25. června 2015

O kom píšu? O těch, co se nebojí!


Občas dostanu zjebáno, že o někom píšu.
Občas dostanu zjebáno, že jsem jeho hlášku naopak nepoužila. 
A hodně moc občas se přede mnou lidi bojí mluvit, abych to náhodou někde nepoužila. Že já s těma lidma vůbec kamarádím.

Mám 3 typy kamarádů:

 

1.) Ti, co toho mají hodně co říct a nebojí se to sdílet. Dokonce za mnou i sami běží, aby mi mohli odvyprávět, jakou perlu zrovna řekli a jak moc trapný/cool to bylo. Hned to mám prej napsat, když teda nevyzvoním, že to byli zrovna oni (nakonec to totiž vyzvoní sami, aby se mohli pochlubit.)

2.) Ti, co nemají moc co říct, ale ještě dřív, než usednu, tak musím na Bibli svatosvatě slíbit, že nepoužiju nic, co by mohli v průběhu večera říct. Pokud mi svěří to, že nechali kastrovat kočku, tak musím být maximálně diskrétní. Je to choulostivá věc a lidi by se kočce mohli veřejně posmívat.

3.) Ti, co mají co říct, ale zcela zákeřně to blokují. Protože je jasné, že šílenou a sekýrovací tchýni mají jenom oni. Nikdo jiný na celém světě. A tak by celý svět na beton pochopil, že se bavíme přesně o jejich tchýni.

Třetí kategorie kamarádů je ta nejhorší. Já bych to řezala. Protože doba je zlá. Ale dokud se směje, ještě se neumřelo.

Kategorie 1. - opravdové kamarádky z Love-Fashion

Svět touhle mou třetí kategorií "kamarádů" přichází o ty nejlepší příběhy, které by se mohly táhnout po generace. Mohly z toho třeba vzniknout příběhy, které by si lidi vyprávěli, že se to stalo kdysi u nich v rodině. Mohlo nás to dostat ze všech depek, rozchodů a splínů. Nebo to mohlo jako poučení pro naše děti.

No dobrá. Málokterý příběh, který jsem tu kdy vypustila, byl poučný. A pokud ano, pak se vám omlouvám za možné následky v podobě zničené morálky a slovníku.

Nicméně pro ty, co by mě někdy v budoucnu chtěli zjebat, mám jednoduchou rovnici:

Platí, že nepíšu o těch, co si myslí, že o nich píšu.
Naopak píšu o těch, kteří by si nikdy nepomysleli, že tou hlavní postavou jsou oni sami.

 
A pro všechny ostatní mám emailovou adresu, kde moc ráda přijímám historky ze života :-)
Luc.

9 komentářů:

  1. Sleduji spíše zahraniční blogy, ale tento týden jsem se začal dívat i po naší scéně a jsem moc rád, že jsem vás objevil :) Píšete sympaticky a celý koncept je sympatický.

    Sleduji vás :) ať se daří.

    Lukáš
    http://ajlaffesn.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  2. Tá posledná fotka sa mi veeeľmi páči. Len to som chcela. A článok je samozrejme zaujímavý. Občas si myslím, že sa s tebou ľudia boja asi aj kamošiť/rozprávať, ale keď čítam tvoje články, tak je to určite blbosť, lebo s tebou sa človek určite nikdy nenudí :D a s takými ľuďmi sa jednoducho musíš chcieť kamošiť :)

    OdpovědětVymazat
  3. uz bys vazne mela zacat uvazovat nad tou knihou :)

    OdpovědětVymazat
  4. Teď me tak napadá, zda v těch příbězích třeba aspoň měníš jména nebo to necháváš přesně tak, jak to je =D. Pokud měníš jména, tak může být kamarádům ukradený, že píšeš zrovna o nich, no ne? =D

    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
  5. Zase jsem se zasmála a ten závěr se mi líbí nejvíc, "Píšu o těch, kteří by si nikdy nepomysleli, že tou hlavní postavou jsou oni sami". Je to jako hláška z filmu :)

    O vlasy se mi stará... SEBAMED

    OdpovědětVymazat
  6. Luci, zase jsi mě rozsekala :-D, budu si muset dávat pozor na to, co před tebou řeknu, hahah. Né sranda, jsi super! :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Moc krásný blog :)

    http://staymind.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  8. Po delším časovém úseku jsem narazila na tvou stránku Luci a jsem nadšená...tolik báječných článků, jdu se pustit do čtení :-)!

    OdpovědětVymazat