1. června 2015

Mluvit doma anglicky neznamená umět anglicky

Možná už neumím nepřímou řeč, ale rozkazy furt zvládám. Fotil Photograb.

Časy, kdy jsem se vyžívala ve frázových slovesech, anglických předložkách, nepřímé řeči o pěti souvětích a kondicionály jsem mrskala i v polospánku, jsou pryč.
Když jsem v Itálii žila mezi anglicky mluvící komunitou, byla jsem za machra. Britové v úžasu otevírali pusu, Amíci už nerozuměli.

Dobře, trochu přeháním. Jen chci ilustrovat fakt, že jsem bývala sakra dobrá.
Holanďan mi dával číst The Economist a když jsem to přelouskala, mohla jsem na něj za odměnu zkoušet nepřímou řeč plnou kondicionálů, frázových slov a záludných předložek po dobu jednoho celého večera v měsíci. Jinak jsem musela držet hubu.

A pak jsme se přestěhovali zpátky do Česka. Já znovuobjevila češtinu a angličtina pomalu začala chátrat. Nebylo kdy jí používat. Nebylo s kým ji procvičovat. Nebylo si s kým anglicky povídat. Že mluvíme doma s Holanďanem anglicky?

A taky umím dobře tvořit otázky. Foto: Daniel Špitálník

Podívejte, to, co my máme doma, tomu se říká manželství.
Man-žel-ství.
V manželství moc člověk s anglickou gramatikou nezamachruje. Co jako chcete v běžným životě použít za echt angličtinu, že jo.

"Umej nádobí." *
"Ukliď si to po sobě."
"Vyper mi to červený prádlo."
"Pojď už."
"Pořádně zamkni."

Pravda, s kondicionály už je to trošku snažší.

"Kdybys vydělával víc, mohli jsme bejt už dávno ve svým!"
"Spíš kdybys ty uměla vařit, tak bysme nemuseli utrácet za restaurace."

Jediné, v čem se angličtina jakž takž procvičí, to je tvorba otázek.

"V kolik přijdeš?"
"Cos dělal celej den?"
"Jak to, že nikam nejdeš?"
"Už budeš?"
"Miluješ mě?"



Jinými slovy: pokud se nevyžíváte přímo v sadu-masu, po večerech skutečně nepraktikujete brutálnosti a výjimky pokročilé anglické gramatiky. Což je k vzteku zvlášť tehdy, když za studium angličtiny zaplatíte za dva roky víc, než si za pět let vyděláte. Asi do toho SM půjdu. Nemůžu si dovolit zapomenout, jak se v angličtině tvoří rozkazy. Páč to už by byla jasná tichá domácnost...
Odpověděla jsem vám, jak moc umím anglicky?
Luc.


* Veškeré přímé řeči jsou smyšlené. Povětšinou. A zatím. Ono to jednou přijde...


7 komentářů:

  1. Ta fotka s nozem me dostala. Paradni clanek!

    OdpovědětVymazat
  2. Co fotka, to úplně jiný člověk..jakože výrazově..povahově..

    A ta angličtina..na filmy nekoukáte? Nebo seriály? Nebo knihy v angličtině..i tak se dá procvičovat.. =P

    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
  3. Já být vámi tak mluvím zásadně česky. Pak budeš mít plno nových super historek ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Jojo, svatá pravda ... taky mi přijde, že s Adrim doma mluvíme hooodně "jednoduše" :D Ale zase na druhou stranu, proč to říkat složitě, že jo? :) Chybí ti tam jedna zásadní kouzelná otázka: "Can you please ..." :D

    OdpovědětVymazat
  5. Holt si musíte více a složitěji povídat asi. :D

    OdpovědětVymazat
  6. Angličtina je velmi zvláštní a tajuplný jazyk. Jednou mi někdo řekne, že umím dobře a o chvíli později musím od dalšího člověka sklidit pohled směsice lítostí a zoufalství, že fakt ne. Ale dokud jsou ruce a nohy na svých místech, dá se dorozumět i tak...

    OdpovědětVymazat
  7. Tak tento clanek me opravdu moc pobavil :-) my do a kolikrat resime, jak uz nam anglictina pomalu zacina stagnovat. Jsem rada, ze to neni jen u nas :-) i kdyz tedy me se dvema detmi na matarske stagbuje uz i ta cestina a pomalu se blizim svou reci ke cvakani s pomlaskavani krovackeh kmene

    OdpovědětVymazat