28. září 2015

Holanďan napojený na elektřinu


Ono se řekne Itálie, horká země na jihu Evropy. Horká je během léta, kdy se vámi vyprodukovaný pot na čele chová jak rozpálený olej na pánvičce, ale v zimě máte pocit, že ty Italy snad doma nenaučili topit. Holanďanova kancelář navíc byla ve vlhkém renesančním paláci takřka v podzemí, bez slunečního světla a bez topení.

Taková vlezlá zima v Itálii, to není nic pro amatéry. 
Holanďan tak ve své vychytralosti přivezl domů haldu vyhřívacích deček (na obrázku model na krk). Ostatně když mě žádal o ruku a žebral, abych ho udělala tím nejšťastnějším mužem pod sluncem, dal mi rovnou vyhřívací prostěradlo. Místo zásnubního prstýnku. Jako důkaz, že mi s ním bude vždycky dobře.

Já byla nadšená, že se najde chlap, co nemrachuje s tím, že mě dokáže zahřívat po celou noc (a přitom se o mé blaho postará) a jemu se ulevilo, že se bude moc v noci i vyspat.


Tyhle vyhřívací dečky do kanclu se však daly připevnit přímo na tělo. Stačilo dečku hodit na záda, zapojit do zásuvky a čekat, až teplem zrudnou tvářičky.

A zatímco začátkem zimy měl Holanďan dečku jen na práci v kanceláři, kterou po pracovní době vždycky decentně mrdnul na stůl, s nadcházejícími krutými italskými mrazy s ní začal chodit i na schůzky, konference, obědy a jiné společenské události.


Ne, že by si někdo všimnul nějaké dečky. Byla konec konců schovaná pod svetrem. Jen ona šňůra, která se zapojovala do zásuvky, vytvářela jakýsi vyčuhující ocas.

Všem spolupracujícím i náhodným hostům se tak denně dostávalo zajímavé podívané:

  • Holanďan s kabelem visícím ze svetru si sviští udělat kafe.
  • Holanďan s kabelem visícím ze svetru běží za šéfem.
  • Holanďan s kabelem visícím ze svetru prosí sekretářku, aby to odeslala ještě dneska. 
  • Holanďan s kabelem visícím ze svetru čeká frontu na oběd.
  • Uhlazený Holanďan v obleku a se zapojenou dečkou se účastní mezinárodní konference.
  • Uhlazený Holanďan s kabelem visícím z obleku na coffee breaku.
  • Uhlazený Holanďan s kabelem visícím z obleku diskutuje s ostatními nad složitými otázkami ekonomie.
  • Uhlazený Holanďan s kabelem visícím z obleku pózuje fotografovi na fotku se všemi účastníky konference.

Čouhající kabel Holanďan nepovažoval za nic zvláštního, nijak se za to nestyděl a naopak na zvídavé otázky odpovídal: "Jsem ekonom zabývající se elektřinou. Jsem tak rád připojen přímo ke zdroji!"

Normální to nepřišlo nikomu, ale milovali to všichni.
Brala jsem to tak jako polehčující okolnost v moment, kdy žebral, abych ho udělala nejšťatnějším mužem pod sluncem. Nikoli tu šňůru, ale tu úžasnou vlastnost umět každou blbost přetočit ve srandu.

Koho za tuhle vlastnost obdivujete vy?
Luc.


21. září 2015

Nejlepší přírodní a BIO kosmetika měsíce!


Nejlepší přírodní a BIO kosmetika léta?
Pár nových věcí jsem objevila - konec konců, něco z toho akorát dorazilo na český trh!

Butterbean Organics: Opalovací krém SPF 30



Butterbean Organics je značka z USA, která se u nás usídlila před pár týdny. Nabízí 3 druhy opalováků s BIO ingrediencemi, jenž chrání minerálními filtry, ovšem bez nano-částic a bez oxidu titančitého (titanium dioxide).

