26. února 2015

Perličky ze života


Můj blog je jen můj život sepsaný v pár slovech.
Jsem blogerka. Vše, co řeknete, může být použito online. A taky bude.


Chlápek: "Slečno, tohle je co, prosím vás?"
"To je vykuřovadlo."
Chlápek: "Koho?"


Takový ten pocit, když vám volá kamarádka z TV Barrandov a prosí vás o kontakt na nějakou cool blogerku, kterou by potřebovala do reportáže...#ExKamarádka

"Já jsem věrnej všem svejm ženskejm." ‪#‎odposlechnuto

Teoreticky. Chlap musí mít nade mnou navrch. Být na tom inteligenčně stejně jako já, tak se na něj ani nepodívám.

V hotelovém pokoji: "Já dneska nemám na polštáři čokoládku?"
Holanďan z koupelny: "I´m sorry..."

Páreček v obchoďáku:
Chlap nervózně: "Tady je šíleně moc lidí, jak mraveniště, furt do mě někdo strká, horší jak v IKEE."
Ženská s klidem: "Prosím tě, běž se radši zkouřit, jo?" #‎odposlechnuto‬

Já: "Můj chytrej telefon je chytřejší než tvůj chytrej telefon."
Holanďan: "Někdo to u nás holt musí kompenzovat."
Já: "Kompenzovat co? Jo aha, už mi to došlo."
  • Po prvním setkání: "Já si myslela, že budeš taková moc ženská, ale ne. Pokecala jsem si s tebou jak s chlapem." Asi je to kompliment...?

Já se nebojím huňatých svetrů, kapesníků nebo ponožek pod stromečkem. Letos se bojím jedinýho - kuchařky Ládi Hrušky.

"V tu chvíli jsem mu chtěla říct něco fakt jako hezkýho, ale ne MILUJU TĚ, to mi přišlo takový moc stíhačkový, tak jsem mu řekla, že jsem si ho oblíbila." ‪#‎odposlechnuto‬

Velká radost u nás v rodině.
Taťka gratuluje mamce k mladší dceři: "Jestli sis nevšimla, tahle holka se mi vážně povedla. Takovýhle buchty, co upekla, by neudělala ani moje máma!"
‪#‎JáJsemTaStarší‬

Otec na dceru: "Takže já ho vezmu na milost, konečně ho začnu mít i rád, a ty se s ním teď rozejdeš?" ‪#‎odposlechnuto 

  • "Smutný je, když jedinej rozumnej člověk z celý rodiny je strejda - drogovej dealer." ‪#‎odposlechnuto‬

 "Kdyby to byla pravda s tím, že dostanu všechno, na co pořád myslím, tak už bych se dávno vyspal s půlkou firmy." ‪#‎odposlechnuto‬

Zásadně neposlouchám rodiče a stylisty. A obě tyhle skupiny říkají, že to je důvod, proč jsem dopadla tak, jak jsem dopadla.

  • Odposlechnuto od vedlejšího stolu: "Já si dám svíčkovou a pro Kačenku prosím vás ty sladké knedlíčky a pro Honzíka kuřecí nugetky s brambůrkovou kašičkou." 
Kolegyně pyšně ukazuje své svatební oznámení.
Kamarád: "Bože, to je tak krásný parte!"

Kamarádka 35 let, máma 2 dětí.
Chlap na ulici: "Slečno, nemáte náhodou cigáro?"
Kamarádka: "Řek´ jste slečno? Tak tady máte celou krabičku."


"ON si dá ještě na zeď feeling disappointed? Abych to viděla? Jsem byla tak nasraná, že jsem mu to chtěla až lajknout."

Já: "Posílám, mrkni na to."
Kamarád: "Ty jseš rychlovka."
Já: "Asi si chtěl říct rychlík. Rychlovka vs. rychlík."
Kamarád: "Jo, promiň, byl jsem chvilku mimo."
Já: "Tak snad abych se ozvala až v pondělí..."

Když v osmnácti přivedete domů chlapa o 20 let staršího, na úrovni rodičovské lásky je to to samé, jako byste přišla v patnácti zbouchnutá bůhvíkým nebo si přivedla masového vraha.

  • To, že mi nemůžou koupit každou blbost, to mi naši říkávali celý dětství. Pak teda nevím, proč mi kupovali harmoniku a platili osm let ZUŠku.

