11. ledna 2016

Alena Klenot: Z tábora pro emigranty k hollywoodským hvězdám


Kdyby se v Hollywoodu točilo pokračování Podnikavé dívky, předlohou by scénáristům mohla být Češka Alena Klenot, která se z emigračního tábora vypracovala k vizážistce líčící například Cher, Lady Gaga nebo Celine Dion, se kterou jí navíc pojí letité přátelství. 

A já jsem moc ráda, že mi při své návštěvě České republiky poskytla rozhovor o tom, jak se jí to celé podařilo.

Jste na vrcholu zářné kariéry, nedávno jste třeba působila v Kanadě jako vizážistka Lady Gaga. Ale pojďme se vrátit na samý začátek. Kdysi jste emigrovala z Československa a skončila v Rakousku v uprchlickém táboře, měla jste nějakou představu o budoucnosti?

Když je člověk mladý, přemýšlí spíš, co bude v nové zemi dělat. Já v Československu vystudovala ekonomiku a přála jsem si jít na žurnalistiku, která ale nepřipadala v úvahu, jelikož byl můj otec na černé listině. Ono ale ani s tím „fantastickým“ komunistickým vzděláním ekonomie toho v cizině moc nedokážete, navíc ještě bez  ne velké znalosti angličtiny.

Protože jsem milovala televizi a líčení, rozhodla jsem se ještě v Rakousku zkusit vizážistiku. Tajně jsem doufala, že jsem podědila určitý cit pro barvy po své mamince, která byla akademickou malířkou.

Jak vypadal život a vaše manželství ten rok a půl, kdy jste po emigraci s manželem čekali na víza do Kanady?

Celé to začalo v uprchlickém táboře ve Vídni, kdy nás na týden s manželem rozdělili a jakmile jsme prošli přísnými kontrolami, při kterých se braly otisky prstů a zkoumala se naše minulost, tak nás jako rodinu poslali do Gasthofu v Innsbrucku.

Byla tam nádherná příroda, ale životní podmínky tvrdé. Dávali nám prošlé léky či vařili zkažená masa. Oblečení jsme dostávali jen to, co místní vyhodili. Neumím si představit, jak bychom to zvládli, kdyby si tam tenkrát manžel nenašel práci. Sice jako velice studovaný člověk, jenž mluvil plynně čtyřmi světovými jazyky, plavil manuálně dřeva po vodě, ale byli jsme za to rádi.

Měla jste půlročního syna. Co vás drželo nad vodou?

Byla jsem mladá, brala jsem všechno jako dobrodružství. Dokonce jsem tenkrát vyhrála i 2. místo Miss Innsbrucku a za našetřené peníze jezdila do Vídně na školu vizážistiky k Diorovi. A po večerech se samozřejmě učila jak němčinu, tak angličtinu, kterou jsem byla prakticky nepolíbená.

A i když se mi hrozně stýskalo po rodině, tak se přede mnou otevřely nové možnosti, nový život, nové příležitosti a věci, o nichž jsem v komunistickém Československu ani neslyšela.


Jaká byla vaše první práce v Kanadě?

Když jsme se dostali do Kanady, skončili jsme v Ottawě, což je vládní město, ve kterém se člověk k vizážistice příliš nedostane. Šla jsem tedy pracovat jako prodavačka do drogerie, na což mi základy angličtiny stačily.

Po roce jsme se pak přestěhovali do Toronta, kde v tu dobu akorát vypsali konkurz pro Yves Saint Lauren a já měla to štěstí, že jsem jej vyhrála a začala tak pracovat přímo v salonu. Dva roky na to jsem vyhrála konkurz pro Chanel, čímž jsem začala líčit i pro mnohé časopisy. Pořád jsem ale měla v hlavě práci pro televizi, které jsem se nechtěla vzdát. Sledovala jsem veškeré vypsané konkurzy a jeden z nich vyhrála. Přijímal mě produkční, který se později stal mým druhým manželem. Takže dodnes ten konkurz beru jako velice vydařený. Kromě vysněné práce mi přinesl i skvělého chlapa. 

Jak vaši práci ovlivnil rozvod, potažmo skutečnost, že jste byla svobodná matka v cizí zemi?

Abych nás se synem uživila, musela jsem pracovat. Zároveň jsem si však nemohla dovolit chůvu, a tak jsem syna po škole brala všude s sebou. Když bylo potřeba vyrazit s televizí do terénu, sbalila jsem všechno potřebné a udělala z auta náš pojízdný domov. Syn buď poletoval venku, nebo si v autě dělal domácí úkoly, četl si knížky, leckdy tam i usnul a já ho jen doma přenesla do postele.

