21. dubna 2015

Měsíc bez cukru. Dá se to vůbec vydržet?


Cukr je droga, četla jsem.
Droga, která má ničivé účinky na naše zdraví, a přesto si jí většina s klidem omluví. Ale je to droga. Zkuste jí vypustit a uvidíte ten absťák, říkal hrozivě článek.

Mé zdravímilovné srdce tak vyhlásilo válku cukru a já si řekla, že měsíc se nedotknu ničeho, co by jenom prošlo kolem téhle bílé ničivé drogy. Denně jsem totiž dokázala spořádat na půl čokolády. S hořkým čajem ideální start dne. Ale budu silná a absťák zvládnu. Ríkala jsem si, když jsem dojídla poslední zbytky Milky...

1. týden


Jak by to mělo vypadat:
→Krize začne v ten moment, kdy jste zvyklí se naprat něčím sladkým. Je to zásadní týden, kdy nesmíte polevit.

Realita:
→První týden byl fakt zásadní. Běžně vstanete, hodíte do sebe snídani a než abyste nasraní chodili do práce, tak si dáte pár kostiček čokolády a hořkej čaj. Jakmile se nervy po těžké vstávací krizi vyklidnily, zvládáte i pohled na mizernej šatník s úsměvem.

Jenže teď mám po čokoládě. Ale jelikož jsem na svoje předsevzetí hrdá, jsem ještě plná elánu, šatník sice neberu s úsměvem, zase jsem při smyslech, ale zvládám to i bez breku.


2. týden


Jak to má vypadat:
→Neodolatelná touha sežrat všechno sladké, těžké absťáky, u všech jedinců se nedoporučují dělat zásadní rozhodnutí, slabší a citlivější a plačtivější povahy mohou působit labilně, zatím však není důvod udělat je nesvéprávnými.

Realita:
→Jelikož jsem citlivější jedinec (protože jinak si nedovedu zdůvodnit, proč bych tenhle blog, psycho-deník, psala skoro už 5 let), dostávám ráno a večer takovou nouzi na něco sladkého, že po večerech sjíždím roztodivná videa. Videa pejsků a kočiček a morčátek a všeho chlupatýho, přítulnýho a hravýho, co je sladký aspoň z vidění. A kdo cukrový půst kdy držel, tak ví, že fakt nemluvím o pornografii.


3. týden


Jak by to mělo vypadat:
→Začínáte si osvojovat návyk již ten 21. den. To je všechno nové. Pakliže jste dojeli až sem, máte to nejhorší za sebou a nebude potřeba již žádné psychologické pomoci. Může vás sice bolet hlava (čistíte se), může se vám pojebat pleť (čistíte se), ale ta touha udělat místo banky cukrárnu, ta bude slábnout...

Realita:
→Jedu k našim na víkend. Kromě šuplete narvanýho oplatkama a čokoládou ségra taky zlomyslně peče dort a buchtu. Abych to zvládla i bez svěrací kazajky, kupuju si stévii ve formě cukru krystal. Stévií přeslazuju meltu, čaj, lačně si vařím kilo pudinku se stejným množstvím stévie jen pro sebe. S nikým se nehodlám dělit, oni mají čokoládu a buchtu. A vůbec, nemluvte na mě, čistí se mi tělo.


4. týden


Jak to má vypadat:
→Jste za vodou. Zřejmě jste se naučili nesladit a objevili celou řadu nových chutí. Když jdete kolem cukrárny, na dorty se ani nepodíváte, příčí se vám už jen ta představa. Přijde vám to příliš sladký, vystačíte si s ovocem. Jste navíc úplně nový člověk, máte nové návyky, čisté tělo, čistou mysl a vznášíte se radostí centimetr nad zemí.

Realita:
→Poslední den si vyrábím tabulku, kde v první části odškrtávám, kolikrát se ještě vyspím, než se budu moct jít přežrat do cukrárny a ve druhé části odškrtávám hodiny, kolik jich zbývá, než rozcupuju první obal.

Že to u mě nebudou nějak extra výsledky mi došlo až 4. týden, kdy jsem jela nakupovat čokolády na ten 31. den, abych oslavila to, že jsem půst vydržela a to prosím pěkně bez asistence záchranářů.


