8. listopadu 2014

Když Holanďan nakupuje nábytek


Měl dojet pro chleba do Lídlu.
Po hodině volal, že už jede domů a jestli mu nepřijdu pomoc.

"Koupil jsem nám skříň," oznamoval mi Holanďan hrdě do telefonu.
"Skříň? A v Lidlu? Proč proboha?"
"No potřebujeme víc úložnýho prostoru. Včera jsem jednu koupil někde na netu, a dneska jsem viděl tuhle hezkou skříň v Lidlu, tak jsem vzal obě. Ta přes net přijde poštou v pátek a pomůžeš mi s touhle?"

  • Dělá si ze mě prdel?
  • On jen tak koupí dvě skříně?
  • Co to do něj vjelo?

"A jaký jsou to skříně?"
"No normální, jedna úzká, druhá široká, mají hodně šuplíků, to potřebujeme. A když nebudeš zlobit, dovolím ti obsadit nějaký ten šuplík tím tvým harampádím," vtipkuje Holanďan.

Normálně bych mu vtipkování oplatila tou nejbrutálnější verzí svého humoru, ale teď jsem zticha a šrotuje mi to. Něco mi říká, že to s těma skříněma myslí vážně.

Musíme to oživit!

"A jakou mají barvu vůbec?"
"No," zamýšlí se Holanďan. "Tahle je bílá a ta, co jsem objednal...asi tmavě hnědá? Nebo černá? No už nevím přesně."
"Víš, že máme všechno sladěný v barvě dřeva?"
"No já jsem si říkal, proč je to tak hrozně mdlý, že to chce trochu něčím oživit."

  • Nevtipkuje, myslí to vážně.
  • Je nadšenej a čeká pochvalu, že se tak stará a sám zařizuje byt, aniž bych se o něco musela prosit.
  • Každej kus nábytku jinak barevnej. Bude to u nás jako v ještě větším cirkuse.

"Fakt? Tak to bude super! Konečně budeme mít víc místa. Pomůžu ti to vzít nahoru a o víkendu to smontujeme."

  • No co. Stávaj se i horší věci.
  • Existují prý i ženy (jsem někde četla), kterým stačí na kosmetiku jedna polička. Ale kdo ví, kde jsem to četla. Beztak to byl zase nějaký výmysl bulváru. Člověk nemůže hned všemu věřit.
  • A my budeme mít plno poliček a šuplíků!
  • A to všechno z Lídlu!
  • A ještě v krásných barvách, které se postarají o pestrost a hravost.
  • Takže můžu si přát snad něco víc?

No a...?

A tak jsme skříň dotáhli do třetího patra, vyndali z krabice, rozložili stavební plán a všechny šroubky a zjistili, že nemáme ani kladivo, ani šroubováky.

Jednou napíšu knížku s názvem: Flegmatismus: Cesta ke šťastným vztahům.
Jak vaše polovičky vybavují byt?
Luc.

19 komentářů:

  1. Haha, proč jen mi připomíná toho mýho :D nojo chlapi, všichni stejní! :D

    OdpovědětVymazat
  2. Hehehe, super som sa pobavila. Ja by som nevedela byt takto v klude, asi by ma porazilo. Ten moj by si sice nedovolil nic kupovat ;-)
    Ale raz som dostala od vdacneho zakaznika kabelku LV, samozrejme hnusny pomazany fejk. Skoro som zamrzla od prekvapenia, nevedela som, ako sa tvarit, nechcela som ho urazit.

    OdpovědětVymazat
  3. S mojí polovičkou právě hledáme byt, ale i to je "zábava". Dojdu kolem sedmé z práce (po dvanácti hodinách), jsem ráda, že žiju, řeším, že v neděli musím vyrazit do Prahy na pohovor (z Brna). Vyklepaná z rozhovoru se šéfovou, jestli mě vůbec pustí. A on začne, jestli jsem napsala na nějaký byt. Tak jsem mu řekla, že už nevím, na který jsem psala a na který ne, že jich bylo deset tento týden. On prý napsal na dva, ale nikdy to nevyšlo, já mám větší šanci, že mi odepíšou, protože to umím napsat. On si sedí čtyři hodiny doma, čeká až dojdu, abych začala psát na byty, který se mu líbí a ještě čeká, že dojedu s dobrou náladou a pochválím ho, jak je šikovný, že je našel. A já se chci jen najíst, osprchovat a jít spát. Mě to stojí nervy pak vyjednávat termíny a pak se s ním hádat, že jemu se to nehodí.

    OdpovědětVymazat
  4. Super příhoda, skříně se hodí vždycky :D. To my s přítelem zatím tak daleko nejsme :)
    Blog by Veru

    OdpovědětVymazat
  5. No jo, Holanďan nikdy nezklame :D A já jsem upřímně ráda, že bydlím ve vybaveném "studentském" bytě, navíc s milou spolubydlou :)

    OdpovědětVymazat
  6. Holanďan je prostě dobrák od kosti. :)
    My to kupujeme spolu a většinou to muž nechává na mě, ale chtěla jsem mít mimo ložnice i obývák bílý, a to už neprošlo.

