14. září 2015

Kolaps na veterině

Na problémy s rodinou

Rodina. Takový to milý slovo, které když řeknete, tak mi vytanou jen 2 věci na mysli. Buď hřejivé pocity při myšlence na našeho psa, anebo problémy při myšlence na všechny ostatní.

Vzaly jsme se ségrou Pinďu na kontrolu k veterináři. Ten už před ordinací chytá pravidelně amok a pod tíhou svého špatného svědomí, kdy ví, že neposlouchá a je rozmazlenej, se začíná bát, že se mu chceme pomstít, a tak kňučí a zdrhá.

Nedávno se snažil pláchnout tak rychle, že si o schod utrhl drápek. Věc, která ho nebolela a které si ani nevšiml, začala lehce krvácet. Inu, lehce. Krve jak z vola dělalo z mírumilovné čekárny veterináře na první pohled jatka.

Až doteď ještě dobrý. Problémy nastaly ve chvíli, když chtěl doktor drápek vydezinfikovat. To totiž bylo na ségru příliš.

  • V první fázi se jenom začala potit.
  • Ve fázi druhé si sundavala bundu. Prý moc horko.
  • Ve fázi třetí - a zároveň konečné - začala zběsile foukat okolo, jakoby se připravovala k porodu.

A jakmile uviděla samotný akt, skácela se jak poraženej strom k Pinďovi na lehátko. 
Ten chvíli nevěřícně koukal a přísahala bych, že mu v ten moment bylo i dost trapně.


"Jseš v pohodě?" ptala jsem se vyděšenýho čoklíka, zatímco sestřička odstraňovala z pultu tělo mojí ségry. "Nestalo se ti nic? Nepraštila tě? Se svalí a ani nedává pozor, viď? Ti ještě mohla ublížit."
A jelikož sestřino tělo, nyní už svalené na zemi s nohama nahoře, jevilo základní známky života, rozhodli jsme se s doktorem dočistit a zavázat Pinďovi packu. Jenže ségra se už probouzela, a tak museli jsme jednat rychle.

"Pojďte si sednout tady ke stolku, přinesu vám vodu," povídala sestře sestřička.  To nás s Pinďou vskutku dojalo. Veterina a oni tu zachraňujou i lidský životy. Hodně nás to potěšilo.

Víte, přijet domů bez psa, to je nemyslitelné. Ale přijet domů bez ségry, to by taky nebylo dobrý.


Ségra se znovu dostávala do fáze funění, což bylo sice ponižující, ale budiž, je to rodina, ta s sebou přináší dost trapných situací, ale už hezky seděla u stolu a chlemtala vodu.
Jenže!
Hned u stolku byla televize, ve které zrovna běžely úspěšně provedené operace zvířátek. 
A to byla teprve konečná.
Opět to zalomila. Navrhovala jsem, aby jí doktor píchnul něco, čím dostává psy z narkózy (jen v dávkách pro vlčáky), ale nakonec jsem jí zvládla probrat sama.


V časových intervalech 1 metr za 5 minut jsme pak my tři pomaloučku polehoučku a za zraku všech lidí, co seděli na "jatkách" opouštěli ordinaci.
Nějaké vaše příhody?
Luc.
 

9 komentářů:

  1. Haha :) skoro se jí ale nedivím asi by mi to taky neudělalo dobře
    jen tak dál Luc! Kačka

    OdpovědětVymazat
  2. Jej, tak tohle mi (zcela škodolibě, já vím) zvedlo po ránu náladu =D. Škoda, že nenosíš Google glass, které by některé příhody natočily =D.

    My takové příběhy nemáme..zatím..majitelka bytu psa zakázala..takže prvně se musíme přestěhovat, pak konečně pořídit vysněného buldočka a pak asi přijdou i podobné radosti a starosti na veterině..

    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
  3. u nás máme opačný extrém. Fenka zjistí, že jdeme k veterináři a začne tahat na vodítku, jak se těší :D a ochotně vyskakuje na gauč. :D to, že mě bolí srdce jen když jí píchaj injekci, je věc jiná :D

    OdpovědětVymazat
  4. Opet zabavna historka. Pobavila jsem a samozrejme je mi pejska lito a i segry samozrejme.

    OdpovědětVymazat
  5. Mam stejny pocity jak segra, dela se mi na veterine zle a pomalu omdlevam. Pritom zviratum je to fuk, jeden hafan se dokonce rozvali na lehatko a vystrci pupek. Doktorka je z ni vzdy hotova :D
    Beauty of pink / Knižní regál

    OdpovědětVymazat
  6. Jste úžasná Lucie!! Mimochodem - jsem na straně Vaší sestry!!!

    OdpovědětVymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsme byli s naším bojovníkem na rentgenu, doktor nás varoval, že ho musíme na zádech držet tak, že se nesmí pohnout, jinak ho bude muset uspat. Nevěděl, že to nebude žádný problém, náš blbeček běžně spí na zádech. Doktor nacvakal potřebné snímky a přišel říct, že psa už můžeme pustit. Pustili jsme mu tlapky- a on zůstal ležet a podřimoval. Teda, až do doby,kdy na chodbě ucítil dobrmana,který právě přišel To se hned vymrštil a že ho půjde pozdravit....To byla situace,kdy jsme ho nemohli udržet. Prý to ještě nezažili-psa, co při rentgenu usne.

      Vymazat
  8. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat