14. srpna 2014

Smrt Robina Williamse: Proč se komik nedokáže zásmát svým vtipům?


Myslím, že vím, proč mě ta zpráva tak vzala.
A není to jen tím, že Tátu v sukni vám odrecituju nazpaměť.
To bych oplakávala v případě, že by šlo o přirozenou smrt.
Ale sebevražda? Těžké deprese?

Celý život podvědomě vyhledávám lidi, co dokáží rozesmát.
Ty, kteří tak opravdu žijou - vesele, radostně, jsou splachovací, věčna věků v klidu a vystresne je jen máloco. Takové ty osobnosti, co si s ničím nelámou hlavou, všechno se nějak vyřeší a dokud se směje, tak se neumřelo.

Takové ty týpky, které když si pustíte v hnusný zimní večer po rozchodu, tak stejně budete slzet smíchy.
A Robin Williams přesně takový byl.
Aspoň před kamerou, aspoň pro fanoušky.

Vím, proč mě jeho smrt tak vzala.
Zaprvé mi ukázala, že když se směju já, neznamená to, že se směje i ten druhý.
Zajímat se o něj nebudu, on je určitě taky happy, když dokáže bavit, nic ho netrápí, žije krásný život a já jsem ta, co má trápení. Tak co.


A zadruhé mě přivedla k plno smutným otázkám.
Proč ti největší komici trpí těmi největšími depresemi?
Proč nezvládají svůj vlastní život?
A musí být deprese součástí humoru?
Musí si člověk projít peklem, aby všechno to špatné dokázal obrátit v humor?
Protože pokud ano, pak by ho jen tak něco nemělo rozhodit.
Pomáhá tedy komik publiku nebo publikum komikovi?

A proč se komik nedokáže zasmát svým vtipům?

A ví vůbec komik, kolika svým fanouškům pomohl v těch nejtěžších chvílích?
A že právě tito fanoušci berou tak jeho sebevraždu jako tu největší zradu?
A proč si my fanoušci zase myslíme, že nás ten druhý bude vždycky jenom bavit a že máme nárok na více jeho tvorby?


Až to pořádně opláču, tak to vezmu z toho druhého konce - všem těm, co mě od srdce rozesmáli, těm poděkuju. Aby věděli, že to, co dělají, má smysl a že je v životě potřebuju. 
Musím se to naučit.

Ale na Tátu v sukních už bude těžký se koukat.
To teda kurva jo.
Odpočívej v pokoji, Robine. A díky za všechny ty boží filmy!
Luc.



15 komentářů:

  1. Krásně jsi to napsala... ;)

    OdpovědětVymazat
  2. To je velmi smutné a nečekané.

    Krásně jsi to napsala.

    OdpovědětVymazat
  3. Taky je mi z toho smutno. Umělci mají asi obecně těžší život díky tomu jak jsou citlivější, emotivnější a všechno víc vnímají. A je tak lehké s takovou náturou sklouznout k depresím...Chápu to a děsí mě to. Myslím, že to není tak, že komici častěji padají do depresí. Myslím, že lidi s takovým duševním rozpoložením se prostě časteji stávají komiky...Obrana smíchem proti své vlastní temné duši...možná...:(

    OdpovědětVymazat
  4. K panu Williamsovi jsem nikdy nechovala hlubší city, ale tenhle článek je napsaný tak dobře a pravdivě, že mi skoro slza ukápla. Ze života bohužel vím, že někdy ti, kteří se smějí v podstatě pořád a navenek působí nejvíce bezstarostně, mohou uvnitř být jako malá hromádka neštěstí, která se schovává za velkou hroudu humoru.

    OdpovědětVymazat
  5. Mě překvapuje kolik slavných lidí páchá sebevraždy, má deprese apod.. člověk by si řekl, že jim nic nechybí, jsou slavní, bohatí.. ale asi tam bude něco jiného:/
    Film táta v sukni je super, od mala ho mam rada:)

    OdpovědětVymazat
  6. Peníze a sláva není všechno. Za to si štěstí, svobodu a klid nekoupíš. Myslím si, že málokdo ze slavných je doopravdy šťastný. Často se musí přetvařovat, dělat, že se cítí dobře, ale ve výsledku se cítí hrozně. Pořád je samé povinnosti, otravní novináři a ve výsledku se ani pořádně nevyspí.
    Robin je toho důkazem, byl skvělý komik, ale nikdo neviděl to, jak se trápil a NIKDO mu ani nepomohl. :(

    OdpovědětVymazat
  7. Mě tahle zpráva taky zasáhla. Deprese je těžká nemoc, mozek nefunguje jak má a ani humor nepomůže. K tomu přepracování, starosti ... Je to velká škoda.

    OdpovědětVymazat
  8. Na tvoje otázky jsem četla zajímavou odpověď v tomhle článku:
    http://www.cracked.com/quick-fixes/robin-williams-why-funny-people-kill-themselves/

    OdpovědětVymazat
  9. Rozplakala jsi mě...Tvoje slova říkají velkou pravdu.
    Nevím sice, jestli se komici nedokážou zasmát svým vtipům.... Vím jen, jak těžké je nosit "nálepku komik". Robin byl skvělý herec, nejen komik.... Snad už je šťastný...
    Krásný den...Kat....

    OdpovědětVymazat
  10. Na Forbes jsem četla, že měl alzhaimra... :(

    OdpovědětVymazat
  11. Mne je z oho tiež veľmi smutno, pretože patril k mojim najobľubenejším hercom aj s maminou, vždy sme sa tešili, keď dávali niečo s ním, keď sme vo videopožičovni (teraz to znie smiešne) zadali film s ním, už aj sme ho brali, bolo nám jedno čo to je. A on pritom hral, rozosmieval druhých, ževraj aj na pľace všetkých keď natáčali, a pritom sám bol smutný. V tom asi bude ten jeho génius. A aj vynikajúco zahrané dramatické postavy, lebo tie vedel tiež stvárniť vynikajúco... Bude chýbať, snáď je na lepšom mieste, kde je spokojný...

    OdpovědětVymazat
  12. Luci, taky pláču..napsala jsi to pravdivě, dojemně, krásně..Inka

    OdpovědětVymazat
  13. Taky mě to zaskočilo :( Moc hezky napsáno! Já myslím, že ty deprese jsou tak časté u komiků proto, že oni vydají velkou spoustu energie lidem a tím si ten optimismus vyčerpají..A pak taky ta zodpovědnost, aby byli vtipní i příště asi nebude žádný med.

    OdpovědětVymazat