Přišla mi SMS: "Luci, potřebuju ti zavolat, pošli mi tvoje číslo."
Poradí mi někdo, co odpovědět? ‪#‎nekecám‬

Kamarádka: "Gratuluju! Jseš snad jedinej člověk, kterýho znám, že má autorské čtení a přitom mu nevydali žádnou knížku. " Jinými slovy: Zoufalej případ hadr. 

Povídám své vyvinuté kamarádce: "To je můj bejvalej, já vás představím, třeba z toho něco bude. Ale rozepni ten knoflík, ať jsou vidět prsa." Ona: "Jako sorry, ale jestli kdy chodil s tebou, tak to horňák určitě nebude."

  • Takový ten pocit, kdy si říkáte, jak vám to ve skutečnosti sekne a selfie přitom ukazuje něco úplně jinýho...


Anglické hláskování mi nikdy nešlo. Ale mohlo mě trknout, že slovo "zásuvka" se vážně nebude spellovat SUCKet. #pomoc

Prosím tě, prozvoň mě, nemůžu najít klíče.

Odposlechnuto: "Minulá šéfová byla tak malá, že chlapovi nemohla vestoje ani lízat bradavky."


V parfumérii: Paní očuchává papírky: "Prosím vás, chci si přivonět k něčemu s pičuli."
Prodavačka: "Ehm, nemyslíte pačuli?"

Borec na přechodu: "Slečno, jestli nejste single, tak nemůžete nosit takovýhle krátký sukně. Zcela neadekvátně to budí mužskou fantazii."

Povídám své vyvinuté kamarádce: "To je můj bejvalej, já vás představím, třeba z toho něco bude. Ale rozepni ten knoflík, ať jsou vidět prsa." Ona: "Jako sorry, ale jestli kdy chodil s tebou, tak to horňák určitě nebude."

Holanďan si za boha nemůže vzpomenout na slovo manželka. Marně hledá to správné slovíčko, až z něj vypadne "šuknice". Ale víte co, po všech těch letech mi to možná i lichotí...


"Pančelko, vám to sluší, máte nějak jinak vlasy. Nová barva?" "Prosím tě, tu barvu mám od přirození." #truestory

Když teď koukám na to, jak jsem "vyžehlila" pánskou košili, tak si říkám, že bejt chlap, tak se sama se sebou chci maximálně tak vyspat.


Úklidová firma mi nabízí služby zdarma, když o nich napíšu. Beru na vánoční úklid. Ale to už se bojím, aby uklízečka nakonec nepsala o nás.

Chlápek v obchodu: "Já přítelkyni vezmu tenhle parfém. Miluje růže a jasmín. A budu platit kartou."
"Klasicky nebo bezkontaktně?"
Chlápek: "Je, to já nevím, to je manželky karta!" ‪#‎truestory‬


Takovej mladej a hezkej a on to revizor. Horší, než kdyby byl ženatej.

  • Blogování se mi nějak zvrhlo. Píšou mi z jednoho velkýho rádia, že chtějí udělat rozhovor s Holanďanem. Tak jako pardon, že mu na blogu překážím.  
Všichni, jaký je peklo to český zdravotnictví. Kdepak zdravotnictví. Největší peklo je, když se musíte svlíknout do půli těla (a to ještě nikoli do té hezčí půli) před krásným mladým doktorem a odpovídat mu na otázky i ohledně posledního menzesu.

 
Ale abyste si nemysleli, že je to u nás samá romantika...
Holanďan míval běžně paní na úklid. To až později mu došlo, že bude levnější se oženit. Jen to tenkrát úplně nedošlo mně.

Z mé lékařské zprávy: "Žena, 25 let, střední postavy, přiměřeně živená..." Přemýšlím, zda si to dát do životopisu nebo do úvodu blogu.

"Ho vidím, ale dělám, že ho nevidím, abych si mohla vychutnat ten výraz, až uvidí on mě jako první." ‪#‎odposlechnuto‬

Nejhorší, co se ženské může stát: nalevo výloha s kabelkama, napravo nádhernej chlap. Málem mě uprostřed srazilo auto!

Anglicky: Break the rules.
Český překlad budoucí učitelky: Přestávka na pravidla.