Balila jsem ho s sebou do Bulharska, kde nás chytla vlna tropů (a lehčí úpal). 18 dní škvaření pod jižanským sluncem, kterému nebylo úniku, zvládla tahle plechovka výborně. Minerální filtry jsou vždycky o něco bělejší než filtry chemické, pak už je však na výrobci, jak si s roztíratelností poradí. Tady vsadili na bambucké máslo a kokosák, takže konzistence je vydatná, přesto v porovnání s ostatními přírodními opalováčky (zdravím Alverde a Laveru) výborně roztíratelná.

A ač se má aplikovat po každém koupání, mně stačila jedna vrstva na celý den. Pravda, nesmažila jsem se celý den na pláži, ale venku jsem byla pořád. Tenká vrstvička krému na mě zůstávala i po koupání v moři a domu jsem tak přijela jen lehce opálená. Spálená vůbec. A po 18-ti dnech dovči mi tam ještě trochu zbylo.

DermArgan: Černé mýdlo s arganovým olejem



Černé mýdlo napěchované arganovým olejem se používá především v tureckých lázních, já ho však mám nejradši u sebe v české koupelně. Konzistence není přímo gelová, je však trochu mazlavá a naprosto nepěnivá. Což beru jako velké plus. To velké plus ucítí ostatně i sebevětší milovník bohatých pěn - narozdíl od pěn totiž není pokožka po tomhle suchá a stažená. Je jak balzám, který zatímco čistil, tak zároveň maximálně zvláčnil pleť.

Dá se samozřejmě použít s peelingovou rukavicí, což je ideální při saunování, ale já ho miluju tak, jak je. Po něm už je těžké použít cokoli pěnivého a chemicky navoněného. Tahle vůně ve mně opět evokuje sauny - voní jak rozpálené dřevo. Z éteráčků je pak lehce cítit eukalyptus, cypřiš a rozmarýn.

Krásnou recenzi na Černé mýdlo psala Bebe, já se jen ke slovům chvály můžu připojit.

Bio Aroma: Sérum proti vráskám na obličej a oči



O téhle řecké značce jste už jistě slyšeli. Já už od nich vyzkoušela jejich rozmarýnovou masku na vlasy a teď si mohla vybrat další radost. Sáhla jsem po séru na oči. Zatímco většina jejich arzenálu je čistě olejová a bezvodá (v Bulharsku jsem objevila jejich luxusně vypadající deodorant, to musí bejt věcička!), tenhle kousek sází na aloe vera.

Olejovou konzistenci tak opravdu nečekejte. Jde spíše o lehký gel, který se okamžitě vsakuje a vypíná. Aloe vera já všeobecně celkem ráda. Rostlinka, která nejen hojí, chladí, tak i výborně drží vláhu. 

Hlavně je tohle sérum mělo anti-age, má pěkné ohlasy i na vypínání očního okolí i prvních nepěkných rýh na obličeji. Osvědčil se i místo podkladové báze nebo na při zhojení malých pupínků.

Cosm´etika: Minerální oční stíny



Česká značka Cosm´etika nedávno uvedla novou řadu tvářenek a luxusních pudrů, o kterých ještě psát budu, teď jsem si ale nakoupila dva nové stíny do paletky - Pearly Pale Pink a kontrastující Matt dark Grey. Ano, tušíte správně, plesová sezóna se blíží, je potřeba naučit se kouřové líčení.

A po čem sáhnout než po české veganské značce, která neobsahuje mastek? Navíc po ní zbyde minimum odpadu - stíny se buď skládají do paletky, já je nosím jednoduše v papírovém pouzdru v kabelce. Stíny jsou výborně pigmentované, tmavě šedá je spíše čistě black, zatímco pearly pink se dá výborně použít k rozjasnění koutků.

