12. října 2015

Vyznání lásky před barákem


Zvoním před barákem a říkám Holanďanovi, ať mě pustí domů, že jsem si tam zapomněla klíče. Ano, jsem připravena na to si od něj vyslechnout, že už jsem horší jak on a taky vím, že budu muset dobrej půl den chodit a se slovy "co bych bez tebe dělala" mu bejt vůbec vděčná, že mě pustil dovnitř.

"Kdo nemá klíč, musí zůstat ven," povídá mi chytře do mikrofonu a uchechtne si. Tady to jeho zlomyslný uchechtávání nemám ráda. Znamená to, že má hravou náladu a dostatek času si mě náležitě vychutnat.

"No tak, pusť mě domů. Něco jsem ti koupila," zkouším ho utáhnout na velký překvapení, i když pro něj mám jenom blbej puding z Alberta.
"Heslo?"
"Jaký heslo?"
"Tak mi řekni, jak moc mě miluješ."
"To víš, že tě miluju."
"Jak moc?"
"Úplně ze všech nejvíc."
"Pokračuj."

Prej pokračuj.
"Miluju tě úplně ze všech nejvíc, víc už prostě nejde milovat nikoho na světě," povídám venku do mikrofonu.

Upřímně. Stačí, aby nás poslouchali sousedi a budou si myslet, že jsem praštěná nebo že si to u něj potřebuju z nějakého důvodu vyžehlit.

"Řekni mi, proč jsem ten nejlepší chlap," chechtá se Holanďan. Člověk by až řekl, že ho doma málo chválím, že si to teď najednou chce všechno poslechnout, ale já mu to říkám pořád a mezi námi - i kdybych mu šla nahoru oznámit, že je konec, že se od něj stěhuju a hodlám ho oškubat při rozvodu, tak to mu teď říkat nebudu.

"Protože jseš velice milující, vtipnej, je úžasný s tebou žít, protože si pořád plný energie, staráš se o mě, nenutíš mě vařit..."

To je pravda. Za to si ho fakt cením. 

"Neslyším."
Slyší moc dobře, jenom zaregistroval, že je ulice plná lidí, co se vracejí domů z práce a chce, abych mu tam to milostný vyznání přeřvávala před všema.


"Protože jseš vélice milující, je úžasný s tebou žít, jseš pořád plný energie a výborně se o mě staráš, ale tohle už vážně není vtipný."

Vtipný to není, ale on se zřejmě baví výborně. Jen už netuší, na co se zeptat.

"Jaký mám oči?"
Ty vole. 

"Zeleno-šedý?"
"Co Ti na mě přijde nejvíc sexy?"
"Takovejch věcí! Ale když mi otevřeš, tak ti řeknu, co mě na tobě nejvíc rozpaluje."
Tak určitě. Až mě pustí nahoru, tak ho ledatak zrasím.
"PIN k mojí kreditce?"
"No ten neznám!"
"Tak to pojď nahoru."

A ozve se bzučák.

Myslím, že už si nikdy nedovolím zapomenout klíče.
Luc.


12 komentářů:

  1. "PIN k mojí kreditce?" - Tak tímhle zabil =D. Majgaš, jak toto mi téměř každé pondělní ráno zvedne náladu a dodá chuť se probrat z víkendové letargie a uvědomit si, že je pracovní týden (myšleno v tom nejlepším!).
    A náhodou je super, že je takový..no..vtipně hravý =D. Pořád lepší, než negativní bručoun..

    Takže díky, jemu taky prosím vyřiď jedno díky a buďte i nadále tak skvělí ;)

    Michael
    www.ontheleaf.net

    OdpovědětVymazat
  2. PIN k mojí kreditce? No ten neznám :-D :-D vy jste skvělí :-) :)

    OdpovědětVymazat
  3. :D:D:D:D Nemůžu, díky za zpříjemnění dne, i když předpokládám, že jsi musela zmrzat solidně.

    OdpovědětVymazat
  4. Dokonalý! Tak ted ho musim poznat osobne. To musim!

    OdpovědětVymazat
  5. Tohle si žádá do detailu promyšlenou a šeredně krutou pomstu... :-D A simtě nos ten klíček radši na šňůrce kolem krku... U mě to na základce fungovalo :-D
    Bebe

    OdpovědětVymazat
  6. Holanďan je teda vtipálek, akorát nemáš dokonalý přehled, i ten PIN se hodí znát. Vypadá to, že je doma málo oceňován, tak si to aspoň teď vychutnal.

    OdpovědětVymazat
  7. Asi se bavila celá ulice a my s nimi :-)

    OdpovědětVymazat
  8. To už bych možná raději zazvonila na někoho od vedle a pak zvonila až u dveří :D

    OdpovědětVymazat
  9. :))))))))))))) super, super, super si to napisala

    OdpovědětVymazat
  10. Při čtení článku jsem se culila od ucha k uchu :D

    OdpovědětVymazat
  11. :D :D :D No tak to je pecka. :D

    OdpovědětVymazat
  12. Ty brďo tak ten tě teda vydusil! :D To by mi ten můj snad nikdy neudělal! (doufám...)

    OdpovědětVymazat