  • Často mi lidi píšou, že můj blog je pro ně taková novodobá Bible. To už se pak nedivím, že ten svět jde do prdele.

Holanďan vaří.
"Nedáš si? Udělal jsem brambory."
Já: "Brambory? A s čím?"
Holanďan: "S rejží."

Odposlechnuto:
"Já nespím s těma, o kterejch se mi zdá. Naopak spím s těma, o kterejch by se mi nezdálo ani v nejhorších snech..."

"Tento pánský balzám na holení je tak jemný, že se dá použít i na tu nejcitlivější pokožku, třeba i .... třeba i na tvář."

Odposlechnuto: "Některý ženský jsou všechny stejný."

Ráno v tramvaji.
Chlápek telefonuje: "Děkuju za krásný večer, ale zapomněla sis u mě naušnice a kalhotky, ty nestydo!"
Nestyda něco odpovídá.
Chlápek: "To nejsou tvoje kalhotky? Ne? Ježišmarjá, to je trapný!"
Nestyda hudruje.
Chlápek: "Ber to z tý lepší stránky. Takys mohla v tej tmě sáhnout vedle a odejít v cizích kalhotkách."



Servírka obsluhuje stůl s malým dítětem. Přinese jídlo a mladá maminka povídá synovi: "Jak se říká? Tak jak se říká?"
Syn: "Ham!"

Nemocný a kašlající Holanďan si pyšně hraje s významy slov: "Nechci přijít na přednášku a pak kašlat na studenty, tak na to kašlu a radši zůstanu v posteli."

Páreček v obchoďáku:
Chlap nervózně: "Tady je šíleně moc lidí, jak mraveniště, furt do mě někdo strká, horší jak v IKEE."
Ženská s klidem: "Prosím tě, běž se radši zkouřit, jo?"

Kamarádka: "No vidíš to? Krásnej, mladej, usměvavej a on po mně nechce číslo? Nepřijde ti to drzý?"

Matka na dceru. V tramvaji.
Matka: "Prosím tě, já už na tom facebooku dlouho vidím takovou divnou zkratku OMG a vůbec nevím, co to je. Já si celou dobu myslela, že to je nějaký heslo hašišáků, ale tys to tam včera napsala taky!"



Ptá se mamka Holanďana: "Tak jak se ti tu spalo? Nebudil tě kohout?" "Ne, podobný týpky já už dávno ignoruju."

Holanďan nemůže usnout.
Já: "Na, na to je dobrej kozlík lékařský."
Holanďan: "To má něco dělat s kozlem?"
Já: "Ne!"
Holanďan: "Tak to nechci."

Akorát balím ségře dárky k opožděným narozeninám. Jakmile je zabaleno, všechno úhledně nadepíšu jejím jménem. Asi jako aby se to pod tím stromečkem nepomíchalo, nebo já nevím.

Člověk musí vstávat brzo ráno, aby stihl hotelovou snídani a říká se tomu dovolená.

Já: "Ahoj babi, já tě neviděla ani nepamatuju."
Babička: "To já tebe vidím každej den na Facebooku."
Ta mi to natřela.


  • Holanďanův kolega, profesor z Yale, se mě zdvořilostně ptá, koho všeho odtamtud znám. Z Yale? Eh...Rory Gilmorovou například?

Po prvním setkání: "Já si myslela, že budeš taková moc ženská, ale ne. Pokecala jsem si s tebou jak s chlapem." Asi je to kompliment...?

Mamka byla vždycky velkej fanda Pána prstenů.
"Podívej, co jsem si koupila. Mejdlo s aragornovým olejem."
‪#‎ChudákAragorn‬

Tak to je ale blbej překlep.
S nejlepším úmyslem chci paní doporučit výrobky Fit Crock, ale zradí mě klávesnice a rázem doporučuju Fit Cock. Nezní to sice vůbec špatně, ale stejně doufám, že si toho paní nevšimne...




Velká radost u nás v rodině.
Taťka gratuluje mamce k mladší dceři: "Jestli sis nevšimla, tahle holka se mi vážně povedla. Takovýhle buchty, co upekla, by neudělala ani moje máma!"
‪#‎JáJsemTaStarší‬

Někdo má možná extra dlouhý nohy, já mám zase extra dlouhý prsty. More handy anyway. ‪#‎ceskamiss‬

Kamarádka: "Viděl mě jak nahou, tak teď už i nenalíčenou. A přesto se ozval. To je charakter!" 