Výsledek:

Nervy v prdeli a ani jedno pitomý kilo dole. Ne, že bych nějak chtěla nebo potřebovala hubnout. Ale sakra. To mi chtěj jako říct, že ta půl tabulka čokolády denně po celý měsíc není vůbec poznat? To jsem tu čokoládu nejedla celý měsíc úplně zbytečně?

Ale jednu věc si jen přeci odnáším a to mě velice těší. Domů už nebudu kupovat čokoládu žádnou. Žádnou. Žádnou. Možná se něčím naperu u babičky a u našich, ale doma si vystačím se stévií. Zachutnala mi. Společně si přesladíme cokoli jen budeme chtít - pudink, meltu, bílý jogurt a klidně i bramborovou kaši.

Takže ano. Cukr je droga. Absták je silnej. Měsíc to byl krutej a nedej bůh, abych to někdy chtěla opakovat. Ale závislosti na denní porci čokolády jsem se zbavila. A z toho jsem v ráži.

At žije stévie!
Ceho jste se horko těžko zbavovali vy?
Luc.

28 komentářů:

  1. Bez cukru bych to vydrzela, ale bez medu v caji NE. Takze asi nic...
    Jsi hrdina!

    OdpovědětVymazat
  2. Pro mě bylo asi nejhorší, když jsem přestávala kouřit... ale zvládla jsem to. Seknou s čokoládou ale nezvládám :-D

    OdpovědětVymazat
  3. Tak tenhle článek mi udělal upřímnou radost:
    Zaprvý, vytáčí mě, když čtu články od různých "superžen", které po měsíčním cukrovém půstu tvrdí, jak už na to ABSOLUTNĚ nemají chuť a jak se čokolády od té doby nikdy nedotkly...mám radost, že nejsem jediná na světě, kdo by se po měsíčním půstu čokolády dotkl.

    A zadruhý: můj průměr je rovněž půl tabulky denně (nepočítáme-li dny, kdy se chodí do cukráren a přibyde k tomu ještě nějaký ten dortíček) a potěšilo mě, že když jí člověk omezí, žádné zázračné zhubnutí nenastane. (takže jí můžu směle ládovat dál)

    Takže tedy díky, Lucie, žes to za mě otestovala a že tu čokoládu přestat jíst nemusím! :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Suprový článek, vydržela jsem to jednou asi 11 dní a opravdu jsem pak měla absťák. Teď si tím léčím nervy, jinak bych byla dávno na psychiatrii. Bez čokolády ani ránu... Tedy občas vydržím den dva...

    OdpovědětVymazat
  5. Wooow, je to pro me vyzva .. ale. Ale ja tu cokoladu miluju... dokonce trictvrte ta tabulky cokolady !

    OdpovědětVymazat
  6. O stévii jsem četla několik článků, které mne však nepřesvědčily, že by stévie byla super potravina, kterou je vhodné nahradit cukr.Např.
    http://fitplan.cz/je-stevie-bezpecne-sladidlo/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem si stévii koupila jako rostlinku s tím, že nechci nic chemického, ale nedalo se to, vůbec mi nechutnala:( Kouknu na článek, uvažovala jsem teda o něčem chemickém..

      Vymazat
  7. Přežrala jsi se v té cukrárně nakonec? Protože po takové době dostat do sebe tuny cukru, to musí být pro tělo šok, v mnohém končící asi tam, kde to bulimičky dobře znaj..

    Nevím, no.. Je to složitý..co je to vlastně cukr a kterej cukr jsi to z jídelníčku vypustila? Jasně, sladit kafe, čaj, to je pro mě osobně ptákovina. Do buchet a koláčů už dlouho používáme buď třtinový cukr nebo agavovy sirup.
    Ale čokoládu..bez té žít neumím a nechci..stačí 25g kvalitní hořké a můj na houby den je rázem veselý..a při dvojité dávce se stává báječným..v kvalitní čokoládě zase toho cukru (bílého, jenoduchého) není..
    No a boužel, to zjištění, že jsi nezhubla ani kilo, není nijak překvapivé..jestli množství bílého cukru nahradíš ovocem (fruktóza, něco jako bílý cukr, jen ne vyrobený v továrně), nezredukuješ pečivo (a je opravdu šumafuk jestli tmavé, bílé nebo celozrné..jen s tím celozrným má tělo o trošku víc práce, takže výsledný energetický příjem z toho pečiva je o něco menší než u bílého) a neomezíš tradiční smaženou kuchyni, tak to tělo vlastně nemá ani z čeho hubnout ;). Ale to je tak na debatu nad čerstvě vymačkanou pomerančovou šťávou ;)

