15. září 2014

Když vám myši padají z půdy na pánvičku


Holanďan je chlap mnoha talentů.
Jedno mu však nejde - vybírat byty, ve kterých by se dalo pohodlně žít bez toho, že bych si musela říkat: "A přeci může bejt ještě hůř."
Jeho staromládeneckou garsonku, do které mě poprvé vzal, komentovat nebudu.
Ale tehdá ve Florencii musel bejt fakt hodně přepracovanej.

"Objevil jsem super byt v centru Florencie," nadšeně poskakoval radostí. "Z okna se člověk dívá na Ponte Vecchio a ani to není drahý. A provede nás tam slečna, co tam teď žije a bude se stěhovat zpátky do Kanady. Schůzku máme ve středu ráno."

Znělo to jako pohádka.
V centru Florencie. Výhled na řeku, na nejromantičtější most v celej Evropě.
A s balkonem, kde budu moc trávit večery při západu slunce.
Moje naivita dosáhla vrcholu.

Byla by to vcelku pěkná a zachovalá budova. Kdyby zdi a stropy společné chodby nebyly pokryté plísní, která vypadala, že tam byla už za dob renesance.
Byt mě ale překvapil.


Vlhkost z něj nesálala. Měl sice tmavou maličkou ložnici, ale jakmile slečna dodala, že k ní náleží i stejně velká šatna, hned jsem na pocity stísněnosti zapomněla.
Obývák byl zalitý sluncem a s opravdu krásným výhledem.
Problém se ukázal až v kuchyni.

Nad kuchyňskou linkou se, po celé její délce, táhla půda.
Půda nebyla nijak zavřená.
Jednoduše se tak rozprostírala asi dva metry dlouhá černá a prašná díra všude tam, kde se dole vařilo.
Nahoře měla slečna nějaké krámy. Lezla tam žebříkem a chválila si úložný prostor navíc.

Prášilo se odsud neuvěřitelně.
Ale Holanďan byl ve svém živlu.
Měli jsme měsíc po svatbě a já se chtěla rozvádět.
Jak jsem si tohohle chlapa mohla vzít?
Přitom se zdál být tak...normální. 
Bez úchylek, bez pohnutých úmyslů, bez pohnutého vkusu.
Možná jsem si to však jen nalhávala, abych tím odůvodnila to, proč si vybral zrovně mě, že.


"To ty myši z půdy budou padat rovnou na pánvičku," šeptla jsem mu do ucha.
"Ale to není moc často," odpověděla Kanaďanka s úsměvem.
A kurva. Slyšela mě.
Mimochodem, to měl bejt vtip. To měl bejt vtip. Bohužel nebyl.
To už bylo moc na nás oba, rozpačitě jsme se usmáli a rychle zdrhli.

Od té doby je vybírání bytů čistě moje doména.
Co vy a hledání hnízd lásky?
Luc.

5 komentářů:

  1. Tak tohle mě moc pobavilo. Mně po bydlení na kolejích připadá luxusní všechno, co má troubu a mrazák, takže jsem celkem nenáročný podnájemce. Nejlepší bydlení ale bylo v golfové chatičce na ostrově ve Finsku. V zimě. S dalšíma osmi lidma. Z okna jsme pozorovali lišky a chodili běhat na zamrzlé moře. Stýská se mi po tom.

    OdpovědětVymazat
  2. Muj bože :-D hledání bytů je MOJE parketa, jelikož můj drahý se kdysi zamiloval do baráku...
    Barák byl pěknej, nová fasáda, pěkný pokoje po rekonstrukci, koupelna bez dlaždiček a kuchyně bez linky, což by mi vyhovovalo, abych si tam mohla dát to, co lahodí mému oku... Prostě komplet předělanej barák, zahrada tak akorát... Cena? No ta byla taky super, drahý se vznášel na obláčku lásky k tomuto domku... Jenže já ho probrala tím: No Zlato a kudy se chodí na zahradu? To jako přes byt? To nemá žádný vrata na zahradu? Ten jen koulel očima... No a prodávající, že to nevadí, že vypadáme, že tam budeme stejně jenom grilovat... A já, že teda grilovat budem, ale určitě NÉ tady! A už jsme zdrhali...
    Od té doby objekty vybírám já a první dotaz se týká vstupu do zahrady... Mno a pro jistotu jsme skončili v bytě a svatej pokoj... XD

    OdpovědětVymazat
  3. díky bohu, že já zatím nic vybírat nemusím :D

    OdpovědětVymazat
  4. Nás to teprveí čeká, ale už teď se toho děsím. Stejně nepočítám s tím, že v aktuální práci si budu moct něco slušnýho dovolit - minimální mzda a práce na 12 hodin denně.

    OdpovědětVymazat
  5. Za 14 dní mi Luci drž palce, odlítám za drahým do Kuala Lumpur a vybírání bytu jsem nechala na něm :-D Tak teda nevím, jestli to byl dobrý tah. Vy jste mohli mít myši na pánvičce, ale co čeká na nás v Asii, to si radši ani nepředstavuju :D

    OdpovědětVymazat