23. dubna 2015

Výchovná lekce našeho taťky II.


Můj taťka měl vlastní výchovné lekce.
Aby ze mě vychoval pořádnou ženskou, která nebude fňukat nad každým bebí a která si nenechá utéct chlapa jen kvůli své hysterii, nabídl se sám, že mě ze školky bude vyzvedávat na kole.

Ono totiž taková cesta ze školky domů totiž pokaždé představovala plno nástrah.
Mou nebojácnost hodlal testovat především v lese, přes který vedla cesta domů. Les byl pravidelně plnej vlků, co nás honili a příkrých srázů, co představovaly smrtelné nebezpečí.

Dodneška se divím, že jsme to každej den přežili. Občas to bylo fakt o fous.
Další zkouška, kterou se náš taťka jal testovat jak mojí odolnost, tak hlavně mou férovost, byla hospoda.

Nabízel růžovou limonádu, když ho odsud nebudu tahat.
Mamka mi zase říkala, že taťku do hospody vůbec nemám pouštět.
Nabízela jahodový kefír, když ho odsud tahat budu.


Taťka nabízel růžovou limonádu, když ho z hospody tahat nebudu, mamka zase jahodový kefír, když ho odtamtud tahat budu.


Jelikož kefír byl víc, usoudila jsem ve své malé hlavičce, tak bude lepší sáhnout po nabídce naší mamky.
Jakmile taťka parkoval kolo "Na Růžku", začala jsem řvát.
Měla jsem to už hezky naučený.
Řvala jsem jak tur. Nešetřila jsem ani hlasivky, ani kolemjdoucí, ani lidi žijící na dané ulici.
Kefír byl kefír. Mamka byla mamka. Já si navíc přišla dost důležitě a hlavně - pomáhala jsem dobré věci. Takhle jsem například odnaučila našeho taťku kouřit. Byla jsem na sebe dost pyšná.

Takhle jsem odnaučila našeho taťku kouřit. Byla jsem na sebe dost pyšná. Taková malá a už zachraňuje životy.


Taťku můj ryk otrávil ale jenom na pár dní.
Nakonec, když jsem odmítala jít s ním a dát si limonádu, přivázal kolo k okapu hospody a nechal mě tam sedět. Můj řev mu přitom sloužil jako indikátor toho, zda tam dítě ještě bylo, ještě žilo, ještě se neunavilo či už vysílením usnulo.

Řev sloužil taťkovi jako indikátor toho, zda tam ještě dítě bylo, zda ještě žilo, ještě se neunavilo či zda vysílením neusnulo.


Takové ponížení už ovšem štvalo i mě a žádala jsem tak minimálně nanuk na cestu.
Nabízela jsem za to mlčení před mamkou - buď dostanu nanuk a nepovím nic, nebo nanuk nedostanu a řeknu nejen to, že na pivu byl, ale i to, jak mě s kolem přivázal k okapu.


Ha! A to by mamka těžko rozdejchávala. Resp. taťka by to následně těžko rozdejchával.

Vždycky jsem nanuk dostala.
Ale doma byl i jahodovej kefír. Pochopitelně. Víc než smysl pro férovost jsem měla smysl pro obchod a mamce to tak vykecala. Jak mi ale říkala (abych neměla špatné svědomí, které jsem však stejně nikdy neměla), dělala jsem to pro dobrou věc. A pro zdraví taťky. 

Jen ze mě rostla tak trochu kulička...
Jaké výchovné metody se nechytly u vás?
Luc.

 

4 komentáře:

  1. Malá chytrá obchodnice! :D

    To my jsme se ségrou do hospody za tátou cíleně chodily. Malinovka bodla a někdy jsme si mohly loknout piva, čímž jsme samy sebe pasovaly na dospělačky.
    Chodily jsme tam i po výlovech, klidně samy. Dvě malý holčičky v hospodě. Dostaly jsme kapra a šly jsme domů až když mamka volala hostinskýmu.

    Taky nás táta brával do bazénu, když jsme si dokonale uklidily pokoj. A tak jsme občas záměrně udělaly příšernej nepořádek a pak ho uklidily, abysme jely o to dřív.

    Janina z Bloggopisu

    OdpovědětVymazat
  2. Výchovnú metódu, ktorú si pamätám najviac zo všetkých bolo, že kým to nedojem nepohnem sa od stola (výchovná metóda mojej starkej). Vždy som, ale vyhrávala. Nerobilo mi problém niekde obsedieť ako päť peňazí. Najviac si pamätám, keď som musela jesť fliačky. To som pravidelne sedávala pri tanieri a ani okoštovať, lebo babka tam dávala cibuľu nakrájanú na veeeeeľke kúsky, aby sa vedelo, že tam je a vtedy som bola s cibuľou nepriateľ. Dnes ju na malé kúsky, že neviem, že tam je zjem, ale fliačky nejedávam dodnes. Už len z princípu, že som s nimi prežila dlhé dectvo ani nikdy jesť nebudem :P
    A krčma :D Tam som vždy chodila so starkým. Najlepšie spomienky na svete. Veľa si nepamätám, len že som od jeho kamarátov vždy dostala čokoládu, takže som z krčmy chodila s plnými rukami a starký mi vždy dovolil namočiť si prst do štamperlíka z rumom :D Takže podľa mňa jeho výchovná metóda zaberala najviac a teraz nepijem. Len občasne. Takže aj moje deti budú v mladosti piť, aby ich do neskôr nelákalo :D Lebo teraz si myslím, že rum je fuuuj, ale možno je to aj tým, že to už nie je rum ale um a Umu ja veľa nedám. :D Jaj zase som sa dobre pobavila na článku a zaspomínala som si :)

    OdpovědětVymazat
  3. A přetransformovala jsi to nějak i do aktuálního života? =D
    Na mě určitě nezabíralo bití ani "nechat dítě vyřvat", já měl totiž výdrž jak králíček Duracell.
    Co naopak zabíralo byly různé "workshopy" s dědou. Jakmile řekl, že jdem vyrábět skleník nebo ptačí budku nebo opravovat kola, tak jsem byl jak svatej..
    Děkuju za připomínku dětství =)
    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
  4. Taková malá a taková chytrá, moudrá a zdatná obchodnice. Jsem na tebe za nás ženy neskutečně pyšná! (ne, nejsem feministka, fakt ne :D) ... Zkrátka, co se v mládí naučíš... :D to se bude jednou hodit, ne že ne :D

    Make-up speciál 1.část

    OdpovědětVymazat