15. prosince 2014

Teď už to vím: Nelze zvracet při turbulencích


Já věděla, že mi z těch tureckých podivných sladkostí, které se servírovaly na palubě, bude zle. Ale že až tak moc, to jsem netušila. Ale stejně si myslím, že nebejt těch turbulencí, dojela bych naprosto důstojně.

Špatně mi začalo být po jednom přeslazeném koláčku.
"Vážení pasažéři," začínaly letušky upozorňovat na blížící se turbulence s tím, aby se každý okamžitě připoutal a zůstal na svých místech.
Turbulence mýmu žaludku nepomáhaly. Zaklonila jsem hlavu co to jen šlo, snad abych nabrala trochu čerstvého vzduchu. Brzo bylo ale nad slunce jasný, že debilnímu tureckýmu koláčku čerstvý vzduch nepomůže.

Samotný běh na záchod se zdál být dost odvážný.
Ovšem nic proti tomu pokoušet se zvracet do záchodové mísy zrovna v moment, kdy s váma hází bouřky a turbulence. Nikdy nezapomenu na následující:

  • Myšlenku, že si musím držet vlasy
  • Ránu do hlavy poté, co jsem spadla na umyvadlo
  • Pocit, že jsme najednou museli klesnout o dobrých 10 metrů
  • Prozření, že držet si vlasy bylo k ničemu
  • Chlad ze země, na kterou jsem padala v rytmu turbulencí
  • Myšlenka, že možná bude snažší zvracet do umyvadla
  • A pak těch nekonečných 10 minut, kdy jsem se dávala do pucu tak, abych vůbec mohla vylézt. 

Vánoční Tbilisi 2009

Jakmile jsem úlevně - nicméně o to hůře vypadající - vylezla z kabinky, po celém letadle byla tma.
Svítily jen kontrolky nouzových úniků.
Letušky seděly jak zařezaný a připoutaný v halách u záchodů a nehlásily už nic.
Turbulence navíc přidávaly na intenzitě, stejně jako brek dětí.

Bylo to jasný. Spadneme. Tahle turbulence nás roztrhá a pak budou trosky hledat kdo ví kde.
Moje nebohé tělo s poblitejma vlasama budou hledat po celým bývalým Sovětským svazu. To svý mamce nemůžu udělat. Zrovna při té představě se mi chtělo brečet.

Vedle mě seděl jakýsi chlápek v černém, s černým šátkem a rouškou.
To, že vypadal dost podezřele mi v tu chvíli bylo jedno.
Je to taky jenom člověk, že jo.
Popadla jsem ho za ruku a křikla: "My tady umřeme!". Pohrdavě se na mě podíval a odhodil mi ruku.
To o tom člověku beru zpátky.

Výhled na Tbilisi, 2009

Bohudík jsem se mýlila. Doletěli jsme. Ale fakt to bylo o fous. A to, co jsem viděla při pohledu na sebe v zrcadle na letišti, mi jasně ukazovalo, že by moje tělo stejně nikdy nikdo neidentifikoval.

Co vy a turbulence, letadla, turecké koláčky a jiné lahůdky?
Luc.

11 komentářů:

  1. Fíha. A já myslela, že zažít turbulence (tedy opravdové, ne jen takové to dvakrát hup dolů) naprosto stačí. Že není nutné si k tomu přidávat ještě nějaký další zážitek takovýchto grádů :-))) Přeju příště šťastnější let :-))

    OdpovědětVymazat
  2. Mě v Turecku začal brát slepák a než abych tam do sebe nechala řezat, tak jsem vydržela ještě den a pak let nazpátek (kdy byly turbulence teda taky). Nejhorší zážitek :D.
    Once Upon a Time

    OdpovědětVymazat
  3. Hah, nějak nelituji, že nemám s létáním zatím žádné zkušenosti :D A s tureckými sladkostmi podobně, ačkoli ten jejich proslavený... ehm... jak se to jen jmenovalo... hm... no, nevzpomenu si :D už jsem ochutnat stačila a vím, že to není nic pro mě. Já si na tyhle sladké věci nepotrpím :D

    OdpovědětVymazat
  4. Tak ja som sa síce zasmiala, ale už som čítala aj lepšie články :P Toto bolo desivé. Teda až na tie zvratky, roztrhané telo, ktoré sa nebude dať identifikovať a pán, ktorý, keď ťa takú fujky videl radšej chcel umrieť sám. Ale to bude asi ten môj strach z výšok, že som sa až tak nesmiala a aj keď som už raz letela (síce len chvíľku ale mne to pripadala ako veeeeeeľmi dlhá chvíľka), tak ešte stále si neviem predstaviť letieť v lietadle s ľuďmi, lebo by som tam určite udržiavala paniku a asi by ma radšej vyhodili z lietadla. Takže aj som sa zasmiala, ale asi som to viac prežívala zrýchlením dýchaním a s blbými predstavami a nepomohli mi ani tvoje ovracané neviem-čo-všetko, aj keď práve pozerám Selfie a dostala som sa ešte len na začiatok pri vrecúška s tyčkami :) No nič idem kukať a tlačiť niečo sladké. (fuj znie to nechutne, pozerať nato a jesť pri tom. Nevadí.) Ale inak pekné fotky. Ja som sa ďalej ako SR/ČR/Poľsko a hranice Rakúska nedostala a ak budem musieť, tak asi radšej auto ako lietadlo. Tým jedine za more, lebo ja keby mám v lietadle tyčkovať, prežívať turbulencie..., tak by som sa fakt ďaleko nedostala. Turecké som asi ešte nič nemala. To len tak odpoveď na otázku. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Luci a s kým jsi tam byla na dovolené, že ti ani nedržel ruku v letadle? :P
    Day

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Letěla jsem tam sama kdysi za Holanďanem. A pak zase sama odjela, ale to už bylo cajk!

      Vymazat
  6. Páni a pak že nemám důvod bát se létaní letadlem! :D Každopádně za sebou naštěstí tak hrozný zážitek nemám, obdivuju jak si to v takovém stavu všechno zvládla a fakt se nerozbrečela zoufalstvím :) :D


    New in: November 2014

    OdpovědětVymazat
  7. Zase jsi mě parádně pobavila :D. Já jsem letěla jen 1x, no 2x tam a zpátky :) a teda vše bylo naštěstí bez problémů
    Blog by Veru

    OdpovědětVymazat
  8. Já tedy ještě neletěla a ani jsem nejedla turecké koláčky. A jak to tak vidím, tureckým sladkostem se obloukem vyhnu a ohledně létání budu doufat, že se mi nepovede zažít to samé. :)

    OdpovědětVymazat
  9. :-D :-D :-D ja zazila neco podobnyho, sice teda bez turbulenci, ktery by tomu urcite dodaly tu poradnou srandu, a bez tureckejch kolacku, za to se zkazenejma reckejma krevetama noc pred odletem ... :-D

    OdpovědětVymazat
  10. Boží boží blží článek :D
    Píšeš krásně, jen tak dál a blogu přeji mnoho štěstí :) hlásím odběr :)
    PinkPomegranate

    OdpovědětVymazat