  6. Luc měla by ses polepšit :-)
    Já jsem podobnou veselou příhodu měla v DenBoshi. Kamarádi mě pozvali na karneval /kdyby mi předem vysvětlili jak vypadá Holandský karneval, nikam bych nešla :-)/. Kamarádi byli tři, pár minut před odjezdem mi dva volali že se ztratili v lese a dorazí později /vysvětlete mi někdo, jak se dá ztratit v holandským lese! :-)/ No ale dobře. S kamarádem jsme odjeli do města. Já ačkoliv mám problém vypít jedno pivo jsem jich za ten večer vypila asi 20 /i když to jsou třetinky/, kamarád se mi ztratil už ve druhé hospodě. Okolo třetí jsem ukecala úplně cizího chlapa, aby mě odvezl alespoň na kraj vesnice, kde jsem au-pairkovala. Tam jsem mu ovšem musela zdrhnout /ještě že tam mají tolik kanálů a mostků/, protože se dožadoval odměny. Na chvíli jsem vystřízlivěla. Ale to ráno... Nikdy předtím ani potom mně tak blbě nebylo.

    OdpovědětVymazat
  7. Já a moje první opití bylo "až" v 18-ti, když jsme byly s dalšíma 3 holkama (a profesorkou) na soutěži se školou v Beskydech. Vyhrály jsme a taky jsme to pořádně oslavily (bylo co, vyhrály jsme zájezd do Hamburku). Bydlely jsme v chatkách, takže jsme se seznámily se soutěžními týmy z celé republiky a bylo vážně veselo :-) Ráno kocovinka byla, ale hned po snídani, (u které jsem si kousla jednou rohlíku a to ještě, aby to nebylo moc nápadné (:-D), nás vyhnali na tůru na Pustevny, takže horský vzduch pomohl a hned mi bylo dobře. Od té doby jsem kocovinu měla ještě 2x, za to ale jen po skleničce vína a jednoho piva (hold se to nemá míchat no) :-D

    Hezký večer,
    skills-of-art.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  8. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  9. Svoje první přihnutí si asi nepamatuji :)
    Ale živě si dodnes vybavuji svojí mladší sestru, jak opilá po návratu domů, po koupeli, místo svých vlasů fénuje celou koupelnu jak se motala :) Adush promiň! :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Když jsem se poprvé opila, po cestě domů jsem pozvracela taxík. Vrhla jsem to teda hlavně na sebe. Taxikář si toho naštěstí všimnul, až když jsme byli u domu. Zařval na mě: "Vy jste mi to tu poblila!" tak jsem mu nechala asi 80 Kč dýško a zdrhla domů. Na mou obranu, to že mi bylo tak špatně, byla vina mých přiblbých spolužáků, kteří mi (potom co jsem v průběhu večera vypila skoro láhev vína) míchali jeblíčko asi 1:3 slivovicí. Pamatuju si jen to první, měla jsem pak asi ještě 3 tyhle pekelné směsi.
    Markéta

    OdpovědětVymazat
  11. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  12. Ó, mé bylo velmi trapné. Začalo to rozbitým kolenem, pak pláč "mně je tak hrozně špatně...", trocha zvracení a pláč "zavolejte mámu, ať pro mě hned přijede!"
    A nepřijela jen máma, pro jistotu dorazili oba rodiče, aby mě viděli ubulenou sedět vedle branky kalichalupy. Když jsem se chtěla zvednout, nešlo to, tak jsem znova řvala, tentokrát, že mi odumřely nohy a nemůžu tedy dojít k autu a budu na invalidním vozíčku, na což otec pragmaticky odvětil: "Můžeš chlastat, tak můžeš taky chodit!" a pak mě přehodil jako pytel přes rameno, takže jsem mu pozvracela záda. Zbytek jsem si naštěstí nepamatovala, ráno jsem se probudila spokojená ve svý posteli a v pyžamu, jenže hned u snídaně jsem si užila první várku posměšků a místo ponechání v naivní představě, že si cestu nepamatuju, protože jsem spala, mi ochotně odvyprávěli její průběh, takže jsem se styděla ještě půl roku potom.
    Pak jsme ale jeli na chmel a já jsem pochopila, že alkohol je kámoš, jen je potřeba nezapíjet vodku pivem a absinthem a znát míru a od tý doby máme krásnej láskyplnej vztah bez blití a pláče.
    Za ty pozvracený záda se ale stydím dodnes.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takový příběh je opravdu nezapomenutelný!