    OdpovědětVymazat
  7. Tak tohle mě doopravdy pobavilo, on se tak stará a tobě se to nelíbí :-D Oni mají chlapi na tohle nějaký senzor. Také se vždycky děsím, když přichází s tím, že koupil něco do bytu, ale zatím dobrý a věřím, že i tu vás se to zvládne. Nicméně musím souhlasit, že flegmatici to mají v mnoha ohledech jednodušší :-D bára.kára blog

    OdpovědětVymazat
  8. To si ještě užijete u toho skládání. :D

    OdpovědětVymazat
  9. No masakr, já bych ho asi zabila :D, obdivuju tě za tvůj ledový klid. A pokud nějaké ženě stačí na kosmetiku jedna polička, pak asi vede po obvodu celého pokoje :D

    OdpovědětVymazat
  10. Nijak naštěstí :D Ale z vlastní zkušenosti vím, že je to spíše tragédie než výhra, ale zase jak u kterého jedince :D

    OdpovědětVymazat
  11. Flegmatismus: Cesta ke šťastným vztahům :D :D to bych si hned přečetla.
    Tak aspoň, že se doma nenudíš, že? :D

    OdpovědětVymazat
  12. tak to tě obdivuji, u nás doma by to asi neprošlo :D I když nám se stal podobný zážitek, s tátou který se rozhodl nakupovat.. nebyly to skříně, ale "lehátka" do bazénu. Prý byly ve slevě v makru.. tak vzal rovnou 2. Jenže si v samé euforii nevšiml že to jsou matrace na spaní a semišové :D

    styleandmacarons.blogspot.com

    OdpovědětVymazat
  13. My zas bydlíme v holobytě, protože mu není nic dobré. A spíme na širokém jednolůžku, protože už 2. rokem vybírá postel.

    OdpovědětVymazat
  14. Výběr všeho netechnického je na mně. Muž jen koupí, doveze, smontuje. Techniku nechávám na něm, takže máme TV přes celou stěnu...boys and their toys. No a vy budete mít praktický úložný prostor. No není to skvělý, Luci? (já nemám, kam dát oblečení) Myslíš , že ten drobný rozdíl je národnostní otázka? ;-D

    OdpovědětVymazat
  15. My se doma potýkáme s opačným problémem. Přijdu z nákupu a v obýváku chybí křeslo. Za chvíli mi volá: "Miláčku, až se vrátíš, nelekej se, vzal jsem křeslo, potřebujem ho ve zkušebně. Stejně na něm nesedíme." "Miláčku, dyť tu mikrovlnku stejně nepoužíváme, navíc to není zdravý." "Lásko, já pak koupim novou konvici na čaj." A možná jsem trochu paranoidní, ale pro jistotu jsem přimontovala gauč k podlaze.

    OdpovědětVymazat
  16. Chtěla jsem spíše napsat komentář k tomu, "které ženě stačí na kosmetiku jedna polička", ale spíš bych se za to měla stydět, než se přiznat :D Nakonec mne stejně článek donutil přemýšlet o tom, jak chlapi zařizují domácnost - a krom různobarevných skříní - plných různých krabic s věcmi, které se ještě můžou hodit a různých koberců (se kterými jsem poslala přítele do Háje, ihned co jsem se přistěhovala k němu) mám příběh s myčkou. Chtěla jsem ji strašně moc, hlavně kvůli úspoře času. Když už na ní byli peníze, přítel mi ji vymluvil. Víte z jakého důvodu? Musel by se volat vodař, byla by práce v kuchyni. Muselo by se něco probourat a něco vyhodit. Slíbil, že se o nádobí bude starat on a za ušetřené peníze jsem si mohla koupit noťas :D (S tím žádná práce nebyla). Ach ti muži. A nádobí? Vzorně čeká na Petrovic jemné ruce (od Puru, samozřejmě).

    OdpovědětVymazat
  17. Tak to mě oparvdu pobavilo! Článek s výběrem bundy jsem odkývala stylem "ano, ano, všichni jsou stejný..." u tohodle článku si ale říkám "Díky bohu...". Můj drahý projde stošedesát devět webovek, recenzí, porovnávačů, než něco doma projde :) Většinou držím krok u první desítky pokusů, pak už se vzdávám. Takže nakonec to možná máme trochu podobné...u nás doma taky většinu vybírá muž...já nemám totiž energii a čas držet s ním krok :D

    OdpovědětVymazat
  18. Tak to bych svého muže asi zabila :-) Vždycky vybírám všechno já, protože jinak by to dopadlo, asi tak jako u Vás :-)

    OdpovědětVymazat