Jakým způsobem jste se dostala k líčení celebrit? Kolik let vám to trvalo dostat se nahoru?

Trvalo to několik let, klientela přicházela pomalu, postupně, ale dá se říct, že tím hlavním zlomem bylo seznámení se Celine Dion. Tu jsem poprvé líčila na Olympijských hrách v roce 1994, které měl můj muž na starosti jako produkční. S Celine jsme si sedly hodně i lidsky a společně pilovaly angličtinu.

Celine se stávala v 90. letech stále slavnější, bylo tak potřeba jí líčit jak na vystoupení, tak i na videa či na focení. Tam jsem se postupně seznamovala s dalšími kanadskými hvězdami jako je třeba Shania Twain, Alanis Morissette, Shaggy. Pak přišla americká televize a s ní Janet Jackson nebo Cher. Tu mimochodem považuji za nejvíce charismatickou ženskou, jakou jsem kdy potkala.

Já bych se před podobnými celebritami styděla a měla pocit, že jsem jenom chudá holka z ještě chudšího Východu. Jak jste se cítila vy?

Tohle v Kanadě necítíte, je to země plná přistěhovalců a otevřená všem bez ohledu na národnost. Když navíc pracujete s celebritami, nejste v pozici fanouška. Jste si rovnocenní a každý jste špička v jiném oboru.

Když teď přeskočíme do vašeho současného života. Líčíte pro Chanel, jste nejen vizážistkou, ale i stylistkou amerických hvězd, přednášíte v Praze o tom, jak zůstat mladistvá a aktivní. Kdybyste ženám měla předat jednu jedinou radu, zkušenost, jaká by to byla?

Dbát o sebe jako o celek se vším, co k tomu patří. Zdravě jíst a hýbat se by mělo být samozřejmostí. Málokdo ovšem ví o bioidentických hormonech, o kterých přednáším. Já sama obdivuju především Američanky, které na sobě dřou ve všech směrech. Sledují přitom nové trendy, ale i nejnovější vědecké poznatky v oblasti well-being a o všem chtějí vědět maximum. Taková žena vás prostě ohromí v každém věku.

Na co jste nejvíc pyšná?

Že jsem se naučila pořádně anglicky. Je jednoduché naučit se komunikovat v angličtině, ale je nesmírně obtížné se naučit tak dobře anglicky, aby lidé nepoznali, že nejste rodilý mluvčí. Jistý přízvuk člověku vždycky zůstane, ale pokud i po létech v Americe mluvíte s přízvukem jako Ivana Trump, měla by vám být hanba.


Alena Klenot žije s manželem převážnou část roku na Miami, Vánoce však ráda slaví ve své rodné Praze. V České republice pořádá přednášky o bioidentických hormonech a letos se rozhodla jako vizážistka podpořit značku Biorganica, konkrétně její přírodní make-up Zuii. A i když se naučila výborně naučila anglicky, na její češtině nepoznáte,  že byla doba, kdy česky nepromluvila skoro 15 let. 

Luc. 

8 komentářů:

  1. Moc pěkný a inspirativní rozhovor!
    Když člověk má cíl a jde si za ním, tak pak teméř nic není nemožné!

    PS: Poznámka o Trumpové je trefná! Občas mi až vstávají vlasy hrůzou na hlavě, když slyším třeba mladé modelky, co jsou mimo Česko sotva rok a pomalu neumí žbleptnout českou větu bez chyby a přízvuku..

    Díky =)
    Michael
    Vyhraj Nikon D5500

    OdpovědětVymazat
  2. Tak toto je hodně inspirativní rozhovor a příběh! Prosím prosím více takových :)

    Diary of M

    OdpovědětVymazat
  3. Velice zajímavé, poutavé a mile lidské! To se ti povedlo, gratuluji!

    OdpovědětVymazat
  4. Všechny věci jsou zpočátku těžké. Teprve pak se stanou jednoduchými...

    OdpovědětVymazat
  5. Alenu znám, ne osobně, ale slyšela jsem o ní, jsem vizážistka, takže to by bylo, abych o ní neslyšela, ale neměla jsem tušení, že spolupracovala až s TAKOVÝMI celebritami. :O
    www.plesatazpevacka.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Kdyby ovšem člověk mluvil pravdu a nevymýšlel si, bylo by to mnohem lepší! Takže tohle je můj komentář k rozhovoru. Je to fikce nikoli skutečnost

    OdpovědětVymazat