    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
  8. Já se těžce smiřovala s eliminací běžného pečiva...zjistila jsem, že jsem po něm zbytečně nafouklá a tak jsem ho začala nahrazovat celozrnými suchary (momentálně zbožňuju Grahamové "chlebíčky" od Péce a pak bežné suchary od Alnatury). S cigaretami a alkoholem to taky nebylo lehké, ale na rozdíl od zatraceně-lákavě-šťavnatých baget a sendvičů už mě ani jedno z toho neláká.

    OdpovědětVymazat
  9. ted se taky snazim nejist cukr a pecivo, druhej tyden a je to celkem v pohode...

    OdpovědětVymazat
  10. Stevie mi nechutná, když ji dám do čaje nebo cara tak tam cítím takovou pachuť. ze sladkosti žiju, nevím co bych dělala bez nich :-) občas mám záchvat zdravé stravy, ale nikdy to nevydržím

    OdpovědětVymazat
  11. Děsivá představa, v mým životě by rázem bylo minimálně o 80% radosti méně! :D

    OdpovědětVymazat
  12. Obdiv, já mám zvyk si dát nějakou mňamku vždycky po obědě... a je jedno, jestli je to čokoláda, dortík nebo kakao :D
    My Make-up Store

    OdpovědětVymazat
  13. Jsi fakt dobrá! Já mám v plánu něco podobnýho, ale na měsíc si netroufám. Po přečtení tohohle už vůbec :-D

    OdpovědětVymazat
  14. Koupit si čokoládu na oslavu, tak to zní jako já:D prosím tě, jakou značku stévie sis koupila? Je tam znatelná ta "pachuť"? Hodně si sladím čaj a vypiju ho za den dost, tak by nebylo špatné aspoň tady ten cukr nahradit:)

    OdpovědětVymazat
  15. seš fakt dobrá! Já bych domů ani nejezdila, kdybych něco takovýho držela :D

    OdpovědětVymazat
  16. Luci, máš můj obdiv! :) A pořádně jsi mě sakra nahlodala.... já pro začátek snad zkusím aspoň tu stévii :D

    Možná jsem se tak narodila... a možná taky ne.... aneb Maybelline ♥

    OdpovědětVymazat
  17. Tuhle jsem se na FB zapojia do náhodné diskuse, která se týkala automatů na sladkosti ve školách, což je blbost, to všichni víme. Do diskuse se zapojila řada "super žen" která tam vykřikovala, jaký je cukr jed a jak je nutný ho vymítit ze světa. No, chtěla jsem debatu trochu odlehčit a tak jsem tam napsala něco o tom, že holky, proč se tak trápíte? Všecho s mírou ještě nikoho nezabilo. Následně se do mě hrubě pustila jedna z těch super žen. Takovou agresi jsem na FB už dlouho nezažila. Napsala mi, ať se s kecama vrátím na Mimibazar, že je jí mě líto, jak jsem se šílene v té diskusi ztrapnila. Úplně klidně jsem jí napsala, že z její jednání je jasým příkladem abs'táku z nedostatku cukru a že doporučuji dát si kostku po jazyk. No... s paní to asi seklo. Ten komentář jsem si za klobouček nedala. Některý lidi jsou v otázce jídla strašlivě militantní. :-) Lucko, dejte si čokošku a nožku přes nožku :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Ach... cukr... Na tom jsem byla závislá... Já jsem o cukru nikdy neuvažovala tak, že by to byla DROGA! Ovšem pak jsem byla nucena nasadit protikvasinkovou dietu a pamatuji si na ty probloumané cesty do školy a ze školy... Taková chodící mrtvolka a až po dvou měsících a pěti shozených kilech (nechtěně jsem se dostala z 55 kilo na 50) jsem se zmátořila a žila normálně ale už bez cukru... Teď mám naopak z cukru migrény a samotný cukr mi smrdí, ale to neznamená, že si občas nedám.... ;-)

