25. května 2015

Rodičovská láska


Když v osmnácti přivedete domů vašim představit chlapa o 20 let staršího, na úrovni rodičovské lásky je to to samé, jako byste přišla v patnácti zbouchnutá bůhvíkým nebo si domů přivedla masového vraha.

Holanďan se snažil dost. Seděl jak zařezanej v obleku, debilně se usmíval celý večer, snažil se zdvořilostně povídat a nepouštěl se radši do slovíček, která by se mu mohla poplést. A stejně byl za masového vraha.

"To si ta holka musela přivézt zrovna tak starýho chlapa?" hřmil taťka.
"Važ slova," varovala ho mamka. "Vždyť je stejně starej jako já. A já jsem stará? Važ slova, než něco řekneš," vyhrožovala. Taťka se zdržel odpovědi.
"Hlavně abysme jednou nemuseli tahat vnoučata odněkud z Holandska."
Jak patrno, už jsem byla zbouchnutá. Masovým vrahem. Bezbřehá rodičovská láska.

Nakonec to taťka přenesl přes srdce a začali si kluci vrstevníci tykat.
"Ten chlap je ale divnej," říkal taťka. "Tak akorát k naší Lucce. Jo, to by mohlo fungovat."
Od té doby tak byli kamarádi.

Z knížky Snídaně u Florentýny

Pak přišla ona návštěva, kdy jim Holanďan jel oznámit, že se stěhuje do Itálie a že mě bere s sebou.
"To jakože nedokončí vejšku?" hřmil zase taťka.
V jazyce rodičovské lásky to znamená, že kvůli masovýmu vrahovi se zblázníte, utečete ze školy, z domova, ze země a skončíte nedostudovaná bůh ví kde. Je už nasnadě, že spadnete na samé dno, začnete fetovat a nakonec vás stejně ještě zbouchne. To už ostatně bylo jasný od začátku.

Tenkrát se však zapojila mamka, které došla jedna věc - buď skončím nedovzdělaná a možná trošku blbá, ale zase s tím správným chlapem. Anebo s tím správným vzděláním a trošku blbým chlapem. Po čase to došlo i taťkovi, takže se nabídli, že nám pomůžou se stěhováním do Itálie.


Když je přijel Holanďan požádat o mou ruku, tak naši řekli, ať se tak blbě neptá a rychle si mě vezme. Prý vystrojí hostinu, zaplatí půlku svatby, vařit a péct mě ještě dodatečně naučí, hlavně ať z tý svatby nesejde.

V jazyce rodičů totiž svatba znamenala stabilitu, zázemí a příslib, že mě možná nakonec ještě někdo zbouchne.
Luc.
 

21. května 2015

Pes. Doplněk chlapa.


Je mi jasné, že úplně nemůžu hodnotit svého tátu po fyzické stránce. Bylo by to přinejmenším divné. Navíc - my s mamkou máme úplně jiný vkus na chlapy, tudíž těmto věcem ani nerozumím a spokojím se s vysvětlením, že jí taťka utáhnul svým smyslem pro rodinu a zázemí.

Ale i tak. Že by se o našem taťkovi dalo říct, že to je sexy týpek v nejlepších letech, to asi ne. Jak říká moje kamarádka Evička: "Je to takovej statnej chlap, jasná autorita."
Jasná autorita a jistá statnost se projevovala, ať už šel taťka na nákupy, do knihovny, do kina nebo třeba do hospody.

Taťka však vytáhl eso z rukávu - našeho čoklíka, co má dvě kila a psí oči dělá bez přestání.
Jakmile je potřeba dojít vyřídit něco nedej bože na úřad, popadne psa, hodí ho do kapsy a jede. Ví totiž, že s malým psíkem v náručí mu žádná úřednice neodolá.


Úřednice: situace bez psa
"Sim vás, musíte si dojít pro ten dokument, to je v druhém patře, řádně ho vyplnit, dodat k němu veškerá potvrzení, zjistěte si sám, na kterých pobočkách, přiložit k tomu notářské potvrzení, to je v šestém patře, a pak si tady stoupnete do fronty, zaplatíte šest set a ono vám to přijde domů poštou. Do měsíce!"

Úřednice: situace s psem
"Jé, dobrý den, ježiš, vy máte krásnýho pejska. To já vám mám doma něco podobnýho. Je to oříšek a je o něco větší, ale ty oči umí dělat stejný. To von bude velkej mazel, že jo? A jak se nechá hladit! Pojďte, já vám to potvrdím, tady máte!"


