31. srpna 2015

Když je člověk blbě poctivej



Moje máti a moje ségra jsou si dost povahově podobné. Naneštěstí pro mě a pro taťku.
Ale s tím už člověk nenadělá nic. Jednou se to geneticky posralo a vypadá to, že ona povahová chyba se bude možná dědit dál. Já zaplaťpanbu z tohoto DNA cyklu byla vyjmuta a povedla jsem se pěkně. Údajně po babičce z Mladějc, co byla pořádná bordelářka a po dědovi, jenž měl básnické střevo a psal naší vesnici krutopřísnou kroniku.

Ale dneska si povíme o těch dvou. O mamce a sestře.
Obě jsou dost stejné, takové blbě poctivé. Musela jsem tuto neblahou skutečnost ségře sdělit. Bylo to s ní jednu dobu tak špatné, že za podpory naší máti dobrovolně chodila na vejšce na nepovinné předměty, které ještě začínaly v milou ranní dobu 7:00. 


Jo, až takhle daleko to nechala zajít.
Promluvila jsem jí do duše a ona mi slíbila, že už to nikdy neudělá. Že bude chodit jen na předměty povinné, které nejde nějak obejít, ale zároveň že dodrží veškeré povolené absence. Chápejte, mít za ségru šprta, to by byla teprve ostuda!

Ségra si tak najednou začala vyspávat skoro až do nějakých nehorázných osmi ráno, do školy chodila jen na to podstatné - oběd a angličtina - a zbytek se biflovala ve svém volném čase. Tedy v práci. Mamka však odpočítávala dny prvním mrtvičkám, jelikož taková nepoctivost na ní byla až příliš.

Jakmile se blížilo zkouškové, byla mamka jak na trní.
"Morfologie? Učila ses? Umíš to všechno?"
"Co když to nedáš na poprvý? Budeš se jenom nervovat!"
"Tys to nedala? Takže už jenom dva pokusy? Co když to nedáš? Co potom? Roky vejšky v čudu? Co budeš dělat?"



Zatímco moje ségra zvládala školu celkem s přehledem, jelikož je konec konců chytrá po mně, mamka to nedávala vůbec. V tomhle tenkrát pomohly České dráhy, za což se jim sluší poděkovat. Pravidelný rychlík ze Strakonic do Budějc, kde ségra studuje, měl pravidelné asi hodinové zpoždění, které si tenkrát ségra kvůli zkoušce nemohla dovolit.

Došla zpátky domů pro auto, že teda do školy bude muset sama dojet.
Panika z toho, že pojede sama do Budějc autem, do toho obrovskýho megaměsta, kde je to samá křižovatka, byla silnější než její poctivost: "Víš co? Vůbec se tou zkouškou nenech stresovat, jo? Vo nic nejde. Tak to dáš příště, no. Hlavně buď na sebe opatrná. Vůbec na tu školu při jízdě nemysli. Hlavně, abys dojela živá. A napiš, až dojedeš!"

A to byl panečku najednou klid.
Co dokáže jeden zpožděnej rychlík...
Nějaké vaše zážitky ze studia?
Luc.

11 komentářů:

  1. Ja studium neprozivala :-) proste to nejak dopadne, studovala jsem vicemene dalkove s presne vypocitanou absenci a vic jsem tam nesla ani tuk. Akorat sledovat vynerveny ucitelky a jejich zlozvyky (jedny tikalo voko, druha hazela klicema a kridama, dalsi bulela a mela slepeny rasy a nebylo mozny se soustredit, kdyz ma ucitelka SLEPENY rasy! To da rozum..,)
    skola je nutny zlo, uz nikdy vice

    OdpovědětVymazat
  2. Asi takové, že já poctivým blbcem zůstal dodnes..ve všem..tak nějak spoléhám na karmu, že to vidí..

