23. května 2016

Rodinné výlety pro otrlé


Když je člověk odolný jedinec, přežije i rodinné oslavy a výlety.
Neříkám, že se to na člověku nepodepíše, jsou traumátka, která mě budou pronásledovat do konce života, ale všeobecně se výlety s našima vždy obešly bez zásahu vyjednavačů.

Mně bylo asi 8 let a mojí sestře o pět let méně, když naši došli k závěru, že jsme už dostatečně vyzrálé na sobotní výlety po hradech a zámcích. Mojí ségru zachránil její nízký věk, který jí nedovolil si určité věci pamatovat. Já už dopadla o něco hůř.

Jelikož naši vždycky odmítali jakékoli půjčky - stejně jako dnes Holanďan - vyznačovala se naše famílie vždy nejhorším autem ve střední i východní Evropě (myslím, že ragulín to byl. Bezpečnostní pásy byly vymyšleny až 40 let poté, co byl ragulín uveden na trh, stejně jako například topení), nedigitálním fotopřístrojem, jenž byl předchůdcem foťáků z filmů pro pamětníky a botami, které naši fasovali v práci.*

* Když o tom tak přemýšlím, je až k neuvěření, že se ze mě nestala zlatokopka. Chci říct. Bylo by to v tomto případě zcela v pořádku. Byl by to logický a omluvitelný krok. Ale to já vůl ne!

V sobotu ráno se i s řízkama vyjelo a večer se bez řízků vracelo. Objížděly se buď hrady a zámky nebo cokoli, co taťkovi přišlo zajímavé. V praxi to tak znamenalo, že se stavělo u každé viditelnější zříceniny, což nás se ségrou příliš neuspokojovalo, ale zříceniny byly lepší než prohlídky zámku.

Prohlídky zámků byly peklo. Byly dlouhé a plné krutosti. Že by si dítě pamatovalo panovníky, to ne. Dítěti v hlavě utkví jenom brutality o otrávení, o mučírnách, o sekání končetin a všech kožních nemocí, které se schovávaly pod kostýmem. Děsivé už byly jenom ty portréty na stěnách, které se vyznačovaly pichlavostí očí, co člověka pořád pronásledovaly.

Důkazem krutosti je třeba tento slon, jemuž někdo beztak už ve středověku prostřelil hlavu!

Ale dost ke křehké dětské psychice.
Naše výlety měly i světlé stránky - obědy v restauracích, které často slibovaly smažák s hranolkama. Jednou, ten den si pamatuju dodnes a bylo mi už asi dvanáct, jsme poprvé okusili McDonald´s a to, o čem jsme slyšeli jen v amerických filmech a čemu se říkalo hamburger!*

* A teď opravdu nekecám, já ostatně nekecám nikdy, znáte mě. Pravdou je, že v mých rodných Strakonicích není McDonald´s dodnes, což je jistě ten důvod, proč tam obyvatelé patří mezi ty štíhlejší jedince v zemi.**

** No dobře, tohle jsem si právě vymyslela.

K hamburgeru jsme tehdy se ségrou dostaly i hračku, takže naše utrpení ze zřícenin se ten den rovnalo pouze trhání zubů. Když jsme pak ve škole psali sloh na téma "nejlepší prázdninový zážitek", dopodrobna jsem popisovala požitek z hamburgeru.

Promiň, tati.
Luc.

4 komentáře:

  1. Tak to bylo urcite ve vice rodinach. Jen ja teda nikdy nemela hamburger.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to já měla zámky a hrady odjakživa ráda, už i jako malá. Ale dostala jsem se na ně jen o dovolených, takže tak jednou ,dvakrát ročně a jen s mamkou, protože brácha a taťka na to právě moc nejsou. Naštěstí teď se dostávám víc, protože přítel to má rád stejně jako já, takže jsme spoko. :))

    Days of Daysy

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Luc, je mi to líto, že ti tohle musím napsat, ale měla by sis dávat pozor na svoje blogerské kamarádky, jako je chroustík a Veronika Ollala. Že se Veronika dlouhá léta živí v UK prostitucí, není na internetových fórech žádná novinka, ale že se s chroustem neštítí na vinted navážet do tebe a tvých nahých fotek, jenom aby odvedly pozornost od toho, co Veronika dělá... Do tohoto fóra nepřispívám, ale čtu tam co se děje a je mi z toho smutno....
    Vinted fórum o blogerkách 3, stránka od 297 uživatelka manipeni... Dávej si na své kamarádky pozor, a co jim říkáš, velice mě zklamaly obě dvě, měla jsem je ráda a sledovala jsem je, ale bohužel jak se holky jeví na netu a jaké jsou doopravdy, je rozdíl. :´(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za upozornění, vážím si toho.
      Já se nikomu s ničím nesvěřuju, takže mě to vlastně nijak nepálí :-)

      Vymazat