Ten chlap miluje psy? Má dobrý srdce!
Dokáže se o ně postarat? Je to starostlivej chlap a určitě hodnej!
Pes ho bezmezně miluje a poslouchá? Musí to bejt výbornej táta!
A že nemá pekáč buchet na břiše? Koho by to jako mělo zajímat?
A že má manželku? A koho by to jako mělo zajímat?


Náš taťka asi není nejvíc sexy týpek. Ovšem ví, jak se s nedostatkem zájmu poprat. Není nic víc, než vidět velkého chlapa, ze kterého jde hrůza jenom od pohledu, s roztomilým čoklem v podpaží. Pak už stačí přidat jenom těžší kalibr - hladit láskyplně pejska pod krkem - a ze statnýho chlápka po padesátce je rázem nejžhavější kusanec v celý ulici.

A to je, prosím vás, důkaz, že krása a peníze taky nejsou všechno. Pes je!
Máte vy nějaké finty, čím zaujmout úřednice nebo kohokoli jiného?
Luc.

14. května 2015

Svatební cesta jako bojovka


Líbánky. To je velká věc. Chlapů je málo a těch ženěníchtivejch ještě míň, a tak je potřeba mu ukázat, že i když se chudák malej oženil, že se manželství nemusí bát. Protože proč? Vybral si vás.

Jste to nejlepší, co ho mohlo potkat.
Proto taky narvete kufr vším nejvíc sexy.
Navíc jste ženská do nepohody.
Proto přibalíte i postinor.
 
My jeli do Thajska. Holanďan si udělal potapěčský kurz a chtěl machrovat, jak si poradí i na širém moři. Tak jsem jela s ním. Budu aspoň šnorchlovat a večer - u večeře při svíčkách - si budeme pochutnávat na všech těch mořskejch příšerách, co jsme viděli pod hladinou. Bude to romantická chvilka s morbidním humorem, o které budeme vyprávět vnoučatům.

Teď je ale potřeba podpořit husbanda a ukázat mu, jakej je v mých očích borec. A tak jsme vyjeli. Spolu s náma jelo na velké lodi i plno dalších párů z celého světa. Většina taky novomanželé, to bylo jasný podle toho, jak se ocucávali na přídi.


Na to mě však moc neužilo. Jakmile se zvedla kotva, začal se mi houpat žaludek. Ocucávání bylo to poslední, co jsem teď potřebovala. Ono se řekne naprat se práškama proti mořský nemoci, když jsem to po nich včera zařízla na vyhlídkové lodi na cizím rameni. Ty prášky jsou oblbovací zlo, které z vás udělají tak oddanou manželku, že budete přímo požadovat, aby vás odtáhl do postele. Kde z vás může strhat boty a nechat vás ledatak prospat.

Můžete se sice pozvracet a zadávit se, ale to se ve čtyřiceti stupňových vedrech, na houpajícíse lodi a lidma hrajícíma si v houfech na Titanic, zdá jako celkem dobrá možnost.


Seriózně se mi začal zvedat žaludek v momentě, kdy mi Holanďan začal vyprávět o chobotničkách.
Radši jsem si lehla na lavici. V leže je všechno lepší. Můžete se sice pozvracet a zadávit se, ale to se ve čtyřiceti stupňových vedrech, na houpajícíse lodi a šťastnejma lidma hrajícíma si v houfech na Titanic, zdá jako celkem dobrá možnost. Určitě lepší než se pozvracet na přídi a zkazit lidem tu novomanželskou týmovou ocucávací romantiku.

Není divu, že jsem se poblila. Beztak mi bylo špatně jenom z toho. Bylo mi tak zle, že jsem všechny chobotnice proklela pět generací dopředu. A mořský koníky a sépie taky.


Zavolali mi člun, který mě měl odvézt zpátky na břeh a Holanďan měl šlus s potápěním. Musel svou poblitou a nasranou novomanželku, která ani v nejmenším nevypadala líbezně a sexy, hodit na hotel pod sprchu.

A v ten moment mi došlo, že postinor asi fakt nebude potřeba. Že nakonec ještě můžu bejt ráda, že se u nás nedají anulovat manželství jak v Americe.
Vaše zážitky z dovolených či líbánek?
Luc.