Všechno ještě za čerstva povětšinou servíruju na Facebooku či Twitteru. Instagram má zase pár fotek navíc.
Luc.

23. února 2015

Holandské techno 80. let


S těma chlapama narozenýma v 70. létech je vždycky menší problém.
Nejvíc mi to potvrdil právě Holanďan, slavný ročník sedmdesát.
Jeho roztomilé dětství vystřídala divoká puberta, kterou si - když už ne pěstováním trávy a demonstracemi na škole - hýčká dodnes svou muzikou.

Jestli si myslíte, že to mohlo být horší, pak nemohlo.
Mluvíme o holandském technu 80. let.
Bože, to nemůže nosit patku, ledvinku nebo šusťákovku? To fakt musí zacházet tak daleko?

Česká republika byla v čele s Kájou, Haničkou, Daliborem, Michalem a Ivetkou naprosto civilizovaným koutem zeměkoule oproti tomu, co se hrálo v Nizozemí. Holanďané zřejmě milovali nadsázku, a tak se často hádalo, zda daný song zpívá chlap přiskřípnutý do poklopce, hysterická upištěná ženská nebo sbor rebelujících jeptišek.

Upřímně? Už to ani Wikipedie neví.
Ale budiž. Problém je snad jen ten, že nám stovka těch "nejpodařenějších pecek" zůstala doma. A Holanďan si je dennodenně pouští po dobu oněch 30 let.


Já už se dle holandského techna naučila rozpoznávat:

  • Různé vzdechy a heky, které u lidí značí utrpení, bolest, nerozhodnost, nasranost
  • Na holandském technu poznám bezpečně, kdy jsem v podnapilé náladě a kdy se naopak zpít potřebuju
  • Rovněž se na něm dá měřit má podrážděnost či naopak přemíra tolerance
  • Podle míry podrážděnosti dokážu přesně vypočítat, kdy to dostanu

Nedávno mi došlo, že Holanďan už asi repertoár jen tak neobmění. Nebude poslouchat nikoho a nic jiného. Že dřív vymění mě, než aby si nechal sáhnout do playlistu. Ale zároveň mi došlo, že i tohle holandské techno slýchávám celkem ráda, když se vracím domů. Protože to je ta známka toho, že tam na mě nečeká holobyt (což se po tomto článku brzy změní...)

Na čem svou podrážděnost dokážete měřit vy?
Luc.

19. února 2015

Pamatovat si tváře a bejt blbej na jména


Pamatovat si tváře a bejt blbá na jména, to je peklo.
Ne tolik pro dotyčnýho, ale pro celé jeho příbuzenstvo.
U nás je to naše mamka.
Živě vám popíše kohokoli. I to, jak vypadali vaši spolužáci začátkem devadesátých let. Ale jména? To po ní nechtějte ani náhodou! Je tak nebezpečné jí do ruky dávat buď fotoalbum, nebo televizní program.

"Už dlouho nedávali ten film s tím chlápkem, jak uteče s tou ženskou."

Jo, přesně ten film...

"No dyť víš. On je ten, co hrál s tou, ježiš, jak ona se jmenuje...taková tmavovlasá, nakrátko...no to je jedno, si teď nevzpomenu. On je takovej hnědovlasej, no dyť víš. Johnny, John, Jamie tak nějak se jmenuje. Prostě něco od J."

Takže to bude Steve...

"No a tady hraje s takovou tou blondýnkou malou. No je známá. Teď o ní psali, jak zhubla a jak furt drží nějakou dietu. A chodila s tím muzikantem, no dyť víš. Nehrála ona v Titanicu? Ne, to si pletu. To nebyl Titanic, to bylo to druhý. Sakra, teď mi to vypadlo. Nebyla to Láska nebeská? Ne počkej, já už vím. Piráti z Karibiku!"

Že by Pán prstenů...?


"No a ti dva se do sebe zamilujou. On hraje právníka a ona je učitelka. Nebo tak něco. No dyť víš, loni jsme na to tady koukali. Ale on má přítelkyni a má se ženit, ona odjíždí, no ale nakonec se nevožení a vezme si tuhle, tu blondýnu, co hrála v tom, co si teď nevzpomenu."