Za sebe ještě musím říct, že se neslévají a drží dokonale celý den i bez použití báze. Jde o minerální kosmetiku, která je však obohacená o bambucké máslo či BIO meruňkový olej, takže není třeba bát se přesušení. Časem hodlám rozšířit sbírku ještě o Matt Chestnut a Pearly beige.

Yarok: BIO luxusní lak na vlasy Feed Your Hold



Značka Yarok. Ta je na českém trhu teprve pár dní, já tak moc děkuju otestovat celou sadu mini baleních. Profesionální styling hodný kadeřnictví si tu určitě svoje místo najde. Přiznávám to nerada, ale jsou věci, které se BIO kosmetikou nahrazují těžce - kromě parfémů je to například vlasový styling.

Veškerá tužidla, pěny a laky na vlasy, co jsem dosud zkusila se nedávala srovnávat s běžnou konvenční kosmetikou. Natužit vlas ano, zafixovat účes tak, aby se ani nehnul, držel a ještě nebyl slepený, to už ale bohužel ani náhodou.

Tenhle BIO lak na vlasy je však celkem slušný držák. Nastříkat jej do vlasů a následně je nakulmovat znamená, že se vlny ani nehnou. A co nehnou! Drží objem už od kořínků. Ten rozdíl mě až zarazil. No kde já mohla bejt, kdybych to lakovala tímhle už od začátku. Obří lokny jak ze starého Hollywoodu se mi moc líbily. Lak nelepí, nicméně je dobré jej aplikovat z větší vzdálenosti. A moc se mi líbí složení.

Dr. Popov: Grepavit



Dr. Popov se vytasil s tinkturama všeho druhu. O tom si povíme až příště, ač mi srdce tepe blahem. Dneska o Grepavitu, tedy výrobku z grepových jader. To, jak je grep super zdravý, to víme. Já to vím. A přesto se mi začne kroutit pusa odporem kdykoli, kdy si tu hořko-kyselou chuť představím. Grep nedávám.

Grepová zrníčka ovšem taky splní výsledek - jsou bohatá na železo, draslík, vápník a kyselinu listovou, nicméně dlouhodobě krásně čistí celou zažívací soustavu, ničí viry, bakterie, plísně i červy. Výborně rovněž regenerují žaludek a starají se o kompletní našlápnutí imunity.

Grepavit se dá navíc použít i jako první pomoc vždycky, když na nás něco leze. Pokud to chytneme už v začátcích, nemusí se nic rozjet. Chuť je hořko sladká (sladká díky glycerinu), takže se není čeho bát.

Workshop přírodního barvení a péče o vlasy


Léto bylo opět úrodné a i příští měsíc to vypadá, že bude hodně co objevovat.
A mimochodem - už minule jsem se hlásila na workshop přírodního barvení vlasů, bohužel se neuskutečnil. Tak to zkouším znovu. Konat se bude 3.10.2015 v Praze a kromě zjišťování toho, co komu sluší, padne a jaká barva je ta pravá tam má být i plno triků, jak si zařídit dokonalý objem a účes bez chemie. Plus jak vymazat bad-hair-days z povrchu zemského. Bude to stát za to. Doufám, že tentokrát nám to vyjde.

Co jste za léto z přírodní péče objevili vy?
Luc.

14. září 2015

Kolaps na veterině

Na problémy s rodinou

Rodina. Takový to milý slovo, které když řeknete, tak mi vytanou jen 2 věci na mysli. Buď hřejivé pocity při myšlence na našeho psa, anebo problémy při myšlence na všechny ostatní.

Vzaly jsme se ségrou Pinďu na kontrolu k veterináři. Ten už před ordinací chytá pravidelně amok a pod tíhou svého špatného svědomí, kdy ví, že neposlouchá a je rozmazlenej, se začíná bát, že se mu chceme pomstít, a tak kňučí a zdrhá.

Nedávno se snažil pláchnout tak rychle, že si o schod utrhl drápek. Věc, která ho nebolela a které si ani nevšiml, začala lehce krvácet. Inu, lehce. Krve jak z vola dělalo z mírumilovné čekárny veterináře na první pohled jatka.