11. května 2015

Nejlepší BIO kosmetika v květnu

Jde to i bez chemie. Fotka od Magi Photo Graphy

V dubnu jsem poznala pár fakt božských kousků.
Okouzlit mě přitom není nejlehčí, protože už jsem celkem rozmazlená. Ale vždycky je co objevovat.
V dubnu jsem tak našla například kosmetiku, která má nejvyšší možný certifikát v BIO kosmetice, nejchválenější suchý šampon a podkladovou BIO bázi pod make-up, která je na poli přírodní kosmetiky snad úplně jediná...

Oční krém Martina Gebhardt


Znáte Martinu Gebhardt? Německou značku, která má nejpřísnější BIO certifikát Demeter, znám přes rok. A nic. Myslím, že se to změnilo na Biofachu, kde mi narvali plno vzorečků. Krémy hutné, ale zároveň snadno vstřebatelné a s dokonalým žehlícím účinkem. MG obsahuje správný poměr vody a olejů, staví na biodynamickém zemědělství a hlavně - nepoužívá žádné levné suroviny jako glycerín a alkohol.



Koupila jsem tak na začátek oční krém. Zatím jsem nepoznala lepší. Výborně se vsakuje, což člověk pozná už pouhým pohledem na vypnuté oční okolí. Zůstává po něm sice trošku nemastného lesku, ale ten se při nejhorším zapudruje. Za mě must-have.

Korekční podkladová BIO fáze pod make-up Zuii


Osobně neznám moc (žádnou?) podkladovou bázi v BIO kvalitě. Zuii podkladovka je navíc korekční, takže dobře schovává i menší drobné bolístky. Výrobce uvádí až střední intenzitu krytí, já si zase všimla, že i lehce matuje.

Podkladová báze a přitom už není potřeba žádný make-up. Aspoň tak působí pleť na první dojem. Zdravá, bez jediného znatelného dotyku make-upu. Případně jako báze, díky které make-up zůstane bez chybičky celý den. To ostatně můžu potvrdit.



Odstín Apricot (tedy meruňkový nádech) je přitom nejprodávanějším výrobkem Zuii, čemuž se nedivím. A jelikož je to květinová kosmetika, vévodí mu mandlový olej, růžová voda, aloe vera, ale ve složení vidím například i kopřivu, mrkvový olej a měsíček.

Eliah Sahil suchý šampon Volume


Paní mi přišla na prodejnu s tím, že si bere rovnou tři, protože je to jedinej šampon, kterej jí i hodně jemné vlasy okamžitě zpevní a zvedne. Tak jsem si vzala taky aspoň jeden, jelikož trochu tvrdosti a objemu by moje vlasy taky unesly.



Suchý šampon, kterým si klasicky myju vlasy. Jen s tím rozdílem, že nepění, tudíž nevysušuje a opravdu vlasy zpevní. Ale pozor - je potřeba ho použít opravdu maličko a hodně dobře jej vymýt. Pak mu budete blahořečit a vzývat do nebes. Ayurvédské bylinky, ze kterých je složen (např. Amla, Reetha, Henna, Shikakai...) se musejí dobře vymýt, jinak na vlasech ulpívají. Pořádně vymýt, případně snížit dávkování (jedna čajová lžička na celou hlavu). Potom velké áno.

Kondicionér leave-in ve spreji Urtekram


Urtekram představuje novinku v podobě růžového kondicionéru, který se jen nastříká a je o krásné vlasy postaráno. Já si jako na potvoru vlasy ostříhala, takže už nemám vlastně ani nic co rozčesávat. Používám ho ale jako extra výživu kdykoli mi padne pod ruku. Je příjemný, nezatěžuje, vlasy neplihnou, lesknou se a jako bonus vás ještě čeká růžová vůně, aloe vera jako první ve složení a EcoCert :-)



Tělové máslo Inlight


60ml balzám na tělo? Není to trošku málo? Ani náhodou. Jak bývá u Inlight zvykem, není tam ani kapka vody, takže se dá kelímek srovnávat s pořádnou dózou naředěného tělového mléka. Používám hlavně na dekolt - hned po sprše, ještě na vlhkou pleť nanesu maličko balzámu, který se okamžitě vstřebává.