Takže jedno je jasné. Romeo a Julie to není.

Nemáte prosím vás někdo tip, co by to mohlo být za film?
Luc.

16. února 2015

Biofach 2015: Co nás čeká za kosmetické novinky


Biofach - jeden z největších festivalů bio jídla, životního stylu a kosmetiky v Evropě.
I když letos nabídl poměrně málo z kosmetického světa - vyvažoval to nabídkou jídla a ochutnávek, takže si nestěžuju - přesto každá značka představila plno dost zajímavých novinek.

Ne všechno se do ČR dostane, ale většina z toho nás toho nemine.
Největším překvapením pak mají být nové výrobky Natura Siberica, tentokrát přímo s EcoCertem (už jsou prý navíc skladem i u nás). Jejich nová vlasová maska pak vypadá opravdu hodně dobře a krásně jemně voní. Slibně však vypadají i laky na nehty od Logony.

Upozornění: Fotoreportáž obsahuje záludně i něco málo z čokoládových ochutnávek.















Srdcovka Zuii se představila v plné parádě.

Začínáme...certifikovaná Natura Siberica








Samozřejmě.

Holanďani se chlubili tulipány, čokoládami a sýry!








Má oblíbená Calena provonila půlku haly.


Jak se vám novinky líbí? Na co se těšíte ze všeho nejvíc?
Luc.

12. února 2015

Jak kdysi Holanďan pěstoval potají trávu


Holanďan dostal za úkol postarat se o zahrádku rodičů. Tak se postaral.

Že byl Holanďan v mládí pěkné kvítko, to není zase tak těžké věřit.
Dneska zapřísáhlý nekuřák a téměř abstinent, co stěží zvládá dopít malé pivo, byl kdysi velký pařič.

Aby měl dost trávy do koláčků, pěstoval ji ve svém studenstkém bytě na zahradě.
Další studenti mu ale keřík odrbali ještě dřív, než stačil uspořádat divokej mejdan. Když tak jeho rodiče odjeli na měsíc pryč, domákl se, že se jim musí postarat o zahrádku, vzal tak kolo a keřík a jal se jejich zahrádku obohatit o nový voňavý přírůstek.

"Jenže naše nenapadlo nic lepšího, než se vrátit neočekávaně o pár dní dřív, takže jsem si tu trávu nestihl vzít zpátky," vysvětluje dneska.
Vědomí, že rodiče - tehdy už postarší pár v důchodu - najdou na své milované a pečlivě udržované zahrádce víc jak metrový keř marihuany, ho trochu stresovala.


Věděl, že si něco vyslechne.
Tušil, že rodiče nebudou mít radost.
Bál se, že ho přijedou nečekaně navštívit zrovna v pátek večer.

Místo toho jej vítali rozzáření rodiče.
Žádné poučování, žádné pohoršení, žádné výčitky.
Po večeři ho mamka navíc táhla na zahrádku, ať se jde podívat, co jí mezitím pěkně vyrostlo.

"Představ si," líčila a horlivou radostí, "víš jak jsme si minulej rok kupovali od zahradníka ty sazeničky k tomu novýmu keříku? Už jsem se bála, že nic nevyroste, že to zmrzlo, byla to nějaká exotika, ale podívej," pyšně ukazovala na metrovej keř trávy.


Keřík pěkně vykopala ze země, pečlivě přesadila do největšího květináče a kolem dokola vysadila ještě muškáty. Výsledek byl velkolepý - květináč s kytkama zářil na kilometry daleko. Naneštěstí pro Holanďana. Ten měl zase po koláčcích...

Co vy a rodičové?
Luc.

5. února 2015

Chlapova nespavost: Nespí celej dům


Nevím, jestli z toho můžu vinit všechny chlapy na světě.
To asi ne.
Ale můj nebožtík děda, můj taťka a Holanďan by si v tomhle mohli podat ruce.
Pokud oni v noci nemůžou spát, pak nikdo.

Osudná cesta na záchod


Probudí se uprostřed noci a jde na záchod. Jako ženská nemůžu vědět, že i taková cesta je plná nástrah a překážek. Pokud jdou špatně dovírat dveře, pak je teď nejvyšší čas je začít opravovat. Nedej bože, pokud vržou. Třicetkrát tam a zpět - zavřít a otevřít - pomůže víc, než když je člověk ráno promaže. Třicáté vrznutí už nedávám a jsem vzhůru.

