14. května 2015

Svatební cesta jako bojovka


Líbánky. To je velká věc. Chlapů je málo a těch ženěníchtivejch ještě míň, a tak je potřeba mu ukázat, že i když se chudák malej oženil, že se manželství nemusí bát. Protože proč? Vybral si vás.

Jste to nejlepší, co ho mohlo potkat.
Proto taky narvete kufr vším nejvíc sexy.
Navíc jste ženská do nepohody.
Proto přibalíte i postinor.
 
My jeli do Thajska. Holanďan si udělal potapěčský kurz a chtěl machrovat, jak si poradí i na širém moři. Tak jsem jela s ním. Budu aspoň šnorchlovat a večer - u večeře při svíčkách - si budeme pochutnávat na všech těch mořskejch příšerách, co jsme viděli pod hladinou. Bude to romantická chvilka s morbidním humorem, o které budeme vyprávět vnoučatům.

Teď je ale potřeba podpořit husbanda a ukázat mu, jakej je v mých očích borec. A tak jsme vyjeli. Spolu s náma jelo na velké lodi i plno dalších párů z celého světa. Většina taky novomanželé, to bylo jasný podle toho, jak se ocucávali na přídi.


Na to mě však moc neužilo. Jakmile se zvedla kotva, začal se mi houpat žaludek. Ocucávání bylo to poslední, co jsem teď potřebovala. Ono se řekne naprat se práškama proti mořský nemoci, když jsem to po nich včera zařízla na vyhlídkové lodi na cizím rameni. Ty prášky jsou oblbovací zlo, které z vás udělají tak oddanou manželku, že budete přímo požadovat, aby vás odtáhl do postele. Kde z vás může strhat boty a nechat vás ledatak prospat.

Můžete se sice pozvracet a zadávit se, ale to se ve čtyřiceti stupňových vedrech, na houpajícíse lodi a lidma hrajícíma si v houfech na Titanic, zdá jako celkem dobrá možnost.


Seriózně se mi začal zvedat žaludek v momentě, kdy mi Holanďan začal vyprávět o chobotničkách.
Radši jsem si lehla na lavici. V leže je všechno lepší. Můžete se sice pozvracet a zadávit se, ale to se ve čtyřiceti stupňových vedrech, na houpajícíse lodi a šťastnejma lidma hrajícíma si v houfech na Titanic, zdá jako celkem dobrá možnost. Určitě lepší než se pozvracet na přídi a zkazit lidem tu novomanželskou týmovou ocucávací romantiku.

Není divu, že jsem se poblila. Beztak mi bylo špatně jenom z toho. Bylo mi tak zle, že jsem všechny chobotnice proklela pět generací dopředu. A mořský koníky a sépie taky.


Zavolali mi člun, který mě měl odvézt zpátky na břeh a Holanďan měl šlus s potápěním. Musel svou poblitou a nasranou novomanželku, která ani v nejmenším nevypadala líbezně a sexy, hodit na hotel pod sprchu.

A v ten moment mi došlo, že postinor asi fakt nebude potřeba. Že nakonec ještě můžu bejt ráda, že se u nás nedají anulovat manželství jak v Americe.
Vaše zážitky z dovolených či líbánek?
Luc.

13 komentářů:

  1. Ty brďo Thajsko :3 tam bych se chtěla podívat :))
    Já jedu o prázkách do chorvatska :3
    jinak tě chci pozvat ke mě na blog :)) http://blogblondateholky.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
  2. Jak můžeš proklít mořskýho koníka? Za prvé je to děsně roztomilý stvoření a za druhé, mořští koníci se nejedí =D

    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
  3. Obojí mi bylo v tu chvíli úplně jedno :-)

    OdpovědětVymazat
  4. omg :-D to je hanba, že to ani v televizi nevymyslej

    OdpovědětVymazat
  5. Taky by se mi spíše dělalo zle z těch Jacků a Růženek, než ze samotné plavby. :)
    Každopádně, bereš to sportovně. :D

    OdpovědětVymazat
  6. Super článek :) Krásně se mi četl a pobavil :)

    OdpovědětVymazat
  7. Super článek :) Krásně se mi četl a pobavil :)

    OdpovědětVymazat
  8. Kdyby tusil, ze to je jen zacatek :-)

    Moc jsem se pobavila. Vzdy to cizi lidske nestesti v tvem podani pobavi.

    OdpovědětVymazat
  9. Opět jsi nezklamala :-D
    Já absolvovala naši svatební cestu v šestým měsíci těhotenství a zvládla jsem novomanžela pozvracet ještě v autobuse cestou z letiště...lepší zahájení jsme si nemohli přát :-) Série drobných katastrof pak vyvrcholila ztrátou mužova snubáku ve vlnách a mou oteklou tváří poznamenanou včelím podnutím, které ze mě udělalo hydrocefalickou obludku... Ale jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí :-)

    OdpovědětVymazat
  10. My jeli na svatební cestu do Bulharska na Slunečné pobřeží půl roku po svatbě. Já byla v tu dobu ve třetím měsíci. Při výletu do Burgasu (místní autobusovou linkou, k prasknutí přecpanou) se mi tak chtělo zvracet tak intenzivně, že museli zastavit. Kdybych nevystoupila, asi bych poblila všechny bulhary, co jeli zjevně z trhu, obtížení klecema plnýma slepic, nůšema zeleniny a košíky ryb a jiné mořské havěti . Novomanžel si spravil náladu několika panáky Slnčev Brjagu- a já prozvracela celý zbytek pobytu. A doma jsem to problila až do pátýho měsíce.

    OdpovědětVymazat
  11. :D Vidím, že pro Holanďana to byl malý křest ohněm, co všechno vydrží a s čím vším je v životě potřeba počítat :D Jj, moje plány a romantické představy také končí podobně bídně a taky mají obrys a příchuť kruté reality. Sakra, proč občas nemůže žít člověk jako v pohádce, že? Aspoň chvilku :D

    Zaměřeno na: ASTOR + Giveaway

    OdpovědětVymazat
  12. :DDD milá príhoda, vybalila si to na Holanďana pekne zostra! :)))
    Svadobnú cestu som ešte neabsolvovala, ale vzhľadom k tomu, že s tým mojím "Holanďanom" sme spolu už tuším 7 či koľko to rokov, nás už asi veľa vecí neprekvapí :)
    saveonbeauty

    OdpovědětVymazat
  13. Naše svatební cesta vedla na barák k míchačce, ale muž mne pak překvapil 2denním pobytem v Telči kde bylo krásně :-)

    OdpovědětVymazat