      Vymazat
  13. Jó, tohle mě pobavilo, soucítím s tebou :) Také jsem doma ta starší a skoro ve všem opožděná.

    OdpovědětVymazat
  14. Brácha se opil asi v 15, ale totálně na šrot ...ale je fakt, že od tý doby to dokáže kontrolovat ... já už to mám taky za sebou, poprvé asi v 16, ale teď se hlídám, protože ta kocovina je čím dál horší :D

    OdpovědětVymazat
  15. Žila jsem ve sladké nevědomosti, že by snad moje mladší sestřička mohla "chlastat". Z tohoto omylu jsme vystřízlivěla, když jsem jí viděla po pár panácích vodky. Moje vlastní lehké opojení z alkoholu zmizelo v tu ránu a celé 3 kilometry, co jsem mojí drahou vedla domu, jsem fungovala jako vzorná starší sestra, včetně všech ne-nic-jsi-nevyváděla lží.
    Musím ale přiznat, že stejně dobře se ona dokáže postarat o mě (ale ne že by se to stávalo!). :)

    OdpovědětVymazat
  16. Já jsem nikdy opilá nebyla, jako v 15cti jsem si dala nějakýho panáka nebo rum s kolou a byla jsem asi 2x lehce v náladě kdy se mi motala hlava a špatně se mi pak i dýchalo :D Ale v 16ti jsem měla naposled rum s kolou a od té doby nic. Hnusí se mi to, nechutná mi to a nepotřebuju alkohol k životu a jsem na to hrdá :)

    OdpovědětVymazat
  17. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  18. Já v 15ti na Silvestra, kdy jsem poznala přítele a jsme spolu dodnes (4 a půl roku) :D Nezvracela jsem, ale taky mám půlku noci zamlženou a ten den potom.. Škoda mluvit, na první kocovinu se opravdu, ale opravdu nezapomíná :D

    OdpovědětVymazat
  19. Mám opačný zážitek. Tedy opačný v tom, že můj bratr je naopak starší. Obsah je ale až legračně podobný. Byl to jeho pomaturitní večírek (z čehož jsem si vzala takové ponaučení, že o rok pozděi na svém pomaturitním večírku jsem se nedotkla alkoholu ani hráběma) a i v naší historce "hrál roli" domácí mazlíček. A to tak, že když bratr ve svém pokoji udělal na podlahu inventuru svého žaludku, obrátil se na šokovanou maminku a flegmaticky konstatoval: " No co, Laura (naše kočka) se taky vyblije doma kde chce".
    Už jsem se chtěla hrdě pochlubit, že MĚ bratr nikdy opilou neviděl....ale ještě než jsem si to domyslela, už mě doběhly mé vzpomínky. O ou. Opravdu mi nepříjde vtipné, že jsem onoho osudného večera tahala jeho spolužáka za bradku a měla z toho děsnou prču. Ups. Budiž mi ke cti, že můj první ožer proběhl až v 19ti letech

    OdpovědětVymazat
  20. Moje první kocovina, byla po párty na chatě s mými spolužáky ze školy, kdy jsem se nalívala tequillou tak dlouho, až jsem prostě odpadla a druhej den jsem si nic nepamatovala! NIC! Hrozně pocit - ale naštěstí jsem měla natolik "solidární" kamarády,kteří mi to všechno připomněli, díky moc! Od té doby jsem se napila víc pouze na maturitním večírku, kdy jsem domu přišla v osm hodin ráno sice v poněkud "rozbroukanějším" stavu, ale kocovinu jsem neměla, naštěstí! Od té doby ne že bych nepila, ale prostě vím, kdy mám přestat - tak doufám, že jsem to teďka nezakřikla :)))

    Neo Inizio

    OdpovědětVymazat