8. září 2014

Takový ten sen o tom, že jsem bohatá a chladná


Takový ten sen, kde když se probudíte, tak realita vám přijde ještě docela fajn.
A takový ten sen, kdy si můžete zahrát na někoho úplně jiného a stejně si myslíte, že jste to vy.

V tom snu mi volala policie. Už tu máte na stanici dceru, přijeďte si pro ní, říká mi policajt.
Říkám, že dceru nemám, že to bude nějaké nedorozumění a že nikam nejdu.
Naléhá.
"Podívejte, to dítě jsem sice mohla zapomenout, ale porod bych si pamatovala, že jo."

Jsem tak brutálně asertivní, to se mi líbí. Mám dokonce pocit, že jsem těžce za vodou a neuvěřitelně snobská. Mám podpatky, velké sluneční brýle, velkou drahou kabelku, šátek a nula emocí. To se mi líbí ještě víc.

Doma na mě ale čeká Holanďan s dítětem. Asi čtyřletou holčičkou.
Že by Holanďan někomu to dítě hlídal?
Ten sen začíná bejt fakt divnej.
Čí je to holčička, ptám se. "Víš...dá se říct, že je naše," začíná zhurta Holanďan.


"Naše? Myslíš jako tvoje?" ptám se a jdu seřvat hospodyni, kde je jako sakra ta večeře.
Sledujte, mám hospodyni. A uklizenej barák. Tomu říkám sen!
Nalévám si skleničku vína. Sledujte, v tom snu umím i chlastat.
Musím se ale smířit s pocitem, že mi Holanďan zahnul a pořídil si někde jinde dceru.

Ale mám nula emocí, takže po jedné skleničce mi to začíná být fuk.
Super, má dceru, aspoň se ty jeho chytrý geny budou množit a já budu mít klid od rození. Když koukám na tu super postavu, co v tom snu mám, tak jsem vlastně ráda.

"Ona biologicky není moje," vysvětluje ale Holanďan.
To už je ale fakt divnej sen.
Já tady chlastám, že má dceru a on, že není jeho.
"Adoptoval jsem jí. Původně je z Ukrajiny. Všechny ty boje a vojáci...Prý tam napadli jejich vesnici a znásilnili všechny ženy, tak jsem jí radši zachránil," tvrdí.

"A jak jsi mohl sám adoptovat dítě?"
"To je to, o čem jsem s tebou chtěl mluvit. Zfalšoval jsem tvůj podpis a adoptovali jsme jí tak jako rodina."


Aha. Takže on adoptuje dítě a chce se mnou mluvit o tom, že zfalšoval můj podpis.
Dá rozum.

"Už je to tři roky, ale vychovávala jí moje babička. Ta teď umřela, a tak je holčička naše. No není rozkošná? Jsou jí čtyři, takže už, miláčku, ani na mateřskej zůstávat nemusíš, dáme jí rovnou do školky!"

Už jsem se lekla.
Holčička je Ukrajinka, mluví jenom holandsky a bojí se mě.
Nechápu proč. Já jsem tady jediná normální.
Chvilku na ní koukám a nevím, jestli jí mám dát najíst.
Zcela bez emocí se Holanďana ptám, odkdy je tak citlivej vůči ostatním. "Já? Odjakživa! Ty jseš ale furt strašně chladná."


To už se celá divoká probouzím.
Zkontroluju tělo, kuchyň, kabelku a postele. Tělo a kabelka furt ta samá bída, kuchyň bez hospodyně, postel bez holčičky. Takový ten sen, kde když se probudíte, tak realita vám přijde ještě docela fajn.
I když...

Co vy a divoké sny?
Luc.

9 komentářů:

  1. To je přesně ten případ, když se člověk probudí a je rád, že to byl fakt jen sen... :-D

    Ale už se ti někdy stalo, že ses vzbudila a nebyla sis jistá, jestli se něco ze snu stalo nebo ne? Úplně vidím, jak se ráno zmateně posadíš na posteli, Holanďan nikde. Tak ho naháníš na telefonu a ptáš se, jestli máte dítě, jestli mu právě umřela babička a kde je sakra ta flaška chlastu, co byla schovaná ve špajzu... :-D
    Bebe

    OdpovědětVymazat
  2. Mně se zdá pořád tolik podivnejch snů, ale bohužel je neumím takto skvěle popsat. Ten se poved....nechceš ti náhodou dítko? Jen tě straším :-)))

    OdpovědětVymazat
  3. mně, když už se něco zdá, tak jsou to samý takovýhle šílenosti :D

    OdpovědětVymazat
  4. A nula emocí... to mě rozesmálo :-D

    Skills of Art

    OdpovědětVymazat
  5. Tyjovka holka, co to dneska nad Prahou straší za pitomý sny s dětma?
    Mně se dneska v noci zdálo o prťavým blonďatým děcku a že je jako moje. bo teda naše? Bože můj, já se s hrůzou probudila, proběhla jsem byt a nešlápla jsem na žádný autíčko, Lego a nepotkala jsem nic dětskýho, takže jsem se odebrala do postele a s očima dokořán jsem přemejšlela, co to kurva mělo bejt???

    OdpovědětVymazat
  6. To jsou teda sny. Hlavně aby Holanďan nějaké to dítě jednou vážně nepřivedl :D
    Nemám ráda ten pocit, kdy se probudím a ještě x minut si nejsem jistá, jestli se to vážně stalo.

    OdpovědětVymazat
  7. To jsou tedy sny. :)
    Mně se kolikrát zdají živé sny, že mám ty či ony šaty nebo kabelku a pak realita je horší. Za to když se mi zdá něco divokého typu, zastřelená ségra, nachytání muže s někým nebo šílený pucung od zákazníka, tak to se pak ráda probudím do reality. :-D

    OdpovědětVymazat
  8. Krása :D Já se občas peru s tak živými sny, že ještě chvíli po probuzení věřím, že to nebyl sen, ale realita. Pamatuji si, když jsem ještě byla malá, že jsem do školy donesla peníze, protože se mi zdál sen o nějakým povinným příspěvku, a já prostě věřila, že to byla realita. No učitelka na mě koukala jak na vola, ale aspoň byla sranda.

    OdpovědětVymazat
  9. :D :D tak teď si mi připomněla moje sny. Takovéto podobné sny se mi zdají také. Nejlepší když se ráno probudím a chvilku přemýšlím, jestli je to skutečnost :D Nechápu, kde se to v člověku bere :D

    OdpovědětVymazat