Nulová orientace ve tmě


Další problémem je tma. Kupodivu jsou tací, co nemají cestu na záchod naučenou nazpaměť. Ale aby nerušili svou drahou (a už nespící a nasranou) polovičku, snaží se to prubnout bez toho, že by museli rozsvítit. A tady začíná to skutečné drama celé noci - tu se narazí do skříně, tu do dveří, na chodbě se zakopne o boty a z předsíně se tak valí slova nářků a útrpné "ach" "au" a "doprčic".


Je potřeba čaj


Na nespavost to chce heřmánkovej čaj, že jo. To ví každej. Holanďan tak se vší námahou jde do kuchyně, postaví vodu na čaj a prodírá se divočinou kuchyně. Hledá hrneček! Kde by asi mohl bejt hrneček? Otevírá všechny skříňky i šuplíky s příborama, hledá...Ozývá se ťukání skleniček, rachot příborů, cinkání talířů (!!!) a nakonec padání hrnečků. A pak se hledá ten správnej sáček čaje!

Kde jsou sluchátka?


Čaj už je na nočním stolku, chlap už pěkně v posteli. Svítí mu display mobilu, ze kterýho si čte a srká. Slyší, že taky nespím. OK, není to tak, že by to postřehl. Je to tak, že se ptám, proč musí dělat takovej rámus, že jsou tři hodiny ráno, že musím spát, protože ráno brzo vstávám.

Že já vůl něco říkala. Aby mě nemusel poslouchat, chce si dát sluchátka do uší. Kde jsou sluchátka do uší? No někde tady byly...Takže jde na kolena a hledá. Hledá pod postelí, za postelí, pod nočním stolkem, pod oknem. Na všechno svítí mobilem. Šustí, vyprazdňuje i kapsy, vyhazuje propisky, nadzvedává matraci, aby nakonec sluchátka našel přímo na nočním stolku.

Slastně spinká


Zatímco já už mám do rána přetržený spánek a prostě už neusnu, on zabírá do pěti minut po vypití čaje. Slastně a pravidelně oddychuje, podřimuje, trochu chrápe. Já se utápím vztekem. Vím, že usnu pár minut předtím, než mi zazvoní budík. Vím, že budu mít šílenou krizi a kruhy pod očima. A on si tady kurva podřimuje?


Ano, tohle je nasraný post. Je 4:22 a za ty dvě hodiny jsem vyslechla celý orchestr zvuků. On už je ale tuhej. Ráno nebude tušit, o čem to mluvím. Byl přeci jako myška. A ještě spravil ty dveře...

Co vy a nespavost či zákeřnost toho druhého?
Luc.

2. února 2015

Odposlechnuto za leden

Díky lednu jsem o mnoho chytřejší.
Odposlechnula jsem plno životních mouder (sdíleno buď na Facebooku či Twitteru).


  • Pětileté dítě: "A mami, žili ještě dinosauři, když jsi byla malá?"
  • "Pančelko, vám to sluší, máte nějak jinak vlasy. Nová barva?" "Prosím tě, tu barvu mám od přirození." 
  • "Minulá šéfová byla tak malá, že chlapovi nemohla vestoje ani lízat bradavky."
  • Odposlechnuto v parfumérii: Paní očuchává papírky s vůněmi: "Prosím vás, potřebovala bych si přivonět k něčemu s pičuli." Prodavačka: "Ehm, nemyslíte pačuli?"
  • Chlápek: "Slečno, tohle je co, prosím vás?" "To je vykuřovadlo." Chlápek: "Koho?"
  •  "...a ON si dá ještě na zeď feeling disappointed? To jako abych to viděla? Jsem byla tak nasraná, že jsem mu to chtěla až lajknout."
  • Ruska mluvící česky: "Já mám pleť většinou dobrou, ale teď v zimě se mi tady pod nosem vždycky udělá taková srážka." 
  • "Já se s lidma potřebuju vyspat aspoň tak pětkrát, abych se jich přestala štítit."

Těším se, co si poslechnu v únoru.
Čeho jste byli svědkem vy?
Luc.