Až doteď ještě dobrý. Problémy nastaly ve chvíli, když chtěl doktor drápek vydezinfikovat. To totiž bylo na ségru příliš.

  • V první fázi se jenom začala potit.
  • Ve fázi druhé si sundavala bundu. Prý moc horko.
  • Ve fázi třetí - a zároveň konečné - začala zběsile foukat okolo, jakoby se připravovala k porodu.

A jakmile uviděla samotný akt, skácela se jak poraženej strom k Pinďovi na lehátko. 
Ten chvíli nevěřícně koukal a přísahala bych, že mu v ten moment bylo i dost trapně.


"Jseš v pohodě?" ptala jsem se vyděšenýho čoklíka, zatímco sestřička odstraňovala z pultu tělo mojí ségry. "Nestalo se ti nic? Nepraštila tě? Se svalí a ani nedává pozor, viď? Ti ještě mohla ublížit."
A jelikož sestřino tělo, nyní už svalené na zemi s nohama nahoře, jevilo základní známky života, rozhodli jsme se s doktorem dočistit a zavázat Pinďovi packu. Jenže ségra se už probouzela, a tak museli jsme jednat rychle.

"Pojďte si sednout tady ke stolku, přinesu vám vodu," povídala sestře sestřička.  To nás s Pinďou vskutku dojalo. Veterina a oni tu zachraňujou i lidský životy. Hodně nás to potěšilo.

Víte, přijet domů bez psa, to je nemyslitelné. Ale přijet domů bez ségry, to by taky nebylo dobrý.


Ségra se znovu dostávala do fáze funění, což bylo sice ponižující, ale budiž, je to rodina, ta s sebou přináší dost trapných situací, ale už hezky seděla u stolu a chlemtala vodu.
Jenže!
Hned u stolku byla televize, ve které zrovna běžely úspěšně provedené operace zvířátek. 
A to byla teprve konečná.
Opět to zalomila. Navrhovala jsem, aby jí doktor píchnul něco, čím dostává psy z narkózy (jen v dávkách pro vlčáky), ale nakonec jsem jí zvládla probrat sama.


V časových intervalech 1 metr za 5 minut jsme pak my tři pomaloučku polehoučku a za zraku všech lidí, co seděli na "jatkách" opouštěli ordinaci.
Nějaké vaše příhody?
Luc.
 

7. září 2015

Horší jak malý dítě

Všechno důležité se stejně člověk dozví na pláži.



Asi 2 leté dítě si bere kyblík, kde má hezky hrabičky, lopatky a bábovičky a pyšně odchází si stavět hrad z písku. To už se za ním pomalu a otráveně courá otec, zřejmě aby na malého dohlédnul. Prcek spokojeně staví bábovičky a hrabe v písku, táta jenom sedí a dává na syna pozor.

Pak přijde vlna, dítěti hrad spláchne a to se začne vztekat. Aby ho táta na přecpané pláži utěšil, začne mu pomáhat s novým hradem. Syn se chvíli nechá přemlouvat, nakonec mu to nedá a pustí se do díla znovu.

Po 15-ti minutách:


Táta si přivlastnil všechny hračky - celý kyblík, hrabičky a lopatky a staví už desátou bábovičku. Nadšeně hloubí jámu v písku a běhá s kyblíkem k moři pro vodu. Hrad pěkně uplácává, vedle zřejmě ještě staví zahrádku a zapáleně ji rozhrabuje. A furt běhá pro tu vodu, jelikož jezírko na zahrádce mu jaksi vysychá. Bere tak opět lopatičku do ruky a hrabe dál. Dítě mezitím smutně kouká na svoje hračky, co má u sebe táta a znudeně hrabe tím jediným, co mu zbylo - prstem, u táty na "zahrádce."

Takže tolik asi k chlapům...
Luc.