8. prosince 2014

Když mimino hlídá otec


Když jsem se narodila, mamka kvetla blahem.
Ne kvůli tomu, že měla dítě.
Ale že měla muže, který naprosto dobrovolně a sám od sebe se vždy nabídl, že mě vezme v kočárku na dlouhou procházku.

Abych v noci dobře spala.
Dal mě do kočárku, s velkým úsměvem mamce zamával, říkal, ať si konečně taky od toho křiklouna odpočine, že se postará. 

A staral se dlouhé týdny a měsíce.
Přišel z práce a první co bylo, byl kočárek.
Tak náš taťka byl vždycky hodně rodinnej typ a je dodneška. Být po jeho, tak s ním bydlí další tři generace.

Z našich výletů jsme se tak vraceli až dlouho za tmy, kdy mamka měla nejen všechno uklizeno, navaříno, vyžehlíno, ale i udělanou manikúru, pedikúru a nabarvené vlasy. Já se vracela s červenými tvářičkami a sladce spící.


Jednoho dne se však mamka vydala ke kamarádce. Zřejmě se pochlubit, jak dobře se vdala. Lucinka spinká a tatínek se stará. Po cestě sněhem sledovala koleje kočárku. Zpočátku to vypadalo dobře, zrovna ale u hasičárny koleje končily.

Koleje končily, začínaly šlápoty obrovských bot.
V hasičárně byla hospoda.
Mamka tak měla jasno - taťka zapískal, chlapi přišli, pomohli mu s kočárkem a šlo se "na jedno."
Dítě přeci není nemoc. A důležitý je, aby vyrůstalo s otcem. A to vyrůstá. A ten se o dítě stará v hospodě stejně dobře jako na procházce v lese, že jo.

Mamka však měla lehce odlišný názor a vjel do ní vztek. Vylezla potichu po schodech nahoru.
"Chlapi, potichu, malá se vás bojí, viď maličká," křičela na chlapy sousedka, která tam čepovala pivo. "Taková pěkňoučká a buclatá a vokatá a ona už natahuje. Pojď, já tě pohoupu. No vidíš, už se směješ. Je a ty máš první zoubek, ty už jsi velká holčička," povídá si tam se mnou.

Měla jsem první zoubek, nemůžu si pamatovat to, jak tam mamka vlítla.
Ale zoufalý výraz našeho taťky, když si na to dneska vzpomene, naznačuje, že to nic hezkýho nebylo.
Zpětně toho ale možná litovala mamka ještě víc - skončilo jí období nalakovaných nehtů a začalo období kruhů pod očima.


Možná jsem v tý hospodě natahovala, ale domů se vracela unavená tak, že jsem se i v noci zapomněla budit. A to mi prosím rostly ty zuby...

Nějaké výchovné lekce u vás doma?
Luc.


8 komentářů:

  1. Super článek Luci :) No u nás byl taťka vždycky hodně v práci v zahraničí, takže spíš vidím taky tu mamku s kruhama pod očima :D
    Blog by Veru

    OdpovědětVymazat
  2. Takhle podobně mě vychovával strejda :D Akorát s tím rozdílem, že máma o tom věděla. A nic nenamítala :D

    OdpovědětVymazat
  3. :D takto nejako som čakala, že to dopadne - krčma. Len by ma ešte zaujímalo čo bol dôvod dobrého spánku. Dudel namočený v alkohole? :D Teda mne by sa tiež nepáčilo spojenie dieťa a zafajčená krčma, ale tak lepšie ako keby sa s tebou prechádzal po vonku, v zime a ty by si chudiatko zamrzla. Potom by bolo na svete o niečo smutnejšie bez tohto blogu. Inak vy ste poriadne akčná rodina. Občas ľutujem Holanďana, ale potom si zase prečítam niečo o ňom a zistím, že k Vám zapadne ako keby bol vyrobený pre teba :)
    Neviem ako som trávila babatkovské obdobie, nato sa nepamätám, ale keď som bola väčšia a chodila do škôlky, tak som chodila so starkým do krčmy a dostávala som veľa sladkostí, čokolád a mohla som si máčať prst do chlastu :D

    OdpovědětVymazat
  4. "Měla jsem první zoubek, nemůžu si pamatovat to, jak tam mamka vlítla." geniální! :-D To můj taťka měl taky svůj styl. Když jsme se ségrou hodně zlobily, tak nám ledově klidným hlasem oznámil, že to nemá zapotřebí, že si nás vzali s mamkou z děcáku, protože naši opravdoví rodiče takhle zlobivý děti jako nás nechtěli. Naše příjmení prý jsou ve skutečnosti Pršiplášťová a Skočdopolová a on že nás asi vrátí, že to může udělat kdykoli. Tenkrát jsem mu jako pětiletá s brekem slibovala, že už budu hodná, jen ať mě nikam nevrací. A to prosím ještě urputněji než Mikulášovi s čertem! :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Super, parádně jsem se zasmála. :-)
    Tatka si umel poradit. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  7. Super, to mi docela připomíná moji famílii...
    Kdysi mě hlídával děděček,když zrovna babča neměla čas,nejčastěji o víkendech. To se mě jednou takhle mamka ve 2a půl letech zeptala " a co jsi dělala u babičky a dědečka?" "S dědou jsme šli zase za klukama na šťávičku..."

    Za klukama znamenalo do hospody, šťávička byla barevná limča ve skle pro mě, pro dědu pivko, kterého - jak jsem taky hrdě prohlašovala-jsem si mohla občas i ucucnout... :D

    Od té doby co jsem mamce prozradila čeho se týkají naše tajné výlety, měl děda povoleno mě brát tak maximálně na dvorek za domem,a to jen pod přísným dohledem sousedky či babči v okně :D

    OdpovědětVymazat
  8. Táta měl vždykcy dobré nápady, když jsem měla náladu pod psa, tak mě tak zlechtal, že smích přešel v pláč. Když mi bylo špatně v autě, tak ho napadlo jezdit dokolečka tak rychle, až jsem se bouchla do hlavy a protože byl podnikatel s auty, co má rád víc zvířata než lidi, tak ho nenapadlo nic lepšího než na Vánoce dotáhnout do našeho dvoupokojáku kočku, co se mu toulala po garáži. Ze začátku to bylo super, po obědě už byla kočka protivná, večer mě doškrábala a byla agresivní tak, že ji táta musel dovést zpátky do garáže a ráno jsme si všimli, že nám nablila za křešlo :D. Díky němu jsem vyrůstala na krvácích a Tarantinových filmech - mám z toho trauma do teď a tak zkousnu všechny sebenechutnější filmy. Ale jinak byl celkem fajn :D.

    OdpovědětVymazat