Obnovuje kožní film, to je první, co mě napadá. Po žádném tělovém krému a mléce jsem takový pocit neměla. Je to koktejl těch nejlepších olejů a éteráčků, každá ingredience v BIO kvalitě. Takže tohle mě jen tak neomrzí...

Tulsi čaje Dr. Popov


A jelikož nejen kosmetikou živ je člověk, dostala jsem na vyzkoušenou čaje Tulsi od Dr. Popova. Znáte tulsi? Říká se, že je královna bylin a rovněž bylinka dlouhověkosti. Je plná antioxidantů a podává se rovněž na uklidněnou (dokonce i do nějakých přírodních alternativ antidepresiv).


Tulsi piju už dlouho, chutná totiž výborně a sladce. Dr. Popov mi poslal tulsi s růží (taková skoro až by se chtělo říct něžná chuť) a Holanďanovi s citronelou (kterou vypil dřív, než jsem stačila ochutnat). Citronela v létě povede asi víc, jelikož je svěží, ale tak či tak...tulsi musíte vyzkoušet. Dělá dobře na těle i na duši.

Ještě si užiju hezkých pár týdnů, než všechno dopotřebuju.
Takže květen mi snad ještě vrásky dělat nebude:-)
Luc.

7. května 2015

Menší výslech na německých hranicích


Německá kontrola za hranicemi přinesla mnoho neočekávaného. Šacoval se celý autobus a jelikož policejní pes Boby nějak neměl den, museli jsme svá zavazadla předložit policistům my. S Holanďanem jsme šli společně.

Drogy?
Zbraně?
Výbušniny?
Větší množství alkoholu?
Cigarety?

Ale kdepak, říkáme. Na tohle nás moc neužije. Jeden z policistů tak otevírá Holanďanův kufr, aby se přesvědčil. "To bych nedělala," ozvu se. Výbušniny ho budou děsit míň, věřte mi. "Oh mein gott," vykřikne (já to říkala). Skoro až odskočí od kufru, kde si Holanďan převáží:

  • 20 igelitek (pro strýčka příhodu, jelikož člověk nikdy neví, kdy je bude potřebovat a v Německu nejsou běžně k dostání)
  • 30 volně poletujících šroubků (kdyby potřeboval v hotelu přibít třeba záchodové prkýnko)
  • obvaz a potápěcí brýle (bez toho nemá cenu do Německa jezdit)
    • 1 tričko + 1 ponožka
    • 476 stran počkáraných rovnicema
    • Barbus se štětkou, ke které snad nezapomněl holítko (no snad to tam někde bude)
    • Nůž, resp. nožík (k tomu není potřeba ani pionýrský tábor, aby Holanďan věděl, že bez nožíku v kapse není chlap chlapem)
    • Množství krabiček a igelitáčků s práškama 

    Bobymu se do všech zavazadel příliš nechtělo...

    "Vy tu máte drogy?" udiveně se ptá první policajt Holanďana.
    "To jsou prášky, co beru. Tyhle jsou na ředění krve. A tohle je přístroj na měření hustoty krve."
    "A injekční stříkačku?" "To je výborný na výplach nosních dutin," vysvětluje zase Holanďan.

    Pánové jsou fascinovaní, a tak si s nima Holanďan trochu hraje.
    Šacují i mě - kosmetickou tašku, pouzdro s noťasem, každou tašku otevírají zvlášť. Ale jsme v dobrém rozmaru. Smích nás přejde, když u Holanďana nacházejí paralyzér.

    "To je v Německu zakázaná zbraň, za kterou můžete být stíhán," říká jeden policajt už zcela vážně.
    A právě v ten moment druhému policajtovi vyjede z ruky balíček s mým prádlem a má krajková tanga padají na zem.

    Což není ostuda. Ty jsou moje nejlepší. Proto je ostatně dávám hned navrch, že jo.
    "On je mánšel?" ptá se mě policajt zcela udiven roztomilou češtinou (to už průser je, protože na roztomilou češtinu já slyším, tudíž bych momentálně Holanďana nejradši zapřela.)


    Toho už se chytá Holanďan, který cítí problém, "ano, já jsem manžel. A to jsem nevěděl, že je tu paralyzér zakázanej. Víte, ona v tomhle," ukazuje dramaticky na moje tanga, "chodí pořád. Takže ten paralyzér je dost potřeba z mnoha důvodů. Ale klidně si ho tu nechte..."