    OdpovědětVymazat
  19. Měla jsem ty příznaky "co by měly být", když jsem vysadila lepek. Slintala jsem nad rohlíkem, i mouku bych v tu dobu dala klidně do pusy. Trvalo to cca tři týdny a teď sem mi dělá kolikrát špatně, když vidím někoho jíst na ulici rohlík nebo knedlík v menze. :-D Mám vysazeno 8 měsíců, 10 kilo tuku dole a je mi fajn. Stejně to mám i s cukrem, nikdy jsem teda na sladké nebyla, ale místo bílého i hnědého cukru (je to prakticky to samé, ať říkají prodejci nebo poradci co chtějí, furt je to cukr) jsem začala používat kapky Flavdrops. Mají různé příchutě (miluji Toffee), jsou zdravotně nezávadné, i když je to sladidlo, a stačí pouze kapka do kávy.
    Ale přiznám se - občas (rozuměj jednou dvakrát měsíčně) si zobnu, jak buchty u babičky, tak plátku čerstvého chleba u našich a cítím se skvěle. :)
    Ne nadarmo se říká že cukr, lepek a laktóza nic tělu nedávají, naopak tělu ubírají.

    OdpovědětVymazat
  20. Čokoláda je zdravá :).
    No nejhorší je zbavit se návyku, byť na závislosti, na osobách/blozích, který jsou hrozně trendy/in a zároveň přesvědčeny, že žijí neskutečně zdravě, aby za půl roku zjistily, že výzkumy ukázaly bla bla a zas přejdou na jinej extrém. Tuhle do sebe cpou chlorellu nebo ječmen, nebo něco jinýho hrozně módního, tuhle jí rajčata, pak nejí rajčata, jí vejce, pak nejí vejce .. a pak zase jí vece. Cpou se ovesnýma vločkama s ovocem dohromady a ....... Pak tu máme vlnu raw a suši, ne/sladidel a tenhle olej je lepší než tenhle (asi tak půl roku než se to změní), no prostě tragikomedie. Nic to nedává a stejně to čtu. :)

    OdpovědětVymazat
  21. Inu. Já bývala na cukru těžce závislá. Bývaly doby (pravda, tak před deseti lety v těžké pubertě), kdy jsem si sladila několika lžičkami cukru i mléko. Kafe bez cukru nešlo. Čokolády a sladkosti taky jely horem dolem. A vlastně ani nevím co nebo kdy se to stalo, ale teď doopravdy projdu kolem cukrárny a dorty mě vůbec neberou, protože je to prostě moc sladké, až mě představa toho, že jím dort, vlastně skoro odpuzuje. Nicméně chápu, že je to těžký boj; u mě to přišlo víceméně přirozeně, bojovat bych s tím taky neuměla.

    OdpovědětVymazat
  22. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  23. OMGGGG!!! Děsivé. Myslím že to bych nedala. Takže velké congrats! :)

    OdpovědětVymazat
  24. Skvělý blog! Upřímně jediné čeho se nedokážu vzdát je cukr... taková čokoláda, to je prostě moje denní mana :D
    Budu ráda, když navštívíš můj nový blog Curlinary Booty, který se zabývá jídlem, kde nakupovat, atd. :)

    OdpovědětVymazat
  25. Bez čokolády bych asi vydržela, já mám spíš závislost na smažených věcech jako jsou brambůrky a smaženej sýr....bez brambůrek bych měsíc určitě nedala. Jinak stévii taky používám a nijak mi nevadí, do kafe je ideální.

    OdpovědětVymazat
  26. Díky za zajímavý článek. Zkouším život bez cukru desátý den a nic... jako ve smyslu že nemám žádný abstinenční příznaky, touhu po sladkém a tak. Ale bohužel, to jsem od toho právě nejvíc očekávala, bystřejší vnímání, více energie, pozitivní dopady na psychiku, tak v tomto smyslu také nic nepozoruju, což je pro mě trochu zklamání. Ale třeba je to teprve krátká doba a navíc předtím jsem cukr jedla taky jen jednou za několik dní a stejně mi všechno sladké připadalo úplně extrémně sladké a vlastně moc nechutnalo.

    OdpovědětVymazat
  27. Bez cukru žijem už dlho.
    Prestane to byť problém akonáhle z toho prestanete robiť tragédiu.
    :)

    OdpovědětVymazat