    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
  3. Mně vysoká ještě čeká, tak jsem na to zvědavá :D

    OdpovědětVymazat
  4. Ehm, taky jsem takovej poctivej blbec, nejen co se školy týkalo... Ale už na sobě makám ;)

    Nicméně zkouškový jsem nikdy moc nehrotila, buď to klaplo nebo ne... Na zkoušky jsem chodila načančaná pomalu jak do tanečních a držela se hesla "Když to neumím, tak ať mi to alespoň sluší" :)

    OdpovědětVymazat
  5. Do školy jsem chodila pravidelně rovnou z nonstopu, takže o hodinách ze mě pěkně táhlo, za to když jsem měla ráno němčinu, šprechtilo mi to úplně samo :D ještě že jsem bydlela na kolejích, naši jsou na tom s nervama v háji podobně, ke státnicím si můj táta splet čas zkoušky a volal mi v době, kdy jsem byla na potítku.. když jsem se mu pak po dvaceti zmeškaných hovorech po úspěšných státnicích dovolala, bez pozdravu spustil: "to nevadí, dáš to v lednu, vždyť ses tak učila, nic se neděje, hlavně že jsme zdraví..." (myslel si totiž, že mu neberu telefon, protože někde brečím a stydím se, že jsem to neudělala) a na mé : "tati, ale já to mám" jsem se dočkala jen mlčení a udiveného aha :-D

    OdpovědětVymazat
  6. :D hlavně žádnej stres... já když jela na zkoušku vlakem, vždycky jsem záviděla dělníkům kolem trati, že se nemusej učit... teď mě to už nějak přešlo :))

    OdpovědětVymazat
  7. Jeee aký aktuálny čánok pre mňa, keď ma akurát v piatok čaká zápis v škole :D Ja si pri skúškach vždy poviem, že sa to volá skúška preto, že to má človek VYSKÚŠAŤ! Nevyjde to na prvýkrát, podarí sa to nabudúce :D

    OdpovědětVymazat
  8. Jo to znám..a prej že s poctivostí nejdál dojdeš :) ono má ale asi všechno svý limity..
    Mrkni ke mně:
    https://dobraodobremzivote.wordpress.com/2015/09/01/o-svobode/

    OdpovědětVymazat
  9. Našim nějak byla moje vejška totálně jedno... jako že mám tunu prezentací a ještě nějaké jiné seminárky? Nezájem... zkouškový? Mamky reakce: "Jé, tys měla dneska zkoušku? A jako jsi to udělala napoprvý? Fakt jo? Já dnes byla pro chleba a byla tam Anežka..." Taky jsem studovala v ČB a musela jsem jezdit autobusem, i když jednou měl zpoždění asi 8 hodin a já byla celou dobu uvězněná asi 20 km od domova. A když jsem si chtěla vzít auto, abych nemusela sedět 2,5 h v buse, ale jen hodinku a půl v autě, tak mi bylo řečeno: "Ne, to prostě nejde, by ti auto někdo naboural nebo vykradl." ale že ségra o 3 roky mladší auto od našich dostala (nešla na VŠ, tak abychom si byli kvit) jezdí přes Prahu sem a tam, to může, ale já do ČB si za ty roky studia, vzala 3x (z toho auto našich jen jednou a to až na konci studia)... vrrrrr

    OdpovědětVymazat
  10. Když já jsem na tu školu šla proto, že mě ten obor bavil :-) Původně jsem na vejšku jít vůbec nechtěla. Jo, možná jsem občas prohodila něco ve smyslu: "ekonomky se maj, ty se tam občas mihnou, zatímco já jsem ve škole snad každý den", ale chodila jsem tam ráda :-) Dokonce jsem jednou jezdila i na půl osmou (tj. vlak před 6)... na svahilštinu :-) Tj. předmět, který byl nejen nepovinný, ale vůbec úplně mimo obor :-) A který mi byl dobrý tak max. na to vysvětlit dceři, co znamená hakuna matata ze Lvího krále :-))) Ale já do té Keni jednou pojedu!!!! :-))))

    OdpovědětVymazat
  11. Výška byla sranda. Někdy teda taky ne, někdy spíše utrpení (nadávala jsem hodně - systém úplně ujetý, nevyrovnanost zkoušejících i materie, podivné požadavky...), ale zase spolužáci skvělí a to období bylo prostě jiné. Chodili jsme na nejpovinnější věci a pak na ty, co nás bavily, zbytek jsme proseděli v kavárně nebo knihovně/studovně. Na osmou ranní jsem byla ochotná vstávat jen jednou - na nepovinný předmět na úplně jiné fakultě:) Veronika

    OdpovědětVymazat