    Němci kývou, nechtějí jej ani zatknout, ani si paralyzér nechat, ani mu dát pokutu. Dokonce nechtějí ani jeho prášky podrobit testům na drogy. Hlavně ať už jdeme.

    Nakonec jim z okýnka ještě zamáváme, protože to jsou moc fajn lidi.
    Někde nějaká celní kontrola u vás?
    Luc.


    4. května 2015

    Když se Holanďan opije


    První jarní sluníčko je vždycky zrádný.
    Člověk totiž vyleze ven, konkrétně k řece na Náplavku a hned se po dlouhé zimě zpije do němoty jedním blbým pivem.

    Přepis procházky s Holanďanem

     

    14:00 - nadšeně vyrážíme z domu. Holanďan se těší k řece jak malý dítě. Hodlá tam chytat bronz, dát si první letošní pivo (hned po novoročním přípitku) a užívat si kachny.

    14:30 - Náplavka je plná lidí, což ho trochu zklamalo, ale hned mě bere ke stánku s pivem. "Malý nebo velký? Pomůžeš mi s tím kdyžtak?"

    14:45 - sedíme na betonu, vyhříváme se na sluníčku a Holanďan je zklamanej. To pivo prej není dobrý. (Pozn: Když Holanďan řekne, že pivo není dobrý, jednoduše to znamená, že je moc hořký, což je pro Čechy asi zásadní, ale Holanďan se v tomhle nevyzná.

    15:00 - cucáme pivo ve dvou a máme toho plný kecky. Jsme teprve v půlce a začínaj se nám točit kachny. "Jsme si měli dát to malý, tohle až dopijem, tak budem muset zavolat taxíka domů."


    15:15 - dopíjíme pivo. Zatímco já začínám dělat nebetyčné vtípky o kachnách a labutích, Holanďanovi je zle. Nemůže se zvednout, těžko jde, prý bude asi zvracet. Navíc se nesměje mým chytrým vtipům o kachnách a labutích.

    15:20 - je mi jasný, že musím jednat. Beru ho na nejbližší parník, aby si zase mohl sednout. Je to parník pivařů, pivo teče proudem a čepují opravdové specialitky. "Prosím vás, dám si půl litr vody. Perlivý," ukazuju na zničeného Holanďana. Číšník se soucitně podívá, kývne a nalívá.

    Vím, co si myslí. Ten toho má dost. Chudák ženská. Že to má zapotřebí chodit s takovým ožralou. Kdo ví, kolik toho má.

    Holanďan vítá vodu s nadšením, bublinky ho trochu přivádějí k životu, ale parník se na jeho vkus moc houpe. Dostává tak k opici ještě mořskou nemoc a úpal ze sluníčka. 

    15:40 - zvládli jsme dojít na zastávku. Holanďan si sedá na schody a hlavu opírá o sochu. Usíná.

    15:41 - přichází ke mně holčina, prý jestli nejsem Lucie, že to určitě musím být já, že mě zná z blogu. Jsem samozřejmě polichocena, tohle se mi nestává denně (vlastně naposledy se mi něco takového stalo v sauně, což bylo dost ponižující), a tak nevím, o čem začít.


    Holčina navíc pošilhává po té mrtvole ležící na soše a trochu stydlivě se ptá, jestli to je Holanďan. (Tohle? Nééé, jak tě to vůbec mohlo napadnout? Holanďan je přece milý hodný kluk, co si po večerech čte o psychologii. Tohle je nějakej místní vožera, pojď, necháme ho tu spát a rychle utečeme.)

    Trošku nejistě přiznávám, že to Holanďan je a dloubnu do něj, ať se jako hodlá představit. Ten, zmožen tím jedním pivem a náloží sluníčka, prudce vyskočí a úlekem začíná brebentit česky. Vysvětluje, že měl "celý jedno pivo a to ještě rovnou jedenáctku." To na slečnu udělá velký dojem (ono opít se z jednoho piva, to je umění, které jen tak někdo nezvládá), chválí mu češtinu a říká, že ty příspěvky o něm jsou stejně to nejlepší.


    To Holanďan ožije a najednou je střízlivej.
    A později v tramvaji mu dochází moje vtípky o kachnách a labutích.
    Ale doma mu je zase špatně, takže letos už Náplavka nebude. Nebo maximálně tak s limonádou.

    Někdo nějaký příběh s první jarní procházkou?
    Luc.